Kamil a Ben - Přistižení (12.)

„No, my se k vám tentokrát nepřidáme,“ odmítl Kamil Liborův návrh sejít se tak za dvě hoďky ve větším počtu v hospodě a pořešit třídní krizi, jak kluci nazývali Milanovu roztržku s třídním.

„Jak jako nepřidáte? A co máte tak urgentního?“ vyzvídal Lukáš.

Kamil s Benem si vyměnili rychlý pohled, Kamil se pak znovu chopil slova: „Dvojitý rande, Lukine.“ A kdybys věděl, že ani tak moc nekecám! V podstatě mám rande s Benem a on má rande se mnou, haha, takže to fakt dvojitý rande je. Bože, ale co mě to napadá za myšlenky…? „Takže jako sorry, hoši, ale snad uznáte, že dámy mají v tomhle případě přednost…“ A moje nadržená sexy hračka má extra přednost!

Alex se chápavě zasmál: „No, dámy maj přednost v každým případě, ne jenom v tomhle!“

Milan si přehnaně povzdychl: „To není fér! Já chci taky rande! Nebo aspoň jet na ten podělanej vejlet!“

„S tím vejletem ti to třeba ještě dopadne, Milhaus,“ poplácal ho Kamil po zádech.

Kluci si ještě chvilku z Milana hromadně utahovali, pak se Kamilovi a Benovi konečně povedlo se rozloučit a vyrazit směrem ke Kamilovu bydlišti.

„Co seš tak zticha?“ přeptal se Kamil po chvilce a zvědavě na Benovi zakotvil očima. Ben totiž s mírným úsměvem pozoroval chodník a vypadal tak trochu duchem nepřítomný.

„Nejsem…,“ nevěděl honem Ben co jiného odpovědět. Když mně se prostě hrozně líbilo, jak jsi Lukáše utřel. S tím dvojitým rande. Vím, žes to řekl schválně jako výmluvu. Ale teoreticky… svým způsobem… to vlastně žádná výmluva nebyla…

„Tak jsi asi začal mluvit na jiný frekvenci, vole,“ drbnul do něj Kamil, „protože já teda vůbec nic neslyším…“

„Ty seš blbej,“ rozesmál se Ben a ten šťouchanec Kamilovi vrátil.

„Zajímavý, tohle jsem slyšel celkem zřetelně,“ chechtal se Kamil. „Očividně víš, kdy se máš přeladit zpátky…“

„Vždyť je to jedno,“ smál se Ben. „Ty stejně slyšíš jenom to, co slyšet chceš…, a ještě si to pokaždý nějak překroutíš…“

„A ty si zase pořád jenom stěžuješ,“ nadzvedl na něj Kamil obočí.

„Vidíš? To je přesně ono! Něco ti úplně normálně řeknu a ty z toho uděláš, že si stěžuju,“ bavil se Ben.

„Třeba potřebuju, aby sis stěžoval – vzhledem k tomu, že budeme za chvilku u mě doma,“ nabídl mu Kamil svůj pohled na věc, v očích se mu lišácky zablýsklo.

„Aha,“ pochopil Ben a malinko zrůžověl ve tvářích. „Jsem myslel, že si ještě tak půl kilásku můžu říkat, co chci,“ uculil se.

Kamil si Benovy rozpaky užíval. „Však to ti neberu! Si říkej pořád, co chceš! O to to budu mít lehčí!“

„Třeba nechci, abys to měl lehčí,“ zlobil ho Ben.

Kamil se k Benovi za chůze naklonil a ztišil hlas, jako kdyby mu chtěl svěřit nějaké tajemství: „Ty seš ale zákeřná, nepřejícná hračka!“ Pak se zase narovnal a normálním hlasem pronesl: „Takže okej, dneska budu taky zákeřnej a nepřejícnej…“

Ben najednou dostal šílenou chuť vzít Kamila smířlivě za ruku. Natáhl k němu paži, na poslední chvíli se ale ovládl a místo toho obě ruce zahákl za popruhy svého batohu. Pro jistotu. „Nebuď,“ hlesl jenom, stále ještě zmatený svou téměř automatickou reakcí. Ty vole, on jenom ze srandy pronese něco o dvojitým rande a mně z toho normálně hrabe… Zatřepal hlavou, aby ty myšlenky zaplašil, a vrátil se zpátky do rozhovoru. „A nebo vlastně… klidně buď,“ opravil se, očima už zase pilně studoval vzorek na chodníku. Protože ty můžeš bejt jakejkoliv – a vždycky to bude super…

Kamil se dobře bavil. „Haha, kdybych nevěděl, kdy máš narozky, myslel bych, že seš Váha…“

„Hm, já sice Váha nejsem, ale tvá hračka třeba je,“ usmál se Ben.

„No, to je taky možný,“ rozesmál se Kamil. „Ale nemysli si, že ti díky tomu budu vymejšlet dárky k narozkám dvakrát do roka!“ I když vlastně přesně to už dělám, že… V podstatě máš narozky i dneska, protože něco jako dárek pro tebe mám připravenýho…

„Ts, aby tě neubylo,“ cukaly Benovi koutky. Ve skutečnosti mi vymejšlíš dárky několikrát do tejdne, narozky nenarozky…

Za veselého rozhovoru o různých více či méně vydařených dárcích a narozeninových oslavách došli kluci až do Kamilova bytu. V předsíni Ben po Kamilovi nejistě loupl očima; netušil, jestli ho Kamil náhodou zase nepřirazí tváří na dveře nebo mu neporučí, ať si rovnou klekne… Kamil se ale na Bena jenom usmál a rozešel se do svého pokoje, takže ho Ben následoval. U něj jeden nikdy neví nic dopředu… Proto mě to taky tak baví…

V pokoji Kamil přes rameno prohodil: „Zamkni za sebou, jo?“ Pak došel k psacímu stolu, kde si odložil batoh, vytáhl si židli zpoza stolu, natočil ji směrem do místnosti a pohodlně se na ni usadil. Sjel Bena vyčkávavým, lehce usměvavým pohledem.

Ben zamkl, pohodil batoh na koberec… a pod Kamilovýma zkoumavýma očima opět trochu znejistěl. Pak se svezl na kolena a způsobně složil ruce za záda. Tím asi nemůžu nikdy nic pokazit… V téhle pozici se ovšem Benova už tak dost velká chuť hrát s Kamilem tu jejich hru znásobila. Vzrušeně polkl. Jeho nejistota vzala rázem za své, aspoň na chvilku, a vyčkávavý, skoro až vyzývavý pohled Kamilovi oplatil.

Kamila ve slabinách zašimralo vzrušením. To je skvělý, jak už to dělá úplně automaticky! „Předpokládám, žes mě poslechl a od pondělka sis to nedělal?“ přeptal se. Odpověď je mi každopádně jasná – vím, že by si nedovolil mě neposlechnout…, a pokud náhodou, tak by se na mě teď díval úplně jinak…

„Poslechl,“ odpověděl Ben, spokojený už jenom díky tomu, že může dát Kamilovi kladnou odpověď.

Kamil se ušklíbl: „No, nakecat mi můžeš, co chceš, že… Takže se svlíkni, lehni si na postel… tentokrát na záda… a já si to překontroluju.“ A s těmi slovy se Kamil zvedl ze židle, přešel k posteli, otevřel úložný prostor a složil do něj peřinu, načež začal vytahovat už připravené černé provazy.

Ben ho chviličku zvědavě pozoroval, než si přetáhl tričko přes hlavu. „Pf, to mi jako nevěříš?“ odfrkl naoko nespokojeně. Když už mám na talíři, že si pořád stěžuju, tak si teda budu stěžovat i dál…

„Věřím,“ odpověděl Kamil bez zaváhání, což Bena dost potěšilo. „Ale nemůžu se dočkat toho kontrolování a prověřování, víme? A tobě se to bude líbit taky. Tak nezdržuj. A lehni si na tu postel hoooodně doširoka. Ať si můžu pořádně pohrát.“ Kamil ještě přes prostěradlo rozložil velký ručník, tentokrát taky černý, a pak se na Bena otočil, aby zjistil, kde to vázne. „No ne, další luxusní trenýrky?“ všiml si.

„Do luxusních mají pěkně daleko,“ rozesmál se Ben, zatímco si stahoval z nohou kalhoty.

„Ale luxusně ti seknou,“ opravil ho Kamil, popošel k němu, vytrhl mu z prstů ty kalhoty a odhodil je na zem. „Ruce…,“ řekl jenom, což Ben okamžitě pochopil a rychle dal ruce zase za záda. Kamil se Benovi zadíval do očí, zatímco dlaní mu zajel do rozkroku a přes už trošku navlhlou látku mu začal jemně mačkat vzrušený penis. „Tenhle kousek oblečení si z tebe sundám sám…“

Benovi uteklo povzdechnutí. „No nevím… aaach… Jestli budeš ještě chvilku pokračovat, tak už to asi ani nestihneš,“ hlesl vydrážděně.

Kamil se zasmál a stiskl o něco silněji Benova varlata: „Bene, ty to asi pořád nechápeš! Neexistuje, že něco nestihnu! Dokud ti nedovolím, že se můžeš udělat, tak se prostě neuděláš, i kdybysme tu měli stát třeba hodinu, jasný? A to platí samozřejmě nejenom pro dnešek…“

Ben rozrušeně a zároveň malinko znepokojeně přivřel oči: „Aaach… A co když… co když se mi to nepovede?“

„No, tak to vyzkoušej,“ Kamil dál hnětl Benova nejcitlivější a momentálně taky přecitlivělá místa. „Tak se teda udělej… bez mýho dovolení… a uvidíš, co se bude dít potom…“

Ben otevřel oči a podíval se do těch Kamilových, pobavených, jiskřivých: „Nechci…“

„To rád slyším,“ zašťuřil se na něj Kamil. Pak si klekl, položil Benovi ruce na zadek, aby si ho přidržel, a přes látku trenýrek vzal Benův penis mezi rty. Nebál se občas použít i zuby a jemně stisknout, věděl, že Benovi nemůže nijak ublížit. Hmm, asi tu takhle zůstanu celý odpoledne… Ta vůně tý čerstvě vypraný látky smíchaná s tím, jak je Ben nadrženej a vlhkej, je parádní…

Kamil Bena ještě chvíli dráždil pusou, zatímco mu dlaněmi hnětl zadek, a užíval si kromě té vůně i Benovo vzdychání. Asi by bylo zajímavý, kdybych ho fakt nechal, ať se udělá. Takhle. Do trenek, ale zároveň do mý pusy… Ale to si nechám zase na jindy, dneska už s ním mám jiný plány… Přesunul ruce o kousek výš, zatáhl za gumu Benových trenýrek a začal mu je pomalu svlékat.

Když se Benův penis konečně dostal ze svého látkového vězení, Ben sledoval zpoza přimhouřených víček, jak mu ho Kamil nasál do pusy. Vzrušeně sebou škubnul, zavřel oči, zvrátil hlavu dozadu a trhavě vydechl. Cítil, jak se mu Kamil věnuje jazykem, zatímco rukama mu dál pomaličku stahuje trenýrky ke kolenům… a ke kotníkům… Když zavnímal, jak mu Kamil sevřel rty kolem žaludu, znovu sebou rozdrážděně trhl.

Kamil se usmál a přestal své lízátko ocucávat. „Hele, radši si jdi lehnout na tu postel,“ prohodil, chytl Bena za kotník a opatrně mu nadzvedl nohu, aby ho z těch trenýrek mohl konečně vyvléct. „Tam sebou můžeš házet tak nějak bezpečnějc…“

Ben otevřel oči, zadíval se na Kamila a s úsměvem ho poupravil: „No, tam sebou spíš nemůžu házet skoro vůbec, že…“

„Což, jak oba víme, ti vyhovuje,“ doplnil ho Kamil. „A mně taky. Tak švihej.“ A zatímco pokládal Benovy trenýrky na zem vedle jeho kalhot, pozoroval, jak se Ben uvelebuje na posteli. „Tomuhle říkáš hodně doširoka?“ upozornil ho nespokojeně.

Ben zkusil roztáhnout nohy ještě o kousek víc… a ještě o kousek. Stydlivě si skousl rty; pod Kamilovým bedlivým dozorem se cítil trochu nepříjemně. Sice tak akorát nepříjemně, aby mu to bylo ještě příjemné, ale stejně. Něco jinýho je, když mi Kamil roztáhne nohy a přiváže mi je k posteli…, a něco jinýho, když se před ním musím takhle vystavovat sám… Cítil, jak se mu přes tváře rozlévá červeň.

Kamila ta Benova těžko maskovaná stydlivost dost rajcovala. Ale tak dobrý, dneska už tě víc trápit nebudu… Ostatně, sám se už nemůžu dočkat, až tě k tý posteli zase přivážu… Ještě předtím si ale došel do šuplíku pro šátek a zavázal ho Benovi přes oči. Pak mu připoutal k posteli zápěstí…, pod bedra mu vtěsnal srolovaný polštář… a přivázal mu k posteli i kotníky. Hlasem malinko zabarveným vzrušením výsledek své práce okomentoval: „Tak. A teď se dostanu úplně všude. A ty s tím nemůžeš vůbec nic dělat.“

„Nemůžu,“ přitakal Ben potichu a cítil, jak se jeho penis souhlasně staví do pozoru.

Kamil si vylezl na postel, mezi Benovy nohy, a vzal Benův penis do dlaně: „Kdežto já si s tebou můžu dělat všechno, co chci…,“ pronášel smyslně.

Ben vzrušeně vydechl: „Jo, můžeš…“

„Celou větou,“ napomenul ho Kamil, sklonil se a nasál Benův penis do úst.

„Aaach,“ škubl sebou Ben vzrušeně. „Jo, můžeš… ach… můžeš si se mnou dělat… aaach… všechno… hmmmm… všechno, co chceš,“ stěží ze sebe ta slova dostával mezi jednotlivými vzrušenými vzdechy.

„Můžu… a taky budu,“ zamumlal Kamil a věnoval Benovu penisu pro tuto chvíli poslední pohlazení. Pak vyskočil z postele, a zatímco se svlékal do boxerek, zálibně Bena pozoroval. Jak leží na posteli, spoutaný, bezmocný, důvěřivý, připravený na všechno… a natěšený na všechno. Kamil cítil, jak se jeho penis žádostivě touží dostat z boxerek… a jak se mu v nitru všechno svírá vzrušením. Přitom už jsem ho takhle svázanýho viděl x-krát. SÁM jsem si ho x-krát svázal. A stejně je to pokaždý stejně skvělý, jako když jsem to dělal poprvý…

Na tu poslední Kamilovu poznámku už Ben nijak nezareagoval. Slovně. Jeho tělo se ale rozdrážděně chvělo a Ben tomu nedokázal nijak zabránit. Přitom už bych mohl bejt zvyklej. Na ty jeho dotyky. A řeči. A na ty provazy. A místo toho si připadám, jako kdybych to zažíval úplně poprvý…

Kamil si mezitím došel do šuplíku pro další pomůcky… i pro svou novou hračku. Né, hračku ne… Hračku mám jenom jednu. Tamtu nadrženou. A už teď maximálně vydrážděnou, haha. Těm umělejm věcem musím říkat nějak jinak. Klekl si na postel mezi Benovy nohy a tenčím provázkem mu začal podvazovat penis a varlata. „Mimochodem, pořád platí, že se uděláš, až ti řeknu, že můžeš. Jasný?“

Ben kvůli všem těm pocitům, které se mu díky Kamilovým jemným, přesto ale ne zrovna nejpříjemnějším dotykům v rozkroku rozlévaly celým tělem, jenom vzrušeně vydechl: „Aaaaach… hmmm…“

„To měl bejt jako souhlas?“ škádlil ho Kamil.

„Ehm… když já si netroufnu souhlasit… aaach…, protože to asi nesplním…“

Kamil dál omotával šňůru kolem Benových citlivých míst… a tím, jak Ben už teď sotva dokázal své vzrušení dostat pod kontrolu, se dobře bavil: „No to teda splníš, Bene! Takže pravidla: máš zakázaný se udělat… a máš naopak přikázaný mě upozornit, že už se to blíží. Čili odteď můžeš říct jenom dvě slova, teda tři: buď stop… nebo už budu. Rozumíš?“

„Jo,“ vzdychl Ben. Jenom doufám, že nebudeš až moc tvrdej, když se mi to nepovede… Protože mně už teď moc nechybí a tys ještě pořádně ani nezačal…, tohle prostě nemůže dopadnout dobře… I když ono to bude moc pěkný, i když tě fakt naštvu… achjo… Protože ty to prostě umíš…, ty to prostě se mnou umíš…

Kamil Bena ještě jednou natěšeně přejel očima. Si nemysli, že pro mě je to lehký! Nejradši bych se na tebe vrhl a ani si nepřej vědět, co všechno bych s tebou chtěl dělat. Jenomže to bysme byli oba hotový do minuty. Takže žádný takový! Pak se natáhl pro nový, na první použití čekající anální vibrátor. Protože to, že jsem ho včera jenom tak zlehka zkusil přiložit ke svýmu péru, abych zjistil, jakej je rozdíl mezi jednotlivejma rychlostma, se ani náhodou za první použití nepočítá…

Ben zavnímal, že Kamil na posteli mění polohu…, a chviličku nato ucítil, jak mu jazykem zlehka krouží kolem levé bradavky. Slastně zamručel…, ale zarazil se, když ucítil, že jeho pravé bradavky se dotýká něco, co… co není ani Kamilův jazyk, ani jeho prsty… něco umělého, chladivějšího, ale zvláštně hebkého… a něco, co s jemně vrčivým zvukem začalo vibrovat. „Aaach…,“ vydechl Ben vzrušeně, a ačkoliv soustředil svou pozornost na ty příjemné pocity, co se mu šířily hrudníkem, stejně mu v hlavě zbyl i prostor pro uvažování nad tím, co asi tak Kamil může držet v ruce… a co dalšího by s tím případně mohl zamýšlet…

Kamil zatím vyměnil strany a Benově pravé bradavce se pověnoval jazykem, zatímco tu levou šimral zapnutým vibrátorem. Volnou ruku nenápadně přesunul níž a několikrát stiskl Benovo podvázané nádobíčko. Ben vzrušeně zalapal po dechu a malinko se prohnul v zádech, takže Kamil vzal jeho bradavku mezi zuby a párkrát ji jemně stiskl. „Moc sebou neškubej,“ zašeptal pak Benovi do hrudníku, „nebo tě kousnu…“

Bena to Kamilovo zašeptání polechtalo úplně stejně, jako kdyby mu Kamil přejížděl po kůži konečky prstů. Vzrušeně se zachvěl. Vždyť ty si se mnou přece můžeš dělat všechno, co chceš… Takže mě můžeš i kousnout…

Kamil ještě chvilku věnoval pozornost Benovým bradavkám, pak se narovnal v zádech, a aniž by Benovi přestal lehce mačkat a hladit penis a varlata, zapnutým vibrátorem mu pomalu přejížděl po hrudníku… a po břichu… a přes pupík… a po podbřišku…, až se dostal k penisu. V tu chvíli jej Kamil chytil za žalud a přidržel si ho, aby mohl vibracemi podráždit každý centimetr té hebounké, napnuté kůžičky… a nakonec vibrátorem jakoby podložil spodní stranu Benova penisu, penis na něj přitiskl a o trošku vibrace zesílil.

Ben se se vzrušeným výdechem propnul v zádech. Snažil se vstřebat ty nové, dráždivé pocity, které, ačkoliv byly příjemné, tak byly zároveň neznámé a Ben před nimi chtěl nevědomky uhnout… A v tu chvíli se mu připomněly provazy pevně omotané kolem jeho zápěstí a kotníků… Ben vzrušeně polkl a zasoustředil se na to, jak se mu vibrování tam dole přenášelo do celého penisu…, do celého podbřišku… a do celého těla… A když navíc ucítil, jak mu Kamil druhou rukou zase mačká podvázaná varlata, trhnul sebou znovu a po těle mu naskočila husí kůže. Na poslední chvíli si uvědomil, že má přikázáno Kamila upozornit, až ucítí, že se blíží k vrcholu. „Už… už budu…,“ dostal ze sebe trhavě a pokusil se pohnout pánví, sám ale nevěděl, jestli proto, aby tomu vyvrcholení pomohl, nebo aby se naopak dostal co nejdál od Kamilových dráždivých dotyků.

Kamil okamžitě oddálil obě ruce od Benova těla. „Ještě nebudeš…,“ pronesl polohlasně. „Teprve jsme začali,“ dodal, a musel se usmát, jak sebou Ben po těch slovech nesouhlasně zavrtěl. Dal mu chviličku na vydýchání a pak přiložil vibrátor k Benovým varlatům, zatímco do dlaně vzal pro změnu Benův vztyčený penis. Mačkal ho a hladil, zrychloval a zase zpomaloval, jak se mu zrovna chtělo, do toho jen tak ledabyle přejížděl vibrátorem po Benových varlatech a občas zabrousil až k hrázi… a neskutečně si užíval, jak se kvůli všemu tomu dráždění Ben kroutil na posteli a jaké se z něj draly zvuky. Tohle bych byl schopnej pozorovat… a provozovat… třeba hodinu. Teda s menšíma přestávakama, ve kterejch by mě Ben musel vykouřit. Protože vydržet to hodinu bez vystříkání, to bych asi nedal. Haha, a já na rozdíl od něj ani nemusím…

Ben se najednou znovu propnul v zádech a z jeho rtů vedle vzdechů uteklo i něco jako zaúpění: „Už… už…“

Kamil Bena zase okamžitě přestal dráždit. „Ne,“ řekl nesmlouvavě. „Ještě nesmíš.“ Ale neboj, s tou hodinou jsem přeháněl, taková sketa fakt nejsem…

Ben zaúpěl znovu, tentokrát malinko frustrovaně. Ty seš teda…! A tohle mi děláš, když jsem jakože hodnej a poslušnej, jo? Tak to fakt radši nechci vědět, co bys vymyslel, kdybys mě potřeboval nějak potrestat… Jenže s takovou se to asi brzo dozvím, protože už to fakt nejde vydržet…

Kamil chvilku počkal, až se Benův zrychlený dech trochu zklidní, pak se sklonil a nasál Benův penis do úst, zatímco na vibrátoru nastavil ještě o trošku silnější vibrace a začal jím znovu projíždět přes Benova varlata… k hrázi… a občas zabrousil i k citlivému vstupu do análu. A počkej, až ti to strčím tam, kam to patří… Ostatně, PROTO jsem si to koupil. Nebo spíš… proto jsem to koupil tobě. Protože vím, jak seš zrovna tam citlivej. A jak tě baví, když do tebe strkám prsty. Nejenom prsty. A jsem si jistej, že tě bude bavit, i když ti tam budu strkat tohle…

Ben se pod Kamilem vzrušeně svíjel, co mu to jeho spoutání dovolilo…, a chvílemi už měl problém se soustředit; nejradši by nechal svou mysl odplout někam do pryč a jeho tělo ať si s tím obrovským vzrušením nějak poradí samo… A i když samozřejmě věděl, že Kamil by mu to nakonec odpustil, stejně ho nechtěl takhle zklamat. „Uuuž,“ zasténal potichu, a kdyby Kamil dával jenom o trochu míň pozor, toho slovíčka by si mezi Benovým hlasitým vzdycháním a mručením ani nevšiml.

Tentokrát se Kamil ani nenamáhal s odpovědí, prostě ruku s vibrátorem položil na prostěradlo, zatímco ústy přestal dráždit Benův penis a místo toho mu začal něžně okusovat vnitřní stranu stehna. Teprve když měl dojem, že se Ben zase trochu vydýchal, vrátil se se svými rty zpátky k Benovu penisu a začal ho tam jen tak zlehka pusinkovat, zatímco vibrátor nechal ležet na posteli a Benův konečník začal prohmatávat prstem.

Na tohle hraní mu ale Ben moc času nedal. Neutekla snad ještě ani půlminuta, a už se zase prudce prohnul v zádech, sykavě se nadechl… a vydechl: „Už… “

Kamil se mu usmál do rozkroku, potom se narovnal a sedl si na paty. Jsem si měl zase donýst pár kostek ledu, abych si ho trochu zchladil… „Ještě pořád je moc brzo,“ řekl nahlas, zatímco rukama začal tahat za provázek obtočený kolem Benových momentálně tak krutě zkoušených choulostivých míst.

Ben místo odpovědi jenom zaskučel, tak nějak jinak, než jak už od něj byl Kamil zvyklý. „Copak,“ přeptal se pobaveně, „chceš mi něco říct? Třeba mi zase vynadat do kreténů? Protože to už tu podezřele dlouho nebylo…“

„Kamileee…,“ protáhl Ben škemravě. Nechci ti nadávat, jasně že ne… ale už mě nech se vystříkat, prosím prosím prosím…

„No, co je?“ nehodlal mu Kamil nic ulehčovat. Naopak. Zatímco jednou rukou dál tahal za šňůru, která omotávala Benova varlata, pravačkou mu začal penis zase mačkat a tak trochu i pumpovat.

„Aaach… mmmm… Kamile, můžu už? Prosííím…,“ vypotil ze sebe Ben i slovíčko, které tak šíleně nerad říkal nahlas.

„Ne… A navíc, tyhle slova jsi vůbec neměl dovolený…“

Ben se okamžitě zastyděl. „Promiň,“ šeptl a skousl si rty.

Kamilovi to přišlo tak rajcovní a sexy, že mu to prominul v podstatě okamžitě. Ty to se mnou taky umíš, ty jeden… zatracenej sexy neposlušnej… drzoune!

Ben už si na žádné další žadonění netroufl, a tak jakmile ucítil, že mu Kamil zase opečovává penis svými rty, zatímco vibrátor mu přikládá k jeho rozdrážděné dírce, zaťal zuby a sevřel ruce v pěst. Jeho tělo sebou vzrušeně škubalo a páteří se mu rozlévala jedna horká vlna za druhou. Vzhledem k tomu, že i v pokoji bylo v dnešní slunečný den docela horko, Ben měl po chviličce dojem, že se tím vedrem vyloženě zalkne… a zavnímal, jak se mu na zádech a na čele perlí první krůpěje potu. Navzdory tomu horku se ale Ben roztřásl… snahou v sobě tu už téměř nevydržitelnou chuť se vystříkat nějak potlačit… a zároveň nedočkavostí na to, až mu to Kamil konečně, konečně dovolí…

Kamil si všiml, jak Benovi na stehnech znovu naskočila husí kůže. Věnoval Benovu penisu poslední olíznutí a zvedl hlavu, aby na Bena dohlédl. Viděl, jak Ben prudce oddechuje, a všiml si, jak se mu na spáncích něco leskne… Pot…? Nebo slzy…? Malinko ho to znejistilo. „Seš v pohodě…?“ přeptal se.

Ben znovu prudce vydechl. Co mu na to mám jako říct? Že jsem totálně v prdeli, ale přitom je to prostě úžasný? Že chci, aby s tím hned přestal… a přitom, aby s tím nepřestal nikdy?! „Jo,“ vměstnal nakonec všechny své úvahy do jediného slůvka. Ostatně, stejně mám dovolenejch jenom pár slovíček, že… Nevědomky od Kamila ale odvrátil hlavu, čímž nechtě vyslal signál, že se za tím obyčejným jo skrývá něco dalšího.

Kamil jako kdyby Benovi četl myšlenky. Podezřívavě si ho přeměřil. „Hele, teď máš na chvíli dovolený mluvit v celejch větách… Vážně se nic neděje?“

„Ne,“ potvrdil Ben a olízl si rty. „Jenom… jenom už to asi dýl nedám,“ přiznal, vděčný, že má pořád šátek přes oči a nemusí tak čelit Kamilovu zkoumavému, ale dost možná i posměšnému nebo naopak zklamanému pohledu.

V Kamilových očích se ale momentálně nezračilo nic jiného než… něha. „Ale dáš to,“ pronesl přesvědčeně a jemně přejel prstem po Benově penisu od kořene… přes uzdičku… po žalud… a zase zpátky. „Zatím to dáváš skvěle,“ pochválil ho.

Ben se pod tou pochvalou celý zatetelil. Z těch slov i z Kamilova hlasu rozpoznal, že Kamil je naladěný spíš vstřícně než nějak škodolibě…, a tak se rozhodl zkusit ho poprosit ještě jednou: „Kamile…?“

„Hmm?“ protáhl Kamil, zatímco prstem dál přejížděl po Benově penise.

„Prosím… Můžu se už udělat?“

„Ještě ne,“ chtěl být Kamil nesmlouvavý. Ale nakonec nedokázal nedodat: „Ale už to bude trvat jenom chvilku, slibuju…“

„Když… já už to nevydržím ani chvilku,“ zašeptal Ben zničeně, a už dopředu si vzdychl, když si představil, jak dlouhé trápení ho asi ještě čeká.

„No taaak, neodmlouvej…,“ napomenul ho Kamil s úsměvem.

Benovi došlo, že tím je diskuze u konce, a místo další prosby o slitování si jenom jazykem navlhčil rty.

A tohle gesto… to byla pro Kamila poslední kapka. Přestal Bena dráždit v rozkroku, místo toho se opřel rukama vedle Benova těla…, naklonil se nad jeho tvář… a opatrně, zlehounka ho líbl na rty. Jako kdyby mu chtěl navlhčit suché, vyprahlé rty těmi svými. Jako kdyby mu chtěl zabránit v dalším odmlouvání. Jako kdyby ho chtěl nějak utěšit. Ale hlavně… hlavně jsem to už prostě nemohl vydržet…

Pak, jako kdyby mu došlo, že právě možná překročil nějakou hranici, zvedl hlavu… a zvědavě se na Bena zadíval. Čekal, jestli Ben ucukne nebo odvrátí tvář… nebo jestli se nezatváří nějak znechuceně nebo podrážděně nebo tak nějak…

Ale Ben se naopak ani nepohnul. Za jeho zavřenými víčky vybuchovaly barevné ohňostroje…, a ačkoliv se mu z pootevřených rtů šířilo do celého těla šimravé vzrušení, druhá část jeho já tomu odmítala uvěřit. Že se to vážně stalo. Bál se, že jeho k nevydržení vydrážděným tělem se šíří nějaké zmatené, reálně naprosto nepodložené impulsy… a že si dotek Kamilových rtů jenom vysnil… A tak ležel a vůbec se nehýbal… a vyčkával… a přál si, aby to Kamil udělal ještě jednou. Ještě aspoň jednou…

A Kamil se nerozmýšlel moc dlouho. Ty Benovy pootevřené rty… a to, že se ani nepohnul…, vnímal jako zcela zřetelnou žádost o zopakování. No, a týhle žádosti teda vyhovím moooc rád… Akorát se kousek posunul a opřel se rukama vedle Benovy hlavy. Pak už se zase naklonil těsně nad Benovu tvář…, přivřel oči… a tentokrát se svými rty dotkl těch Benových s větší rozhodností… a taky s větší naléhavostí.

A Ben mu ty dotyky rtů… a jazyka… začal vracet… a oplácet. Byla to jeho první pusa v životě. Navíc… jeho vysněná první pusa. Ale stejně jako všecko s Kamilem, i tohle je naživo taaak jiný, než jaký jsem si to představoval…, taaak úžasný…, skvělý… prostě… prostě… aaach…

Kamilovi došlo, že Benovi se to víc než jenom líbí… a že tedy nemá nejmenší důvod s tím nějak brzo přestávat. Pokud vůbec kdy. Aniž by tedy Bena přestal líbat, lehl si na něj celým tělem, ale nadlehčil se tím, že se vedle Benovy hlavy opřel o loket. Druhou rukou vjel Benovi do vlasů a nevědomky mu hladivě cuchal účes. Nebyl to sice jeho úplně první polibek v životě… Ale jistý prvenství má, že… Kluka jsem ještě nikdy nelíbal… A taky bych žádnýho jinýho než Bena líbat nechtěl… hmmm… Když se nabažil těch prvních dojmů a začal celou situaci víc vnímat, uvědomil si, že ho hodně rajcuje i to, že může Benovi hladivě přejíždět prstem po tváři… nebo ho lehounce tahat za vlasy… a nadzvedávat mu hlavu… a Ben nic z toho nemůže. Ale rozhodně nevypadá, že by mu to vadilo… A Kamil se Benovi tak nějak jakože usmál do pusy.

Ben to vycítil… a schválně se nosem laškovně několikrát otřel o ten Kamilův. Aby ses měl proč usmívat, ty… ty… smíšku… Aaach… Zavnímal, jak se od něj Kamil lehce odtahuje, vzepjal se, nakolik mu to provazy dovolily, a natáhl hlavu, aby na Kamila znovu dosáhl svými rty a dal mu najevo, že ještě nechce přestat. Hned nato ucítil, jak mu Kamil pokládá dlaň pod hlavu, nadzvedává mu ji a trochu zaklání a jak se pak do jeho úst dobývá jazykem… Ben si takhle svázaný, držený navíc na posteli nejen provazy, ale i vahou Kamilova těla a jeho prsty a s Kamilovým jazykem tak trochu jakoby násilím prozkoumávajícím jeho ústa připadal neskutečně bezmocný…, ale zároveň taky neskutečně opečovávaný. Přímo do Kamilovy pusy mu utekl hlasitý, roztoužený povzdech.

Kamil měl dojem, že mu to Benovo vzdychnutí projelo celým tělem a rozvibrovalo v něm nervy, o jejichž existenci neměl doteď ani tušení. Ještě jednou líbnul Bena na rty… pak se od něj trochu odtáhl, otevřel oči a se zkoumavým úsměvem se na něj zahleděl. Ve tvářích úplně hoří… Škoda, že teď nevidím jeho oči… třeba mají zase úplně jinou barvu… Ale… jaksi si netroufnu mu ten šátek sundat… Takhle je to takový… hmm, bezpečnější… no prostě, že ta pusa byla jenom v rámci hry… „Nechceš se napít?“ zaskuhral a samotného ho překvapilo, jak má vyprahlo v krku.

„Ne…,“ pípl Ben.

„Fakt ne?“ udivilo to Kamila.

„Ne, díky,“ zakroutil Ben hlavou. Nerad bych se tu pak počůral, víš… Jsem si prve tak trochu zapomněl ještě skočit na záchod…

„No dobře,“ vzal to Kamil na vědomí. Pak se zvedl z postele, z psacího stolu vzal lepicí pásku, kousek jí odstřihl a přidřepl si vedle Benovy hlavy: „Tak zavři pusu…“ Už se totiž šíleně moc těším, jak budeš přes tu pásku skučet, až ti ten vibrátor strčím do zadku, víš? A navíc… no… kdybych ti tu pusu nepřelepil, tak bych se asi od těch tvejch rtů nedokázal tak nějak odtrhnout…, dokud máš zavázaný ty oči… Uf, ty se mnou teda máváš!

Ben Kamila napůl nerad, napůl rád nechal, aby mu pásku přelepil přes pusu. Nerad proto, že teď už se nemůžeme líbat. Ale rád, protože… no protože to prostě miluju…, když mi to děláš, a já nemůžu ani mluvit, ani moc nahlas křičet…

„Já si pro nějaký pití ale zajdu… Tak chvilinku vydrž, jo?“ přerušil Kamilův hlas Benovy myšlenky.

„U-hmm,“ zahuhlal Ben. Poslouchal, jak Kamil přechází přes pokoj… a jak odemyká dveře…, a pak najednou všechno vzalo nečekaný spád.

Kamil vykročil z pokoje do obýváku… a teprve po dalších dvou krocích mu došlo, že něco není v pořádku. Že něco sakra hodně není v pořádku. Na gauči se s klidem anglického lorda rozvaloval brácha Kryštof… a jeho pobavený, vědoucí úsměv, kterým Kamila sjel od hlavy k patě a zase zpátky, nenechal Kamila ani na chvilku na pochybách. Ten hajzl sem přišel naschvál! Schválně mě včera nechal u toho, že bude pryč až do noci…, a schválně teď nedělal žádnej hluk, abysme neměli nejmenší tušení, že tu je…

Kryštof si v Kamilových vytřeštěných očích přečetl to překvapení, zhrození… i následné pochopení. Jemným nakrčením čela mu všechny jeho domněnky odsouhlasil. To si piš, že jsem si ty prohozený směny na brigádě nechal pro sebe! A že jsem si dal před asi půlhodinou záležet, abyste mě neslyšeli! No, ty zvuky, co jsem zaslechl přes dveře, za to mý tichoučký našlapování stály, haha… Hmm, a teď se ještě přesvědčím, jestli jsem se ve svým odhadu nesekl…

Bráchové se chvíli měřili pohledem; jedovaté šípy, které po sobě navzájem stříleli očima, už dávno neměly žádný účinek. Pak, oba zároveň, vystartovali ke Kamilovu pokoji. Kamil byl blíž. Jenže Kryštof byl rychlejší… a silnější.

„Vypadni!“ zařval Kamil a vší silou se zevnitř pokoje opřel do dveří.

Ben sebou na posteli poplašeně trhnul a zmateně natočil hlavu směrem, odkud se nesl ten výkřik, který mu vůbec nedával smysl.

„Zapomeň,“ pronesl Kryštof, mocně se do dveří zapřel a Kamila přetlačil.

Benovi ztuhla krev v žilách a mozek mu na chvilku vypověděl službu. Potom sebou Ben znovu vyplašeně škubl. Do prdele! Do hajzlu! Co TEN tady dělá?!

To už se ale Kryštof dostal do pokoje. Kamil po něm vystartoval, ale Kryštof mu podrazil nohy a srazil ho na zem. V těch pár vteřinách, než se Kamil vzpamatoval, Kryštof zálibně spočinul očima na Benovi. No ty vole! Tohle jsou Vánoce! Štědrej den o půl roku dřív! To mě poser, fakt… Oni to spolu nejenom fakt dělaj…, ale oni to spolu dělaj TAKHLE?!

Déle ale neměl čas se tím zaobírat… a kochat. Kamil už se totiž zvedal ze země a znovu se do Kryštofa vší silou pustil. „Vypadni odsud, ty svině! Hned!!!“ Co si o sobě myslíš?! Nemáš tady co dělat, hajzle! Tak ses teda podíval, zjistils naše tajemství… a můžeš zase vypadnout!!!

Tohle rozhodně nebyla stoprvní ani dvěstěprvní rvačka, kterou spolu bráchové vedli; ale ještě nikdy nebyl Kamil takhle rozvzteklený a nepříčetný. Kryštofovi tedy nezbylo, než se s ním začít doopravdy prát, protože tuhle bitku toužil vyhrát. A taky ji vyhraju, brácha. Sorry. Prostě tě potřebuju nějak zpacifikovat, protože dobrovolně mě k Benovi nepustíš…

Ben poslouchal ty naprosto jednoznačné zvuky… a z obličeje mu mizela barva. Tohle prostě nemůže bejt pravda… No tak, Kamile, začni se smát a řekni, že je to jenom pitomej vtip, kterej jste si na mě s bráchou připravili! Jenže rvačka pokračovala… a Ben začal mít o Kamila strach. A o sebe samozřejmě taky. Ten hajzl ho přepere… v tom lepším případě, do prdele…, v tom horším mu zlomí ruku nebo něco, podle těch zvuků… Kamile, sakra, dej do toho všechno, slyšíš? Přeper ho stejně jako pokaždý přepereš mě… Jenže… já holt nechodím do fitka a nejsem o půl hlavy vyšší…

Když Kamil znovu zaskučel bolestí, Ben sebou trhnul a odvrátil hlavu. Nedokázal to prostě poslouchat a šíleně ho štvalo, že nemůže Kamilovi nijak pomoct. A zatímco jedna část jeho mysli dál byla s Kamilem a vysílala k němu povzbuzující výkřiky, druhá část mezitím vzpomínala, co vlastně o Kryštofovi ví. No, nic moc… Kamil na něj odjakživa nadával, tak já jsem se k němu automaticky přidal, neměl jsem důvod mu ty jeho stížnosti nevěřit. A pozdějc, když jsme se s ním začali víc potkávat, tak se fakt pokaždý choval přezíravě…, že jako on je ten pan dospělej a my jenom malí usmrkánci… A tak jsme si z něj pro změnu utahovali, že nedělá žádnej sport a jenom se furt šrotí… A když ho vzali na vysokou a začal s budoucíma inženýrama navštěvovat fitko, tak jsme zase měli prdel z toho jejich posilování… No, a jelikož jsme byli dva na jednoho, tak jsme vždycky měli poslední slovo… Ale teď, i když je zase sám a my jsme dva, tak je teda ve značný přesile… Jenom doufám, že na Kamilovi nebo na mně to jeho poslední slovo nezanechá nějaký trvalý následky… Hm, no minimálně nám dá sežrat všechno to naše pošklebování; a jestli to má navíc nastavený tak, že se mu vyloženě hnusej dva kluci, co spolu něco mají, tak si to vyžereme extra…

Ben se mimoděk roztřásl. Najednou se do něj z jeho úvah dala zima… zvlášť, když už vedle něj nebyl Kamil, aby jeho propocené tělo dál rozehříval… Když tohle je prostě přesně ta situace, do který jsem se nikdy nechtěl dostat! Bejt totálně bezmocnej a k dispozici někomu, koho vůbec neznám…

Podobné myšlenky se honily hlavou i Kamilovi; zvlášť, když si začal připouštět, že proti Kryštofovi je prostě bez šance. Kretén jeden namakanej! Mohl mě takhle přeprat přece kdykoliv! A klidně mě třeba umlátit, protože očividně na to má, i když teda nechápu, kdy a jak se mu jako povedlo se tak zlepšit…, dřív bejvaly naše zápasy o dost vyrovnanější… Každopádně, proč si pro to musel vybrat zrovna dnešek? Když je tu Ben… a když je úplně bezbrannej? Věřil mi, že se o něj postarám…, a já se, do prdele, nejsem momentálně schopnej postarat ani o sebe!!!

Kryštof zaznamenal, že Kamilovi už začínají docházet síly… a hlavně nápady. Jo, bráško, ty doby, kdys machroval, že seš mladší a stejně mě přepereš, jsou dávno pryč, smiř se s tím… Na plno jinejch chlapů by to stačilo, to buď v klidu, a na toho tvýho Bena to stopro stačí taky, ale co se nás dvou týče, tak tvý místo je někde tady… A Kryštof přetočil Kamila na břicho, plnou vahou ho zaklekl, a zatímco mu jednou rukou bolestivě drtil zápěstí za zády, druhou rukou si rychle začal stahovat pásek z kalhot.

Kamilovi okamžitě došlo, co Kryštof dělá, ostatně, nejednou byl v jeho pozici, když pod ním ležel Ben… „Ne! Slyšíš? Ne! Zapomeň!!!“ škubal sebou vztekle.

Brácha jako kdyby mu četl myšlenky. „Aspoň si taky zkusíš, jaký to je – mít svázaný ruce. Ben ti tuhle zkušenost asi těžko dopřeje,“ pronášel posměšně.

„Protože nechci!!!“ cukal sebou Kamil.

„Co ty víš, třeba se ti to zalíbí,“ pokrčil Kryštof rameny a začal páskem spoutávat Kamilova zápěstí k sobě.

„Ty kreténe! Nech mě! Tobě by se to taky nelíbilo!!!“ zkoušel se Kamil z těch provizorních pout nějak vyvléknout.

„Mně se to náhodou líbí dost,“ prohodil Kryštof.

Kamil byl tou informací tak překvapený, že sebou přestal cloumat: „Cože…?“ Na chvilku v něm zvítězila zvědavost nad strachem: „To jako fakt? Tys někoho nechal, aby tě svázal…?“ Absolutně si prostě nedokázal představit, že jeho starší brácha, ten arogantní, sebevědomý frajer, někoho nechal, aby nad ním takhle převzal kontrolu…

„Jo, fakt,“ rozhodl se Kryštof, že se s klukama o tuhle informaci podělí. Oni se se mnou nedobrovolně podělili o svý tajemství… takže je to fér… A třeba jim pak dojdou i další věci, který jim zatím očividně nedocházej… „A ne jednou. Ale měl jsem super učitele, skoro o dvacet let staršího, takže jsem se nemusel bát, že mě v záchvatu svýho pubertálního nekontrolovatelnýho vzrušení nechá udusit nebo tak něco…“ A s těmi slovy vrhl rychlý pohled na Bena, aby si ověřil, jestli je v pohodě. V rámci možností samozřejmě.

Ben jako kdyby Kryštofův pohled vycítil. Nervózně se zachvěl, ale zároveň se mu paradoxně tělem začalo rozlévat… uklidnění. No, pokud nekecá…, pokud mu tohle všechno fakt není úplně cizí a proti srsti… a sám s tím naopak experimentuje…, tak třeba to s náma nakonec nedopadne nějak hodně blbě…

Kryštof mezitím upevnil pásek na Kamilových zápěstích tak, aby se z toho spoutání Kamil neměl šanci dostat, přetočil ho na záda a za paži ho vytáhl do sedu. Tvrdě se mu zadíval do očí. „Kde máš nějaký další provazy? A fofrem! Nemám náladu to tady celý prohledávat. Asi ti nemusím říkat, že když budeš spolupracovat, bude to pro tebe… a hlavně pro Bena… lepší…“

Kamil sebou při zaznění Benova jména začal znovu házet: „Šibe ti?! Nebudu ti pomáhat ani náhodou!!! Hele, pro zasmání to stačilo, můžeš nás tím vydírat celej zbytek života, ale teď mě zase rozvaž a hlavně odsud vypadni!!!“

Kryštof protočil oči a zakroutil hlavou: „No jak myslíš… Jsem měl dojem, že seš rozumnější… Říkat ti, ať se ani nehneš, asi taky nemá smysl, takže prosím, klidně odsud zkus utýct, než si ty provazy najdu sám…“

Kamilovi se začaly honit hlavou šílené, samozřejmě zcela nereálné scénáře, jak by odsud sebe a především Bena mohl dostat, než Kryštof ty provazy objeví… Jenže Kryštof si všiml role lepicí pásky a vedle ležících nůžek a spokojeně se sám pro sebe usmál. No jo vlastně, vždyť Ben ji má nalepenou i přes pusu… Tohle je každopádně lepší než provaz… a hlavně okamžitě dostupný, že…

Než se Kamil vůbec stihl vyhrabat ze sedu na kolena a na nohy, Kryštof už se k němu s vítězoslavným úsměvem zase vracel. „No, daleko jsi nedošel, že?“ okomentoval to pobaveně a ještě víc ho pobavila smršť Kamilových nadávek. Nic si z nich ale nedělal, popadl Kamila za paže a odvlekl ho k ústřednímu topení. Tam ho vmanévroval do sedu, klekl si vedle něj a lepicí páskou mu začal připevňovat ruce k trubkám vedoucím kousek nad zemí.

„Ne! Nech toho, ty jeden zákeřnej zmetku!!!“ házel sebou Kamil. Mimoděk si díky tomu slovíčku vzpomněl, jak cestou ze školy pošeptal Benovi, že je zákeřná, nepřejícná hračka… Pohled mu k Benovi automaticky utekl, přejel očima jeho sexy, ale úplně bezbranné tělo… a zatoužil vrátit se zpátky v čase. Měl jsem ho vzít radši třeba do kina, do prdele… tam by se mu nemohlo nic stát…

„No tak, oba víme, že to máš marný,“ vrátil ho do přítomnosti Kryštofův hlas. „Chceš, ať tě píchnu nůžkama, nebo co? Přestaň sebou škubat!“

Kamil si konečně přiznal, že brácha má pravdu. Odsud se nedostanu… Ne dřív, než on bude chtít… Ale do hajzlu, Bena prostě MUSÍ nechat bejt! Přestal sebou házet a zkusil zklidnit svůj podrážděný hlas, co nejvíc to šlo: „Brácha, hele, se mnou si dělej, co chceš, ale pusť Bena a nech ho odsud jít pryč, jo?“

Kryštof se zasmál: „To je dojemný, jak ti na něm záleží…“

Kamil sebou znovu zamlel a napůl podrážděně, napůl zoufale zakřičel: „To si kurva piš, že záleží! Tak ho nech bejt! Slyšíš?! Jestli si s náma chceš vyřídit nějaký účty, tak k tý posteli přivaž mě a třeba mě zmlať do bezvědomí, ale Bena nech bejt!!!“ Hlavou mu vířila nenávist nasměrovaná vůči Kryštofovi…, výčitky vůči Benovi…, ale hlavně strach. Strach, že Kryštof Benovi ublíží. Doopravdy. Nějak. A hlavně strach, že všechno tohle, co se právě děje a co se ještě dít bude, nenávratně zničí to, co si Kamil a Ben mezi sebou tak dlouho budovali…

Ben měl najednou dojem, že mu srdce vynechalo dva tepy. Možná tři. Čtyři. Málem přestal dýchat. Ale ne strachy. Přes vážnost situace se najednou cítil… hezky. Přímo nádherně. Jeho tělo možná bylo připoutané k posteli, ale jeho duše se vznášela těsně pod stropem. Jé… To si kurva piš, že záleží… Chmmm… Ne že bych si to nevyvodil už dřív, že mu asi nejsem úplně u prdele…, ale slyšet to od něj takhle nahlas…, takhle HODNĚ nahlas… Jestli mě Kryštof dnes nepřizabije, tak mu snad za tohle všechno ještě poděkuju!

Kryštof ale nevypadal, že by chtěl někoho zabíjet. A když, tak spíš Kamila – za ty jeho řeči. „Sakra, to si o mně fakt myslíte, že jsem taková sketa? Že jako kdybych si s váma chtěl něco vyřídit, tak bych to udělal zrovna takhle?!“ Ale k tý posteli bych tě přivázal rád, bráško. Pěkně zadkem nahoru, abych ti ho mohl sešvihat… za tu tvou věčnou drzost…

„Tak o co ti teda jde?“ hlesl Kamil zmateně, zatímco pozoroval, jak brácha odstřihává z lepicí pásky další kus.

„Když ti to řeknu, tak to pozbyde ten moment překvapení – a ten je na tom právě to nejhezčí, co, Bene? Když nevíš, co přijde… kdy… odkud… Nebo se pletu?“ natočil se Kryštof na Bena.

Ben sice mohl zakývat nebo zakroutit hlavou, ale rozhodl se nereagovat nijak. Jenže… jeho tělo zareagovalo po svém a jeho penis, ze kterého v posledních pár minutách vzrušení skoro opadlo, sebou rozdrážděně zacukal. No, protože to Kryštof trefil dost přesně… To nevědomý vyčkávání, co bude, je fakt rajcovní… zvlášť, když je tu najednou tolik neznámejch faktorů… Sakra, ale v tomhle případě, když jedním z těch neznámejch faktorů je Kamilův brácha, by to teda rajcovní fakt NEMĚLO bejt…

„Kryštofe,“ začal zase Kamil, ale než mohl pokračovat, Kryštof se k němu natáhl a přelepil mu pusu tou páskou. Kamil sebou zase začal škubat, ale už neměl nejmenší šanci Kryštofovi v tom, co dělal… nebo co se chystal udělat dál…, zabránit.

„Takhle to bude lepší. Konečně budeš chvilku zticha. A pokud možno sebou moc neházej, ať ty trubky nevyrveš ze zdi, to by sis u našich asi pěkně odsral. Já Benovi nic neudělám, tak se laskavě hoď do klidu.“

Kamil samozřejmě neměl ani v nejmenším chuť házet se do klidu. Strč si tyhle svý podělaný rady někam a radši mě pusť! A na Bena se ani nedívej, ty hajzle pojebanej! Opovaž se k němu přiblížit!

Zatímco bezmocně sledoval, jak se brácha zvedá na nohy a jde k posteli, dál sebou škubal a snažil se i přes pásku trefovat do Kryštofa těmi nejhoršími nadávkami, jaké byl schopen vymyslet. Protože však nebyl zvyklý mít přelepenou pusu a nemoct mluvit nahlas, zaskočila mu slina nebo možná nějaký chloupek původně přichycený na té pásce… a Kamila to cosi začalo škrábavě dráždit v krku, až se z toho rozkašlal. Kryštof, který už očima hltal Benovo nahé, bezbranné tělo, se otočil zpátky na Kamila, a když si všiml, jak zrudl ve tvářích, přiskočil k němu a pásku mu z pusy zase odlepil. „Dobrý, brácha? Potřebuješ se napít?“

Kamil ještě chvilku kašlal, než byl zase schopen se nadechnout, aniž by ho v krku škrábalo to neviditelné smítko. Pak očima pohrdavě zakotvil v těch Kryštofových: „Na co si to sakra hraješ?! Nejdřív mi uděláš tohle – a pak ti záleží na tom, jestli nepotřebuju trochu vody?!“

„Tak sorry, že nechci, aby ses udusil, ty vole!“ sjel ho Kryštof. „Ale okej, beru na vědomí. Podruhý už za tebou nepřijdu! Takže ti radím znovu, hoď se do klidu!“ A s těmi slovy pásku znovu přelepil přes Kamilovy rty.

Pak, rozhodnutý už se nenechat vyrušovat, se znovu přesunul k posteli, na které ležel Ben. Sedl si na kraj a chvilku Bena jenom lačně přejížděl pohledem. Potom natáhl ruku… a zlehka se dotkl Benova penisu. Ben sebou vylekaně cukl. „Klídek, mladej,“ pronesl Kryštof polohlasně a začal Benova vyplašeného ptáčka jemně třít.

Kamil bráchovo počínání tiše, vyčkávavě pozoroval. Ne že by byl potichu proto, že mu to Kryštof doporučil; byl prostě ve střehu. Jestli se ozve jeden jedinej zvuk, ze kterýho budu mít dojem, že Bena něco bolí, tak přísahám, že ty trubky z tý zdi vyrvu, abych se k tobě dostal a mohl tě nakopat, ty zmrde!

Ben se pod těmi Kryštofovými jemnými, jakýmsi způsobem konejšivými dotyky začal pomalu, ale jistě uklidňovat. Uvnitř sebe z toho byl ale zmatený. Jak je tohle možný? Je to úplně cizí kluk…, neznám ho, a jo, přiznávám, asi se i docela bojím… docela dost… Tak jak je možný, že na něj moje tělo reaguje takhle, sakra?! Nechci to! Nechci tu před ním ukazovat, jak jsem vzrušenej! A nechci, aby ON se mnou tohle dělal!!!

Kryštof samozřejmě zaznamenal, že se Ben malinko uvolnil. Přestal posedávat na kraji postele, přesunul se mezi Benovy roztažené nohy a sklonil se. Nasál do sebe tu vůni vzrušeného, po vystříkání žadonícího klučičího těla. Zatímco prstem přejížděl přes šňůru omotanou kolem Benova nádobíčka, zlehka mu začal penis olizovat jazykem. No nádhera…, tohle už jsem tak dlouho nedělal, do prdele… Měl bych si fakt konečně zase někoho najít!

Kamil už nebyl dál schopný sledovat to divadlo bez jakékoliv reakce. Znovu sebou začal škubat a přes lepicí pásku po Kryštofovi mrskal jednu nadávku horší než druhou. Hajzle jeden, ty jeden nebetyčnej hajzle! Nech ho bejt! Jak si můžeš něco takovýho vůbec dovolit?! Ben není přivázanej k tý posteli proto, aby TY sis s ním hrál!!!

Kryštof přestal Bena laskat jazykem, místo toho vzal jeho rostoucí a stále vzrušenější penis do ruky, a zatímco mu ho mnul a hladil, otočil hlavu na Kamila: „Kolikrát ti ještě budu říkat, ať se uklidníš? Nikomu se nic špatnýho neděje! Já ti Bena přece nesežeru!“ Pak se na Kamila provokativně zaculil: „Co bys to byl jako za bráchu, kdyby ses nepodělil o svůj úlovek?“ A pak si znovu přestal Kamila všímat a začal se Benovu rozkroku věnovat pusou.

A z Benových přelepených úst se, dost proti jeho vůli, začaly linout charakteristické vzrušené vzdechy. Nechtěl, aby se z něj draly…, nechtěl, aby ho Kryštof slyšel takhle sténat… a aby ho takhle, kvůli někomu třetímu, slyšel sténat Kamil…, ale nebyl schopen to dostat pod kontrolu. Ne, já už to fakt nedávám. A asi mi to začíná bejt i trochu jedno…

V Kamilovi se to všechno mlelo. Ben není žádnej podělanej úlovek! Nenávidím tě, pamatuj si to, nenávidím tě! Nemáš na něj co šahat! Nijak, nikdy! Do prdele! Ale stejně… jakkoliv se mi to celý příčí…, tak zároveň je prostě tak nějak… no… rajcovní… dívat se, jak mu to dělá někdo jinej… a jak se to Benovi líbí… Zvlášť, když se fakt tak urputně brání tomu, aby se mu to líbilo… Porno v přímým přenosu…, ve kterým nehraju žádnou roli, fakt se jenom dívám…

Ben sebou na posteli házel čím dál vzrušeněji. Ježíši…, Kamile…, měl jsi mě udělat ty… Teď bych nebyl tak vydrážděnej… On to totiž tvůj brácha taky umí, aaach… Jenomže před ním se udělat fakt nechci… Což mám v podstatě už předem prohraný… ááách…

Kryštof Bena dál zkušeně laskal, pusou i dlaní, ale absolutně neměl v úmyslu ho udělat. Užíval si prostě jen to, jak ho udržuje takhle na hraně… a jak se pod ním Benovo nádherné, voňavé, potem lesklé tělo bezmocně svíjí… Očima už po několikáté zabrousil na vibrátor položený na prostěradle. Sváděl ho a lákal, aby ho vzal do ruky a na Benovi ho použil… tedy v Benovi… Ale ne, TOHLE je zatím jenom jejich hra, do tý jim lízt nebudu. Možná nikdy… a možná někdy…, ale dneska stopro ne. Si musím nechat zajít chuť. Ale ani mi to moc neva, užiju si to i tak…

Ben už byl vzrušený úplně nadoraz. Sám nechápal, jak to Kryštof dělá – že ho udržuje v tomhle mezistavu. A taaak dlouho. Tomuhle říkám fakt mučení… Díky bohu, že to Kamil neumí. Nebo možná i umí, ale naštěstí mi to nikdy takhle nedělá… ááách… ježíši… A aby toho neměl k vnitřnímu řešení málo, prala se v něm ještě jedna věc. Uvědomoval si totiž, že se na něj Kamil dívá…, a šíleně mu to vadilo… a přitom ho to šíleně rajcovalo. Jako… že si jednou najdu někoho, kdo mi splní některou z těch mejch ulítlejch bdsm představ, tomu jsem byl občas ochotnej věřit. Myslím v době, kdy jsem ještě nevěděl, že Kamil to má naladěný podobně. Ale… ale že zažiju i TOHLE…, trojku s dvěma dalšíma klukama…, jeden mi to bude dělat tak nějak DOST proti mý vůli… a druhej nás u toho bude pozorovat…, navíc taky proti svý vůli… No ty vole, tak to mě tam nahoře někdo musí mít hodně rád, že mi něco takovýho splnil!

Kryštof Bena ještě chviličku dráždil a hladil… a pak se mu věnovat přestal. Místo toho se zadíval na Kamila, v očích se mu šibalsky zablýsklo. Kamil si toho samozřejmě všiml a místo hlasité odpovědi, které stejně nebyl schopen, na něj jenom výhrůžně přimhouřil oči. Ať se ti hlavou honí cokoliv, zapomeň na to!!!

Kryštof seskočil z postele, přidřepl si před bráchu a strhl mu pásku z pusy. „Máš tu někde nůž?“

Kamil na něj jenom šokovaně vytřeštil oči: „Co…?“

Dřív, než se ale stihl doopravdy začít bát, Kryštof zvedl oči v sloup a uklidnil ho: „Ježíši… Chci ti rozvázat ruce. Překvapivě nejsem žádnej Jack Rozparovač v utajení, ty osle…“

Kamil si ale pořád nebyl tak úplně jistý, že to, co Kryštof říká, myslí vážně. To by bylo celý nějak moc rychlý… a s happyendem…

Brácha mu opět jaksi četl myšlenky. „Hele, tak jinak. Ben si zaslouží vystříkat, nemám pravdu? Takže buď mi řekneš, kde máš nůž, odvážu tě od topení a nechám tě, ať mu to uděláš ty. A nebo mu to úplně klíďo udělám sám. Vyber si. A až s Benem budeme hotoví, ty nebo já, tak odsud vypadnu, čestný pionýrský…“

Takhle podané to už Kamilovi dávalo větší smysl. A hned to taky znělo uvěřitelněji. Vybírat si nepotřeboval, ta druhá možnost prostě a jednoduše nepřipadala v úvahu. „V tom třetím šuplíku,“ kývl hlavou k psacímu stolu.

Ben poslouchal, jak Kryštof přechází ke stolu…, otvírá šuplík…, vrací se zpátky ke Kamilovi…, pak k němu dolehlo Kryštofovo varování ohledně neškubání sebou a Kamilem uceděná nadávka… a pak už slyšel, jak se k posteli blíží dvoje kroky. Vzrušeně, roztouženě se zachvěl…, ale tentokrát chtěně vzrušeně, chtěně roztouženě. No ty vole, to jako fakt? Kryštof fakt nechá Kamila, ať mě udělá on? Tak to je luxusní…, to ani nemůže bejt pravda… Kamil… Kamil prostě může… on JEDINEJ může… on jedinej může všechno…

Kryštof Kamilovi nožem přeřízl pouze tu lepicí pásku; ruce mu ale dál nechal svázané za zády. Dostrkal ho k posteli a pomohl mu nahoru, na kolena mezi Benovy nohy. „Tak a teď mi ukaž, jak se o svou hračku postaráš…“

Kamil se užuž nadechoval, aby mu odsekl odpověď…, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a pouze k němu očima vyslal pár nenávistných zablesknutí. Okej, jsem zticha, aby sis tohle celý kvůli mýmu dalšímu výbuchu nerozmyslel, hajzle jeden… Ale každopádně nemáš co Benovi říkat, že je nějaká hračka! Tak mu můžu říkat jenom já!!!

Kryštof si zatím klekl na koberec tak, aby rukama pohodlně dosáhl na Benův hrudník. Naslinil si prsty a začal jimi mnout Benovy vzrušením ztvrdlé bradavky. „Na co čekáš?“ oplatil Kamilovi upřený pohled. „Mám ti dát nějakej časovej limit, nebo co?“

„Pf,“ pohodil Kamil hlavou. Pak se zkusil sklonit, ale protože se mu takhle s rukama za zády hůř držela stabilita, rozkročil o něco víc nohy. Znovu se sehnul – a tentokrát se svými rty dotkl žaludu Benova neukojeného penisu, který mu před obličejem trčel jako svíčka.

Ben prudce vydechl. Aaach… Jako jo, Kryštof taky ví, co a jak, ale ty seš prostě ty… Na tebe nemá…

Kryštof Kamila zaujatě pozoroval, zatímco Benovi dál jemně třel bradavky. To je krásný, jak se s ním mazlí. A jak u toho zavírá oči. Hm, oni dva to rozhodně nedělaj jenom kvůli nějakýmu experimentování. Spíš naopak – tady to hraní pro ně asi bude jenom takovej bonus…

Kamil věděl, že kdyby chtěl, tak Bena udělá rychle. Byl maximálně vydrážděnej už předtím. A tohleto si užívá taky, to je mi jasný. Tak… ať si to teda užije pořádně. Protože už se to nebude nikdy opakovat. Schválně tedy Benův penis opečovával sice pečlivě, ale pomalu… a občas si ho přestal všímat úplně a jazykem nebo rty se věnoval jeho podvázaným, přeplněným varlatům. Však jsem mu říkal, že si ho překontroluju, ne? A kontrola musí bejt důkladná. Žádný rychlý šup sem, šup tam.

Kryštof si všiml, že se Kamil snaží Bena ještě aspoň chvíli udržet v tomhle totálně vzrušeném stavu. No ne, to koukám… Myslel bych, že to bude chtít mít za sebou co nejdřív, aby se mě konečně zbavili… No tak jo, tak to můžeme udělat ještě trochu jinak… Přestal Benovi hladit bradavky a po kolenou se přesunul blíž k Benově hlavě. Odlepil mu pásku z úst, přejel mu ukazováčkem po rtech a polohlasně mu poručil: „Cucej…“

Benovi už bylo vážně úplně jedno, kdo mu co dělá nebo kdo mu co přikazuje. Netoužil po ničem jiném než po tom, aby ho Kamil konečně nechal vyvrcholit… Na druhou stranu byl ale tak rád, že se ho tam dole nedotýká Kryštof, ale Kamil, že by samou vděčností splnil Kryštofovi i ulítlejší prosbu. Bez zaváhání tedy nasál jeho ukazováček do úst… a i když vůbec nechápal, co z toho asi tak Kryštof může mít, věnoval se jeho prstu podobně, jako se vždycky věnoval Kamilovu penisu.

No, a přesně tohle z toho Kryštof měl. Nedělalo mu problém představit si, že Ben ve skutečnosti cucá a saje ne prst, ale jeho penis. Druhou rukou si rozepnul kalhoty, zajel si dlaní pod slipy a začal si penis honit sám, zatímco pozoroval, jak si Kamil hraje s tím Benovým…, a představoval si, že si podobně hraje Ben s jeho…

Kamil se na bráchu zvědavě zadíval… a nabodl se na jeho sice pořád ostražitý, přesto ale tím vzrušením změklý pohled. Rychle očima zase ucukl, protože mu všechno to, co se zrovna dělo, přišlo svým způsobem neuvěřitelně zvrácené. Jo, je to zvrácený a švihlý a divný a všecko, ale stejně mě to dost bere… Takže se ti vlastně ani nedivím, brácha. Kdybych nebyl svázanej, taky si zajedu rukou do boxerek! A víš co? I když tě nenávidím a za tohle tě prostě a jednoduše zabiju, to si buď jistej, tak se vlastně nedivím ani tomu, že sis to nechtěl nechat ujít. Porno grupáč… nebo takovej pokus o grupáč… naživo v mým vlastním pokoji. To fakt nemůže bejt ani pravda… Kamilovým tělem znovu projelo několik vzrušujících vln za sebou. Pak se k němu doneslo další Benovo roztoužené zasténání… a Kamil na chviličku zvedl hlavu, zadíval se na Bena a s úsměvem směrem k němu zašeptal: „Už můžeš, Bene…“ Hned nato svými rty obemkl Benův penis těsněji a začal hýbat hlavou rychleji.

Na Bena to Kamilovo zašeptání zapůsobilo jako roznětka. On je dokonalej, fakt… Dohraje to prostě do konce… pro mě… i pro sebe… V následující vteřině už svět kolem Bena vybuchl v jednom mocném, dlouhotrvajícím orgasmu.

A Kryštof nezůstal moc pozadu. Rozechvělo ho už to Kamilovo zašeptání… a Benova téměř okamžitá reakce… Týjo, ti jsou parádně sehraní… Pak vnímal, jak se Ben dál poslušně snaží cucat mu prst, ale přes to mohutné hekání a výkřiky mu to samozřejmě nejde… A viděl, jak se Kamil sice malinko šklebí, protože mu spousta Benova spermatu skončila v ústech, zároveň ale dál jazykem přejíždí po jeho stále ještě se škubajícím penisu… A pak už Kryštof zavřel oči, a i když se co nejvíc krotil a kousal se do rtů, aby ze sebe nevydával pokud možno žádné zvuky, stejně si to vystříkání do slipů užil a už teď věděl, že si celou tuhle scénu bude ještě hodně dlouho a rád vybavovat.

Pro teď už se ale rozhodl svou přítomnost v tomhle pokoji déle neprotahovat. Kamil, který se zrovna narovnával v zádech, se na něj zvědavě, vyčkávavě zadíval – a Kryštof na něj šibalsky mrknul. „V klidu, už mizím. Na mý slovo je spoleh. Což by tě nemělo překvapovat, protože to je u dominanta docela podstatná vlastnost…“

„Pf,“ odfrkl Kamil, „nech si svý přednášky a rozvaž mě!“

„No, to zase prrr! Potřebuju trochu času, abych odsud stihl vypadnout… Takže to uděláme takhle. Bene, seš pravák?“

Ben byl ještě pořád tak trochu duchem mimo, Kryštofova otázka ho ale vrátila zpátky na zem. „Jo… Proč?“

Kryštof vyskočil na nohy, podal si Kamilův nůž a přeřízl provazy na Benově pravém zápěstí. „Proto,“ řekl jenom, když stahoval Benovi šátek z očí. „Vezmi si ten nůž… no tak, dělej,“ vtiskl mu nůž do pravé dlaně, „a o zbytek už se postaráte sami, ne?“

„Jo, postaráme,“ zavrčel Kamil na Kryštofa, oči už měl ale jenom pro Bena. Pokud teda Benovi ten nůž nevypadne z ruky a nespadne mu za postel, haha. Ale takhle nešikovnou hračku snad nemám… Napjatě čekal, až Ben mrkáním konečně překoná ten nepříjemný pocit způsobený tím, jak se mu do očí přivyklých na tmu najednou dralo ostré odpolední světlo…, a když Ben konečně zakotvil pohledem v tom jeho, Kamil se na něj vyčkávavě, malinko vyplašeně a nervózně usmál. Bál se totiž, co si v Benových očích přečte. Vztek, nenávist, výčitky, pohrdání, nepochopení, zklamání…, mohlo tam být všechno…

Ale nebylo. Ben se vpil očima do těch Kamilových a usmál se na něj naopak potěšeně. Byl prostě a jednoduše rád, že ho zase vidí. A že je Kamil v pořádku, že mu Kryštof nic neudělal. A že oni oba tady tohle nečekané intermezzo přežili ve zdraví…

Kryštofova tichého odchodu z pokoje si v podstatě ani jeden z nich pořádně nevšiml. „Dobrý…?“ zeptal se Kamil potichu. Pořád ještě se trochu bál. Že se Benův milý, usměvavý pohled změní; že se na něj podrážděně zamračí a že mu vynadá za to, co se stalo. Protože za to můžu.

„Jo… A u tebe?“ pátral Ben. Napůl očekával, že od něj Kamil znechuceně odvrátí pohled. Za to, že mě Kryštofovo dráždění tak očividně a neoddiskutovatelně rajcovalo. Nebo třeba i za to, že Kamil tak nějak dobrovolně nedobrovolně musel ochutnat mý sperma…

„Jasně… Na mě nešahal, víš jak,“ zkusil Kamil pokrčit rameny.

„No, zase tě mlátil. To je podle mě horší,“ zaškaredil se Ben; bylo mu úzko, sotva si na to jenom vzpomněl. Pak se nahnul ke své levé ruce a začal přeřezávat provaz, kterým byl připoutaný k posteli.

„Na to jsem zvyklej. Ale na to, aby šahal na tebe, teda ne,“ procedil Kamil skrz sevřené rty. „Hele, pohni trochu… Musím za ním, než zdrhne bůhví kam…“

Ben se na něj překvapeně zadíval: „A proč jako? Na to zapomeň, že ho teď budeš někde nahánět! Však se jednou vrátí domů, ne? A ty se mezitím trochu zklidníš, nechci, abys ho zabil… nebo on tebe…“

„Nechceš, abych ho zabil?“ zopakoval po něm Kamil nevěřícně. „To mu to jako má projít, nebo co?“

„Projít mu to nemá, ale zabíjet ho nebudeš. Protože pak by tě zavřeli a nemohli bysme se vídat…,“ nabídl Ben Kamilovi svůj pohled na celou záležitost z úplně jiného úhlu… a samozřejmě u toho trochu zčervenal. Pak už by tím pádem nebylo žádný dvojitý rande, víš?

Kamil se Benovi vpíjel do očí…, pozoroval, jak se mu přes tvář přelévá červeň…, a měl dojem, jako kdyby ho ta Benova slova balila do nějaké uklidňující, hřejivé deky. „A ty se chceš… teda jako budeš chtít… ještě vídat? Po tomhle…?“ přeptal se pro jistotu.

Ben na něj zakroutil očima: „Ne asi…“ Pak se zase začal věnovat poutům na své levé ruce – a konečně se mu povedlo provaz úplně uvolnit. S úlevným vydechnutím si levačku protřepal, pak se vyhrabal do sedu. Díky tomu se tváří ocitl kousek od té Kamilovy.

„Fakt seš v pohodě, Bene?“ zeptal se Kamil znovu. „Protože mě fakt mrzí, že Kryštof…“

„Kašli na něj,“ přerušil ho Ben rázně. „Jsem v pohodě, neboj. Jako víš jak…, mně se ve výsledku vážně nic špatnýho nedělo,“ zaculil se.

„Jo tak nedělo…?“ zašťuřil se na něj Kamil. Pak se k němu na kolenou natočil zády. „Rozvaž mi ruce, dělej!“

Ben bez reptání poslechl. Vycítil u Kamila změnu nálady… a nic proti tomu neměl.

Sotva měl Kamil volné ruce, otočil se zpátky k Benovi a znovu ho povalil na postel. Klekl si obkročmo kolem jeho hrudníku, zápěstí mu sevřel nad hlavou… a zpod přimhouřených víček Bena pozoroval: „Takže… tobě se nic špatnýho nedělo…?“ zopakoval.

„Nedělo, no,“ souhlasil Ben rozverně.

Kamilovi šibalsky zajiskřilo v očích: „To mám jako začít žárlit?“

„To teda určitě ne!“ vyhrkl Ben.

„Seš si jistej? Protože mně přišlo, že se ti to celý líbilo až podezřele hodně…“

„Líbilo se mi to tak nějak… normálně,“ musel se Ben kousat do rtu, aby se nerozesmál.

„Pf, tak normálně…“ Kamil si podal ten pásek, který měl ještě před chvilkou omotaný kolem rukou on, a teď jím začal rychle svazovat Benova zápěstí k sobě. „Akorát že to tvý nadržený sténání nemůžu vůbec dostat z hlavy! Takže,“ nadzvedl se Kamil a rychle ze sebe stáhl své boxerky, „se teď snaž, ať mně se to líbí aspoň normálně!“ A s těmi slovy nasměroval Kamil svůj vzrušením vyloženě sálající penis do Benových už připravených, pootevřených úst.

To si piš, že se ti to bude líbit! Tenhle příslib a taky spoustu roztoužené něhy vyslal Ben Kamilovi očima předtím, než je spokojeně zavřel.

„Hele, a neměl bych jít zamknout?“ vzpomněl si Kamil… a zabublal smíchy.

Ben se rozhihňal. „Sklapni,“ zahuhlal… a dál olizoval a sál Kamilův penis.

Kamil Bena ještě chviličku sledoval… pak mu rukou vjel do vlasů a podepřel mu hlavu, zatímco druhou rukou se opřel o zeď za postelí… A pro tuhle chvíli oba úplně zapomněli na Kryštofa, který jim tak nečekaně vpadl do jejich soukromého, přísně střeženého vesmíru.

Ale neprojde mu to. Přísahám, že tohle mu neprojde.