Povídky

Rozlišujeme 4 základní skupiny sexuálně členěné mužské populace rozdílných v několika kritických aspektech, které lze dělit takto: Typ: Alfa, Beta, Gama a Delta

Nemalo zmysel čakať na zázrak. Občas sa zázraky dejú, ale v tomto prípade v to nemohol ani dúfať. Bol zamilovaný do svojho spolubývajúceho. Chcel svoje pocity prebiť inými, preto sa rozhodol odviazať sa a niekoho si nájsť. Vedel, že bez povzbudenia to nedokáže, preto sa rozhodol piť. Vždy, keď bol ako dieťa chorý, odpornú chuť liekov prebíjal chuťou Coca-coly. Keď to fungovalo na lieky, prečo by to nemohlo zabrať aj na pocity?

Max byl prozíravý kluk. Aspoň si to o sobě vždycky myslel. Výhodou jeho obrovského lodního kufru nebyl fakt, že se nikdy nikam neplavil, ale skutečnost, že se do něj vlezly všechny myslitelné i stěží představitelné věci. Proto v něm z pobřeží do pohraničí zamířila celá řada předmětů, které se reálně neměly šanci v tom zapadlém koutu světa uplatnit, ale důvod „kdyby náhodou“ Maxe opravňoval k tomu, že je měl u sebe.

Přejedu ten prostor pohledem. Všichni se snažej tvářit vážně, von se na mě samozřejmě doširoka zubí a ukazuje zdviženej palec. Zaparkovanej vedle jedný z předních řad, s vohonem dredů nedbale hozenym přes rameno dopředu a kérkama lezoucíma mu z krátkýho rukávu trika je mezi vostatníma dost nepřehlídnutelnej. Jenom tak nevědomky se podrbe v rozkroku a pak si ty namakaný packy založí na hrudi. Který mě pak chytnou a… a ne, todle teď vážně ne, s úděsem cejtim, jak mi zareagoval v trenclích.

Vojta viditelně hledal správná slova, kterými by pokračoval, vypadal podobně nejistě jako při listování jídelním lístkem. Nyní ovšem nevěděl, jak by ho mohl vysvobodit z proudu slov, do kterého se zachytil a který nepochybně směřoval do vod, ve kterých se sám také pohyboval jenom hodně nejistě. Vojta nakonec k jeho překvapenému údivu nechal jedinou větou rozbouřené vody slov prostě rozestoupit jako Mojžíš Rákosové moře.

„Vieš, že máš tie najkrajšie oči, aké som kedy videl?“ tichým hlasom ešte povedal a potom som ho už počul odísť. Srdce sa mi rozbúchalo a šteklivým pocitom v podbrušku dalo moje telo jasne najavo, čo si o Matejovi myslí. V byte som ešte na druhý deň cítil jemnú vôňu jeho parfumu.

„Někdy tě vážně nesnáším,“ zamračil se na něj Tom, ale poslušně se zvedl. Cestou do koupelny se ovšem už sám pro sebe usmíval. A když se vrátil do ložnice, za třináct a půl minuty, a viděl, co si Petr připravil na noční stolek, usmál se i na něj.

Zatímco se mladík vydýchával, stáhl ze sebe kalhoty, jednak byl zpocený a také se mu už péro bolestivě tlačilo ven. Díval se na připoutaný hlasitě oddychující objekt před sebou a přejížděl si kládu. Mohl by toho už asi nechat, ale ještě se mu nechtělo, kluk by si měl ještě trochu užít. Pokud by nějak víc trojčil, nejspíš by ho i nechal, ale takto to vypadalo, že by ho spíše zklamal, pokud by to nyní ukončil.

Dávné moudro tvrdí, že láska prochází žaludkem. Procházela se však také malým historickým městečkem protkaným legendami a mýty, ležícím na severu Anglie na pobřeží Severního moře. Hledala, nabádala a promlouvala… Bloudila v úzkých uličkách dýchajících historií, mezi starým opatstvím a přístavem, až si našla jednoho nerudného šéfkuchaře a začala našeptávat… Šíp však vyslala k jinému srdci. A protože šikovné ruce mistra kuchaře dokázaly vykouzlit nejen úžasná jídla, ale také úsměv na tváři jednoho začínajícího kuchtíka, láska věděla, že Amorův šíp vyslala do těch správných míst. Zasažený mladík se nenechal odradit cholerickým jednáním a kamenným výrazem svého guru a proklouzl pod pokličku, kde se nacházela ta nejlahodnější mana, kterou život dokázal uvařit – směs lásky, pochopení a důvěry spolu se špetkou štiplavé mrzutosti a nerudnosti.

Když se před osmou ráno probudil, první, na co si vzpomněl, byl jeho mladý šéf, a jak se mu po ránu asi daří, pokud tedy dodržel, co slíbil, a zůstal zamčený. Rozesmál se, sakra chtěl by u toho být. Ten darebák vede jedna nula a ani o tom neví. Škodolibě zadoufal, že ho to aspoň ráno vzbudilo, patřilo by mu to.

Křičel a kopal, přiměřeně bolesti, kterou mu tohle zaučování přineslo, kroutil se jako had, ale to mu nebylo nic platné. Plugy a katetry si prorazily svou cestu a Pán mu honil, zatímco doktor mu ručně masíroval prostatu, nebo ho rovnou ojel. Nechávali ho křičet, dokud sám od sebe nepřestal a nezačal přirážet proti třem prstům masírujícím jeho prostatu. Dokud nestříkal, nepustili ho.

Ne že by snad věřil v nalezení muže svého života, tuhle myšlenku opustil už dávno, co se před lety rozvedl, to zkusil dvakrát a nedopadlo to. V letech krátkodobých, většinou výhradně sexuálních vztahů, které střídal po dobu, co byl ženatý a kluci byli malí, zjistil, že chlapi jsou z něj nadšení jenom do prvního pokusu o zasunutí. To jeho divnopéro narostlo do takového tvaru a rozměru, že to nikdo dlouho nevydržel.

Nakonec během pondělního vyučování jednu tu představu vypiluju k dokonalosti a udělám z ní podle mě celkem šikovnej úkol. Na první poslech krásně odůvodnitelnej a pro Ondru lehce splnitelnej. Zároveň ale přitom dost zákeřnej na to, abych tím uspokojil svou touhu po odplatě. A upřímně, nejenom tuhle touhu…