Kamil a Ben - Nečekaný program (14.)

Cyklostezka byla takhle v sobotu odpoledne docela zaplněná. Cyklisti se tu míjeli s bruslaři – a těm všem se pod kola a kolečka pletly děti na koloběžkách nebo hoverboardech.

„No tak chápeš to?“ rozesmál se Ben, když jeho a Kamila, oba na bruslích, předjela babička na elektrickém skútru pro seniory.

„Hahaha! No hele, aspoň, že nás předjela, taky nás mohla prostě vytroubit, ať jí uhneme skokem do trávy, chacha…“

„Sobotní odpoledne je tady prostě marný,“ kroutil hlavou Ben, když přibržďoval, protože do protisměru se zrovna řítil chlapeček na malém kole, který očividně ještě nevěděl, že jezdit se má po pravé straně. „Asi to nebyl úplně nejlepší nápad, sorry…“

„Nápad to byl skvělej, jenom jsme možná nevybrali nejlepší místo. Hele, na chvilku zastavíme a mrkneme do mapy, jestli tu někde v okolí nejsou nějaký míň frekventovaný trasy,“ navrhl Kamil.

„Fajn, tak to zkusíme,“ souhlasil Ben – a zrovna v tu chvíli se mu v kapse rozvibroval mobil, tak odskočil do trávy, aby na stezce nepřekážel, a hovor od mamky přijal.

Kamil mezitím postával vedle Bena a zaujatě studoval mapy na svém mobilu, takže Benův telefonát moc nevnímal, ostatně, z jednoslovných odpovědí by se stejně nic moc nedovtípil. Když Ben hovor ukončil, Kamil se k němu natočil a přistrčil mu svůj mobil před oči: „Dívej, co kdybysme zkusili dojet… Co je?“ zarazil se, když si všiml, že ho Ben pozoruje s podezřele potutelným úsměvem.

„Volala mi mamka… Jsou pozvaný na nějakou chalupu na grilovačku. Dneska. Teďka.“

Kamilovi okamžitě došlo, kam Ben směřuje. Ale to by nebyl on, aby se nerozhodl Bena trochu potrápit. „Tak to mají super! A pro nás to pozvání asi neplatí, co? Protože něco grilovanýho bych si fakt dal… No, každopádně, koukej. Co kdybysme zkusili dojet sem, tady bysme teda museli kousek normálně přes chodníky, snad by to…“

„Ehm, Kamile,“ přerušil ho Ben, „a nechceš to bruslení nechat na jindy…?“

Kamil se v duchu dobře bavil. Žádný, jestli JÁ nechci nechat bruslení na jindy. Pěkně mi řekni, co chceš dělat TY. „Proč? Když už jsme se konečně dokopali k tomu, že jsme vyrazili… A navíc už jsme ujeli pěknej kus, i když se to nezdá, a podívej, tady k týhle jiný cyklostezce to už není tak daleko, stačí, když…“

„Kamile,“ Ben ho přerušil znovu, „nechceš jít místo toho k nám domů?“ Měl dojem, že jednoznačněji už to říct nemůže.

Kamil si sám pro sebe povzdychl. Klasika. Nic konkrétnějšího z něj nevypadne. „K vám domů? A co bysme tam dělali?“ zadíval se Benovi významně do očí.

„No,“ Ben se pod tím Kamilovým pohledem malinko ošil, „právě že bysme tam mohli dělat… úplně cokoliv…“

Kamil zakroutil hlavou. „Ne, Bene. Nepojedu s tebou k vám domů, dokud mi neřekneš, co tam budeme dělat. Nebo spíš,“ a Kamil se k Benovi trochu naklonil a ztišil hlas, „co ty chceš, abych tam dělal s tebou.“

Ben vzrušeně polkl… a zároveň trochu zrůžověl ve tvářích. „Když tady… tady je plno lidí…“

„Nevšiml jsem si, že by ti tu někdo visel na rtech a čekal, co z tebe vypadne… Kromě mě teda,“ odmávl Kamil jeho starosti.

Ben věděl, že s Kamilem nehne. To je ale zmetek! Se v tom pěkně vyžívá! Nejradši bych mu řekl, že to svý pozvání beru zpátky! To by asi dost koukal! Jenže… naši budou pryč až do noci… To by byla fakt děsná škoda nevyužít toho… „Ehm… nechceš jít k nám a… a…“ Pak už to Ben nevydržel, sklopil oči, takže to vypadalo, jako že kouká do mobilu, a šeptem dodal: „… a dát mi třeba tu výchovnou lekci?“

Kamila z těch Benových rozpaků úplně oblilo horko. To je pěkný, jak se zase stydí… Bych mu nejradši dal na ty jeho horký tváře pusu… „Ehm,“ odkašlal si, „nejsem si jistej, jestli jedna ta lekce bude stačit…“

Ben konečně zase dokázal zvednout oči. „Však… může jich být i víc,“ usmál se na Kamila. „Jestli… jestli se ti ale chce. Protože jestli bys radši bruslil, tak…“

„Já jsem chtěl už včera, pokud si vzpomínáš,“ přerušil ho Kamil, „takže o mě se neboj. No, v tom případě,“ schoval mobil do kapsy, „se vracíme nejdřív k nám, protože tentokrát si nějaký věci fakt potřebuju vyzvednout.“

„Tak jo,“ zaradoval se Ben. „A mám jet s tebou? Nebo… můžu jet zatím k nám… a trochu to tam nachystat…“

„Ty tam nemáš co chystat,“ rozesmál se Kamil a zamířil po trávě zpátky k cyklostezce. „Jestli jako myslíš, že nemáš ustlanou postel nebo tak něco, tak to je mi úplně jedno. A jestli myslíš, že si zatím dáš sprchu,“ ohlédl se na Bena a sjel ho přísným pohledem, „tak tohle jsme si snad už vyříkali…“

„Ale no taaak, nemůžeš udělat aspoň pro jednou výjimku?“ zkusil to Ben, když se oba pomalu rozjížděli zpátečním směrem.

„Pro jednou ji možná udělám, ale dneska ne,“ nenechal se Kamil ukecat. Naoko. No dobře. Když chceš sprchu, tak ji dostaneš. Ale taky z toho budu něco mít, a ne že už přijdu k hotovýmu!

Než si Kamil doma vyměnil brusle za batoh plný všelijakých pomůcek, Ben na něj počkal před barákem. Cestou k Benovi se pak kluci zabavili tím, že Ben svou jízdu na bruslích zkoušel přizpůsobit Kamilovu pomalému, skoro až línému tempu chůze. Různě kolem Kamila kroužil, jenom aby nemusel zastavit, a Kamil se smál, že takhle nějak si musí připadat Země, kolem které obíhá její Měsíc. „Nebo spíš Země, kolem který se učí obíhat její Měsíc, haha,“ dodal pobaveně. Ben si ale z jeho posměšků nic nedělal. Už tak měl radost, že tráví sobotu s Kamilem, a teď se navíc těšil na ten extra program, který se jim tak nečekaně nabídl… Dobrou náladu mu tedy nemohlo nic pokazit.

U Bena doma se kluci nejdřív zastavili v kuchyni, protože měli děsnou žízeň. Kamil se opřel zády o kuchyňskou linku a pozoroval Bena, jak vytahuje z ledničky krabici s džusem a jak ten džus pak rozlévá do dvou skleniček. Jak to dělá? Že má na mě najednou takovej vliv? Jsem ho viděl nalívat pití do skleniček tisíckrát! Minimálně! A nikdy se mi tak moc nechtělo k němu přijít… a prostě ho jenom tak zezadu obejmout… A když by se na mě zkusil otočit a zeptal se, co dělám, tak bych mu prostě dal pusu a hotovo… Jenže… to prostě nejde, no… Třeba si svý první pusy, takový ty opravdický, představuje úplně jinak. Hezčí. Romantický. S někým jiným, s někým, kdo si je u něj takhle nevynutí…

Ben mezitím popošel ke Kamilovi a jednu skleničku s džusem mu podal. Zadíval se mu do očí a chtěl pronést jakousi vtipnou poznámku…, ale během vteřiny se mu vykouřila z hlavy. Jak… je to možný? Že se mnou najednou bejt tak blízko něj dělá… takový věci? Jsem se mu díval do očí milionkrát! Minimálně! A nikdy se mi tak moc nechtělo mu… mu tu skleničku z ruky zase vzít a… obě dvě je odložit na linku, a… a když by se mě zeptal, co dělám, tak bych mu dal prostě pusu… a třeba, třeba by mě od sebe neodstrčil… Jenže… já nevím… třeba by mě právěže odstrčil, protože se mu ty pusy nelíbí…, protože to neumím…, nakonec si ještě řekne, že s holkama to bylo hezčí…

„Ehm… Jak je to s tím ledem, zase není?“ zapátral Kamil, aby své myšlenky převedl do bezpečnějších vod.

„Není… To víš, sám se neudělá,“ uculil se Ben.

„Takže moje hračka se nepostarala o to, aby bylo všechno připravený, až sem přijdu?“ přimhouřil Kamil oči.

Ben se uvnitř celý zatetelil. Miloval tady ty přechody… Ty chvilky, kdy se z kamaráda jako šlehnutím kouzelného proutku stával hračkou. Stačilo k tomu pár Kamilových slov, změna tónu jeho hlasu, pohled, jakým si Bena změřil…, a Ben úplně fyzicky cítil, jak se v něm všechno přizpůsobuje… a ladí…

„Když tvoje hračka nevěděla, že sem přijdeš,“ řekl Ben.

Kamil dopil džus a prázdnou skleničku postavil na linku. „A kdyby to věděla, tak by teda ten led k dispozici byl, jo?“ zakotvil na Benovi tvrdým pohledem.

Ben v tu chvíli nebyl schopen Kamilovi kecat, a to ani v rámci nějakého provokování. „Nevím,“ odpověděl tedy popravdě. „Kdybych si vzpomněl, tak možná jo.“

Kamila taková neurčitá odpověď pobavila: „No dobře. Když budu potřebovat, ať něco nachystáš, tak ti to přikážu dopředu – a pak už na to snad nezapomeneš… Tak, teď máš pět minut pro sebe, já jdu zatím do tvýho pokoje. Jestli teda můžu a přeneseš se přes to, že možná nemáš ustlaný, haha… Za pět minut na mě budeš čekat úplně nahej před koupelnou, jasný?“

„Ehm… jo, jasný… A do mýho pokoje samozřejmě můžeš…,“ Ben sledoval odcházejícího Kamila, teprve pak dopil svůj džus. Týjo, takže před koupelnou… To vypadá, že mi nakonec tu sprchu dovolí… Ale určitě to nebude jenom tak…

Kamil zatím u Bena pořádně prozkoumal jeho postel. Po nadzvednutí matrace v horní části postele zjistil, že za desku, která byla tou matrací skoro celá schovaná, se mu povede upevnit provaz – a tak to udělal. Pak ještě složil a odhodil na zem peřinu a Benovo pyžamo, shodil ze sebe všechno oblečení, vzal si s sebou kus černého provazu a vydal se ke koupelně.

Ben už, taky úplně nahý, předpisově s rukama za zády klečel přede dveřmi, tak aby Kamilovi nepřekážel, kdyby chtěl dovnitř vejít první. Očima namlsaně přejížděl po Kamilově nahém těle.

„Neměl bys náhodou koukat na zem…?“ okomentoval to Kamil pobaveně, když si před Bena přidřepával. „Ruce před sebe,“ přikázal mu jenom tak mimochodem.

Ben ho poslechl, vrátil se ale k jeho předchozí otázce: „To jsi myslím nikdy neříkal…,“ snažil se vybavit si Kamilovy dřívější pokyny, zatímco s požitkem pozoroval, jak mu Kamil dovedně spoutává zápěstí k sobě.

„Hm, no asi fakt ne,“ uznal Kamil. Pak se zase zvedl a chytl Bena za paži: „Tak vstávat a šup do koupelny. Chtěl jsi ledovou sprchu, tak ji máš mít…“

„Ledovou jsem určitě nechtěl,“ uchechtl se Ben, když se nechal Kamilem vést do malé místnosti. Ale bylo mi jasný, že nějak takhle to dopadne.

„Jsem si ale nevšiml, že by sis zasloužil nějaký extra zacházení! Nepřipravenej led, neustlaná postel…,“ vyjmenovával Kamil Benovy dnešní prohřešky a zvlášť u toho druhého se pobaveně uculoval.

„Ale zase jsem nachystal ručníky. Jeden i pro tebe,“ upozornil ho Ben s úsměvem. A vážně – Kamil si na pračce vedle hromádky s Benovým oblečením všiml i dvou tmavě modrých ručníků.

„Okej, tak ta sprcha nebude ledová, ale jenom studená,“ slevil, zatímco Bena opatrně směroval do sprchového kouta. „Rozkroč pořádně nohy… Zatím zůstaň stát zády ke mně, já si tě pak otočím,“ dodal.

Zatímco Ben vnímal, jak si Kamil bere do rukou sprchu, zavřel oči a celý se napjal. Očekával, že se mu každým okamžikem zabodnou do těla tisíce ledových jehliček… Ale místo toho mu po zádech začala stékat vlažná voda; v dnešním teplém dni mu ta teplota přišla příjemná. Ben přesto zůstal napjatý, nebyl si jistý, jestli Kamil bez varování tu teplotu vody nezmění.

Kamil ale nic takového neměl v úmyslu. Na to si můžeme hrát jindy. Dneska ho nechci trápit. Dneska si ho chci prostě jenom umejt… a namydlit… úúúplně všude…

Ben si celou tu proceduru moc užíval. Slyšel, jak Kamil odkládá sprchu… a bere si do rukou sprchový gel… vymačkává si trochu do dlaně… No, a pak už cítil tu hladivou dlaň na svém těle. Kamil mu sprcháč krouživými pohyby rozetřel po zádech…, po pažích… a pak po zadku… a samozřejmě neodolal, aby namydlenými prsty nezajel i mezi Benovy půlky a trošku ho tam nepodráždil. Pak si přidřepl a namydlil Benovy nohy. Zase se narovnal, vymáčkl si do dlaně ještě trochu gelu a stoupl si těsně za Bena. „Ruce nad hlavu,“ přikázal Benovi stroze.

Ben ho poslechl, zvedl ruce a zlehka se jimi opřel o kachličky. Připadal si takhle zády ke Kamilovi, s rozkročenýma nohama a s rukama svázanýma nad hlavou jako nějaký vězeň, kterého dozorce nahnal do sprchy. Akorát že ten MŮJ dozorce je na mě hodnej… a moc hezky se mi věnuje… Kamil totiž obtočil ruce kolem Benova těla a roztíral mu sprcháč po hrudníku… a po břiše… a pak zase po hrudníku, kde zvláštní pozornost věnoval Benovým ztvrdlým bradavkám… Potom mu namydlil krk… a sjel rukama zase k břichu… a k podbřišku… a nakonec se své porce Kamilovy pozornosti dočkal i Benův už natěšený penis… a varlata. Ben vzrušeně zavřel oči a zapřel se o kachličky i svými lokty.

Po chvilce Kamil přestal Bena hladit a znovu se natáhl pro sprchu. Však se chtěl osprchovat. O tom, že by se chtěl i vystříkat, nepadlo ani slovo, haha… Asi už dobře ví, že bych ho nenechal. Příjemně vlažnou vodou začal Kamil ze zadní části Benova těla voňavý sprcháč smývat.

„Fajn, teď se otoč… Ale opatrně! Neklouže to?“ staral se, zatímco pro jistotu Benovi stáhl ruce dolů a přidržel ho za loket.

„Ne, dobrý,“ ujistil ho Ben a otočil se ke Kamilovi čelem. Kamil mu nejdřív osprchoval mýdlo z paží, potom mu gestem naznačil, že má ruce zase zvednout nad hlavu. Poctivě omyl zbytky sprcháče i z přední části Benova těla, speciální péči pak opět věnoval Benovu rozkroku. Ben jenom slastně usykával.

„Stejně je to zbytečný,“ neodpustil si Kamil. „Při tom všem, co tě dneska čeká, budeš totiž za chvilku znovu úplně zpocenej…,“ dovysvětlil a věnoval Benovi dlouhý, významný pohled plný příslibů, zatímco ho dlaní dál dráždivě mačkal tam dole.

Ben vzrušeně polkl. Na jinou reakci se nevzmohl. Akorát Kamilovi oplácel jeho upřený pohled… do té doby, než tak nějak mimovolně přivřel oči spolu s tím, jak se z jeho úst vydralo slastné zasténání.

Kamil se jenom spokojeně usmál, přestal Bena dráždit a zastavil vodu. Pak si z pračky podal ručník a otřel Bena dosucha. Nakonec mu pomohl ze sprchového koutu ven. „Klekni si. Na chvilku. Taky si dám rychlou sprchu.“

„A můžu se koukat?“ zeptal se Ben, když si klekal.

„Jo. Zatím ještě můžeš,“ mrknul na něj Kamil.

„Hm, tak to se sprchuj hodně pomalu. Ať si to užiju do zásoby,“ zašťuřil se na něj Ben.

„Ty si nemáš co užívat, natož do zásoby,“ setřel ho Kamil pobaveně. „Prostě máš jenom dovolený nechat otevřený oči, to je celý…“

Ben už zůstal radši zticha, aby Kamila náhodou nenapadlo vzít to své dovolení zpět. Kamil se ve sprše moc nezdržoval, ostatně už se nemohl dočkat, až Bena odvede do jeho pokoje a tam bude pokračovat v tom, co teprve začalo… I tu rychlopastvu pro oči si ale Ben, navzdory Kamilově poznámce, užil. To je neskutečný, jak on je v tý sprše sexy. By mohl z fleku hrát v takový tý reklamě na nějaký ty sprchový gely… nebo na něco podobnýho… Ale radši ne, to by po něm pak slintalo šíleně moc kluků… a hlavně teda holek, že… Nic takovýho!

Když se Kamil utíral, vzpomněl si: „Mimochodem, najdu tu ještě jeden čistej ručník?“

„Jasně, tamhle v tý skříňce,“ pohodil Ben hlavou. „Nebo pak jsou další ještě v ložnici…“

„Dobrý, díky… Tenhle bude stačit… I tak si asi tvá mamka řekne, že máš nějakou podezřele vysokou spotřebu!“ zaksichtil se Kamil na Bena.

Ben pohodil rameny: „Už je zvyklá, víš jak… Tělák, tréninky, tátovo fitko… U vás to asi bude podobný, ne?“

„Hm, asi docela jo… Ale teď už se zvedej. Je tu šíleně málo místa.“ S těmi slovy chytl Kamil Bena za paži, vytáhl ho na nohy a odvedl ho do jeho pokoje. No, jeho pokoje… Pro teď je to spíš můj pokoj. Jsem se ho tak nějak zmocnil. Stejně jako jsem se zmocnil mý hračky. A ještě zmocním.

Na Benově posteli Kamil přehodil přes prostěradlo ten ručník a potom Benovi pokynul, aby si lehl na záda. Spoutané ruce mu zvedl nad hlavu a připevnil je k pelesti díky připravenému provazu. „Tak, a ještě zavři oči,“ řekl a vytáhl si z batohu šátek. Ben tentokrát poslechl hned; poznal, že nemá smysl Kamila ukecávat, aby se mohl dívat.

Kamil Benovi zavázal šátek přes oči – a zálibně přejel očima celé jeho natěšené, k různým hrám připravené tělo. Vzrušeně si odkašlal. On je tak neuvěřitelně k sežrání… A je celej… jenom… můj… S tou myšlenkou se přesunul k Benovým nohám, odtáhl mu je od sebe, vylezl si na postel a klekl si mezi ně. Z hlavy se mu úplně vypařily myšlenky na nějakou výchovnou lekci; teď chtěl Bena prostě a jednoduše sníst. Posvačit. A povečeřet zároveň. A nejlepší na tom je, že MŮŽU. A tak se sklonil… a vzal si do pusy Benův penis. Na chviličku.

Ben roztouženě vydechl. Mezi nohama a v podbřišku ho samým vzrušením šimralo už ve sprše… a teď znovu. I když… teď se z toho šimrání stávalo spíš… pálení. Vzrušující pálení horké lávy, která se z Benova rozkroku rozlévala do páteře… a páteří do zbytku těla…

Kamil vtiskl Benovu penisu poslední pusu… a pak se přesunul o kousek výš. Nesouměrně pusinkoval Benovo břicho… a hrudník… pak se jazykem pověnoval na střídačku oběma bradavkám… a nakonec vzal Bena za bradu a zaklonil mu hlavu, aby měl volný přístup k jeho krku. Nedokázal přesně říct proč, ale to místo ho něčím fascinovalo. Ohryzek. A napjatá kůže těsně pod bradou. A trochu víc napravo, to tepající místo pod lícní kostí. A ještě víc napravo, to místečko kousek pod Benovým uchem. Kamil všechna ta místa prozkoumával svými rty… a jazykem… a z Benova zrychleného dechu poznal, že jemu se to taky líbí.

Benovi se to nejen líbilo; on se pod tím Kamilovým zkoumavým ochutnáváním vyloženě svíjel vzrušením. Zvlášť když ho Kamil lízal a líbal tam pod uchem… Ach… aaach… jak můžu bejt… ach… tak šíleně citlivej… aaach… zrovna tam? Pak ucítil, jak mu Kamil vtiskl další pusu na lícní kost… a pak na tvář… a pak, konečně, ucítil Kamilovy rty na svých rtech. Roztouženě vydechl a ten polibek mu opětoval. Nadšeně. Dychtivě. Konečněěě… aaach… No, svázanýho mě naštěstí líbá rád. Asi se mu líbí, že může. Že si se mnou může dělat, co chce – i tohle. Ale stejně mi vždycky napřed zaváže oči. Možná by to bez toho bylo už… už prostě moc… moc intimní… a to už prostě do tý hry nepatří, no…

Kamil přestal Bena svírat pod bradou, místo toho mu rukou zajel pod hlavu. Druhou rukou se nadlehčoval, aby na Benovi neležel plnou vahou. Šíleně si ten polibek užíval. Ještě, že moje hračka má to líbání taky ráda… Hmmm… Klidně mi mohl říct, že tohle nechce. Že tohle do těch her nepatří. Že tohle si schovává pro někoho, s kým bude jednou doopravdicky chodit. No, říct… spíš mi to mohl poslat na videu a nazvat to zase tím svým jednoslovným NE, haha. Bez nějakýho vosku a dalších věcí, kterejch se bojí nebo který ho neberou, se obejdu. Ale přijít o tohle, to by byla faaakt škoda…

Ben sotva patrně trhnul hlavou, aby se mohl pořádně nadechnout. To líbání je skvělý… jenom mi není jasný, jak to mám udělat, abych u toho nepřestával dejchat, haha…

Kamil ten Benův nenápadný pohyb přesto postřehl. Odtáhl se od Bena a nechal ho se pořádně vydýchat, očima zatím spočinul na jeho rozpálené tváři. Je nádhernej. Celej. A s tou myšlenkou jako kdyby mu došlo, že i zbytek Benova těla si žádá jeho pozornost. Lípnul tedy Benovi rychlou pusu na nos… a pak se zase začal opatrně přesunovat směrem k Benovým nohám, zatímco při tomhle putování Bena hladil všude, kam jeho ruce zrovna dosáhly. A kam nedosáhly ruce, tam dosáhly jeho rty.

Ben se pod všemi těmi doteky svíjel a kroutil a rozpouštěl. Svíjel se touhou… a vzrušením…, ale hlavně chtíčem to Kamilovi všechno oplácet. Poprvé za tu dobu, co si spolu před zhruba měsícem začali takhle hrát, zatoužil po tom, aby měl volné ruce…

„Kamile…?“ vydechl toužebně.

„Copak?“ šeptl mu Kamil někam do podbřišku.

„Nešlo by… nemohl bys mi na chviličku rozvázat ruce? Prosím?“ zkusil to Ben.

Kamil překvapeně zvedl obočí a zvědavě se na Bena zadíval. „No tohle…? A proč? Už si nechceš hrát…?“

„Právě že chci… S tebou…,“ špitl Ben.

Kamil se úlevně usmál. „Aha. Tak ale to máš blbý, protože já jsem si ještě nedohrál. Ty se svýma požadavkama přijdeš na řadu pozdějc. Možná.“

Ben si sám pro sebe tiše povzdychl. No co. To bylo celkem jasný, že bude proti. Ale tak zkusit jsem to musel. A třeba si fakt časem vzpomene na to svý POZDĚJC a ještě mi to dovolí…

Kamil mezitím zase nasál do úst Benův penis… a dlaní mu začal jemně promačkávat varlata. Pf, tak hračka si chce hrát! Se mnou! Nevím, jestli je to spíš drzý… nebo spíš roztomilý… Asi od všeho trochu… Každopádně, to se teprve uvidí, jestli si něco takovýho zaslouží! A jestli vůbec přijde na řadu… To bych se totiž nejdřív musel já nabažit svýho hraní… a to hned tak nehrozí…

Z Benových úst se dralo čím dál vzrušenější vzdychání. Když ale najednou zavnímal, jak ho Kamil tam dole přestává dráždit a jak se zase plazivě přesunuje po jeho těle výš a výš, zničeně zamručel. Jestli TOHLE bude ta lekce…, že mě zase nenechá se udělat…, tak to jsem mu radši vůbec neměl říkat, že se naši vrátí až někdy v noci…

Kamil se tomu frustrovanému zvuku, který od Bena zaslechl, usmál. Hele, ty… hračko, co si chce hrát…, máš náhodou štěstí. Dneska s tebou mám úplně jiný plány, než že tě nenechám se vystříkat. Znovu Bena líbnul na krk, nedokázal odolat, a pak mu zašeptal do ucha: „A buď hodně hlasitej.“ A s těmi slovy se jednou rukou opřel vedle Benovy hlavy, zatímco druhou rukou mu hladivě přejel po těle až dolů, k rozkroku…, vzal Benův roztoužený penis do dlaně… a začal ho pumpovat.

Ben se ani v myšlenkách nestihl zaradovat nad tím, že se tentokrát v Kamilových plánech spletl. Kamilova dráždící dlaň mu totiž všechny myšlenky z hlavy vymazala. Hlasitě vydechl…, pak zalapal po vzduchu… a další vydechnutí z něj už vyšlo přímo do Kamilových úst, protože Kamil se nad něj mezitím naklonil a začal ho znovu líbat. Ben se pod všemi těmi vjemy začal… tříštit na kousíčky. Aaach… to je tak… to je tak… aaaach… Ta kombinace pocitů, které mu způsobovala Kamilova dlaň v rozkroku a zároveň jeho rty a jeho jazyk v ústech, byla tak silná, že to sotva stíhal udýchat. Na to, že mu Kamil přikázal, aby byl hlasitý, úplně zapomněl – ale to nevadilo, protože byl hlasitý i tak.

Kamila to, jak mu Ben vzdychá a heká do pusy, neskutečně rajcovalo. I to, jak se mu Ben snažil oplácet jeho polibky, ale s přicházejícím orgasmem toho nebyl tak úplně schopný. V dlani navíc vnímal Benův škubající se penis… a celá tahle situace Kamila vzrušovala tak moc, že se skoro bál, aby se neudělal jenom tak, aniž by se ho mezi nohama vůbec někdo dotkl. A to ještě netušil, že to není všechno.

Ben cítil, že k vyvrcholení mu zbývá poslední vteřina. Byl maximálně roztoužený a úplně bez sebe… a zapomněl se hlídat… a v tu samou chvíli, kdy jeho tělem projela jako blesk první silná orgasmická křeč, přestal se snažit oplácet Kamilovi jeho polibky a místo toho ze sebe vyhekal: „Kamile… aaach… Kamile…“

Kamil tyhle výkřiky zachytil přímo do svých úst… a totálně ho to rozhicovalo. Přestal Bena líbat a opřel svou rozpálenou tvář o tu Benovu. Tyyy vole…, to je tak úžasný… slyšet ho, jak v extázi křičí mý jméno… Ještě chvíli Bena tam dole hladil, zatímco poslouchal, jak se jeho dech uklidňuje…, a spolu s tím se uklidňoval i ten Kamilův. Ufff… No dobře. Tohle, včetně tý sprchy, bylo celý tak trochu mimo původní plán… Teď se zase hezky vrátíme k tomu, proč jsme tady.

Ben si užíval, jak Kamil leží těsně vedle něj. Po chvilce ale zavnímal, jak se zvedá… a jak mu odvazuje ruce od postele. Zápěstí mu ale nadále nechal spoutaná k sobě. „Tak, a teď je načase se věnovat tomu, kvůli čemu jsi mě sem pozval… a kvůli čemu jsem to pozvání přijal, že,“ donesl se k němu Kamilův hlas.

„Myslíš jako tu výchovnou lekci? To ještě nebylo ono?“ přeptal se Ben.

Kamil se rozesmál: „Máš pocit, že seš vychovanější, než když jsme sem přišli?“

„Takže jsi mě jako svázal a trápil jenom tak, bez účelu, jo?“ bavil se Ben, zatímco se Kamilem nechal vytáhnout do sedu.

„Já že jsem tě…,“ začal Kamil, ale pak se ovládl. Nenechám se tím drzounem vyprovokovat. „Takže. Klekni si. Otoč se. A předkloň se, hlavu na polštář. Rozkroč víc nohy. Víc! A laskavě si zapamatuj pravidlo číslo jedna, který si dneska musíš vštípit – a vštípíš, kámo: nemáš se mě co vyptávat. Na nic. A už vůbec ne na nic drzýho.“

„A jo vlastně…,“ uteklo Benovi pobaveně.

„Pravidlo číslo dvě: nebudeš drzej ani při odpovídání! Zopakuj mi to! Obojí!“ přikazoval Kamil přísně, zatímco škubnutím natáhl Benovi ruce nad hlavu a znovu mu je přivázal k posteli.

„Za prvý, nebudu se na nic ptát, za druhý, budu se snažit nebejt moc drzej…“

„Však počkej! On tě ten humor za chvilku přejde!“ slíbil mu Kamil a už dopředu se nad tou představou uculil.

Ben byl ovšem díky tomu před chviličkou prožitému orgasmu tak rozjařený, že si z Kamilových výhrůžek nejenom nic nedělal, ale ještě navíc se natěšeně zachichotal.

„Za třetí,“ ozval se Kamil, „nebudeš se smát tomu, co ti řeknu…“

„No dobře, nebudu…“

„Za čtvrtý,“ pokračoval Kamil, natáhl se a pořádně plácl Bena přes zadek, „budeš mluvit v celejch větách!“

„Auuu…,“ trhnul sebou Ben, „jo, budu! Budu mluvit v celejch větách!“

„Fajn. Tak mi to zopakuj. Všecko,“ poručil si Kamil a zalovil v batohu.

„Ehm… Kamile…?“

„Co zas?“

„Můžu mít dotaz?“

„To už v podstatě je dotaz, že?“ poškleboval se Kamil, zatímco si pokládal na postel vedle Bena lubrikační gel a vibrátor.

„No právě! Na to jsem se chtěl právě zeptat, víš… Jak to mám udělat, když se fakt někdy budu potřebovat na něco zeptat? A když teda ale nebudu chtít porušit to první pravidlo?“

Kamil se usmál. „No, tak v nejhorším to uděláš přesně takhle. Zeptáš se mě, jestli můžeš mít nějakej dotaz. To nebudu brát jako porušení pravidla,“ odpověděl Benovi, zatímco si sedal na paty těsně za něj. Za jeho nádherně vyšpulenej zadek.

„To mi začíná připomínat takový ty filmy o vojně,“ vzpomněl si Ben. „Voják přijde do místnosti a zeptá se toho, kdo má nejvyšší hodnost, jestli může vstoupit do místnosti, haha… Takže já se tě zeptám, jestli se můžu na něco zeptat…“

Kamil Bena znovu plácl přes zadek, tentokrát oběma dlaněmi. „Za pátý, nebudeš mít žádný poznámky, natož přidrzlý nebo výsměšný! A vůbec, nebudeš mluvit bez dovolení! A za šestý,“ a znovu to plácnutí přes obě půlky, až Ben nadskočil, „když ti něco přikážu, tak to hned splníš! Chtěl jsem po tobě zopakovat ty pravidla! To byly ještě jenom čtyři! Takže teď mi jich zopakuj všech šest! A pěkně popořadě!“

Ben se ošil. Ajaj, tady asi začíná jít do tuhýho… „Ehm, za prvý, nebudu se na nic ptát. Za druhý… ehm… jo, nebudu drzej… Za třetí… ehm…“ Vtom Ben ucítil, jak mu Kamil strká nagelovaný prst do análu. „Hmmm… ach… za třetí…“

„No? Za třetí?“ pobídl ho Kamil a prstem uvnitř Bena zamlel.

„Ach… za třetí… budu mluvit v celejch větách… aaach…“

„To byla čtyřka,“ ušklíbl se Kamil, ukazováček z Bena povytáhl… a znovu jej do něj zastrčil. „Co je za třetí?“ plácl Bena druhou rukou po zadku a užil si, jak se Ben kolem jeho prstu sevřel.

„Au… hmm… za třetí… nebudu mít žádný drzý poznámky… bez dovolení,“ zkoušel si Ben vzpomenout.

„To byla pětka. Nebudeš mít žádný poznámky. No, radši bych si bejt tebou zapamatoval, že prostě bez dovolení nebudeš mluvit. A pořád čekám na tu trojku.“

Ben cítil, jak z něj Kamil prst úplně vytahuje. Rychle využil toho, že ho tam vzadu nic nerozptyluje, a zkusil se zasoustředit. „Za třetí… za třetí… Já asi nevím,“ přiznal. V tu chvíli ucítil, jak do něj Kamil strká dva prsty. „Ach…“

„Za třetí, nebudeš se posmívat tomu, co ti řeknu.“ Kamil z Bena oba prsty opět povytáhl… a zase je zasunul, co nejhlouběji to šlo. „A za šestý,“ dodal, „každej můj příkaz hned splníš. Tak znovu. Od jedničky. Bez přeskakování.“

„Tak za prvý… hmmm… za prvý, nebudu se na nic ptát…,“ lovil v paměti Ben. Jenže jeho pozornost si opět uzurpovaly Kamilovy průzkumné prsty v jeho análu. „Aaach… za druhý… za druhý bylo, že… že… hmmm… nebudu drzej… Za třetí… ach… budu mluvit v celejch větách…“

„Zase špatně!“ pleskl ho Kamil přes zadek. „A to je těch pravidel teprve šest! Co až jich bude dvacet?“

„Dvacet?“ zajíkl se Ben.

„Tohle bylo co? Otázka?!“

„Ne, to… to mi ulítlo…,“ zahuhlal Ben.

„Tak dělej, skončili jsme u trojky!“ pobídl ho Kamil a opět z Bena prsty vytáhl. A tentokrát si nanesl lubrikační gel na vibrátor.

„No… když mi řekneš, že mám něco udělat, tak to hned udělám…“

„To byla šestka,“ opravil ho Kamil… a začal vibrátor pomalu vsunovat do Benovy promazané dírky. „Dočkám se někdy tý trojky?“

„Ehm… trojka…,“ snažil se Ben… nebo spíš předstíral, že se snaží, protože veškerou svou pozornost opět věnoval Kamilovi… a přesněji tomu, co do něj strká. Bylo to tvrdé… a docela to tlačilo. Ben se automaticky zatnul, jako kdyby nezvaného návštěvníka nechtěl pustit dovnitř. To bude to samý, s čím si hrál předtím, než… než za náma předevčírem vlítnul ten Kryštof…

„Hele, uvolni se laskavě, ať se dostanu dovnitř,“ přerušil Kamilův hlas jeho úvahy. „Nebo to bolí…?“ staral se.

„Ne, jenom… nemůžu dělat tolik věcí najednou! Přemejšlet nad nějakýma pravidlama… a teď ještě…“

„Vždyť nad nima nepřemejšlíš, tak nekecej,“ skočil mu do toho Kamil a raději přikápl na vibrátor několik dalších kapek gelu. „Nebo myslíš, že nepoznám, že se vůbec nesoustředíš? Nemluvě o tom, že ty pravidla rovnou i porušuješ! Ještě jedna taková nedovolená poznámka – a nepřej si vidět, co si vytáhnu z batohu dalšího!“ A s tímto neradostným, nebo naopak vzrušujícím příslibem, jak se to vezme, zkusil Kamil znovu vibrátor zastrčit do Benovy vyzývavě se nabízející dírky.

Ben se zamlel. Týjo, teď zněl fakt naštvaně… Mám teda pokračovat s těma pravidlama? Hm, no, radši budu zticha… a spíš mu zkusím splnit to jeho druhý přání… A tak se Ben zhluboka nadechl… a vydechl… a zkusil se tam vzadu úplně uvolnit. Cítil, jak mu ten nezvaný návštěvník roztahuje svěrač… víc než Kamilovy prsty, ale zase o něco míň než jeho penis. Jenže… Kamil není AŽ TAK tvrdej. Jakože… není tak neživej, chladnej. A umělej. Tohle je takový… nepříjemný… hmm…, ale zároveň… zajímavý… hmmm…

Kamil cítil, že už může vibrátor zasunout do Bena úplně celý, že už mu v tom Ben, ať už vědomě nebo nevědomě, nebrání. A tak toho samozřejmě hned využil. A začal s ním pohybovat ven a zase zpátky, ven a dovnitř, ven, dovnitř… a pozorně poslouchal, jak se Benovi zase vzrušeně zrychluje dech. Hmm, takže se ti to líbí… to mi bylo jasný… A co budeš říkat na tohle?

Když Ben ucítil, jak se mu útrobami rozbíhají první vibrace, leknutím sebou trochu škubl. Velice rychle si ale na ten pocit zvykl… a vstřebal ho. Kamil mu ovšem nějak moc času na nějaké sžívání nedal. „Tak ty pravidla. Znovu. Od jedničky,“ přikázal Benovi… a úroveň vibrací o trochu zvýšil.

„Ach,“ trhnul sebou Ben. „No, jednička byla, že… ehm… že se nemám na nic ptát… Dvojka… hmm… že nebudu drzej… a tu trojku prostě nevím…“

Kamil vibrátorem v Benovi trochu zakvedlal – a zase o trošku zvýšil úroveň vibrací. „Tak přemejšlej. Ale ne moc dlouho. Protože až to nastavení postupně posunu na maximum, bude to asi docela hukot… a pak už se nebudeš moct soustředit vůbec…“

„Když… ach… když já se nemůžu soustředit už ani teď,“ opravil ho Ben.

Kamil začal vibrátorem pohybovat ven a dovnitř, ven a dovnitř… a u toho se Bena přeptal: „Jaký pravidlo jsi právě porušil?“

„Nedovolený poznámky…“

„Což bylo číslo?“

„Ježíši, Kamile,“ zaúpěl Ben, „to se nedá zapamatovat!“

„Protože se vůbec nesnažíš,“ zkonstatoval Kamil – a zase zvýšil sílu vibrací o další stupeň.

„Ach,“ vyhekl Ben, „snažím, ale… ale…“

„Žádný ale, Bene! Dneska neskončíme dřív, než to budeš umět od jedničky do šestky – a pak zase pozpátku!“ vyhrožoval Kamil – a zase o trošku přidal vibracím na intenzitě.

Ben se prohnul v zádech. „Aaach… Tak… tak mi to napiš… mmmhhhmmm… a já se to do pondělka naučím, fakt!“ sliboval. Vibrace už se mu šířily z útrob až do podbřišku…, rozechvívaly mu dolní polovinu těla… a Bena mátlo to, jak to zároveň šimralo a skoro až lechtalo, ale zároveň mu to tam uvnitř způsobovalo slastné křeče… Cítil, že by potřeboval natáhnout nohy…, na chvilku se narovnat, rozbalit se z této pokrčené polohy, aby ty křeče trošku povolily…, ale zároveň si užíval, že nic z toho udělat nemůže, protože je svázaný a pod Kamilovým nesmlouvavým dohledem. A momentálně navíc docela podrážděným dohledem.

„Jak ty si to vlastně představuješ?“ peskoval ho zrovna Kamil, zatímco na vibracích zase trochu přidal a začal vibrátorem v Benovi opět pohybovat. No, neboli mu mrdám tu jeho sexy díru. Což zní šíííleně rajcovně! Asi už to dlouho nevydržím… Ale ještě trochu přísnej na něj bejt musím! „Že budeš všecky mý pravidla porušovat… a ještě si diktovat, jak mám nebo nemám víst svý výchovný lekce?“ A Kamil plácl Bena po zadku s takovou razancí, až sebou Ben škubnul a uteklo mu zaskučení. Po tom plácnutí se totiž zase automaticky sevřel kolem toho tvrdého, rozvibrovaného návštěvníka ve svém zadku – a to docela zabolelo…

Ben se frustrovaně zavrtěl na posteli. „Já ti nic nediktuju…, to byl jenom takovej návrh…,“ hlesl polohlasně.

„Na žádný tvý návrhy nejsem zvědavej,“ odpověděl mu Kamil, naposledy si pohrál s intenzitou vibrací…, naposledy pro dnešek, kámo…, a pak volnou rukou chytil Bena za jeho vzrušený penis. „Hm, tady má někdo už zase nějaký chutě…,“ okomentoval to posměšně a ne zrovna jemně Benův souhlasně se škubající penis promačkal.

„Aaach…,“ zareagoval Ben.

„Nejseš schopnej si zapamatovat šest blbejch pravidel. Tak uvidíme, jestli seš schopnej se udělat do šesti vteřin. Jestli ne,“ sklonil se Kamil a laškovně Bena kousl do zadku, zatímco z něj zase začal vibrátor vysunovat… a hned jej zase zasunovat, co nejhlouběji to šlo, „tak pak tě tu nechám klečet šest minut s vibrátorem v zadku zapnutým na maximum. Pro představu, teď jsme na nějakejch deseti procentech toho, co ten vibrátor umí, haha… Garantuju ti, že pak už nebudeš žádnou sprchu potřebovat. Protože po těch šesti minutách… budeš propocenej tak…, že to bude vypadat…, že jsi z tý sprchy… zrovna vylezl…“

Ben si všechno to, čím mu Kamil svým provokativním, skoro až smyslným hlasem vyhrožoval, živě představoval…, a to, co mu Kamil předestíral jako nějaký trest, ho ve skutečnosti neuvěřitelně vzrušovalo. No, ale nebudu to pokoušet… radši… snad těch šest vteřin bude stačit…

Kamila ta představa toho, jak se Ben kroutí a vzdychá šest minut na posteli, zatímco mu v zadku pracuje vibrátor na plné obrátky, taky šíleně vzrušila. Třeba to někdy vyzkoušíme. Ale dneska na to nedojde. Už teď je víc než načatej, takže těch šest vteřin mu bude bohatě stačit… S tou myšlenkou vytáhl vibrátor z Benova zadku, rychle si lubrikantem natřel svůj už skoro bolestně roztoužený penis… a bez dalšího zdržování jej sice opatrně, přesto ale rázně zasunul do Bena až po kořen. Ben se se vzrušeným vyheknutím prohnul v zádech a kolem Kamila se sevřel… a díky tomu vyhekl i Kamil. Několikrát z Bena vyklouzl a zase do něj rychle přirazil…, pak pravačkou znovu nahmatal jeho penis…, začal mu ho pomalu pumpovat a mačkat… a do toho pronesl: „Šest…“

Ben sebou rozdrážděně zaškubal. Zaměřil se na ty pocity hluboko uvnitř sebe…, na Kamila hluboko uvnitř sebe…, a vychutnával si to. „Pět…,“ donesl se k němu Kamilův hlas… a Kamil trošku zrychlil své pohyby dlaní. Ben prudce vydechl… a trhaně se nadechl. Příjemný tlak, způsobený Kamilovým přirážejícím penisem, se mísil s horkem, které se mu šířilo do podbřišku díky Kamilově šikovné dlani… Ben znovu hlasitě vyhekl – a další číslovka, kterou Kamil zrovna pronesl, v tom zvuku úplně zanikla.

Kamil měl tendence přivírat samým vzrušením oči, ale vší silou se tomu bránil, protože se nechtěl připravit o ten pohled, který se mu nabízel. Ben pod ním, na kolenou, prohnutý v zádech v naprosto jednoznačné pozici…, a navíc bezmocný, za ruce přivázaný k posteli… To, jak sebou škubal a házel a jak se vrtěl… a jak to všechno prožíval pěkně nahlas… „Tři…,“ vydechl Kamil… a začal do Bena přirážet ještě o trochu rychleji. „Dva,“ zahlásil po chviličce, zase tempo pro změnu trochu zvolnil, dlaní promáčkl Benův penis a polohlasně pronesl: „Dělej, Bene. Protože já už se potřebuju…,“ tvrdě do Bena přirazil, „… udělat taky…,“ povytáhl z Bena svůj penis, „… a ty seš tu od toho,“ dořekl spolu s tím, jak do Bena zase zarazil svůj penis až po kořen. Dobře věděl, že takhle podaný příkaz bude mít na Bena ten správný účinek.

A na Bena přesně tohle platilo. Už tak si dobře uvědomoval, kde a jaké je jeho místo…, zapomínalo se na to dost těžko, když neustále vnímal provaz obtočený kolem svých zápěstí i šátek omotaný přes oči… A teď ještě to Kamilovo připomenutí… a to, že mu to připomněl nejen slovně, ale i svými drsnějšími pohyby… Ben najednou prudce zalapal po dechu… a chviličku nato už se jeho tělo začalo zmítat v druhých dnešních orgasmických křečích.

To Kamil si užíval teprve svůj první dnešní orgasmus – ovšem užíval si ho opravdu naplno. Přestal se dlaní věnovat Benovu rozkroku a místo toho se oběma rukama přidržoval za Benovy boky. Aniž by do Bena přestal přirážet, vnímal, jak stahy uvnitř Benova těla mačkají jeho penis a jak ho nutí stříkat… stříkat… stříkat. Do uší se Kamilovi neslo dvojité vzrušené sténání… a ta zvuková kulisa ho uzavírala v jeho vlastním soukromém světě, ve kterém se mohl na chvilku úplně přestat hlídat a mohl se naplno oddat tomu, jak mu celým tělem projíždí jedna vlna slasti za druhou.

Když se Kamil z toho silného prožitku trochu vydýchal a vyklouzl z Bena, znovu spočinul pohledem na Benově ještě chvějícím se těle. Sám pro sebe se usmál. Tuhle příležitost trochu ho pozlobit si ujít nenechám! Natáhl se pro odložený vibrátor a zapnul ho, aby se k Benovým uším doneslo jeho vrnění. „Tak,“ řekl, „a teď zpátky k tý výchovný lekci. Takže pravidlo číslo jedna. A honem. Nebo to do tebe narvu. A řekl bych, že zrovna teď ti to moc příjemný nebude.“

Ben se nevěřícně zavrtěl. On to myslel vážně? Že prostě neskončí dřív, dokud mu to všecko nevyjmenuju? A vůbec, jak je možný, že je tak čilej…? Benovi se totiž teď nejvíc ze všeho chtělo prostě jenom tak ležet… a nebýt. Prožitý orgasmus v něm teprve dozníval, jeho myšlenky ještě pořád neorganizovaně bloudily na míle daleko a Ben nebyl schopen je všechny tak narychlo svolat, aby mu pomohly seskládat dohromady nějaké vzpomínky. Natož vzpomínky na nějaký bez ladu a skladu seřazený pravidla… „Kamile,“ ošil se Ben, „nemůžeme ty pravidla nechat na pondělí…? Já si je takhle fakt nezapamatuju…“

„Protože se vůbec nesnažíš. Vůbec,“ zopakoval Kamil s důrazem… a schválně začal rozvibrovanou pomůckou přejíždět Benovi po zadku.

Ben sebou cuknul. „No… teď zrovna mi to moc nejde,“ přiznal potichu.

„Protože…?“ vyzvídal Kamil a schválně se začal s vibrátorem pomalu přibližovat k Benově dírce, ze které vytékaly kapky Kamilova spermatu.

„Protože… protože jsi mě úplně zničil,“ odpověděl Ben s úsměvem.

„Pcha, to máš teda hodně slabý představy ohledně toho, jaký to je bejt úplně zničenej,“ zasmál se Kamil – a vibrátor vypnul a odložil. A taky máš velký štěstí, že seš zrovna MOJE hračka, protože já tě rozhodně ÚPLNĚ zničit nehodlám…, ani teď, ani nikdy… Ale vyhrožovat ti tím můžu, haha!

Ben si úlevně oddychl, když zavnímal, jak Kamil vibrátor vypnul… a jak se přesunuje po posteli, aby dosáhl na jeho spoutané ruce. „A ty nejseš… unavenej?“ zapátral Ben zvědavě. Věděl, že teď už se může zase ptát na cokoliv, aniž by se Kamil oháněl nějakými pravidly.

„Trochu,“ uznal Kamil a začal Benovi uvolňovat ruce. „Ale vydyndat z tebe to, co chci, bych určitě ještě zvládl!“ bavil se.

„No, minimálně bys zvládl se o to snažit,“ poupravil ho Ben. „Já bych asi moc nereagoval…“

„Hele, moc mě neprovokuj, nebo to vezmu jako výzvu a rovnou to vyzkouším,“ upozornil ho Kamil s úsměvem, zatímco odmotával poslední smyčku z Benových zápěstí. Provaz odhodil bokem, chytil Bena za paži a pomohl mu narovnat se v zádech. Stáhl mu z očí šátek a pak pozoroval, jak se Ben různě protahuje a snaží se ulevit ztuhlým svalům. „Dobrý…?“ zeptal se pro jistotu.

„Jo,“ řekl Ben, pak sebou plácl na postel, uvelebil se na zádech a na tváři se mu rozlil spokojený úsměv. „Ale takhle je to lepšííí…,“ vydechl, když zavíral oči.

Kamilova tvář ten Benův úsměv automaticky napodobila. To je pěkný, jak je unavenej… ze sexu, hihi… Pak zatahal za ručník, na kterém Ben ležel: „Hele, nadzvedni se ještě…“ A když zpod Bena ten ručník vytáhl, složil ho a odhodil na zem, dodal: „Takhle je to ještě lepší…“ No, a pak už mu nic nebránilo, aby se natáhl na postel vedle Bena, natočil se k němu čelem a volnou ruku mu jen tak mimochodem přehodil kolem pasu.

Ben nezaváhal ani na chviličku, otočil se ke Kamilovi taky čelem a přitulil se k němu. „A takhle je to úplně nejlepší,“ zabrumlal potichoučku Kamilovi někam do hrudníku… a celé jeho já se ještě stihlo zatetelit nad tím, jak ho Kamil objal a přitiskl ho k sobě pevněji. A v příští vteřině už spal.

Kamil zaregistroval, jak se Benův dech zklidnil… a zpravidelnil. Nevěřícně se mu uchichtl do vlasů. Se ho budu muset zeptat, co dělá po nocích, když je furt tak unavenej… A ještě pár vteřin si Kamil uvědomoval slaboučkou vůni Benova šamponu, kterou cítil z jeho vlasů…, a pak usnul taky.

První se vzbudil Ben…, zavrtěl se… a tím vzbudil i Kamila.

„Ehm,“ zachraptěl Kamil rozespale, „kolik je…?“

„Nevím… Ale ještě je světlo,“ zasmál se mu Ben tiše do hrudníku…, jenže to zasmání nedokázalo zamaskovat, jak mu najednou nahlas zakručelo v břiše.

„Haha, tak očividně je čas večeře,“ okomentoval to Kamil rozveseleně. „Objednáme něco?“

„Hmm…,“ protáhl Ben líně a odtáhl se od Kamila, aby se mohl narovnat v zádech, „ale to bysme to pak museli jít dolů vyzvednout…“

„A to se nám nechce,“ odhadl Kamil.

„Nechce,“ přitakal Ben s úsměvem.

„A vyjíst vám ledničku se nám chce…?“ zjišťoval Kamil.

„Jo… Je tam ještě něco z dnešního oběda… a párky vlastně, mňam…“

A tak na sebe kluci hodili akorát trenýrky, víc se jim oblékat nechtělo, prostřídali se v koupelně a pak se sešli v kuchyni, kde si přichystali večeři takzvaně od všeho něco.

„A co teď?“ zadíval se Ben na Kamila, když odložil na odkapávač poslední omytý talíř a zrovna si utíral ruce. „Film… nebo spánek… nebo další pokus o převýchovu tvý hračky?“

Kamil na něj přimhouřil oči: „To jsi to seřadil od toho, co chceš nejvíc, k tomu, co chceš nejmíň?“

„Já jsem nad tím tak nepřemejšlel,“ uculil se Ben, „to spíš možná podvědomě se to tak seřadilo…“

„No tak fajn,“ pokrčil Kamil rameny. „Však to můžeme skloubit, ne? Začneme tím filmem a uvidíme, kam se to… zvrhne…“

„Tak zvrhne,“ zopakoval Ben s úsměvem, přešel ke skříni, kde schovávali různé dobroty, a hmátl tam pro sáček s chipsy.

Pak se kluci vrátili do Benova pokoje, chvilku se dohadovali, jaký film si pustí, a když se konečně shodli, Kamil přistrčil k posteli Benovu židli a notebook postavil na ni. „No co,“ odpověděl na Benův tázavý pohled, „si k tomu lehneme, ne? Aby se to případně… dobře zvrhávalo… kterýmkoliv směrem, haha…“

„Vleže se ale budou blbě křoupat brambůrky,“ namítl Ben a pozoroval Kamila, jak se na posteli uvelebuje na boku a pod hlavu si roluje polštář.

„Všecko jde… Podej to sem, ať na to dosáhneme…, a ber místo,“ instruoval Kamil Bena, jak to měl ostatně ve zvyku.

Ben ale žádné instrukce nebo přemlouvání nepotřeboval. Pohodil balíček s chipsy někam nad Kamilovu hlavu a pak si lehl před Kamila, zády k němu.

Kamil ho chytil kolem pasu a přitáhl si ho blíž k sobě. „Hmm, ale takhle vleže se ti asi bude blbě koukat, ne?“

Ben se zavrtěl a zkusil najít vhodnější polohu. „Snad ne…“

„Jsme měli vybrat něco dabovanýho, ať nemusíš ještě navíc sledovat titulky…“

Ben se zkusil ještě trochu natočit. „To je dobrý… Zkusím to pustit a uvidíme…“ A natáhl se k notebooku, aby dosáhl na klávesnici, pustil přehrávání a znovu se ke Kamilovi přitulil.

Kamil vyprskl smíchy: „Uvidíme, jestli něco uvidíme… Ježíši, furt se tak nevrť! Pořád mám v puse tvý vlasy!“

„Když já se neumím nevrtět…“

„To si tě mám jako svázat i na sledování filmu?“ nabídl mu Kamil pobaveně řešení.

„Nech toho…,“ ošil se Ben, protože už ta představa ho dost vzrušila.

Kamil ho v pase stiskl pevněji. „Nemel sebou,“ zašeptal mu do ucha. „To bylo druhý varování.“

„Aha…,“ odpověděl Ben potichu… a dal si záležet, aby se už nepohnul ani o milimetr.

Věděl ale, že to nevydrží moc dlouho.

A tak se kluci snažili vnímat, o čem je ten začínající film…, ale přitom věděli, že ho stejně nedokoukají. A těšili se, kdy… a jakým směrem… se to zvrhne.