Povídky

„Neřešte to, kluci. Mám pro vás něco jinýho. Jak tak koukám, tak teď už byste mě ve svých strojích nedostihli, takže co říkáte, kdybych vás odemknul? Nebude to tak trapný, nebudou vás muset vyprošťovat, možná vás pak ani nevyhodí za neschopnost.“ „Jo, to bys byl hodnej, fakt férovej chlápek, že jo, poručíku?“ „Výborně, tak někdo z vás svýho velitele vykuřte a já vás odemknu.“

„Ahoj, můžu se na něco zeptat?“ zeptal se a já se otočil, abych se podíval, co za pacholka se odvažuje mě otravovat. Staré ošuntělé hadry, vlasy kudrnatě a rozcuchané jako vrabčí hnízdo. Jediné, co ho zachraňovalo, byl jeho nadějný ksichtík. „Ale dělej!“ řekl jsem autoritativně, až jsem ho vyděsil. „Potřeboval bych okopírovat zápisky z dějáku a z matiky a nikdo ze třídy se mnou nemluví, tak jsi moje poslední naděje,“ vyslovil a já nemohl uvěřit, s jakou koninou mě to otravuje.

Chlapík sa nenútene oprel o strom a rozopol si nohavice. Stiahol som mu ich len na toľko, aby som mal nerušený prístup k jeho „mužnosti“. Podrepol som. Pod tesnými boxerkami sa už črtala zväčšená túžba. Nebolo jej ani treba veľmi pomáhať, aby sa prejavila naplno. Penis bol úchvatný. Hladkajúcimi prstami som cítil jemné žilkovanie a ústami začal skúmať dokonalý tvar žaluďa.

„Chci, abys se mnou spal!“ natáhl jsem se přes stůl až k němu. Zarazil se a chvíli nehybně seděl. Už jsem si myslel, že ho trefila mrtvice, když v tom se probral a podíval se na mě. „Počkej, ty jsi gay?“ zeptal se a já se začal smát. „Ne, spím i s holkama, ale mám teď takovou chuť zkusit si to i s klukem!“ vysvětlil jsem mu a on na mě hodil jeden z mých nejúčinnějších triků – úsměv aka bitch.

- Byl jednou jeden chlapeček. A bydlel ve velkém domě plném dětí. Jednou někdo přišel a chlapečka odvedl. V novém domově to sice taky nebylo ono, ale bylo to stokrát lepší než dřív. Ale jednoho dne se něco stalo. Chlapci někdo ublížil. A zas a znovu… Poprve to neřekl, protože se bál rodičů. Ne, že by mu nevěřili, ale že by řekli, že je to jeho vina. A když to neřekl hned poprve, už to nemohl říct ani potom, když to bylo čím dál horší… - Podívám se na Lukáše, je bílý jak zeď. Třese se po celém těle. Takže jsem se trefil… Nemůžu ovšem říct, že by mě to těšilo…

Ten inzerát mě dost zaujal: Nudistická ubytovna pro muže za pakatel. Nabízím spolubydlení pro 6 mužů/studentů ve vybaveném 3pokojovém bytě pouze za podíl na službách a energiích. Podmínkou je soustavná nahota a občasný dobrovolný sex s bytným (cca 1x týdně). Nejdřív mě trochu zarazilo, že bytný chce fotku celého těla v plavkách nebo v prádle, ale nemám se za co stydět, a navíc sám poslal svou nahou fotku, tak jsem mu poslal pár fotek se vztyčeným ocasem, jednu, jak stříkám, a jednu v plavkách u moře, kde je jasně vidět, jak mi stojí.

„Tak chlapeček nechce předehru?“ zeptal se mezitím, co jsem z něj serval horní část oblečení. „Nejsem na předehry!“ odpověděl jsem a strčil jsem do něj. Jako dravé zvíře jsem z něj na jeden tah svlékl džíny. „Posuň se!“ přikázal jsem a on poslechl. Rychle jsem ze sebe i já svlékl oblečení a vrhnul se na něj. Víte, líbání jsem měl rád, ale pouze u některých lidí. Proto při žádném sexu s Isaacem nepadlo ani slovo o polibku.

„Zjistil jste, co jste chtěl?“ Muž v černém plášti se zastaví. „Sám jste mi to řekl.“ „Nikdy bych to neřekl, kdybych věděl, že tam číháte.“ „Je to moje věc!“ „Pak to použijte rozumněji než já.“ „Jak jsem řekl, Devenporte, tohle je moje záležitost.“ „Tak jako u vás visí už deset let jistá maska?“ Černo červená maska se prudce otočí. „Rád zjišťuji vše o lidech, co se cpou na můj ples. Najít svoje dvojče je velmi těžké, že? Zvlášť, když šanci zahodíte do kanálu.“ Hrabě se vztekle napřáhne, ale to už po hostitelově boku stojí dva muži.

U dveří raději zaklepali. Ozvalo se: „Jo, pojďte.“ Bylo odemčeno a kluci vešli dovnitř. Ale tam to pořád Aleš bušil do nějaké štíhlé prsatice. Aniž by přestal souložit, houknul na ně: „V pohodě, už budu,“ a začal přirážet ještě rychleji. Holka si možná ani nevšimla, že někdo přišel, a extaticky vzdychala. Kluci se po sobě podívali a šli raději do koupelny počkat, až Aleš došuká.

Absolutně spokojen s iluzí, kterou si právě vyvořil, začal zkoumat Petrův six-pack. Přejížděl rukou po displeji, jako kdyby se jich mohl takhle dotknout. Levou rukou si začal hladit stehno. Rozepl si zip u kalhot a sundal si je. Penis se mu už dral ven z boxerek a dával intenzivně najevo, že mu Petr chybí.

Bylo to jejich místo. Tady mohli být vždycky sami. Teprve teď si uvědomil, jak špatný to byl nápad – přijít sem. Být sám totiž pro něj znamenalo být s ním. Žádné problémy vnějšího světa se jich netýkaly, spolu jim bylo dobře a mohli si dělat, co chtěli. To on mu ukázal tohle místo. Poprvé po dlouhé době, když mohl utéct někam, kde by mohl být skutečně sám, vybral si místo protkané vzpomínkami na něj.

„Jak víte, zámek nechal postavit první hrabě z Devenportu, ale v sedmnáctém století o titul přišli. Ovšem tehdy to byl ještě obyčejný zámek. Jindřich čtvrtý hrabě z Devenportu si moc z toho hlavu nedělal. Bohatství mu zůstalo, lodě taky. Začal kupovat zrcadla. To on uvedl zámek do toho stavu, v jakém je dnes. Povídá se, že praktikoval i alchymii. Věřil, že zrcadly prochází duše. Dokonce natolik, že se zrcadly se nechal pochovat. Od té doby se vypráví, že nikdo nemůže pohlédnout do více zrcadel najednou, a pokud ano, pak uvidí hraběte v masce, jak straší.“

„Kostým od vikomta. Chápeš?“ zaúpí, když vidí, že se nechápavě kouká. „Potřebuje rozptýlení a potřebuje jednoho natvrdlého chlapa. Takže si zahrajeme na amorky.“ Olivier zaúpí. „Nepůjdeme za ně, že ne?“ Armand se usměje. „Jo, půjdeme. Zavolej Adamovi. Ať to zařídí. Křídla ti budou ohromně slušet.“ „Nechci nic říkat, ples je za čtrnáct dní, to by nezvládl ani džin.“ „Tak mu připlať. Jsi dost bohatý. Tak běž. Jo, najdeš nás v tom salonu a neflákej se. Taková maska je fajn, uvidíš.“