Kamil a Ben - Odložená výchovná lekce (13.)

Páteční ráno nezačalo pro Kamila vůbec příjemně. Probudil se nadržený, unavený… a naštvaný na skoro celý svět. Celou noc totiž pořádně nespal; pořád se budil a poslouchal, jestli už se domů vrátil Kryštof. Byl připravený si s ním ten vpád do svého pokoje a soukromí vyřídit okamžitě. Jenže Kryštof domů vůbec nedorazil. A Kamil toho tím pádem moc nenaspal. A když už na chvíli zabral, zdálo se mu o tom, jak Ben leží přivázaný k posteli… a jak se k němu Kryštof naklání… a jak sebou Ben vzrušeně hází. Nebo o tom, jak se k němu naklání tři úplně cizí kluci, nějací Kryštofovi spolužáci, a Kamil s tím nemůže vůbec nic dělat. No, a teď k ránu se mu zdálo o tom, že Kryštof k té posteli takhle přivázal jeho. Ben v tom snu asi ani nebyl. A přesto to Kamila taky vzrušilo. Hodně vzrušilo. Sakra! Já toho Kryštofa fakt zabiju! On se mi sere i do snů!

Kamil si chtě nechtě musel dát studenou sprchu, což ho zdrželo, takže do školy vbíhal chvilku po zvonění. Ben se zatím ve třídě neustále ohlížel ke dveřím a zároveň kontroloval mobil. Kde je? Doufám, že se při snídani nepotkal s bráchou a neskončili jeden nebo druhej někde na pohotovosti…

Když Kamil konečně vešel do třídy, hned se začal matikářce za své zpoždění omlouvat. Profesorka byla dobře naladěná a relativně bez komentářů škrtla Kamilovo jméno v třídnici ve sloupečku chybějících studentů. Ben zatím přejížděl Kamila zkoumavým pohledem. S úlevou si vydechl, když si na něm nevšiml žádných stop po nějaké rvačce.

Kamil se na Bena usmál, pozdravili se. Hned poté ale Kamil využil toho, že už běží hodina, a předstíral, že poctivě sleduje profesorčin výklad. Benova blízkost ho totiž děsně rozrušovala. Na což byl samozřejmě už zvyklý, jenže zatímco jindy si to užíval a dělalo mu dobře, že má Bena vedle sebe, tak dnes se před ním tak akorát šíleně styděl. Za to, že jsem k němu Kryštofa vůbec pustil. Mohl jsem udělat tolik věcí jinak! Achjo… Jenže nejhorší je, že se mi to pak celý ještě svým způsobem dokonce líbilo. Tak moc, že se mi o tom i zdálo. A ty sny se mi líbily taky. Jsem fakt nemožnej. Z Bena si utahuju, že je zvrhlej, ale ty jeho představy jsou oproti těm mejm čajíček… Aaachjooo…

Bena Kamilova blízkost taky rozrušovala. Ale z úplně jiných důvodů. Nějak se mu povedlo Kryštofa celkem hodit za hlavu; pro něj to ostatně nebylo tak těžké, protože Kryštof nebyl jeho brácha. Z toho všeho, co se včera stalo, si Ben vybral jenom to, co se mu líbilo; a i z těchto vzpomínek si Kryštofa úplně odmazal. No, a nejradši se beztak vracel k tomu Kamilovu polibku. To tam žádnej pošahanej Kryštof ještě vůbec nebyl, takže si ho odmazávat ani nemusím. To tam byl jenom Kamil. A i když jsem na něj vůbec neviděl, tak je zajímavý, že v mejch vzpomínkách ho vidím úplně zřetelně. Jak se nade mě naklání. A jak si pak na mě a přitom trochu vedle mě lehá. Aaach… já chci ještě… nejlíp hned… Aaachjooo…

Ben po Kamilovi pokradmu loupl očima; Kamil vypadal, že se soustředěně mračí do sešitu kvůli příkladu, který mu pořád ne a ne vyjít, ale Ben poznal, že ve skutečnosti se v myšlenkách tím příkladem nijak moc nezabývá. Protože kouká skrz ten sešit a ne do něj. A protože to furt řeší pomocí úplně nevhodnýho vzorečku. Hmm, dneska očividně není moc dobře naloženej. A myšlenkama lítá kdoví kde, vsadím se, že kolem Kryštofa, že ho prostě pořád sere ten včerejšek…

Ben škubnul za Kamilův sešit a přitáhl si ho blíž k sobě, jednou čarou přeškrtl Kamilovy dosavadní výpočty a naškrábal mu tam ten správný vzoreček. Pak sešit zase přistrčil před Kamila.

Kamil na to chvilku hleděl, než mu došlo, jakou chybu doteď dělal. Zakoulel nad sebou očima. Bože, jsem fakt úplně mimo dneska… Pak se otočil na Bena a usmál se na něj. „Dík,“ šeptl.

Ben mu úsměv vrátil a pohodil rameny, jako že není zač.

Kamil si začal příklad přepočítávat, úsměv už mu z tváře nezmizel. Benovi se totiž tím celkem obyčejným gestem úplně povedlo vymazat mu všechny ty nepříjemné myšlenky z hlavy…. a nahradit je jinými. To je pěkný, jak je všímavej! Nejradši bych mu poděkoval úplně jinak! Ale ne tady a teď… Hmm, nebo vlastně… ne tady, ale teď klidně jo… Třeba by nás matikářka mohla poslat pro něco do kabinetu, haha… a zatáhl bych ho do první prázdný učebny, kterou bysme míjeli… Musel by si kleknout a dát ruce za záda a zavřít oči… a já bych si klekl k němu a dal bych mu pusu, úplně stejnou jako včera…

Po zbytek hodiny už se oba kluci usmívali. Sice každý sám pro sebe…, ale přitom vlastně spolu, jeden díky druhému. A vydrželo jim to přes celé vyučování, které navíc při pátku tak nějak rychleji utíkalo.

Když se před školou hromadně rozloučili s ostatními spolužáky a popřáli si navzájem fajn víkend, Kamil s Benem vykročili…, ale vlastně nevěděli, kam jdou. Na rozdíl od předchozích dnů totiž tentokrát nebyli domluvení vůbec na ničem.

„Co podnikneme?“ nadhodil Ben. Navrhni cokoliv. Cokoliv společnýho. Můžeme jít k nám… nebo můžeme jít bruslit…, to je úplně jedno…

Kamil se na Bena zamyšleně zadíval; sám v tom vůbec neměl jasno. Vůbec nevím, co chci dělat. Nebo co chce on. Jediný, co vím, je, že chci bejt s ním. „A co bys rád?“ opáčil.

„Cokoliv,“ pokrčil Ben rameny.

Kamil se na něj zaksichtil. „No dobře, tak co bys nejradši?“

„A ty?“ zadíval se na něj Ben.

„Já jsem se ptal první,“ upozornil Kamil.

„No, úplně první jsem se ptal já,“ opravil ho Ben. „A taky jsi mi odpověděl otázkou…“

„Okej,“ ušklíbl se Kamil, „takže tohle byla odpověď na to, co budeme dělat. Teď jenom zbejvá dořešit kde…“

Ben k němu zmateně zvedl oči: „Fakt? A co teda budeme dělat?“

„Co bys asi tak řekl, že se dělá s přidrzlou hračkou, která má potřebu mě chytat za slovo a upozorňovat, co jsem řekl nebo neřekl?“

Ben s chápavým úsměvem sklopil oči. „Aha…“ Tak tím je program danej… „A když ti k tomu nabídnu k dispozici můj pokoj, tak přičteš mi za to nějaký kladný body?“

„Ale vždyť ty seš radši spíš za ty záporný, tak se nedělej,“ rozesmál se Kamil.

„Náhodou, to neplatí vždycky,“ bránil se Ben.

„Ne? A kdy to teda neplatí?“ vyzvídal Kamil.

„No… ehm… prostě, pár případů se najde…,“ ošíval se Ben.

„Tak jeden nadhoď,“ nedal se Kamil.

Ben zrůžověl ve tvářích, nechtělo se mu tohle téma rozebírat takhle na ulici. Věděl ale, že Kamil by mu beztak nedal pokoj, a tak zkusil svou odpověď aspoň co nejvíc zaobalit: „No… když třeba řekneš, že něco můžu, až když mi to dovolíš… Tak pak je rozdíl, jestli mi to dovolíš za minutu nebo za pět minut, že…“

„Hm, nebo až za hodinu versus až v pondělí, že… Ještě pořád chceš, ať jdeme k tobě?“

„Jo,“ usmál se Ben někam před sebe.

„Fajn,“ usmál se Kamil na Bena. „Akorát se stejně musím stavit doma, nemám u sebe všechno… Ale vůbec se mi tam teda nechce. Zvlášť, jestli tam jak naschvál bude zrovna Kryštof, do kelu…“

„Tak na to kašli, radši se tam vůbec stavovat nebudeme… Můžeme dělat cokoliv jinýho, třeba zase zkouknout nějakej film, hm?“

„Nebudu se dívat na filmy se svou nevychovanou hračkou!“ držel se Kamil dál své role. „Nejdřív lekce správnýho chování, potom teprve může bejt řeč o nějakým filmu…“

Ben se uculil, zatímco tělem se mu už zase šířilo šimravé vzrušení. „No… a co teda potřebuješ k tý lekci?“

„Bene, takhle ta otázka ale vůbec nestojí. Správně to je, co ty potřebuješ k tý lekci, víme? Něco v batohu mám, něco, co tam nosím pořád, pro jistotu. Ale všecko ostatní jsem nechal doma… I když vlastně… tu jednu věc si můžeme koupit. Teda ty si ji můžeš koupit. Aspoň si vybereš podle svejch preferencí, haha. Tamhle je drogerka…“

Ben zapřemýšlel, co by zrovna tam mohl Kamil potřebovat. Když mu to došlo, zčervenal jako rajče. „Já? A proč to mám vybírat zrovna já?“

„No vždyť ti to říkám! Protože ty to potřebuješ!“ Pak se k Benovi naklonil a pošeptal mu: „Nebo ti to udělám úplně nasucho.“

„Sklapni,“ zarazil ho Ben. Samozřejmě toho, jak Kamila okřikl, okamžitě zalitoval, ale nemohl si pomoct; po té Kamilově dráždivě pronesené výhružce se mu totiž penis postavil v podstatě do pozoru… A co teď jako s tím?!

Kamilovi to došlo, všiml si, do jak nepříjemné situace Bena dostal. „Sorry,“ houkl. Chvilinku se rozhlížel, pak popadl Bena za loket a nasměroval ho k nejbližší lavičce. „Já teda do tý drogerky zajdu sám. Ty si tu zatím představuj, jak na sebe pouštíš studenou sprchu.“

„Jenom aby to zabralo,“ hudral Ben, když si sundával batoh a sedal si na lavičku.

Kamil si k němu přidřepl, taky si sundal batoh a začal v něm lovit peněženku, přitom ale potichu mluvil k Benovi. „Tak si představuj, že tě v tý sprše svážu a pak na tebe tu ledovou vodu pouštím já…“

Ben vyprskl smíchy. „Vole, to mi jako má pomoct v čem?“

Kamil se k jeho smíchu přidal. „V ničem. To tě prostě jenom provokuju.“

„Pf… Radši už běž,“ odháněl ho Ben.

„Hele, tak si představ, jak tě sprchuje tvá mamka,“ poradil mu Kamil s mrknutím. Peněženku si strčil do kapsy, batoh si zase hodil na záda a vyrazil do té prodejny.

„Dík!“ zavolal za ním Ben. „Tak odteď budu mít opačnej problém, haha…“

Kamil se nebyl schopen přestat usmívat. Ale nebudeš. Však já už se postarám, abys zrovna takovej problém neměl!

Po zbytek cesty k Benovi domů se kluci díky příhodě z drogerie, kde platební terminál z neznámých důvodů Kamilovi třikrát zamítl platbu kartou, bavili o úplně jiných věcech. Teprve u Bena v pokoji se zase vrátili zpátky k tématu, které jim oběma způsobovalo šimrání nejen v podbřišku.

„Skočím si ještě do koupelny,“ oznámil Kamil.

„Jasně… Zatím nám donesu něco na pití, hm?“ nabídl se Ben.

„Fajn. Mně něco s ledem,“ mrkl na něj Kamil.

„To víš, že jo!“ rozesmál se Ben.

Kamil mu zastoupil cestu a nespokojeně na něj přimhouřil oči: „To jako mělo bejt co? Odmlouvání? Kámo, ty tu výchovnou lekci potřebuješ jako sůl!“

„Myslíš?“ zakřenil se na něj Ben. „A že jsem se bez ní doteď obešel…“

„Říká kdo?“ zdvihl na něj Kamil obočí.

Benovi uličnicky zajiskřilo v očích: „Někdo drzej, kdo potřebuje výchovnou lekci…?“

Kamil se k Benovi ještě o krok přiblížil, takže teď stál těsně před ním. „Rozkroč nohy,“ přikázal mu skoro šeptem. Sotva ho Ben poslechl a zároveň bez pobízení složil ruce za zády, Kamil mu hrábl do rozkroku a ne zrovna jemně ho tam začal mačkat. „Uvidíme, kolik z tý tvý drzosti ti zůstane, až ti ty ledový kostky začnu strkat do zadku…“

Ben nasucho polkl, a ačkoliv jeho penis dával Kamilovi jasně najevo, že mu ta představa až tak nepříjemná není, stejně potichu zapochyboval: „To bys neudělal…“

„Proč myslíš?“ ušklíbl se na něj Kamil. To je děsný, jak už mě máš prokouknutýho! I když úplně jistě se teda netváříš, haha…

„Protože takhle drzej jsem nikdy nebyl…,“ zkusil to Ben.

„Tak to si posoudím sám!“ zaksichtil se Kamil. „Vsadím se, že když ti sečtu všechny nasbíraný záporný body, tak se dostanu na hooodně vysoký číslo, takže si zase tolik nefandi! A teď mazej pro to pití – a spěchej zpátky!“

Než se Ben vrátil z kuchyně, Kamil si zaběhl do koupelny a pak si ještě z batohu přendal do kapsy kalhot smotaný kus provazu, aby ho měl po ruce. Pak se usalašil na Benově posteli, zády se opřel o zeď a vyčkávavě Bena vyhlížel.

Když se Ben vracel s krabičkou džusu a dvěma sklenkami, Kamil se na něj pátravě zadíval: „A ten led je kde?“

„Žádnej nemáme… Mamka ho posledně chystala kvůli tý limošce, ale dnes jsem jí žádný echo nedal, že tu hodláme trávit odpoledne…“

Kamil si Bena podezřívavě měřil: „No, já si to myslím půjdu do toho mrazáku zkontrolovat!“

Ben pití odložil na stůl a zrovna se vracel ke dveřím, aby zamkl. „Hele, radši už nikam nechoď. Kdo ví, kdo by mohl za dveřma čekat tentokrát,“ poznamenal pobaveně.

A Kamilovi se to najednou všechno vrátilo. Ben přivázaný k posteli. Kamilova bezmoc. Kryštofův lačný pohled. A nejenom pohled, že… „Promiň, Bene,“ omluvil se Kamil, hlas mu zvážněl.

„Co…?“ otočil se na něj Ben zmateně. „Neblbni, proto to přece neříkám, aby ses mi omlouval…“

„Ale měl bys,“ sklopil Kamil oči. „A pak bys mě měl s každou omluvou poslat do prdele. Protože žádná není dost… prostě dost,“ dostal ze sebe konečně to, co ho už od včerejška trápilo.

Ben Kamila zaskočeně pozoroval. „Ale… ty tady přece nejseš ten, kdo by se měl omlouvat,“ rozhodil rukama.

„Jak to, že ne?“ zvedl Kamil hlavu a zadíval se mu do očí. „Do hajzlu, podělal jsem to přímo ukázkově!“

„Ty…?“ měl Ben pocit nedoslýchavosti.

„A kdo jinej? Bene, když tě přivážu k posteli nebo k čemukoliv jinýmu, tak za všechno, co se pak stane, můžu já, jasný?“

„Jasný,“ pousmál se Ben. Pak se pomalu rozešel k posteli a sednul si na kraj, tak aby se mohl natočit tváří ke Kamilovi. „Mně by ani nenapadlo připisovat zásluhy někomu jinýmu…“

Kamil se proti své vůli malinko začervenal. „Ehm… víš, jak to myslím…“ Pak se na posteli pošoupl kousek doprava, aby dal Benovi najevo, že by byl rád, kdyby si přisedl vedle něj, a s pohledem upřeným k zemi pokračoval: „Prostě když tě svážu, tak jsem za tebe zodpovědnej, víš? A neměl bych tě spustit z očí ani na jednu jedinou vteřinu! A ne že si půjdu pro pití a přitom nechám do pokoje vlítnout někoho, kdo zneužije toho, že se vůbec nemůžeš hejbat! Fakt nechápu, že nejseš naštvanej…“

Ben využil Kamilova němého pozvání, zabral si uvolněné místo a opřel se zády o stěnu těsně vedle Kamila. „Jsem naštvanej. Ale ne na tebe,“ ujistil ho. „A navíc… ono se vlastně nic nestalo, víš? Počkej, nech mě to doříct… Jasně, že zezačátku jsem se fakt bál. Ale když mi pak došlo, že mi Kryštof nic neudělá, tak prostě…“ A ty tři tečky Ben doplnil pokrčením ramen. „Naštěstí to není žádnej podělanej homofob,“ dodal.

Kamil nad jeho slovy chvilku přemýšlel. „Hm, to očividně není… Ale kdo ví, jak to vlastně má. Zatím jsem ho viděl akorát s holkama…“

„No, to on tebe taky, že,“ usmál se na něj Ben.

„On mě vlastně taky. Až do včerejška,“ zvedl konečně Kamil oči k Benovi a taky se na něj usmál. „Seš skvělej, víš to?“ vysekl Benovi z ničeho nic poklonu.

Teď bylo na Benovi, aby se začervenal a sklopil oči. „Co tak najednou?“ zahuhlal, ale jeho tvář zářila jako měsíc v úplňku.

„To není najednou,“ drbnul do něj Kamil loktem. „Ale teď teda zrovna narážím na to, jak tohle celý bereš. Nevím, jestli bych to na tvým místě taky dokázal tak snadno… přejít…“

„Tak jestli chceš, tak půjdu tvýmu bráchovi rozmlátit hubu s tebou,“ nabídl mu Ben bezelstně.

„To zrovna nemyslím,“ zaksichtil se na něj Kamil. „To zvládnu sám, neboj. Spíš myslím, že fakt nejseš vůbec naštvanej na mě. Já to přitom pořád nemůžu dostat z hlavy. Jakej jsem idiot, že jsem tě tam nechal jenom tak ležet a prostě jsem šel pryč… Mohlo se stát i plno jinejch věcí, víš…“

„Ale nemohlo,“ zakroutil Ben přesvědčeně hlavou. „A hlavně nestalo, takže laskavě přestaň s tím obviňováním, jo? Já vím, že bys nikdy neudělal nic nebezpečnýho. To, že ti vlítne do pokoje brácha, jsi přece nemohl vůbec předvídat… A nakonec to vlastně taky dopadlo relativně dobře, ne? Takže to tak i beru. Jestli si budu na někoho dávat pozor, tak na něj. Ale tobě věřím pořád stejně jako předtím…“

Kamil se na Bena jenom rozzářeně, vděčně usmál… a pak mu prohnaně zajiskřilo v očích: „Fakt? Hmmm, a nechceš si to ještě rozmyslet?“

„Co jako…?“ nechytal se Ben.

„Fakt seš tak naivní, že mi věříš, jo? Co když toho teď nějak zneužiju?“

Benovi došlo, že se Kamil snaží opustit vážnější téma… a vrátit je oba zpátky do původně rozehrané hry. A okamžitě na to přistoupil. „A jak jako? Že místo jedný výchovný lekce, kterou mám slíbenou, mi jich naservíruješ pět najednou?“

„Ne,“ vyvedl ho Kamil z omylu a vyšvihl se na kolena. „Spíš ti nedám žádnou,“ dodal, a zatímco si jednou rukou šahal do kapsy pro provaz, druhou popadl Bena za paži a natočil si ho zády k sobě.

„Aha… Tak proč mi teda svazuješ ruce?“ zajímal se Ben pobaveně.

„Protože tě chci úplně normálně znásilnit…“

„Aha,“ zopakoval Ben a vzrušeně polkl. „A to nepatří do výchovný lekce, jo?“

„Ne, to teda nepatří,“ ujistil ho Kamil a dál mu provazem spoutával zápěstí za zády.

„Hm, tak takovýhle zneužití mý důvěry mi asi moc neva,“ přiznal Ben.

„Se na to spíš těšíš, co?“ měl Kamil jasno.

„Moc,“ hlesl Ben.

„A co když jsem v tý drogerii nesehnal to, co jsem potřeboval? Ještě furt se těšíš?“ Trošku se sklonil a těsně u Benova ucha dořekl: „Na to, že budeš mít úplně rozedřenou prdel?“

Ben znovu nasucho polkl: „No, tak to se možná těším o malinko míň…“

„O malinko, pf… Už ti někdo řekl, že seš zvrhlý zvíře?“

„Ne,“ vzdychl Ben vydrážděně.

„No proto! Takový věci ti totiž nemá nikdo co říkat!“ Kamil konečně dokončil uzel na Benových zápěstích. Pak se přesunul vedle něj, povalil ho na záda a začal mu rozepínat kalhoty.

„Ale… hmm… někdo mi říká, že jsem zvrhlá hračka… Takovej jeden panovačnej spolužák, víš,“ užíval si Ben, že se může s Kamilem takhle kočkovat.

„Tak panovačnej, jo? Takovejch je ve třídě víc… Mi ho ještě trochu přibliž, ať vím, kterýho myslíš… A nadzvedni se trochu…“

Ben Kamilovi v obojím vyhověl. „Panovačnej… a nesmlouvavej… a vůbec neumí počítat, sčítá kladný i záporný body tak nějak dohromady jako hrušky s jabkama a je mu to úplně jedno… No, ale taky je děsně sexy…“

Kamil se nedokázal neusmát; to špičkování ho taky bavilo. Pro dnešek mu tu jeho drzou pusu ničím nezacpu… „Tak neumí počítat, jo?“ stahoval Benovi z nohou kalhoty i trenýrky najednou.

„A taky je děsně sexy!“ připomněl Ben.

„Jsem zvědavej, do kolika zvládneš napočítat ty, až tě budu švihat přes zadek, kterej máš mimochodem taky děsně sexy…“

„Do pěti. Víc nedám,“ napověděl mu Ben s potutelným úsměvem.

„Tak to hooodně přidej, kámo! Prej do pěti,“ kroutil Kamil pobaveně hlavou, zatímco odhazoval Benovo oblečení na zem.

„Jsi říkal něco o znásilňování a ne o výprasku,“ vzpomněl si Ben.

„Ts, to jako naznačuješ, že nezvládnu dělat dvě věci najednou?! Hele, ty už buď radši fakt zticha. Pro tvý vlastní dobro. A zavři oči. Nohy od sebe.“ S těmi příkazy Kamil seskočil z postele, rychle ze sebe shodil triko a kalhoty a znovu si vlezl k Benovi na postel, pěkně přímo mezi jeho nohy. Tričko mu vyhrnul co nejvýš, aby mu nepřekáželo…, a pak už se sklonil a nedočkavě vzal Benův vzrušený penis do pusy.

Ben slastně vydechl… a trhavě se nadechl… a vzrušeně zamručel. Užíval si Kamilovo lízavé ochutnávání tam dole… a jeho rty… a pak zase jeho jazyk… A užíval si i Kamilovy dlaně, jak mu hladivě bloudí po břiše… a jak ho tisknou v pase… a jak mu šimravě putují po stehnech… a pak mu rozhodným pohybem oddalují kolena víc od sebe… Ben si jazykem navlhčil rty a troufl si potichu se zeptat: „Nemohl bych otevřít oči…?“

„Nemohl…,“ zašeptal mu Kamil do podbřišku, přičemž místo té trojtečky ho na tu napjatou, horkou kůži třikrát líbnul. Pak se pomalu narovnal v zádech a sednul si na paty, zatímco Benův penis vzal do dlaně. „Ale mluvit jsi taky nemohl… a je ti to očividně úplně jedno…“

„Není,“ nesouhlasil Ben. „Ale zkusit jsem to musel,“ usmál se, načež se výraz v jeho obličeji zase změnil, jak se mu z rozkroku šířil celým tělem další vzrušující poryv. „Aaach…“

Kamil se na Bena nemohl vynadívat. Mně to naštěstí nikdo zakázat nemůže! Šíleně se mu líbilo, že může mít Bena takhle ve své moci. Že může mít takhle ve své moci jeho nádherné tělo… a že může skrz své dotyky ovlivňovat, jestli Ben cítí bolest… nebo rozkoš… No dobře, tak kecám, bolest tak úplně ne… Dost by mi vadilo, kdyby ho mělo něco doopravdicky bolet, natož aby to bylo kvůli mně. Ale to, jak se tady svíjí, protože se mu líbí, co s ním dělám, tak to je… prostě skvělý!

Ben se pod Kamilovými hladivými dlaněmi vzrušeně kroutil. Když se na Kamila nemohl dívat, tak si ho aspoň představoval… Kam se asi dívá on? A jak se u toho tváří?

Kamilův hlas mu o chvilku později napověděl – Ben úplně zřetelně slyšel, jak se Kamil potutelně usmívá: „Přetočím si tě zádama k sobě – a pak teda můžeš oči otevřít, co ty na to?“

Ben se pobaveně ušklíbl: „To budeš… ach… to budeš teda velkorysej…“

Kamil začal Benův penis zlehka pumpovat: „Aha, takže jsem panovačnej, potom…, jak to bylo…, nesmlouvavej… a zároveň velkorysej… Jde to vůbec k sobě?“

„Hmmm… a sexy,“ připomněl znovu Ben.

„Prosím tě, ty očividně vůbec netušíš, co to slovo znamená,“ přejel Kamil Benovo tělo dalším namlsaným pohledem, zatímco své pohyby dlaní trošku zrychlil.

„A hádavej,“ doplnil Ben.

„Hm, pokračuj,“ začal Kamil druhou rukou jemně mačkat Benova varlata.

„Aaaach…,“ vydechl Ben.

Kamil se uchechtl. „To ti teda brzo došla slovní zásoba!“ Pumpoval Benův penis rychleji… a rychleji… a u toho ho pobídl: „Tak dělej, jakej ještě jsem?“

Ben by Kamilovi moc rád odpověděl, ale momentálně toho nebyl schopný: „Ach… hmmm… Kamile… aaach… můžu se udělat?“ Vybavil si, jak mu Kamil včera i před Kryštofem zašeptal, že už může…, a šíleně zatoužil slyšet to znovu…

„Ne.“ Kamil přestal Benův penis pumpovat a místo toho mu přes něj jenom tak zlehka přejížděl bříšky prstů. „Říkal jsem, že si tě chci přetočit zádama k sobě – a to pořád platí… Takže šup, zvedej se. Takhle bys mi tu akorát usnul.“

„To bych teda určitě neusnul,“ nesouhlasil Ben, ale poslušně se zvedl do sedu a s trochou Kamilovy pomoci se vyhrabal na kolena. Natočil se k němu zády a pak Kamila nechal, aby si ho naaranžoval podle svých představ.

Kamil chytil Bena za paže a položil ho tváří na postel, rukama mu ještě naznačil, že má oddálit kolena víc od sebe. Pak si sedl na paty a zálibně se zadíval na Benův vystrčený zadek. Samozřejmě se dlouho nevydržel jenom tak dívat; dlaněmi začal Benovi nedočkavě přejíždět po půlkách… a zajel i mezi půlky… a bříškem ukazováčku zlehka škrabkal vstup do Benova análu. „Mimochodem, ještě jsi mi neodpověděl na otázku,“ vzpomněl si.

Ben si pro změnu vzpomenout nemohl. A v tuhle chvíli se o to ani moc nesnažil, protože veškerou svou pozornost soustředil na Kamilovy dráždivé doteky tam vzadu. „Na jakou?“

„Jakej ještě jsem? Skončili jsme myslím u hádavej…“ Načež si Kamil ukazováček rychle naslinil a pak ho začal pomalu vsunovat do Benovy dírky.

„Aaach…,“ vydechl Ben vzrušeně. Jakej asi tak ještě seš? Hmmm… Úžasnej, všímavej, něžnej, drsnej, pozornej, férovej, krásnej, chytrej, šikovnej, dokonalej, můj… „Skvělej,“ shrnul to Ben do jediného slovíčka, čímž Kamilovi vrátil jeho předchozí lichotku. Tak skvělej, že bych ti nejradši dal pusu. Aby ti to konečně došlo, že seš prostě nejlepší, a nemusel ses mě na to už nikdy ptát. Aaaach…

Kamil tu Benovu lichotku nadšeně zachytil… a hýčkal ji v sobě jako drahocenný poklad. Hmm… Škoda, že jsem na tý odpovědi netrval o něco dřív…, když jsem ještě dosáhl na tvý rty… No nevadí, tak se aspoň pověnuju tomu tvýmu luxusně vystrčenýmu zadečku…

Užuž pomalu vytahoval prst z Benova análu s tím, že se natáhne k batohu, když ho od jeho úmyslu zarazil další Benův povzdech: „Aaach… a taky seš nelítostnej…“

„Tak nelítostnej?“ pobavilo to Kamila, prst v Benovi ještě nechal a druhou rukou ho plácl přes zadek. „Kvůli čemu jako? Že tě zatím nenechám se udělat?“

Ben sebou trhnul a sevřel se kolem Kamilova prstu. „Přesně,“ vydechl roztouženě.

Kamil chvilku hladivě přejížděl dlaní po Benově zadku… a pak ho plácl znovu. „To není nelítostný. To je úplně normální,“ opravil Bena s úsměvem. „Nelítostný bude, až ti to fakt udělám nasucho. Hned. Bez toho, že si tě tu budu ještě dalších deset minut připravovat,“ zavyhrožoval mu.

Ben se trošku nesouhlasně zavrtěl: „Ehm… to by se ti asi taky nelíbilo…“

„Jak ty můžeš vědět, co by se mi líbilo?“ plácl ho Kamil tentokrát přes druhou půlku, zatímco mu prstem v dírce dráždivě zamlel.

„Nemůžu to vědět… ach,“ trhnul sebou Ben vzrušeně. „Však říkám, že asi nelíbilo…“

„Tak já to teda vyzkouším a pak to oba budeme vědět jistě, hm? Co ty na to?“ nabídl mu Kamil rozverně.

„No… ach… tak nesouhlasit asi nemůžu, že…“

„Nesouhlasit můžeš. Jinak bych se neptal. Když seš dneska celej den tak hezky ukecanej, tak v tom klidně pokračuj až do zdárnýho konce…“

„Jenom aby ten zdárnej konec vůbec někdy nastal,“ vzdychl Ben.

Kamil pomalu vytáhl prst z Benova análu a začal ho šimrat kolem svěrače, zatímco druhou rukou mu zajel mezi nohy a promasíroval mu varlata. „S takovou nenastane, když mi pořád neodpovídáš na otázky.“

„Vždyť ses… ach… hmmm… na nic neptal…“

„Pořád nevím, jestli to chceš radši bez gelu… nebo s gelem…,“ připomněl Kamil.

Ben se vzrušeně propnul v zádech: „S…,“ řekl jenom.

Kamilovi teprve po chvilce došlo, že to už byla celá odpověď. Přestal Bena mačkat mezi nohama a znovu ho plácl přes zadek, tentokrát s větší silou. „No to snad ne! Když tě jednou nechám mluvit, tak ty mi jako odpovídáš jenom jedním písmenkem?! Celou větou, dělej!“ poručil si.

„Kamile… Udělej mi to úplně jakkoliv,“ zaskuhral Ben vzrušeně. Ale hlavně mi to udělej. A to je celý. TO je na tom to důležitý. Všecko ostatní jsou jenom podružný detaily…

Tahle odpověď se Kamilovi ze všech možných líbila úplně nejvíc. Ne že bych potřeboval jeho svolení, že si s ním můžu dělat, co chci… Ale je hezký to od něj slyšet! A čím víc mi dává najevo, že si uvědomuje, že je to celý v mý režii, tak tím víc k němu chci bejt hodnej…

Kamil se tedy konečně zvedl z postele a dřepl si k batohu, aby z něj vylovil nově koupený lubrikační gel. „Mimochodem, víš, že se prodávají i pálivý gely?“ zeptal se Bena, zatímco z lahvičky sloupával obal.

„Ne,“ odpověděl Ben… a malinko znervózněle se ošil. Pálivý gely? Ono nestačí, že to pálí samo o sobě?

Kamil si znovu sedl za Bena na paty a škodolibě prohodil: „No, tak teď už to víš…“ Nanesl si pořádnou vrstvu gelu na ukazováček a začal ho krouživě roztírat kolem Benovy dírky… a hned vzápětí i uvnitř. Zaregistroval přitom, že sebou Ben škubnul tak nějak víc než obvykle. „Klídek,“ řekl, odložil lahvičku na prostěradlo a uvolněnou ruku položil Benovi na zadek, aby si ho přidržel. „Je to jenom studený… Ten pálivej gel tam neměli.“

Benovi se docela ulevilo. „A kdyby ho měli…?“ přeptal se.

„Tak už bys to asi poznal,“ pronesl Kamil rošťácky.

„Ty seš teda… Aaaaach,“ užíval si Ben Kamilův prst hluboko v sobě. „Tak já už budu radši chodit na všechny nákupy s tebou…“

„No, to určitě nebudeš,“ zamítl to Kamil. „To by pak nebylo žádný překvápko.“

Ben se užuž nadechoval k nějaké odpovědi, ale Kamil ho přerušil: „A teď už buď zticha! Ať si můžu to znásilňování pořádně užít, když už jsem ti kvůli němu zrušil tu výchovnou lekci. A samozřejmě pořád platí, že se nesmíš udělat.“

Ben se rozdrážděně, natěšeně, ale zároveň už dopředu trochu zničeně zavrtěl. „A seš nelítostnej, ne že ne,“ špitl u toho do polštáře.

„Šššš…,“ napomenul ho Kamil, sám pro sebe se ale musel usmát. No tak jsem, no. Hádavej a sexy a skvělej a nelítostnej. Zvláštně namixovaná kombinace…, ale tobě to očividně vyhovuje… a nic jinýho mě nezajímá.

Bena sice moc bavilo se s Kamilem takhle slovně provokovat, ale když se v pokoji rozhostilo ticho, mohl se přenést do úplně jiného světa. Do světa, kde existovalo jenom to ticho…, tma… a Kamilovy dotyky. Jinak nic. Ben cítil, jak si ho Kamil tam uvnitř promazává…, nejdřív jedním prstem…, potom dvěma… a nekontrolovaně mu uteklo sice ne moc hlasité, ale jednoznačně roztoužené zaskučení. A ještě jedno. Aaaach… Už ty jeho prsty ve mně jsou samy o sobě neskutečně vzrušující…, a když si navíc představím, k čemu se chystá dalšímu, ach… On tomu říká příprava… ale mně se víc líbí předehra…

Kamilovi bylo momentálně nějaké slovíčkaření úplně ukradené. Z toho, jak si Bena rozehříval, byl už sám maximálně vzrušený. A navíc ten dokonalej výhled… Sice ho mám radši víc nahýho… a víc svázanýho… Hm! Však si ho nemusím brát takhle…, si ho můžu přetočit ještě jednou… Ještě jeden nevyužitej kus provazu v batohu mám… A moje hračka se žádnýmu mýmu nápadu určitě bránit nebude…

A tak Kamil Bena ještě chvíli dráždil dvěma prsty, přičemž mu druhou rukou mačkal a hladil penis, a když už se z Bena to roztoužené hekání linulo v podstatě nepřetržitě, přestal s tím. „Vzpomínáš, jak jsem ti cestou sem nadhazoval, že tě nenechám vystříkat dřív než v pondělí?“ zeptal se, zatímco Benovi začal rozvazovat ruce.

Ben si matně vybavoval, že nějaká zmínka o pondělku tam padla, ale nemohl si vybavit, jak to Kamil přesně formuloval. Zničeně zabořil hlavu do polštáře: „Ne, Kamile, ne…,“ zaškemral.

„Co ne?“ bavil se Kamil škodolibě. „Co jsme si říkali o těch celejch větách?“

„Nenechávej mě čekat až do pondělí, prosím,“ poprosil Ben poslušně celou větou.

„Ty seš dobrej! Ani sis nepočkal, co ti chci říct, ale už sis z toho vyvodil nějaký mylný závěry,“ posmíval se mu Kamil. „Sundej si tričko a lehni si na záda,“ poručil ještě, když se natahoval do batohu pro ten další kus provazu.

„Mylný…?“ chytil se toho Ben jako tonoucí stébla, zatímco si přetahoval triko přes hlavu.

„Mylný,“ potvrdil Kamil, vytrhl mu to tričko z rukou a položil si ho vedle sebe na prostěradlo.

„A cos chtěl teda říct?“ uveleboval se Ben už zase s uvolněným, vyčkávavým úsměvem na posteli.

„Já už ani nevím,“ rozesmál se Kamil, naklonil se nad něj a zpod hlavy mu vzal polštář. „To tvý rajcovní prosím, Kamile, prosím mi úplně vymazalo paměť,“ zapitvořil se na Bena.

„Aspoň, že to máš na co svíst,“ zaškaredil se na něj Ben.

Na to už Kamil nezareagoval. Pootočil si Bena mírně na bok, aby mu mohl ten polštář zmuchlat pod bedra, a zase ho přetočil na záda. Roztáhl mu pokrčené nohy od sebe, sedl si mezi ně na paty a přikázal mu: „Podej mi ruku…“ Pravačku mu pak za zápěstí přivázal k pravému stehnu a s levou rukou si poradil obdobně.

Ben ho při jeho počínání zvědavě pozoroval. Tenhle nový způsob spoutání se mu líbil. Nedokázal v sobě přijít na nějaké konkrétnější důvody, ale čímsi ho to hodně vzrušovalo. Připadal si, jako kdyby se Kamilovi takhle nabízel mnohem víc k dispozici, víc, než když byl napevno přivázaný k posteli. Však na to taky jeho penis reagoval: stál v pozoru jako svíčka a Ben cítil, jak mu v něm slastně pulsuje. No, to teda nevím, jak si poradím s tím, že se nemůžu udělat. Mám dojem, že bude stačit jedinej Kamilův dotyk…

Což bylo Kamilovi jasné, a tak v nejbližších minutách neměl v plánu se Bena dotýkat zrovna tam. Ještě je tu něco jinýho, co jsem dneska neochutnal… Vzal si do ruky to Benovo triko a začal ho skládat do širší pásky. Pak se nad Bena naklonil: „Nadzvedni trochu hlavu…“

„Vážně se nemůžu dívat?“ zkusil Ben znovu využít toho, že dneska může říkat… a ptát se… na cokoliv.

„Vážně ne,“ zatvářil se Kamil nesmlouvavě, a tak Ben poslušně nadzvedl hlavu a zavřel oči.

Kamil se levačkou opřel vedle Benovy hlavy. Pruh látky mu položil přes oči; za Benovou hlavou pak konce téhle provizorní pásky zastrkal za sebe, jednou rukou neměl šanci pořešit nějaké uzlování. „Dobrý, lehni si…“

Ben zase položil hlavu na prostěradlo, několikrát se zavrtěl a pootevřel pusu: tričko mu sahalo přes nos, takže se mu hůř dýchalo, ale hlavně ho to na nose dost šimralo…

„Nevrť se,“ napomenul ho Kamil s úsměvem a tričko mu z nosu odhrnul. Ben mu chtěl zrovna poděkovat…, ale nakonec z něj místo slova vyšlo jenom tiché, rozechvělé vydechnutí: ucítil, jak mu po jeho pootevřených rtech Kamil pomalu přejíždí prstem… Chviličku to vydržel, ale pak už se nedokázal udržet a na bříško Kamilova ukazováčku vtiskl něžnou pusu.

A teď už to pro změnu nemohl vydržet Kamil. Opřel se vedle Benovy hlavy oběma rukama, dychtivě se k němu sklonil a políbil ho.

Ben mu malinko překvapeně vydechl do pusy, ale rychle se vzpamatoval a začal Kamilovi ty polibky lačně oplácet. Na tohle jsem se taaak těšil… Jenom jsem si nebyl jistej, jestli to budeš chtít udělat znovu… Malinko zalitoval, že má svázané ruce a nemůže si k sobě Kamila pořádně přitisknout.

Kamil se trochu prohnul a zavrtěl pánví tak, aby se tělem dotkl Benova vzrušeného penisu. Ben mu vzrušeně vzdychl do pusy.

„Copak,“ zašeptal Kamil a znovu se schválně otřel svým podbřiškem o Benův penis, „někdo tam dole má dojem, že se mu dost nevěnuju?“

„Ach,“ vydechl Ben a bezděčně roztáhl nohy o trochu víc.

Kamil jemně chytl Bena za bradu. „Když se tě na něco zeptám, tak bys mi měl odpovědět,“ napomenul ho…, ale stejně mu k té odpovědi nedal prostor, protože se k němu znovu sklonil a políbil ho. No co. Se pak zeptám znovu. Jestli si vzpomenu na co…

A Ben mu tedy odpověděl aspoň tak, že mu ten polibek horlivě opětoval. No co. Stejně už… aaach… nevím, na co se ptal…

A Kamilovi to po chvilce doopravdy vypadlo z hlavy taky. Ještě chvilku Bena líbal, a když znovu zavnímal, jak ho do podbřišku tlačí Benův penis, další pusu vtiskl Benovi na krk. A další na hrudník. A pak na bradavky. A na břicho. Přemisťoval se níž a níž, až se dotkl rty i Benova penisu. Kterej je úplně stejně drzej jako Ben sám. Když se takhle dožaduje mý pozornosti. Ale mají štěstí. Oba. Protože jim oběma tu svou pozornost věnuju rád… Hmmm… Ale tady ta nagelovaná dírka mě taky děsně láká! A tak tam Kamil zase nedočkavě vstrčil prsty, zatímco Benův penis nasál do úst.

Ben vzrušeně zaúpěl a prohnul se v zádech. V těle mu ještě doznívaly slastné pocity z Kamilových polibků… a už se mu z podbřišku do páteře šířily nové vjemy, které musel honem nějak zpracovat… a násilím potlačovat. Musím, no… Jinak se vystříkám bez dovolení a ještě navíc Kamilovi do pusy a za to by mě teda určitě nepochválil…

Kamil ale neměl v úmyslu dráždit Bena dlouho. Chtěl se jenom přesvědčit, jestli je tam uvnitř dost promazaný. Spokojeně z něj prsty zase vytáhl, narovnal se a honem ze sebe stáhl boxerky. Pohodlně se usadil na paty, podal si lubrikační gel a rozetřel si ho po penisu, který mu při téhle proceduře v dlani už taky natěšeně pulsoval. Pak chytil Bena pod koleny, trošku si ho nadzvedl… a nasměroval penis přímo do jeho análu.

Ben cítil, jak se do něj Kamil sice pomalu, ale rozhodně dobývá. Dlouze, trhavě vydechl. Trochu to tlačilo a trochu to pálilo, ale ty příjemné, slastné pocity převládaly. Navíc se mu moc líbilo, jak ho Kamil pevně drží pod koleny a roztahuje a nadzvedává mu nohy podle potřeby. Ještě, že na něj nevidím… Kdyby mi teď předvedl ten svůj lačnej, přísnej kukuč… jakože „já si tě teď prostě beru a ty s tím nemůžeš vůbec nic dělat“… aaaach… to bych asi nedal…

Kamil se konečně dostal do Bena úplně nadoraz. Slastně přivřel oči a užíval si, jak se Ben kolem něj stahuje… a zase se uvolňuje. Nehýbal se a nechal Bena, ať si na ty pocity chviličku zvyká.

Ben cítil Kamilův penis hluboko v sobě. Jeho vnitřní svaly se kolem Kamilova penisu vzrušeně stahovaly. Ben se rozdrážděně vrtěl, z úst mu uteklo zasténání. To, že se Kamil vůbec nehýbá, Bena rozrušovalo o to víc. To je, jako kdyby mi tím říkal: „Já jsem tady doma a můžu tu bejt, jak dlouho budu chtít, smiř se s tím…“ Aaach…

Ben automaticky pohnul pánví vstříc Kamilovi… a Kamil to vzal jako signál, že může začít přirážet. A tak začal, ven, dovnitř, ven, dovnitř. A ještě o trošku rychleji. Vzrušeně vyhekl… a ještě jednou. Znovu přivřel oči. A pak si skousl rty. Nechtěl, aby přes své vlastní hekání přeslechl to Benovo, stále hlasitější a roztouženější. Miluju, když pode mnou takhle vyvádí…

Po chvíli pravačkou přestal svírat Bena pod kolenem a místo toho vzal do dlaně Benův penis. Několikrát mu ho stiskl… a pak mu ho začal pumpovat. „Máš deset vteřin,“ řekl. „Pak přestanu.“

Ben se propnul v zádech jako luk: „Děkuju…,“ vydechl ještě trhaně… a pak se jeho tělo začalo kroutit a svíjet v křečích orgasmu, zatímco z úst mu vycházely nekontrolovatelné vzdechy a výkřiky.

A Kamilův orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat. V dlani mu pulsoval Benův stříkající penis…, zatímco kolem toho jeho se prudce, mačkavě stahovaly Benovy vnitřní svaly. A to Benovo poděkování, které ještě Kamilovi znělo v uších, bylo jako pověstná poslední kapka: Kamilovo tělo sebou začalo škubat a zvuky, které se mu samovolně draly z úst, teď už Kamil úplně hlídat přestal.

Ben cítil, jak do něj Kamil stříká. Znovu vydrážděně zavzdychal a mimovolně škubnul rukama; měl tendenci se Kamila dotknout, obejmout ho… aspoň nějak se na tom jeho vyvrcholení podílet…, ale protentokrát si musel nechat zajít chuť.

Když Kamil ty nejsilnější, nejmocnější poryvy orgasmu vydýchal a vyhekal, pomalu z Bena vyklouzl. Téměř vyčerpaně si vedle něj lehl… nebo spíš, lehl si tak nějak víc na něj než vedle něj, ale dával pozor, aby mu nějakým neopatrným pohybem neublížil, když pod ním Ben ležel pořád takhle zranitelně roztažený a přístupný. Ben už sice mohl dát nohy k sobě, ale bránila mu v tom Kamilem zatím nevyřčená pobídka… no, a tohle všechno Kamila pořád ještě dost rajcovalo, a tak si to chtěl ještě chvilku užít. Opřel svou horkou tvář o tu Benovu a vydechoval mu někam za ucho, zatímco poslouchal, jak se Benovo prudké dýchání pomalu uklidňuje…, a to na něj taky mělo uklidňující účinek…

Po chvilce si Kamil uvědomil, že ho tak trochu bere spaní. Zase se honem vyhrabal do sedu a začal Benovi rozvazovat ruce. „Ne že mě někdy necháš usnout, dokud tě nerozvážu,“ vymiňoval si polohlasně.

„Mně by to nevadilo,“ ujistil ho Ben. Naopak… to je svým způsobem hooodně hezká představa, víš…

„Ale mně jo!“ povedlo se Kamilovi uvolnit Benovu pravačku a začal se věnovat jeho levé ruce.

„A co když usnu taky?“ přemýšlel Ben s úsměvem nahlas.

„Tak pak dostaneš na zadek,“ zaksichtil se na něj Kamil, i když ho Ben nemohl vidět, a konečně uvolnil i jeho druhou ruku.

„To není fér,“ ušklíbl se Ben nespokojeně.

„No to není. Protože ty bys to stejnak bral zase jako odměnu, že,“ rozesmál se Kamil, odhodil oba kusy provazu na zem… a znovu si lehl vedle Bena. Strhnul mu z očí to složené triko, otočil si ho zády k sobě, zezadu se k němu přitulil a malinko majetnicky mu obtočil ruku kolem hrudníku. A Ben, protože konečně mohl, mu položil na to předloktí dlaň… jen tak zlehka, jakoby mimochodem… a užíval si, že ho Kamil takhle objímá.

„Teď už můžeme usnout?“ špitl po chvilce.

„Hmmm,“ zavrněl mu Kamil z polospánku do vlasů. „Můžeme… ale asi bysme neměli, co? Nebo kdy přijdou vaši?“

„Já vlastně ani nevím, včera jsem se jich nějak zapomněl pořádně vyptat,“ přiznal Ben. Jsem včera byl ze všeho trochu mimo…

„Tak asi radši někam vypadneme, hm? A spaní necháme na jindy.“

„Na pondělí?“ navrhl Ben rovnou.

„Třeba,“ usmál se Kamil. „I když, někam ti taky musím napasovat tu slíbenou výchovnou lekci! Ale asi se nejdřív budu muset podívat do diáře, na kdy si tě můžu objednat…“

„Tak do diáře,“ usmíval se Ben do zdi před sebou a bezmyšlenkovitě začal po Kamilově předloktí hladivě přejíždět dlaní. „A máš ho hodně plnej?“

„Se ani neptej! Ale pro tebe si tam pár hodin najdu, to se neboj.“

„Nebojím, já se…“

„… těšíš, já vím… Ale seženu si rákosku a uvidíme, jestli pak ty dvě slovíčka budeš tak snadno zaměňovat!“ bavil se Kamil.

Ben si vybavil jednu svou dřívější oblíbenou představu… Tenkrát tam figuroval i ten náš mladej tělocvikář. Nechal mě a Kamila po škole, v tělocvičně, haha, a pak přišel a přinesl si rákosku. A mě svlíkl do naha a přivázal čelem k žebřinám… a Kamila potom učil, jak má s tou rákoskou správně zacházet… Ben z té představy znovu vzrušením malinko zrudl ve tváři. „Budu,“ řekl potichu.

Kamil zvedl oči v sloup: „Zvrhlíku!“ Pak jemně vyprostil ruku z dosahu Benovy hladící dlaně a vyhrabal se do sedu. „Hele, jak jsme prve mluvili o tom, že po výchovný lekci můžem koukat na filmy, tak i když teda lekce se zatím nekonala, co si zajít do kina? Dal bych si pořádnej kýbl nachos…“

Ben se přetočil na záda a pobaveně se na Kamila zadíval: „Aha… Ale tak to nemusíme nutně chodit do kina…“

„Nechce se ti?“ vyzvídal Kamil.

„Chce, jenom mi přijde vtipný, že místo aby ses tam těšil na nějakej film, tak se tam těšíš na jídlo… Ale jinak si vyber, kam chceš jít. Zvu tě.“

„Fajn. Tak dík. Tebe zvu zase já,“ přimhouřil na něj Kamil lišácky oči.

„Okej, tvý pozvání beru, ale platím za nás oba,“ nenechal se Ben zviklat.

Kamil se užuž chtěl dál dohadovat, ale nakonec jen pokrčil rameny: „No tak teda jo, když chceš. Beztak by mi možná zase nefungovala ta platebka…“

„Ne že se na to ale budeš vymlouvat pokaždý,“ rozesmál se Ben.

„Pf, prej vymlouvat…,“ kroutil Kamil naoko pohoršeně hlavou a rozhlížel se po svých boxerkách.

Ben si založil ruce za hlavou a pozoroval, jak se Kamil obléká. No, tohle je lepší než kino… I když teda ještě lepší by to samozřejmě bylo, kdyby se zase hned svlíkal, že…

„A to má bejt co?“ všiml si Kamil, jak ho Ben nepokrytě pozoruje.

„To zrovna dokoukávám film s názvem Spolužák se balí po doučování,“ odpověděl Ben pohotově.

„Jo? A to je zajímavý! Já tu mám pro změnu rozkoukanej film Spolužák se nabízí k dalšímu doučování, hahaha…“

Ben malinko zrůžověl ve tvářích a radši se zvedl z postele. „To mi teda řekni, proč jdeme do kina, když tu máme rozkoukaný takový zajímavý filmy?“ začal se zády ke Kamilovi oblékat.

„Protože mám děsnej hlad,“ připomenul Kamil. „A navíc, tyhle filmy si můžeme dát kdykoliv. Kdežto v tom kině si holt vybereme trochu jinej žánr. Celkem bych si zase po delší době dal říct na nějaký pořádný třidéčko…“

Ben se sám pro sebe usmál. To je pravda, už jsme dlouho na ničem fakt hodně dobrým nebyli. Ale na to soukromý promítání tý série o doučování už se teda faaakt těším!