Kamil a Ben - Na hraně (6.)

Obyčejné čtvrteční ráno. Až na to, že vůbec obyčejné nebylo. Aspoň ne pro Bena. Když se blížil ke škole, pořád ještě neměl nejmenší tušení, jestli si na něj Kamil odpoledne udělá čas. Kamil vlastně to téma od pondělka ještě ani jednou nenadhodil. A Ben se samozřejmě neptal. Tedy, popravdě, celé jeho tělo tu otázku křičelo, ale… Takovou radost Kamilovi neudělám, abych to z něj tahal!

Když Ben dorazil do třídy, Kamil už seděl v lavici a zrovna něco studoval na mobilu. Sotva si Ben sedl vedle něj, Kamil mobil odložil. „Zdárec, kámo! Máš se?“

„Hmmm,“ zavrčel Ben popuzeně. Do toho zavrčení promítl všechno – svou nervozitu, podráždění i jakousi frustraci z toho napětí, které už třetí den cítil v rozkroku. Předevčírem to ještě ušlo, ale včera už to bylo dost nepříjemné a dnes ráno si musel dát rychlou studenou sprchu, aby byl vůbec schopen vyrazit mezi lidi. Všechno tam dole už ho tlačilo a volalo po úlevě – a on nebyl zvyklý si neulevit aspoň jednou denně, nebo i víckrát, když to potřeboval. To snad ani nemůže bejt zdravý, takovej přetlak!

Nakonec ale Ben to podráždění ovládl a celkem normálním hlasem se naoko bez zájmu zeptal Kamila: „A ty?“

„Ujde to,“ odpověděl Kamil. Ani pro něj nebyly ty předchozí dny lehké. Rozhodl se totiž držet s Benem basu, a tak si vystříkání schválně odpíral, aby, až na to přijde, si to pak užil stejně intenzivně jako Ben. Jenže já jsem se do toho vmanévroval sám, na rozdíl od Bena. Pokud se teda na to, co jsem po něm chtěl, nevysral… Ale jak ho tak sleduju, tak spíš ne. No dobře, nebudu sketa a řeknu mu hned, že už to bude trvat jenom pár hodin…

„Byl ses dívat na nástěnku se suplama?“ přeptal se Kamil.

„Nebyl,“ houkl Ben, „co tam je?“

„Že nám dnes zase odpadá občanka… Máš na odpoledne nějaký plány?“ zajímalo Kamila.

„Ne,“ přiznal Ben a očekáváním se celý napjal.

„Tak teď už jo,“ rozhodl Kamil.

Ben se na Kamila zvědavě zahleděl a troufl si potichu zavyzvídat: „A jaký…?“

„Až budeme u nás doma, tak se je dozvíš,“ odbyl ho Kamil a vzal si do ruky zase svůj mobil, z čehož Ben pochopil, že rozhovor je u konce.

O půlminutu později ale Benovi zavibroval pod lavicí jeho vlastní mobil, a když se pro něj natáhl, zjistil, že mu Kamil poslal textovku. Zvědavě ji rozklikl: „Do tý doby si to radši zkus moc nepředstavovat, ať celá třída nevidí, na co myslíš… :-p“

„Kreténe,“ uteklo Benovi polohlasně a mobil zase odhodil pod lavici.

„Pokračuj, jsem jedno ucho,“ naklonil se k němu Kamil, v očích se mu šibalsky blýskalo.

„Trhni si!“ odpálkoval ho Ben šeptem.

„Nebuď zpruzenej,“ drbnul do něj Kamil smířlivě. „Radši mi řekni, jestli máš vyplněný ty cvika do angliny?“

„Jo, mám,“ kývl Ben. „Pročpak, ty snad ne?“ ušklíbl se na Kamila.

„Ne, no, ale ty mi to půjčíš, že jo?“ sondoval Kamil, zatímco zalovil ve svém batohu a vytáhl učebnici do angličtiny.

„A co za to?“ neodpustil si Ben, aby Kamila trochu nepoškádlil.

Kamil na Bena přimhouřil oči, jako že dobře ví, o co se snaží, znovu si vzal do ruky mobil a začal na něm vyťukávat další textovku.

Ben si už dopředu vytáhl svůj mobil zpod lavice, takže další vzkaz si přečetl skoro dřív, než se mu přístroj v ruce rozvibroval: „Umažu ti jeden zápornej bod.“

Ben si hlasitě odfrkl a obratem nadatloval odpověď: „Bod sem, bod tam…“

Když si to Kamil přečetl, potichu se uchechtl a začal vyťukávat další návrh: „Po dobrým to nešlo, takže po zlým: každou minutu, co čekám na tu anglinu, ti přičtu k tvýmu čekání na to, až se konečně budeš moct vystříkat. Momentálně se pohybuješ někde mezi dnešním odpolednem a příštím pondělkem.“

Ben absolutně nechápal, proč se po přečtení takové ne zrovna příjemné výhružky celý nažhavil vzrušením. Mě asi prostě dostává už to, jak mi Kamil připomíná, jakou má nade mnou moc… protože jsem mu dovolil, aby ji měl… Každopádně, kdyby teď přišla profesorka a chtěla, ať jdu okamžitě k tabuli, byl bych v prdeli!

Zatímco Ben sám nad sebou odevzdaně kroutil hlavou, naklonil se k batohu, vyhrabal z něj svou anglickou učebnici a beze slov ji hodil před Kamila.

„Dík,“ uculil se Kamil a začal v ní listovat.

„Hm,“ pokrčil Ben rameny.

„Hele, a nechceš mi to diktovat? Budu to mít rychlejc… A stejně ten tvůj škrabopis skoro nepřečtu,“ zasmál se Kamil.

„Ty seš děsnej!“ vyprskl Ben smíchy a přitáhl si svou učebnici před sebe.

„Já vím, děsnej kretén,“ zašklebil se Kamil.

„To taky,“ uznal Ben se smíchem, pak zaostřil na tužkou načmárané poznámky ve své učebnici a začal diktovat: „Tak piš, jednička je fought… ne, počkej, bought… Do kelu, já to po sobě taky skoro nepřečtu!“

„Ty seš číslo!“ pobavilo to Kamila a znovu se nad tu Benovu učebnici naklonil. „Abych to vůbec stihl opsat…“

„Vždyť anglinu máme až před obědem,“ uklidňoval ho Ben.

„Však právě, vole!“ rozesmál se Kamil a Ben se k jeho smíchu přidal.

„Co se tlemíte?“ otočil se na ně Libor zvědavě a zamžoural do Benovy učebnice. „Probíráte v anglině britskej humor nebo co?“

„V podstatě jo,“ dal mu Kamil pobaveně za pravdu. „Britskej humor po Benovsku, haha!“

„Nech si to,“ šťouchl do něj Ben loktem.

V dobré náladě se pak slovně i fyzicky pošťuchovali až do zvonění… a skvělá nálada se jich držela i během celého vyučování. Z Bena zmizelo jeho podráždění jako mávnutím kouzelného proutku, jakmile se dověděl, že s Kamilem zase po dvoudenní pauze stráví jedno odpoledne společně. No, a Kamil neměl důvod mít blbou náladu, když Ben rozdával na všechny strany spokojené úsměvy.

Cestou ke Kamilovi přišlo na přetřes téma dvoudenního třídního výletu, který se pomalu, ale jistě blížil, a tak ani jeden z kluků nestihl být nervózní nebo naopak příliš natěšený z toho, co je čeká, až se za nimi zabouchnou dveře Kamilova bytu.

A popravdě, Ben si představoval cokoliv, ale že se na něj Kamil vrhne doopravdy hned poté, co se oba vtěsnají do předsíně a Kamil za nimi zavře, to absolutně nečekal. Proto se vůbec nestihl bránit, když k němu Kamil najednou přiskočil, prudkým škubnutím ho otočil zády k sobě, zkroutil mu ruce za zády a přimáčkl ho tváří na dveře.

„Au! Co blbneš?“ vyjekl Ben překvapeně.

„Poslechls mě?“ zeptal se Kamil drsně.

„Co… cože?“ nechytal se Ben a zkusil se z Kamilova sevření vykroutit, ale Kamil mu zkroutil ruce o něco pevněji a kolenem mu přitlačil ke dveřím i nohy.

Pak se Kamil naklonil k Benovu uchu a procedil: „Ptám se, kolikrát sis to doma od pondělka udělal.“

„Ani… ani jednou!“ odpověděl Ben. A že je to sakra poznat! Jestli mě ještě chvilku budeš takhle tlačit k těm dveřím, tak se udělám už jenom z toho, jak mě rajcuje, když si hraješ na drsňáka!

Kamil kopnutím oddálil Benovy kotníky od sebe a rukou mu zajel do rozkroku. Přes kalhoty mu drtivě stiskl přeplněná varlata. „Nekecáš…?“ ujišťoval se – a znovu pevně stiskl.

Ben usykl. „Nekecám… fakt…“

„No dobře,“ spokojil se s tím Kamil, přestal Benovi drtit varlata a zápěstí a místo toho ho za loket otočil čelem k sobě. Počkal si, až se mu Ben podívá do očí, a přikázal mu: „Takže, teď půjdeš do mýho pokoje, svlíkneš se do naha, klekneš si, ruce dáš za hlavu a počkáš na mě. Mimochodem, chceš donýst něco na pití?“

„Leda něco bez ledu,“ uculil se na něj Ben.

Kamil na chvilku vypadl ze své přísné role a úsměv Benovi oplatil. „Jedna jedna, kámo. A teď už padej. Máš na to půl minuty.“

Ben se nenechal pobízet. Už dobře věděl, že s Kamilem se nevyplatí si zahrávat. Navíc byl rád, že ho Kamil poslal do pokoje napřed a nebude sledovat, jak se před ním Ben svléká. Je jasný, že na to dřív nebo pozdějc dojde, ale momentálně se přimlouvám za to pozdějc… Když si ale úplně nahý klekal doprostřed místnosti a proplétal si prsty za hlavou, spokojený úsměv se mu ze rtů vytratil. Hmm, no… ono by nakonec možná bylo lepší, kdyby tu se mnou Kamil byl. Protože zrovna TAKHLE tu na něj čekat… když to první, co uvidí, sotva sem vkročí, bude, jak jsem neuvěřitelně nadrženej…

Víc už nad tím bádat nestihl, protože se otevřely dveře a vešel Kamil. V jedné ruce držel malou lahev s minerálkou, v druhé ruce za sebou vláčel kuchyňskou židli. Obojí postavil kousek od dveří, zamkl a teprve teď se na Bena otočil a začal si ho pořádně prohlížet. Ben pod jeho hodnotícím pohledem sklopil oči a malinko se začervenal.

Kamil se ještě chvilku kochal, i když částečně to protahoval i proto, že věděl, jak Bena jeho zkoumavý pohled znervózňuje. „Zvedni hlavu,“ pronesl polohlasně a rozešel se směrem k Benovi. Klekl si kousek před něj, počkal si, až se mu Ben podívá do očí, a dodal: „V týhle pozici seš děsně sexy, víš to?“ Neuvěřitelně sexy! Jednoduše k sežrání.

Ben nasucho polkl, ale pohled Kamilovi vyzývavě opětoval. Chtěl z jeho očí vyčíst, jestli to Kamil myslel vážně… nebo jestli to řekl jenom jako provokaci v rámci hry… Ale Kamilovy oči mu tohle tajemství odmítly vydat. Místo toho dostaly zase ten tvrdý, nesmlouvavý výraz.

„Roztáhni nohy trochu víc,“ přikázal Kamil Benovi, a sotva to Ben udělal, Kamil ho chytil za ztopořený penis a silně ho zmáčkl. „Takže, ještě jednou: kolikrát sis to doma od pondělka dělal?“

„Co…?“ zmátlo Bena, že se Kamil ptá znovu. „Ani jednou!“

Kamil pohnul rukou a pro změnu silně stiskl Benova varlata. „Seš si jistej, že mi nekecáš?“

Ben sykl, ale dál Kamilovi opětoval upřený pohled. Snažil se nějak odhalit, co chce Kamil slyšet – pravdu? Nebo si mám v rámci hry jakože něco vymyslet…? Nakonec se ale rozhodl, že se bude držet pravdy. „Nekecám, fakt!“ hájil se.

„No proto!“ ukončil Kamil výslech, vyskočil na nohy a během několika vteřin se zbavil veškerého svého oblečení. S mírně pobaveným úsměvem zaregistroval, jak si ho Ben nepokrytě prohlíží. „Nějakej koment?“ popíchl ho.

Ben se zamyslel, jestli si svůj postřeh radši nemá nechat pro sebe, ale nakonec se rozhodl se o něj s Kamilem podělit: „Taky seš děsně sexy… v týhle pozici…“

Kamil na něj přimhouřil oči; nebyl si jistý, jestli si z něj Ben neutahuje. „Já ale nejsem v žádný pozici. Aby bylo jasno. Takže radši se na nějaký další poznámky vykašli a otevři pusu.“

S tímhle příkazem Ben neměl ani nejmenší problém. Otevřel pusu a vzrušeně sledoval, jak Kamil bere do ruky svůj penis a směruje ho přímo do Benových úst. Přivřel oči a chvilku se Kamilovu penisu věnoval, jak nejlépe uměl… ale sotva z Kamila uteklo první vzrušené vzdychnutí, Kamil od Bena poodstoupil. Ben se na něj tázavě zahleděl.

„No co? Nejdřív se budu bavit já. A teprve když budeš hodnej, tak ti možná dovolím, ať si nasbíráš nějaký kladný body,“ vysvětlil mu Kamil s šibalským mrknutím.

„Třeba už pak o žádný kladný body nebudu stát,“ poškádlil ho Ben.

„Jsem si jistej, že o ně budeš nejenom stát, ale že o ně budeš vyloženě prosit,“ zpražil ho Kamil. Popošel ke dveřím pro tu kuchyňskou židli a postavil ji doprostřed pokoje, kousek od zatím stále ještě klečícího Bena. „Chceš se teda napít?“ zamával mu lahví minerálky před očima. „Máš poslední možnost… na delší dobu…“

„Zatím ne, dík,“ odpověděl Ben a vzrušeně se zachvěl, sotva si představil, co se za těmi Kamilovými slovy skrývá. Poslední možnost na delší dobu. Což znamená, že o mně a mejch případnejch potřebách nebudu rozhodovat já, ale on. Hmmm…!

„Tak si stoupni těsně za tu židli a ohni se přes ni,“ rozkázal Kamil, a aniž by čekal, jak se s tím Ben vypořádá, popošel ke stolu, otevřel tu lahev s pitím a několikrát si loknul. No do háje, to už jenom ŘÍCT mu, ať se ohne přes židli, se mnou takhle mává? Zatracená třídenní pauza! Možná jsem měl Bena nechat, ať mi ho fakt nejdřív vykouří! Pak začal otvírat šuplíky jeden po druhém, protože si kvůli těm bodavým vlnám vzrušení, které mu na chvilku úplně odstavily mozek, nedokázal narychlo vzpomenout, do kterého z nich si schoval lepicí pásku a nůžky.

Ben po Kamilovi znejistěle loupl očima. To jako… vážně? To na něj mám vystrčit zadek? Ty vole, ten mi teda dnes dává úkoly! Třeba mě jenom zkouší, ale ve skutečnosti má s tou židlí jiný plány…

To už se ale Kamil otáčel, aby se podíval, kde to vázne – a nevypadal, že by na svém požadavku hodlal cokoliv měnit, a tak se Ben o něco pomaleji, než u něj bylo obvyklé, vydrápal na nohy a přesunul se za tu židli. Její dřevěné opěradlo mu sahalo zhruba k břichu. Moc se mu do toho nechtělo, ale nakonec rukama stiskl boční hrany opěradla a přes ten naleštěný kus dřeva se přehnul.

Kamil ho chvilku nechal, ať si na ten pocit zvykne, potom přidal další požadavek: „Ruce za záda…“

Ben měl trošku strach, že nebude moct pořádně dýchat, když ho bude opěradlo tlačit do bránice a on se nebude moct nadlehčovat rukama, ale zjistil, že se akorát musí nadechovat trochu víc zhluboka.

„Dobrý?“ ujišťoval se Kamil. Sice jsem si to včera sám zkoušel… a ušlo to… ale je fakt, že já jsem tomu nedal dýl než deset vteřin…

„Jo, asi jo,“ odpověděl Ben.

„No, i kdyby ne, tak máš celkem smůlu, že,“ prohodil Kamil naoko výsměšným, nesmlouvavým tónem a začal kolem Benových zápěstí omotávat lepicí pásku. „A je ti asi jasný, že máš takhle v předklonu zůstat celou dobu, dokud ti nedovolím se narovnat, že jo? Protože pokud bys s tím měl problém, tak tě k tý židli přivážu i za krk.“ Hmm, to je sakra rajcovní představa, ne že ne! Ale na můj vkus už asi až moc drsná. Nevím. Musím z něj co nejdřív nějak dostat, co všechno se mu vlastně líbí a co už ne…

„Nemám s tím problém,“ ujistil ho Ben a zhluboka se nadechl, protože i tahle krátká věta ho připravila o víc vzduchu, než byl při mluvení za normálních okolností zvyklý.

„Bezva. Ještě rozkroč nohy,“ pobídl ho Kamil.

Ben ho poslechl – a mimoděk vyhekl, jak mu hrana opěradla zatlačila do břicha razantněji. Kamil zpozorněl, ale když už nic dalšího nezaslechl, začal se věnovat tomu, že omotal lepicí páskou i Benovy kotníky a přilepil je k nohám židle. Pak vyskočil na nohy a spočinul na Benovi spokojeným, vzrušeným pohledem. Uhmm, to je taaak rajcovní! Paráda… Teď je dokonale připravenej na všechno, co s ním mám dneska v plánu. Teda… téměř dokonale…

Ben se pořád ještě snažil sžít s touhle pro něj úplně novou pozicí, do které si ho Kamil připravil. Šíleně ho vzrušovalo, že je takhle v předklonu Kamilovi plně k dispozici, a navíc na Kamila ani nevidí a nemůže tedy ani odhadovat, k čemu se Kamil chystá. Na druhou stranu z toho byl ale trochu nervózní. Doufám, že se nezhlídl v nějakejch sadistickejch filmech a nenadělá mi na zadku krvavý jelita nebo tak něco…

Od dalších ne zrovna příjemných úvah ho vyrušil zvuk přibližujících se kroků – a najednou Kamil popadl Bena za vlasy a prudce mu zvrátil hlavu. „Otevři pusu,“ poručil Benovi vcelku zbytečně, protože Ben kvůli tomu nečekanému prudkému pohybu zrovna zhluboka zalapal po dechu. Přece jen ale otevřel pusu ještě o něco víc, aby mu do ní Kamil mohl nacpat ruličku smotanou z Benových slipů. Pak se ozvalo trhnutí lepicí pásky – a vzápětí už byl roubík v Benových ústech přichycený napevno.

Kamil přešel před židli, dřepl si, chytl Bena pod bradou a zvedl mu hlavu, aby mu viděl do očí. „Hele, kdyby se ti začalo dělat blbě nebo kdybys prostě chtěl, ať toho nechám, tak to hned stopni, jasný?“ řekl Benovi tiše, ale důrazně.

„Uhm,“ zahuhlal Ben a zkusil kývnout hlavou. Tělem mu okamžitě projelo spokojené zašimrání. Umí to sehrát fakt perfektně! Sice se mnou mluví, jako kdybych musel vydržet úplně všechno a jemu bylo totálně volný, jestli to dám nebo ne…, ale přitom dává celou dobu pozor, aby to nepřehnal…

Kamil přikývl taky a Benovu bradu zase pustil. Pak se zvedl a došel ke svému stolu, aby si mohl ze šuplíku vytáhnout další propriety. S už dopředu natěšeným úsměvem se i se všemi pomůckami zase přesunul za Bena a pohodlně se usadil na paty. Ještě jednou přejel očima Benovy roztažené nohy připevněné k židli, Benův vyšpulený zadek i jeho ruce spoutané za zády a zaposlouchal se do Benových pomalých, hlubokých nádechů a výdechů. Týjo, on je děsně sexy i v TÝHLE pozici… Byl bych schopnej se udělat jenom z toho, že bych tu seděl a díval se na něj! No, ale to teď není na pořadu dne. Nejdřív musím svý sexy hračce vyprázdnit přeplněný koule. A o to se postarám moooc rád!

Ben za sebou zaslechl zvláštní zvuk, který takhle na první dobrou nedokázal k ničemu přiřadit… a najednou ucítil Kamilovu dlaň, jak se dotýká jeho varlat. A penisu. A… moment. Kamilovu gumou obalenou dlaň. Ben okamžitě vzrušeně zalapal po dechu. Týjo, on si nasadil chirurgický rukavice? To byl ten zvuk… No ty vole! To je teda blbý, že na něj nevidím. Musí v těch rukavicích vypadat neuvěřitelně rajcovně! Tak jakože profesionálně…

Kamil si ten pocit užíval taky. Že se Bena na jeho nejcitlivějších místech dotýká skrz gumové rukavice. Působí to tak… neosobně. Chladně. Jako kdybych si s ním nehrál, ale jako kdybych ho vyšetřoval. A to mě přitom ty clinic videa nikdy nebraly, ale tohle má něco do sebe… Ještě chvíli pečlivě promačkával a masíroval Benův penis i varlata, poslouchal, jak se Benovi zrychluje dech… a pak přestal. Zapomeň, že by ses udělal tak rychle. Teprve jsme začali. Nebo spíš – ještě jsme ani pořádně nezačali.

Pak si Kamil podal lahvičku s lubrikačním gelem. Při otvírání si dal záležet, aby Ben nezaslechl žádný zvuk. Stejně je to zajímavý… Když jsem šel tenkrát do drogerky pro to samý kvůli Janě, bylo mi to nepříjemný a popadl jsem to první, co jsem uviděl, jenom abych už byl odtama pryč. A včera jsem tam mezi regálama trčel dobře pět minut a přemejšlel, jakou variantu mám vybrat! Zatímco nad svým včerejším jednáním Kamil mírně pobaveně zakroutil hlavou, několikrát zmáčkl pumpičku a vymáčkl si trochu gelu na ukazováček. Nejdřív jím jemně obkroužil Benovu anální dírku… a potom konec prstu opatrně vstrčil dovnitř. Okamžitě ucítil, jak se Benův svěrač reflexivně stáhl, ale po chviličce se Ben uvolnil a Kamil mohl prst vytáhnout… a zase špičku prstu vstrčit zpátky.

Ben ztuhnul, když zaregistroval, jak mu Kamil vsunuje prst do konečníku. Jeho první reakcí bylo, že automaticky zatnul hýžďové svaly a celý se tam uvnitř sevřel napětím. Rychle mu ale došlo, že by se měl naopak co nejvíc uvolnit, aby to sobě (a samozřejmě i Kamilovi) co nejvíc usnadnil, a tak zhluboka vydechl a zatnuté svaly zase povolil. Ucítil, že Kamil prst vytahuje… a zase ho strká zpátky… a zase ho vytahuje… a znovu… a znovu… Odhadoval, že Kamil si zatím netroufl zajet prstem do Bena hlouběji než centimetr nebo dva, ale i to pro něj bylo tak nové, neznámé a po všech stránkách zajímavé, že měl co dělat, aby to sám pro sebe rozdýchal.

Kamil si na prst vymáčkl další kapku lubrikantu a znovu zasunul špičku prstu Benovi do análu. Měl už dávno načteno, že svěrač je mimořádně citlivá erotogenní zóna, a chtěl si ověřit, jestli to platí i u Bena. Nezastrkával tedy prst zatím nijak hluboko, ale naopak Bena dráždil u vstupní brány. A že se to Benovi líbí, to poznal snadno – nejen podle hlasitějších výdechů, ale i podle toho, že se Ben Kamilovu zvědavému prstu už nebránil tím, že by svěrač zatínal.

Ben se těch nových, šimravě příjemných pocitů ještě vůbec nestihl nabažit – a už cítil, jak mu Kamil do druhé ruky bere penis a mačká mu ho v dlani. K příjemným dráždivým pocitům vibrujícím okolo jeho zadního otvoru se tak přidaly ještě slastné pocity vystřelující z jeho naběhlého penisu do podbřišku; Ben hlasitě zavzdychal a škubnul sebou, jak se mimovolně propnul v zádech.

Kamil se usmál; měl radost, že se to Benovi tak líbí. Vůbec jsem si nebyl jistej, jestli mě nezarazí, že něco takovýho vůbec zkoušet nechce… Ještě chvilku Bena jemně, zlehka dráždil, ale pak s tím přestal a místo toho zvedl ze země klubko pevné bílé šňůry. A teď něco, co už znáš. Akorát že dnes to nebude za trest, ale spíš za odměnu.

Ben tiše zklamaně vydechl, když cítil, jak ho Kamil přestává hladit a dráždit. Chviličku přemýšlel, proč asi? Co chystá místo toho? Odpověď na tuto otázku přišla vzápětí: to když Ben ucítil, jak mu Kamil kolem varlat a kořene penisu obtáčí nějakou šňůru. Nesouhlasně sebou cukl. Už zase? Když to dělal naposledy, chtěl, ať se mu omluvím za to, že jsem mu nadával do kreténů… Hm, a minule mi myslím taky něco ulítlo, takže si to asi zase vyžeru…

Kamil ale tentokrát neměl potřebu nechat Bena, ať si něco vyžere. Věřím mu, že mě poslechl a fakt si to doma od pondělka nedělal. Takže za odměnu mu to teď udělám já – a co nejintenzivnějc! Podvázal tedy Benovi varlata a penis sice pevně, tak, aby to Ben cítil, ale zároveň aby ho to nebolelo. Což je samozřejmě těžký odhadnout. Ale když sebou Ben neháže a neusykává, tak jsem to očividně trefil.

Spokojený sám se sebou si Kamil znovu podal lubrikant, vymáčkl si tentokrát několik kapek po celé délce ukazováčku a zastrčil prst Benovi do análu o kousek hlouběji než před chvilkou. Ben se samozřejmě nejdřív automaticky zase celý sevřel, než byl schopen svému tělu vyslat příkaz, aby se uvolnilo. Kamil chvilku počkal, až se Ben s těmi pocity srovná, a potom zasunul prst ještě hlouběji. Nejhlouběji, jak to šlo.

Ben sebou trhnul a pohnul pánví směrem od Kamila, ale Kamil položil druhou ruku Benovi na podbřišek a přidržel si ho na místě. Ben se uvnitř celý sevřel, jeho tělo chtělo instinktivně Kamilův prst vytlačit ven, ale pak se několikrát zrychleně nadechl a asi se třetím výdechem se mu povedlo se tam vzadu úplně uvolnit. Toho Kamil využil a začal hýbat prstem dovnitř a ven, nejdřív pomalu, ale postupně zkoušel tempo trochu zrychlovat.

Ben si na ten nový, zvláštní pocit pomalu, ale jistě zvykal. To je… hmmm… zajímavý… čímsi nepříjemný… tak zvláštně to tlačí… ale čímsi je to naopak šíleně příjemný… Když po chvilce ucítil, jak mu Kamil začal znovu zlehka masírovat jeho dokonale ztopořený, tím podvázáním ještě citlivější penis, škubl sebou a hlasitě zavzdychal do roubíku. Kamil se Bena dotýkal spíš zlehka, víc pozornosti věnoval nově objevenému místečku, do kterého znovu a znovu nořil svůj ukazováček, Ben sebou ale stejně házel stále víc. Kromě těch pocitů, které se mu šířily tělem díky Kamilově dráždění, si užíval i to, že se takhle ohnutý přes židli může hýbat svým způsobem ještě míň, než když byl před pár dny přivázaný k posteli… a zvráceně mu dělalo dobře i to, že se mu hůř lapá po dechu. O to intenzivněji si uvědomoval, že je momentálně docela bezmocný a že nad ním má Kamil plnou kontrolu – a to mu dělalo skoro stejně dobře jako Kamilovy hladivé doteky.

A Kamil, jako kdyby to tušil, to zdání absolutní kontroly ještě posílil. Přestal totiž Bena hladit a vytáhl prst z jeho rozdrážděné dírky, klekl si, aby na Bena lépe dosáhl, a prsty v gumových rukavicích začal mnout jeho bradavky, zatímco Bena polohlasně instruoval: „Dokud ti to nedovolím, tak se nesmíš udělat.“

Ben se nesouhlasně zavrtěl. Cože? Proč? To nemůže myslet vážně… Tak to ať se mě přestane dotýkat, nebo za sebe fakt neručím!

„Řekl jsem to dost jasně?“ pronesl Kamil a počkal si na Benovo souhlasné zahuhlání a kývnutí hlavou. Pak si znovu sedl na paty a tentokrát si do dlaně vymačkal lubrikačního gelu o něco víc; část si rozetřel po ukazováčku a zbytek si nechal v druhé dlani. Pak znovu vsunul prst do Benova análu, příjemně překvapený, že tentokrát to šlo mnohem snadněji než předtím, zatímco druhou rukou hnětl na střídačku Benův penis a varlata.

Ben se pod Kamilovými doteky vyloženě rozpouštěl. Tedy uvnitř sebe. Zvenku se to projevovalo tak, že sebou co chvíli prudce škubnul, jak se snažil ustát každou další vlnu vzrušení, která se mu valila tělem… Měl tendence se propínat, skoro až narovnávat v zádech a Kamil si chvíli tohle Benovo mocné prožívání svého dráždění užíval. Pak už to ale nevydržel, znovu si klekl a vytáhl prst z Benova konečníku, masírovat v rozkroku ho ovšem nepřestal. Volnou dlaň ale položil Benovi mezi lopatky a zatlačil ho zpátky dolů, do předklonu.

„Hele, neházej sebou tak! Nebo tě fakt budu muset svázat ještě pevnějc!“ pronesl s náznakem pobavení v hlase.

Už ta výhružka byla pro Bena málem stejně vzrušující, jako kdyby ji Kamil rovnou splnil. Ty seš nezmar, fakt! Moc dobře víš, že když mi řekneš, že mě svážeš PEVNĚJC, tak mě to spíš rozhicuje, než zklidní… Akorát že kdybys mě vážně přivázal za krk, tak bych se možná fakt udusil, už teď to mám s tím dejcháním tak akorát na hraně, jak mě ta židle tlačí do břicha čím dál víc… Ale od tebe bych si nechal líbit v podstatě cokoliv, vím, že mě hlídáš. I když teď bych teda dal přednost tomu, kdybys mě spíš hlídat přestal a už KONEČNĚ mě nechal vystříkat!

Kamil si počkal, až se Ben trochu zklidní, a znovu zajel prstem do jeho už tak skvostně připraveného konečníku, zatímco druhou rukou mu začal pumpovat penis.

Ben se znovu celý napnul a vzrušeně zaskučel do roubíku, ale rychle se opanoval a zkusil se úplně uklidnit, aby si Kamil jeho prudké pohyby nevyložil jako neuposlechnutí příkazu a nevymyslel si nějaké potrestání. Bylo pro něj však čím dál těžší ty silné, rozporuplné pocity nějak ovládat… Cítil, jak se jeho pozornost a zároveň sebekontrola stále víc tříští: uvědomoval si ty stále příjemnější pocity, které mu působil Kamilův prst v konečníku, zároveň se ale soustředil i na vzrušení, které se mu rozlévalo z rozkroku do podbřišku a odtamtud do celé páteře… Vnímal své ruce bezbranně spoutané na zádech…, škubavé záchvěvy v břišních svalech, chvílemi i v hýždích… U toho všeho se snažil nezapomínat zhluboka dýchat, přičemž každý ten ztížený pokus o nádech ho taky neuvěřitelně vzrušoval… A když se do toho všeho snažil ještě i hlídat, aby se neudělal, měl dojem, že už je to nad jeho síly.

Kamil si všiml, že Ben nad sebou ztrácí kontrolu, a tak mu okamžitě přestal honit penis a místo toho mu jen tak zlehka začal přejíždět konečky prstů po naplněných varlatech. „Ještě ne! Ať tě to ani nenapadne!“ pronesl varovně.

Ben zmučeně zaúpěl do roubíku. Týýý vole, on mě dneska chce úplně odrovnat! Sotva znatelně se pohnul v zádech, aby se trochu nadlehčil a mohl se pořádně, zhluboka nadechnout. Kamil mu ale moc času na vydýchání nedal. Několikrát mu přejel rukama po vnitřní straně stehen, pak, zatímco Bena pravačkou hladil po zadku, si levou rukou vkápl do dlaně další dávku lubrikantu, a pak už si v téhle vazké hmotě rychle omočil pravý ukazováček. Než se Ben nadál, Kamil mu znovu vsunul prst do análu a druhou rukou se začal věnovat jeho naběhlému penisu, který už, podobně jako zbytek Benova těla, o vystříkání vyloženě žadonil.

Ben se snažil své stále strměji rostoucí vzrušení hlasitě rozdýchávat. Jeho sílící hekání a zmítání Kamila neskutečně rajcovalo, stejně si ale neodpustil další výstražné zasyknutí: „Ještě ne!“ Ben bezděky sevřel ruce v pěst. To nejde! To prostě nedám! Ale protože chtěl Kamilovi vyhovět, napočítal si v duchu do pěti a zatnul v sobě snad všechny svaly, jak se snažil své vzrušení nějak přemoct. Z té usilovné snahy se mu trochu roztřásly nohy, což učinilo celý jeho už tak dost nekomfortní postoj ještě míň příjemným, a Benovi nezbylo než zadoufat, že Kamil ho už nebude trápit moc dlouho.

Kamil si všiml, jak se Ben najednou celý chvěje. Tak to by stačilo. Ostatně, tohle vážně nemělo bejt za trest, ale za odměnu… „Tak jo,“ slitoval se nad ním, „už můžeš.“ A aby Benovi aspoň trochu vynahradil to předchozí trápení, začal mu pumpovat penis o něco rychleji, tak, jak už věděl, že to má Ben rád.

Ben měl dojem, že ještě nikdy neslyšel žádná slova raději. Úlevně zaskučel do roubíku… trhavě zalapal po dechu… a pak už si dovolil přestat všechno vnímat. Všechno kromě orgasmu, který v jeho maximálně rozdrážděném těle vybuchl jako granát. Střepiny slasti se rychlostí blesku začaly šířit z jeho podbřišku dál, rozechvěly veškerá nervová zakončení, která se jim dostaly do cesty, a pak pokračovaly mimo Benovo tělo někam dál, do vesmíru… a vzaly Benovu mysl s sebou.

Některé z těch střepin musely zasáhnout i Kamila; měl pocit, že se musí každým okamžikem udělat už jenom z toho, čeho je svědkem… Se zatajeným dechem pozoroval, jak Ben ten orgasmus mohutně prožívá, a nově navíc fyzicky cítil, jak Ben v souladu s vlnami, které cloumaly celým jeho tělem, zatínal vnitřní svaly a svíral se okolo Kamilova prstu. Kamil několikrát vzrušeně polkl a ještě chviličku Bena jemně, skoro lechtivě hladil po pulzujícím penisu, zatímco opatrně vysunoval ukazováček z jeho rozdrážděné dírky. Jakási analytická část jeho mysli, která byla pořád ještě schopná přemýšlet, se spokojeně pousmála nad tím, že ho těsně před začátkem hry prozíravě napadlo rozprostřít pod židlí ručník; v Benovi se za ty tři dny nahromadilo opravdu hodně spermatu a Kamil byl rád, že nebude muset trávit večer čištěním koberce.

Skoro až jakoby vyčerpaně si Kamil sedl na paty, sundal si gumové rukavice a natáhl se po svém vystřelovacím noži, aby mohl Benovi přeříznout pásku kolem kotníků. Viděl, že se Ben celý chvěje, a přikládal to doznívajícímu orgasmu, ale když mu uvolňoval od židle levý kotník, všiml si, že se Benovi klepou kolena čím dál víc. Do prdele, doufám, že jsem to nepřehnal!

Rychle Benovi uvolnil i pravý kotník, vyskočil na nohy a oběma rukama chytil Bena pod lokty. „Bene, narovnej se… Zvládneš to?“

Ben zaslechl Kamilův hlas, ale jeho stále ještě orgasmem zastřené mysli chvilku trvalo, než rozklíčoval, co mu Kamil řekl. Pak se s Kamilovou pomocí zkusil narovnat, jenže měl dojem, jako kdyby se mu podlamovaly nohy.

Kamil svůj původní požadavek okamžitě přehodnotil: „Víš co, radši si sedni…“ Vzal Bena kolem pasu a nechal ho sklouznout po svém těle na koberec.

Ben hned po dosednutí automaticky pokrčil kolena a sklonil hlavu mezi ně, protože se mu tak nejlíp dýchalo. Kamil si klekl před Bena, jemně ho uchopil za bradu a hlavu mu o kousek nadzvedl, aby mu mohl odlepit pásku z úst a vytáhnout z pusy roubík. „Seš v pohodě?“ zeptal se Bena starostlivě.

„Jo…,“ zachraptěl Ben a odkašlal si, oči nechal zavřené.

„Fakt…?“ ujišťoval se Kamil.

Ben postřehl v Kamilově jindy tak sebejistém hlase záchvěv znepokojení. „Jo, buď v klidu,“ zkusil ho uklidnit slovy – ale do očí se mu nebyl schopný podívat. Na to se ještě pořád za svou reakci na to Kamilovo intenzivní dráždění až příliš styděl…

Kamil si Bena chvilku měřil přimhouřenýma očima. „Hmmm,“ přikývl nakonec, ačkoliv úplně přesvědčený ještě nebyl. Pak položil Benovi dlaně na kolena a mírným tlakem mu je začal roztahovat od sebe. „Hele, ještě mě k sobě na chvilku pusť, ještě s tebou nejsem tak úplně hotovej…“

Ben i přes celkové vysílení pocítil jakési vzrušující zatrnutí v podbřišku – a uchechtl se: „Nech si ty svý komentáře, nebo se udělám znovu…“ A odrovnáš mě úplně, kámo! Samozřejmě ale Kamilovi vyhověl, roztáhl nohy a narovnal se v zádech, aby měl Kamil volný přístup k jeho stále ještě podvázaným částem těla.

Kamil se té Benově poznámce zasmál taky – a pro jednou ho poslechl a další komentáře si odpustil. Místo toho se sklonil a opatrně začal odmotávat smyčky utažené kolem Benových intimních partií. Ben občas nenápadně usykl, jak se jeho tak trochu umrtvené části těla probouzely k životu a znovu se v nich naplno rozproudila krev, jinak si ale Kamilovy jemné, obezřetné doteky užíval.

Když Kamil odvázal i poslední smyčku, odhodil šňůrku na koberec vedle sebe, sedl si na paty a zpytavě se na Bena zadíval. „Hele, vážně to celý nebylo moc… prostě moc?“

Ben uhnul očima a teprve pak odpověděl: „Nebylo…“

Kamil si povzdychl: „Bene, no tak, podívej se na mě. Potřebuju vědět, jestli jsem to náhodou nepřehnal. Nevypadáš úplně… v pohodě.“

Ben v sobě tedy silou vůle potlačil veškerý svůj stud a zvedl oči. Nechtěl, aby si Kamil cokoliv vyčítal, a tak mu opětoval jeho upřený pohled a důrazně pronesl: „Ale jsem v pohodě, fakt! Jo, bylo to moc. Moc silný. Ale v dobrým slova smyslu. Kdybych měl dojem, že to přeháníš, tak bych to přece stopnul.“

Kamilovi se přes tvář konečně mihl úsměv. „Tak jo, beru na vědomí.“ Pak se natáhl a vzal si do ruky svůj nůž.

Benovi se okamžitě objevil ve tváři malinko vyplašený výraz; byl to spíš instinkt, než že by se doopravdy bál. Kamil si toho ale všiml a zvedl oči v sloup. „Co jako? Rozvážu ti ruce. Ta páska jinak než s nožem sundat nejde…“ Příště se vrátím k osvědčenýmu provazu, ten mi přijde pohodlnější a ve výsledku i bezpečnější.

„Počkej, Kamile,“ zarazil ho Ben, a když se na něj Kamil tázavě ohlédl, Ben si zrovna jazykem navlhčoval rty. „A můžu ještě já…? Tobě…?“

Kamil samozřejmě hned pochopil, kam Ben míří, ale bavilo ho, jak to Ben pořád ještě neumí říct naplno, a tak se rozhodl ho trochu pozlobit: „Co myslíš?“

„Kamileee…,“ protáhl Ben prosebně.

„Žádný Kamile,“ bavil se Kamil a odložil nůž vedle sebe. „Víš, co by ti na to řekla naše češtinářka, že jo? Jste student třetího ročníku a neumíte se ani pořádně vyjadřovat…,“ zapitvořil se na Bena.

„Co je mi do ní?“ ošil se Ben.

„Do ní nic. Ale já bych si to taky rád poslechl v celý větě,“ ušklíbl se Kamil. „A vzpomínáš, co jsem ti říkal na začátku? Že jestli budeš chtít nasbírat nějaký kladný body, tak o ně budeš muset nejdřív poprosit.“

Ben si utrápeně povzdychl; věděl dobře, že Kamil ze svého požadavku nesleví ani o milimetr. Znovu si jazykem navlhčil rty a pak, aniž by uhnul očima z Kamilova pronikavého pohledu, se tiše zeptal: „Prosím, můžu tě vykouřit?“

Kamilovi se vzrušeně blýsklo v očích. „Nemůžeš,“ řekl, vyskočil na nohy a popadl Bena za vlasy. „Musíš,“ změnil Benovu prosbu na příkaz. „Klekni si. A tentokrát to neprotahuj,“ pronesl ještě výhružně.

„Nebudu,“ slíbil Ben, když se přemísťoval ze sedu do kleku. Pak už téměř nedočkavě otevřel pusu a počkal si, až mu do ní Kamil nasměruje svůj horký, vzrušením vonící penis. Sál a cucal ho a nechával Kamila, ať si sám určuje tempo a v podstatě i hloubku přirážení tím, že Benovi občas naoko drsně škubl hlavou.

Kamilovi se z pusy draly stále vzrušenější zvuky. Zpod přimhouřených víček se zadíval dolů, na klečícího Bena, na jeho svázané ruce, na jeho naprosto jednoznačné pohyby hlavou… Tentokrát si ale ten výjev moc dlouho neužil: z té třídenní nedobrovolně dobrovolné pauzy a z těch dnešních intenzivních hrátek s Benem byl tak nadržený, že ani ne po půlminutě poznal, že déle už to oddalovat nedokáže… Na poslední chvíli trhnul Benovou hlavou směrem od sebe, vytáhl svůj penis z jeho úst, z posledních sil se ještě dokázal vmanévrovat do kleku, stiskl si penis dlaní… a pak se s hrdelním výkřikem konečně, konečně vystříkal. Podobně jako před chvilkou v Benovi, i v Kamilovi orgasmus rozechvěl všechna nervová zakončení; měl dokonce dojem, že se mu snad samovolně kroutí i prsty u nohou a vlasy se skládají do nového účesu… Sklonil hlavu a prudce lapal po dechu, aniž by si všiml, s jak rozkošnickým výrazem ve tváři ho Ben pozoruje.

Benovi bylo trochu líto, že má ještě pořád svázané ruce za zády. Měl tisíc chutí Kamila nějak podepřít, možná i obejmout… S tím by mě ale pravděpodobně hodně rychle poslal do prdele! Rád se mě dotýká, když jsem svázanej a naoko mě má pod kontrolou… a stejně tak mě potřebuje mít svázanýho a pod kontrolou, když se mám dotýkat já jeho. Bez týhle podmínky jsou pro něj veškerý dotyky stopro tabu.

Když byl Kamil konečně schopen otevřít oči, přejel Bena zkoumavým pohledem a zatvářil se omluvně: „Sorry, to jsem trochu nezvlád…“

Ben vystopoval směr Kamilova pohledu a pochopil, že Kamil narážel na to, že jeho sperma teď Benovi stékalo po hrudníku a po břiše. „V pohodě,“ usmál se. „Když mi rozvážeš ruce, tak si to utřu…“

„Jasně,“ oplatil mu Kamil úsměv, rozhlédl se po pokoji, aby vypátral, kam odložil ten nůž, pak ho popadl a po kolenou se přemístil za Benova záda. Klidně bych ti to utřel i sám. Jenže… nebylo by to už v rámci hry. A už vůbec by to nebylo natvrdo tak, jak se ti to líbí. Mám totiž najednou chuť bejt tak trochu něžnej… A tím pádem bys mě stopro poslal do prdele na tři doby.

„Můžeš si zase dát sprchu, jestli chceš,“ nabídl ještě Kamil Benovi, když mu ze zápěstí strhával těch několik vrstev pásky.

„Nepotřebuju,“ zakroutil Ben hlavou. „Ale víš, co bych si naopak dal?“

„Povídej,“ vyzval ho Kamil zvědavě.

„Hambáč. Dvojitej. Nebo možná i trojitej. S hranolkama.“

„Až tak?“ rozesmál se Kamil – a jako na potvoru mu zakručelo v břiše. „No, nezní to vůbec jako špatnej nápad! Tak vyrazíme do města?“

„Jsem pro,“ souhlasil Ben a promnul si zápěstí.

Zatímco se kluci oblékali a Kamil uklízel věci, které měl poházené všude možně po koberci, předháněli se ve vymýšlení, jaký druh burgeru a s jakými možnými přílohami by si poručili, kdyby někde poblíž existovala takováhle burgrárna na přání. Když pak Ben otevřel Kamilovi dveře od pokoje, aby mohl Kamil odnést do kuchyně tu vypůjčenou židli, zrovna se dohadovali, jestli hranolky s brusinkovou omáčkou jsou nebo nejsou nechutný, když si všimli, že obývákem právě prochází Kryštof, Kamilův starší brácha.

„To už seš doma?“ zpražil ho Kamil pohledem. „Tě z tý brigády vykopli nebo co?“ neodpustil si rýpanec.

„Neměj péči,“ odfrkl Kryštof a přejel kluky zkoumavým pohledem. Nemohl si pomoct, ale měl dojem, jako kdyby mezi nimi zavnímal… zvláštní druh napětí. Nebo spíš zvláštní druh uvolnění, haha… Pak zakotvil očima na té židli a významně nadzvedl obočí.

„No co,“ zareagoval Kamil pohotově, „neznáš domácí posilovací cvičení? Kliky, sklapovačky…“

„Prosím tě,“ prohodil Ben, „takovýhle pojmy se asi na tý svý vysoký ekonomický nebifluje, haha…“

„To asi fakt ne,“ dal mu Kamil za pravdu a oba se tomu rozchechtali jako nejlepšímu vtipu dne.

Kryštof jenom pohrdavě odfrkl, za odpověď mu nestáli. Jasně, kluci, takže kliky a sklapovačky… Ale spíš jste si to tady rozdávali, co? Tak to mě poser! Oni dva – a spolu! To bych teda nikdy neuhádl…

Kamil s Benem si v předsíni rychle nazuli boty a s úlevou z bytu vypadli.

„To je ale parchant,“ ulevil si Kamil, sotva za nimi zaklaply dveře, „přišel minimálně o dvě hodiny dřív než obvykle! Budu muset nenápadně zjistit, jak to s tou brigádou má…“

„A nezdálo se ti, že na nás nějak divně vejral?“ přeptal se Ben.

„Ani ne…, vždyť on divně vejrá pořád,“ odmávl ho Kamil a zase se oba rozchechtali.

Benovi pak už po několikáté hlasitě zakručelo v břiše – a tehdy kluci Kryštofa úplně pustili z hlavy a napůl hladově, napůl mlsně se vrátili ke své debatě o jídle.