Venkovský příběh – 4. Mikulášská

Sobotu i neděli jsem věnoval přípravám na zábavu, resp. na to, co přijde po ní. Myslím, že už jsem toho viděl hodně, a kluci o tom také furt mluvili, ale nesmím to pokazit, tak jsem studoval dál. Rozumějte, koukal jsem na porno a sledoval, jak by se to mohlo Petře líbit, aby neřekla, že jsem úplný dřevo. Pustil jsem si i lesbické porno, říkal jsem si, že holky budou nejlíp vědět, jak to mají rády. Chvilku jsem na to koukal, ale začalo mě to nudit, chyběl mi tam ten mužský element. Vždy jsem těm borcům záviděl, jak moc dokážou slečnám naložit, často vypadali jak takoví alfa samci, kterým se herečky plně oddávají.

Když už jsem si říkal, že už vím fakt všechno, a chtěl komp zavřít, zaujalo mě jedno video, které se jmenovalo nějak “Můj přítel mi byl nevěrný“. Ten název mě zaujal, nějak jsem si myslel, že zase uvidím nějakou dominu v latexu, jak se mi jednou líbilo, a tak jsem si pustil ještě tohle. Trapně zahraná zápletka byla v tom smyslu, že buchta v erotickém prádle a lodičkách luxovala. Což už samo o sobě je zcela přirozené, uklízet v erotickém prádle a lodičkách. Když vysávala pod postelí, našla tam tangáče, které nebyly její, a když její přítel přišel domů, tak ho s tím konfrontovala. Vyplynulo z toho, že si tam přivedl babu a s tou si užil a hrozně se své přítelkyni omlouval. Ta však odněkud najednou vytáhla bičík, šlehla ho po zadku a musel si kleknout a líbat jí lodičky. Pak to pokračovalo vlastně standardním porno stylem, jen s tím, že přítelkyně byla ta dominantnější a provinilý přítel jí musel být po vůli.

Nakonec odkudsi vytáhla opasek, na kterém bylo namontované dildo. Pásek si dala okolo sebe a místo kundičky tak měla jakože péro. Vůbec jsem nerozuměl, k čemu to všechno. No záhy jsem to pochopil. Holčina ohla svého přítele a začala ho regulérně prcat do zadku. Když jsem to viděl, úplně jsem vypísknul leknutím. Koukal na to a nevěřil jsem.

„Ty jo, tak tohle je mega pervers,“ říkal jsem si pro sebe, ale ne a ne od toho odtrhnout oči, byl jsem jak přikovaný, a i když jsem to chtěl zavřít, nemohl jsem. Prostě jsem to musel vidět až do konce. Vlastně se už nedělo nic víc krom toho, že se frajer ručně udělal.

Pak už jsem to opravdu zavřel, ale měl oči navrch hlavy. Tak tohle bylo hodně brutální, proč jsem na to koukal? Však tohle se mě s Petrou vůbec netýká, tohle byli skuteční úchyláci, hlavně ten chlap. Ačkoli mi z toho běhal mráz po zádech, pořád jsem měl ten obraz před sebou, že jsem si říkal, že z toho mám snad nějaké trauma či co.

Nastala sobota. Ráno se mi nevstávalo moc dobře, nervy pracovaly na plné obrátky. S Petrou jsme se párkrát přes týden potkali, vždy jsme se zastavili na kus řeči. Ptala se mě hlavně, jestli už se těším na sobotu na zábavu, a vždy se tak nějak významně usmála. Já těkal očima všude okolo a nedokázal jsem se jí pořádně podívat do očí, potvrdil jsem jí, že se samozřejmě těším. Ona na to reagovala slovy, že ona taky a doufá, že si spolu pořádně zatancujeme. Cožpak tancování, to by bylo v pohodě, ale co potom? Namísto abych se těšil, mi bylo hodně divně, a čím více se blížila sobota, tím mi bylo hůře.

Ve čtyři odpoledne začínala v kulturáku dětská diskotéka s mikulášskou nadílkou. Byli jsme se s Kaká podívat na Dominika, který dělal Mikuláše. Vždy ho dělal jeho táta, jeho mamka dělala anděla a čerta dělával starý pan Vaněček, který děsil už nás, když jsme byli malí. Ale byl to takový hodný dědeček, takže strach jsme z něj neměli, spíše jsme mu my dělali radost a předstírali, že se ho bojíme. Čertík nás na jaře toho roku bohužel opustil, a tak si nadílku převzala kompletně rodina Pavelkova. Jen Dominikův táta řekl, že už nebude hodný Mikuláš, že chce ty smrady taky trochu postrašit, tak dělal čerta a Mikuláše hodil na svého synátora.

Nutno uznat, že čert byl impozantní, nalepené zkroucené rohy, kromě klasických černých kalhot s ocasem měl jen černou chlupatou vestičku, holé ruce a na zádech pytel, ze kterého koukaly dvě nohy hříšníka, který to už básničkou nespravil. Obličej, ruce i tělo si pomazal uhlím a kolem pusy si pokapal nějaké červené barvivo, takže to vypadalo, že si právě dal nějakého zlobivce ke svačině. K tomu ta jeho postava, byl sice o něco menší než Dominik, ale jak byl kovář, tak postavu měl gigantickou, svaly obalené tukem, nebyl přímo tlustý, používám pro tento typ termín masitá postava. Dalším opravdu strašidelným aspektem byl jeho přísný pohled. To po něm Dominik také zdědil, hluboce zasazené hnědé oči, které když se správně podívaly, vrhaly opravdu pohled, ze kterého létaly blesky.

Čert se postavil za naše záda a začal mručet jak vzteklý pes, po chvilce mručení nám oznámil:

„Vás sežeru hned, vaše další hříchy se do knihy hříchů už nevejdou.“

„Teda pane Pavelka, jste fakt hustej, bejt mi osm, tak si cvrknu do gatí, i teď mám docela na krajíčku. Ještě že za nás byl pan Vaněček,“ pochválil jsem ho.

„Tak si dávej velkej pozor, ať máma nemusí večer prát, taky chce jít s tátou na zábavu.“

To už ze šatny vyšel Dominik, pardon, Mikuláš s andělem. Dominik vypadal opravdu skvěle, jen zapomněli poupravit berli k jeho výšce, tak to vypadalo spíše jako hůl pro starého pána. Nasadil dobrotivý výraz a mně se hrozně zalíbil. Kdybych byl malý, určitě by to byl on, ke kterému bych se běžel schovat před hrozivým čertem.

Jak jsme ho viděli, spráskli jsme ruce do modlitby a oba spustili:

„Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni, nejedli, nespali, byli voba smutní…“

„No krásně jste se připravili, ale my nahoře moc dobře víme, jak moc jste hřešili svými skutky, a ještě více myšlenkami, proto vám náš nejvyšší nic neposlal. Ale za tu básničku byste zasloužili alespoň pomeranč, ale sorry, máme je spočítaný.“

„Tak alespoň pivo, vaše nejjasnější svátosti,“ žadonil Kaká.

„Nasrati, neb takového sprostého nápoje nebe neposkytuje.“

„A kluci, vy jste si fakt přišli pro nadílku? Já bych vám něco dala, ale máme to opravdu spočítaný,“ zeptal se anděl.

„Ježkovy voči, vůbec, paní Pavelková, my se jen přišli podívat, jak vám to sluší, hlavně Dominik jak bude předstírat, že je hodný,“ smál jsem se.

„Tak to jste moc hodní, kluci,“ řekla paní Pavelková, „ale to pivo byste zasloužili, pojďte za mnou, když je Mikuláš takový škrt.“

Šli jsme tedy za ní, Kaká vyplázl jazyk a udělal dlouhý nos na Dominika a nesl se za paní Pavelkovou jako páv.

„Lojzo, dej tady klukům na mě každýmu pivo.“

„Ne, to je blbý, paní Pavelková, to my si normálně zaplatíme, my máme peníze,“ řekl Kaká.

„Já vím, Dane, že máte, ale uděláte mi radost, když se ode mě necháte pro jednou pozvat. A kde vůbec máte Huberta?“

„On je asi s Aničkou,“ odpověděl jsem.

„Jo s Aničkou, už jsem ji s ním viděla, to je moc sympatická slečna.“

Čert zavelel na nástup a Dominik na nás jen mrkl:

„Tak v osm.“

My zůstali opření u výčepu, odkud bylo vidět do sálu, a pozorovali souhrn dětských hříchů, slibů polepšení a předávání nadílek. Čert si svoji roli opravdu užíval, až ho anděl musel občas krotit. Děti vřeštěly, plakaly, křečovitě se držely rodičů. Ty, které se odvážily pustit, přeběhly rovnou k Mikuláši a držely se křečovitě jeho, mumlaly připravené básničky s pohledem plným očekávání, zda nakonec dostanou nadílku a neskončí v čertovském pytli.

Dominik byl také skvělý, se svojí impozantní výškou i postavou byl k dětem hrozně milý, mluvil k nic moc hezky, tak měkce, dobrosrdečně, každého špunta pohladil a případně kapesníkem otřel zbytky slziček. Koukal jsem a nechápal, kde se to v něm vzalo. Normálně je takový spíše nepřístupný, jako by nechtěl, aby bylo vidět do jeho nitra. Zde však měl obrovské srdce na dlani. Zmocnil se mě vůči němu zvláštně hezký pocit, jako bych objevil nový rozměr jeho osobnosti, a tím hlubší pocit přátelství se ve mně otevřel.

Moje myšlenky rozvířil Kaká, který do mě šťouchl:

„Jsou skvělý, co?“ A hlavou kývnul směrem do sálu.

„To ti řeknu, jsem fakt rád, že jsem Pavelku neměl jako čerta,“ smál jsem se.

„Hele půjdeme? Já už mám dopito.“

„Jojo.“ Kopl jsem zbytek do sebe a vyrazili jsme, na ulici jsme se rozloučili a šli se domů zkrášlit a načančat na večer.

Doma jsem začal panikařit, naštěstí ve smyslu, aby mi to večer slušelo. Dal jsem si sprchu, navoněl jako šlapka před směnou a řešil, co na sebe. Džíny jsem vybral celkem rychle, měl jsem jedny, které mi obepínaly nohy, takže každý viděl moje pevná lýtka, hubená stehna a v rozkroku, při troše fantazie, se také něco rýsovalo. Horší byl vršek, pořád jsem měnil trička, tohle je mi velký, tohle malý, tohle je infantilní, v tomhle vypadám jak kokot… Měl jsem i dvě slušňácké košile, zkusil jsem…, jako jo, ale zase je to zábava, ne ples pro high society. No nakonec to vyhrála jedna z košil, u které jsem usoudil, že po patnácti pivech budu vypadat i roztomile. Přes košili svetr, který mi upletla babička k nějakým Vánocům a který u Petry sklidil velký úspěch. Jo babi, kdybys věděla, co dneska tvůj svetřík čeká za událost.

Pucek s Aničkou mě vyzvedli a vyrazili jsme k Dominikovi, byli jsme tam první a chvilku stepovali před domem, až se zpoza zatáčky vynořil Kaká. To, že jde, jsme věděli už nějakou chvilku, jelikož to bylo, jak když přichází parfumerie. Podíval jsem se na něj, byl naprosto dokonale oblečený, všechno sedělo na milimetr. To nemá cenu, zase z něj budou všechny buchty vlhký, a to včetně Peti, která pro mě nebude mít jediný pohled, říkal jsem si v duchu. Pak už se konečně objevil i Dominik.

„Sorry chlapi, přišel jsem před chvílí, ty děti mě zničily, furt chtěly Mikuláše a musel jsem s nima i tancovat v tý masce. Zplavenej jsem byl až na prdeli.“

„No jako je mi blbý ti to říkat, ale nedivím se jim, taky bych v tobě hledal oporu, tvůj fotřík byl fakt krutopřísnej,“ vyseknul jsem mu poklonu.

„Jo ten byl vostrej, říkali jsme mu s mámou, že příští rok se musí trochu krotit, ty děti měly fakt strach a skoro všechny brečely, já vůbec nevěděl, co dělat.“

„Hele byl jsi opravdu skvělej, byl jsi hrozně hodnej na děcka, myslím, že už jsi připravenej na vlastní s Mončou.“

Dominik byl z toho překvapený, a tak mě podrbal na hlavě:

„Díky, Fílo, to je hrozně hezký, co říkáš, ale tyhle sladký řečičky si nech pro Peťu, dnes je tvůj velký den.“

„No právě,“ povzdechl jsem si v duchu a vyrazili jsme.

V kulturáku už bylo pár lidí, ale ještě nebylo plno, na zábavu byl objednaný DJ, který měl na hlavě, jakože tematicky, blikající rohy, a ještě trapnější byl jeho nechutný knírek. Sál oslňovaly tři barevné diskokoule, aby nálada byla dokonalá. Musel jsem se smát, vše vypadalo strašně lacině a DJ byl vystajlovanej prostě tak, že si myslel, že Modern Talking právě prožívají svou hlavní sezonu. Naštěstí písničky pouštěl docela i aktuální.

Po chvilce dorazily i Monča s Peťou, Monča se hned vrhla na Dominika a Peťa tak trochu tápala, kam si sednout. Vedle mě seděl Kaká, tak ji hned pozval, že uvolní místo vedle mě, a Peťa tak bude sedět mezi dvěma “chlapama“. Kaká byl dnes sám, jelikož zrovna prožíval krizi po třech týdnech se svou aktuální přítelkyní.

Petě to neskutečně slušelo, měla na sobě upnutý kostýmek, který zvýrazňoval všechny její křivky, kostýmek končil v půlce stehen a na nohou měla vyzývavé lodičky na vysokých podpatcích. Dnes neměla svůj tradiční velký cop, ale udělala si dva copánky jak nějaká nezbedná školačka. Jako každá slečna se i namalovala, ale nijak přehnaně, jen si lehce zvýraznila pusu a hlavně řasy, kterými na mě mrkala. Po chvilce společenské konverzace jsme šli tancovat. Zařádili jsme si fakt dost, buď hráli moji oblíbenou písničku, nebo její. Pak jsme si šli na chvilku sednout a odpočinout si, a tak se to celé několikrát opakovalo. Když jsme měli fakt už dost, pozval jsem Petru na bar. Chtěla víno a já samozřejmě pivo.

„Ty jo, ačkoli vypadá ten DJ dost trapně, hraje dobře, to jsme si zakřepčili, co?“ promluvil jsem na Petru.

„Jojo Fílo, bylo to moc fajn, jsem nevěděla, že to umíš tak rozjet, že ty chodíš někam tancovat?“ usmála se.

Cítil jsem, jak rudnu.

„Ne vůbec, jen co je takhle po zábavách, nebo když jedeme s klukama do Písku na diskotéku nebo do klubu.“

U baru jsem si všiml Dominka a Kaká, jak mě sledují a ukazují gesto jedničky. Najednou se za nima objevili moji rodiče, chvilku si s klukama špitali a mamka s taťkou se podívali naším směrem, významně pokývli jako na srozuměnou, usmáli se a šli si po svých. Já samozřejmě znervózněl a těkal očima za Petru, ta si toho všimla a divně se na mě podívala.

„Promiň, kluci na nás čumí a dělají na mě ksichty.“

„Kašli na ně, chovají se jak puberťáci, jestli tě znervózňují, tak co kdybychom se tady na to vykašlali a šli se projít?“

Srdce se mi rozbušilo nervozitou.

„No jasně, to je dobrej nápad, půjdem, jenom si vezmu u stolu bundu a hned jsem zpět.“

U stolu bylo plné osazenstvo, tak jsem se rozloučil s tím, že se jdeme s Peťou projít. Což se samozřejmě neobešlo bez rádobyvtipných komentářů typu “No jo, jde se projít a na staré kámoše se vykašle“ a podobně.

„Tak hlavně se venku moc necourejte, Petra vždycky hned nastydne,“ pronesla doslova v pubertálním tónu Monika.

S Peťou jsme se chvilku bez slova, jen se stydlivými pohledy, procházeli po vsi. Trapné ticho ukončila Petra.

„Tak se tak nese vesnicí drb, že jsem ti snad sympatická, Filipe.“

V puse mi úplně vyschlo.

„Nooo, to by mě zajímalo, kdo to šíří, ale nooo je to pravda no,“ odpověděl jsem strašně nejistě a jako by mělo jít o největší hřích.

„Filípku, ale za to se nemusíš stydět, naopak já mám z toho velkou radost, já po tobě už taky nějaký ten měsíc pokukuju. Jsi hezký a milý kluk, ale nic jsem ti nenaznačovala, říkala jsem si, že u tak super kluka nemůžu mít v životě šanci.“

Cítil jsem, že jsem totálně rudý, a v té tmě jsem musel sálat horkem víc než pouliční lampa.

„Peťo, ty jsi blázen, však jsem úplně vobyčejnej, to já jsem tě nikdy neoslovil, protože jsem si říkal to samé co ty. A mimochodem, dnes ti to mega sluší, ten kostým, a moc se mi libí, že sis udělala dva copánky. Alespoň mně se to líbí mnohem víc než ten jeden.“ A copánky jsem jí rozhodil za ramena.

„Děkuji, Filípku, jsi opravdu hrozně milej a zdá se, že i gentleman.“

Stáli jsme tam naproti sobě, koukali si do očí a pomalu se k sobě přibližovali, až jsme si dali první pusu, potom druhou, až jsme se začali líbat. Bylo ale cítit, že se oba třeseme, já nervozitou a Petra možná taky, ale hlavně zimou.

„Je ti zima, Peťo, viď?“

„Trochu jo, nějak se třesu.“

Mně bylo vedro až příliš, a tak jsem jí nabídl svou bundu, kterou přijala. Jak jsem ji svlékl, uviděla můj svetr.

„Jééé, ty máš ten úžasný babiččin svetr? A nepůjčil bys mi spíš ten?“ žadonila.

Usmál jsem se a samozřejmě jí vyhověl, jak jsem svlékl svetr, stál jsem na ulici jen v košili, Petra koukala.

„Teda Filípku, koukám, ono to normálně není asi vidět, ale ty máš docela i svaly,“ a sáhla mi na biceps.

„Jdi, prosím tě, vždyť tam nic nemám, nijak necvičím. To se spíše podívej na Dana, ten má svaly, ten je celej vysportovanej,“ reagoval jsem v domnění, že Kaká je pro holky takovým ideálem mužské krásy. Dominik tedy taky, ale ten v tomto směru není na první pohled tak výrazný.

„Teda promiň, ale Dan se mi vůbec nelíbí, to je takový samolibý frajer, slizkej playboy, co si myslí, jak je krásnej a úžasnej, a přitom se mi z něj zvedá žaludek, to už mi hezčí přijde Hubert, když bys tu teda nebyl ty.“

„Fakt? Tak to jsi tedy překvapila a děkuju za kompliment, já nevím, jak ti ho vrátit. Ale o Danovi je pravda, že je taková chodící parfumerie a reklama na spodní prádlo, ale jinak je hrozně fajn, asi kdo ho nepozná blíž, tak si myslí to, co ty. A jinak mám takový pocit, že jsi jediná, kdo na Dana neletí.“

Petra se pousmála.

„Ale pojďme už neřešit ostatní a pojďme si povídat o sobě, známe se celý život, přesto toho zase tak moc o sobě nevíme. Chtělo by to ale vlídnější prostředí. Nechceš zajít na chvilku ke mně domů, propašuju tě k sobě do pokoje?“

Tak a je to tady, co teď? Jako mohl bych couvnout, jsem strašně nervózní z toho, že je to tak naplánovaný, a přijde mi, že snad minuta po minutě. Ale s Petrou mi bylo opravdu fajn, jak to, že jsem doposud přehlížel, jaká je to super holčina?

„To je jak z nějaký telenovely, ale půjdeme, rád se podívám, jak bydlíš.“

Dorazili jsme k Petře domů, ze zavřeného obýváku bylo vidět světlo z televize, takže rodiče byli ještě vzhůru. Petra mi prstem na nose naznačila, abychom byli absolutně ticho a abych si vzal boty do ruky s sebou nahoru.

V pokoji pak rozsvítila pouze malou lampičku, hodně mi to připomnělo atmosféru našich filmových večerů. Pokoj byl takový typicky holčičí, plno plyšáků, zrcadlo se šminkama a kosmetikou, pár plakátů s nějakými boybandy a taky plakát Antonia Banderase. Na toho jsem s úsměvem poukázal:

„No já tě asi zklamu, ale Antonio fakt nejsem,“ smál jsem se.

„Ty jsi pitomec, viď.“

A místo povídání se na mě hned vrhla a začala mi sundávat bundu, přitom mě začala líbat. Začal jsem jí tedy sundávat můj svetr, pod kterým měla tenkou bundu. Zůstal jsem v košili, kalhotech a Peťa ve svém kostýmku.

„Počkej, Peťo, ty jsi moc hrrr.“

„Filípku, neboj, vše bude v pořádku.“ Zpoza okna vytáhla lahev vína se skleničkami a nalila.

„No ty jsi slušně připravená,“ uznal jsem.

„Nebudeme si hrát na blbky, však víš, že nám to kluci s Monikou tak trochu domluvili, ale já jsem moc ráda. A taky vím, jaký to je pro tebe dnes důležitý den.“

Sednul jsem si sklesle na postel.

„Ach jo, takže se po celé vesnici probírá, že jsem ještě nebyl s holkou. To je opravdu báječný.“

Petra si sedla vedle mě, pohladila mě po stehně.

„Ale Fildo, za to není třeba se stydět, mně to přijde roztomilý a jsem ráda, že já budu tvoje první.“

Naklonila se ke mně a začala mě znovu líbat. Objali jsme se kolem pasu a Peťa mně začala rozepínat košili, přičemž mi lehce dýchla do ucha se slovy:

„Neboj, Filípku, já tě povedu, nemusíš se ničeho bát.“

Sundala mi košili a začala hladit po těle a škrábat po zádech. To mi bylo příjemné, a tak jsem se konečně také vzmohl na akci a začal jí sundávat kostýmek, který se sundával přes hlavu. Byl jsem strašně nemotorný, sundání šatů tak byla parodie na erotickou scénu ve filmu. Když se mi to konečně povedlo, trochu jsem se lekl. Peťa pod šaty neměla podprsenku, a tak tam stála už jen v kalhotkách. Hodila na mě provinile laškovný výraz, začali jsme se zase líbat a třít o sebe holými těly. Já ji chytil zezadu za krk a natlačil si ji co nejvíce na těsno k mé puse a tělu.

„Filípku, ty jsi tak strašně sladký, mám tě hrozně ráda.“

A začala mě rukou hladit po stehnech a pak mi najednou začala přejíždět po poklopci. Ale ouha, bylo to sice příjemné, ale ten můj vůbec nereagoval. Hlava mi jela na plné obrátky, sakra postav se, dělej něco, nechrápej, teď mě v tom nemůžeš nechat, pořád otravuješ a teď jako nic? Běželo mi hlavou.

Petra mě začala líbat na krku a jela níž a níž, až skončila u pupíku, pak se postavila, podívala se mi do očí, pousmála a rozepla mi pásek, knoflík i poklopec a kalhoty stáhla dolů a úplně sundala. Položil jsem ji na postel, naklonil se nad ni a začal ji zase líbat a poté líbal a cucal její prsa a ztuhlé bradavky. Vtom jsem ucítil prsty na trenýrkách, jak je chytly a pomalu stahovaly. Když jsem je měl až u kolen, sundal jsem si je úplně a byl tak, jak mě ten nahoře stvořil.

Ale nic, prostě mi totálně stávkoval. Na Petě jsem si všiml překvapeného pohledu, ale nevzdala to se mnou, položila si mě hezky na záda a začala hladit po těle a dotýkat se mého penisu, hrála si s ním, mačkala, převalovala koule. Já jí sundal kalhotky a začal hladit po holé kundičce. Pak jsme se převalili, Peťa mě zkoušela honit, ale bezúspěšně. Zkusil jsem ji tedy líbat po těle a jel také níž a níž s tím, že teď ji zkusím vylízat, tak jak jsem to vždycky viděl v pornu. To pak bude vzrušením vzdychat a konečně se dostaví úspěch. Když jsem ale sjel pusou až dolů a trochu jí roztáhl nohy, ucítil jsem vůni, která mi vůbec neseděla. To je prostě vůně nadržené holky, to je přesně to, o čem všichni básní, na to mám taky chuť, říkal jsem si a začal lízat. Jenže to jsem udělal jen třikrát a musel toho nechat. Pusa se mi úplně zkřivila odporem. Přišlo mi to fakt hnusné, znervózněl jsem ještě víc a měl z toho doslova nervy na pochodu.

„Peťo, promiň, já asi nemůžu, jsem hrozně nervózní, je to takový moc naplánovaný, asi bude lepší, když tě tu nechám odpočívat a půjdu.“

„Jo v pohodě, no moc nemám proč odpočívat, ale asi to tak bude lepší,“ řekla najednou tak ostře a zhrzeně.

Oblékl jsem se, rozloučil se a potichu se vypařil z domu. Když jsem zašel za roh, aby na mě nebylo vidět z žádného okna Petřina domu, předklonil jsem se a vydýchával to. Tohle byl ultra trapas, větší jsem v životě nezažil. Teď se nemůžu před Petrou ukázat, nemůžu se ukázat před klukama, vlastně teď nemůžu opustit svůj pokoj, každý si na mě bude ukazovat jako na zoufalce, co ani neumí ojet holku.

Vyrazil jsem domů, v kulturáku byla zábava ještě v plném proudu, raději jsem ho obešel tak, abych nikoho nepotkal. Když jsem se dopotácel do pokoje, sundal si věci a šel spát, jenže stejně jsem nemohl usnout, pořád jsem myslel na to, jak jsem všechno pohnojil, jak mě můj pták zradil, jak jsem zklamal Péťu, která na mě byla tak milá a říkala mi moc hezké věci. Budu to muset pořešit tak, že ji nechám pár dní být, pak ji pozvu do Písku na večeři, koupím kytku a nějak to zkusíme nanovo, snad už na mě nebudou kluci tlačit. Usnul jsem až někdy nad ránem a stejně toho moc nenaspal.