Venkovský příběh – 16. Depka

Druhý den ráno jsem se probudil pořád nalepený na Robina, ten stále spal, když k nám do pokoje najednou vtrhla mamka. Zarazila se a uvědomila si, že už tam nejsem sám, zašeptala:

„Pardon, musím se naučit klepat, mně to nedošlo.“

Klekla si k posteli a pohladila Robina, ten otevřel oči, mamka na něj smutně koukala:

„Tak co, Robine, jak ti je? Už je líp?“

„Už je to lepší, rány, ty se zahojí, horší je, že furt musím myslet na to, co se stalo.“

„Já vím, ale nic se nejí tak horký, uvidíš, že to bude dobrý. A vstávejte, kluci, snídaně je hotová.“ A nechala nás zase o samotě.

Robin se ke mně otočil, začaly se mu koulet slzy:

„Fildo, já jsem úplně v prdeli, vůbec nevím, co mám dělat.“

„Bobku, ani nevíš, jak rád bych ti poradil, ale sám netuším. Prostě tu buď teď s náma a ono se to nějak vyvrbí, asi je třeba počkat.“

Chvilku jsme tam ještě leželi a já šel na snídani. Robin chtěl ještě ležet, že nemá hlad. V kuchyni bylo nastrojeno jako už dlouho ne. Máma se chtěla před Robinem pořádně předvést, a tak bylo vidět lehké zklamání, když nepřišel, ale chápala to. Nicméně do mě šťouchla:

„Filipe, nikdy bych si nemyslela, že něco takovýho řeknu, ale jak jsem vás tam viděla ležet, byli jste fakt roztomilí, a ten Robin je opravdu po čertech pěknej kluk.“

Zrudnul jsem:

„No tak mami!“

„No co, jsem ženská, tak to ocením, ne? Nikdy jsem neviděla dva kluky takhle blízko, bála jsem se, jak budu reagovat, až vás dva uvidím, a ono to je hezký.“

„Mami, co to říkáš? Doufám, že mi nebudeš teďka Robina balit?“ smál jsem se totálně rudý.

„Prosím tě, uklidni se, co by chudák dělal se starou bábou, a navíc i kdyby mi bylo osmnáct, mám pocit, že by o mě stejně nestál. Ale je hrozně ztrápený, snad se to brzo uklidní.“

Robin pořád ležel a koukal tak nějak do blba, pohladil jsem ho:

„Dej si alespoň nějakou baštu,“ a nabízel jsem mu nějaké rohlíky, co jsem přinesl od snídaně.

„Fildo, jsi hodný, ale nebudu. Ty jo já jsem nějak úplně v hajzlu, furt přemejšlím co a jak a na nic nemůžu přijít.“

„Hrozně rád bych ti poradil, ale nevím jak. Ale co vím jistě, že tady v posteli to nepřejde. Pojď se někam projít nebo se stavíme za klukama.“

„Ne, to ne, jestli nevadí, budu ještě chvíli ležet.“

Já si lehl vedle něj a byli jsme tam jeden pro druhého. Vlastně jsme takhle strávili celý den až do odpoledne. To se najednou rozezněl zvonek, mamka po chvilce nakoukla k nám do pokoje:

„Robine, máš tu návštěvu.“

Robin se zhrozil, ale ve dveřích se objevila Evka s velkým batohem a Vencou po její pravici, takže se zase uklidnil.

„Ahoj, brácha, jak je?“

„Ségra, je to na hovno, ale funguju.“

„No funguje, leží celej den v posteli, a hlavně nechce nic jíst,“ vložil jsem se do toho.

„Na fotra se vyser, je to kretén, máš Filipa a to je nejdůležitější. Tady jsem ti s Vašíkem sbalila věci, ať máš co na sebe.“

Evka byla fakt skvělá, vzala batoh a vymetla bráchovi prádelníky, aby mu s Vencou věci dovezla. Kde je najednou ta otrávená gotická slečna? Robin jí poděkoval a počastoval ji oslovením nejlepší ségra pod sluncem. Evka pak vyprávěla, jak to doma vypadá. Máma jen brečí, je na prášky a snaží se přemluvit tátu, aby nebyl na Robina takový. Ten to však nechce slyšet, jen chlastá a říká něco jako, dokud si nepřivede Robin babu, tak tam nemá co pohledávat, že si na něj nebudou lidi ukazovat, že má doma teplouše a že je fotr určitě teplouš taky a podobné řeči.

„No tak vidíš, Fílo, to nebude jen na tři dny, jak říkal tvůj táta.“

Seděli jsme tam do večera a probírali všechny možné a nemožné varianty řešení a stejně na nic nepřišli. Návštěva byla sice fajn, ale Robinovi to na mizerném stavu nijak nepřidalo. Další dva dny byly naprosto stejné. Robin nikam nevycházel, jen ležel, koukal nepřítomně a jedl jen, když měl obrovský hlad.

Ten večer zastavilo před naším domem auto, byli to rodiče Robina.

Robinovi z toho nebylo dobře, ale nechtěl se zapírat, a tak mohli vejít do našeho pokoje. Na paní Bláhové bylo vidět, že poslední dny jen smutní. Na druhou stranu pan Bláha, už jak vešel do místnosti, bylo vidět, že je zase pod parou a byl očividný jeho arogantní postoj, ani za sebou nezavřel dveře a rázně spustil.

„Mohl bys nás nechat s Robinem o samotě?“ rozkázal mi.

„Ne, nikam nechoď! Filip je můj přítel a může slyšet všechno.“

„Takže tebe to nepustilo? Přítel? Posloucháš se vůbec?“ A začal se rozhlížet po místnosti. „Takže tady teď jako spolu jste, jo?“

Robin se vzpřímil:

„Jo, tady teď jsme spolu, tys mě vyhodil a Filip a jeho rodiče mi dovolili tady bydlet a chovají se ke mně skvěle na rozdíl od jinejch.“

„No to je pěkný, že si rovnou nepověsíte nad vchod tu vaši vlajku nebo rovnou růžovou lucernu, aby ostatní bukvice věděly, kam mají chodit.“

Ten zvýšený hlas slyšel taťka s mamkou, a tak vešli k nám do pokoje taky.

„Tati, uklidni se, já myslel, že jsi přijel, abychom se udobřili, aby ses mi třeba omluvil?“

„Já, omlouvat, za co? Možná za to, že jsem tě nedal na pořádnej sport, třeba fotbal nebo tak něco, to by z tebe nebylo to, co z tebe je! Fakt jsem tě nevychoval pro takovýho,“ a rukou poukázal na mě.

„Pro jakýho?“ zakřičel Robin.

„Buzeranta přihřátýho, co ti bude akorát píglovat prdel!“

Můj taťka, který se zatím držel, zbrunátněl:

„Pane Bláho, okamžitě se uklidněte a Filipovi se omluvte! V tomhle baráku se k sobě chováme slušně, a pokud to neuděláte, tak vás požádám, abyste tenhle barák okamžitě opustil!“

Pan Bláha na to vůbec nereagoval a otočil se na již plačící paní Bláhovou:

„Stejně to je tvoje vina, to je ta tvoje měkká výchova, to bylo samý Robinku sem, Robinku tam, a pak se divíme, že je z něj dámička.“

Robin už taky zbrunátněl:

„Mamku do toho vůbec netahej, to jsi fakt tak mimo, že si myslíš, že za to může nějaká výchova? A když jo, tak kdo mi koupil luk? Kdo mně sehnal lukostřeleckej klub? Takže to ty jsi ze mě udělal buzeranta, ne mamka!“

Pan Bláha se začal třást, vyvalil oči, a než jsme stačili kdokoli jakkoli zareagovat, vrazil Robinovi tak obrovskou facku, že spadl na zem, jeho ret znovu praskl a začala se z něj řinout krev.

To jsem se už hnal na pana Bláhu, abych ho zastavil. Koutkem oka jsem však viděl mého tátu, jak mu doslova vybouchla pára z uší. Vrhnul se na pana Bláhu dříve, než jsem to stihl já.

„Tak a dost! A ven! Řek jsem to snad dost jasně!“ A popadl pana Bláhu za límec a táhl ven z domu, přičemž ho musel chytit i pod krkem.

„Ty mě budeš vyhazovat? Ty, kterej má pod střechou dva buzíky?“

„Jo, já tě budu vyhazovat! Je to můj dům a jsem rád, že tu mám dva buzíky namísto jedný vylitý debilní sračky!“

Chvilku se ještě pošťuchovali u branky, když pana Bláhu konečně vyhodil za ni. Pan Bláha ještě lomcoval s brankou a kopal do ní, až z ní urazil jednu plaňku.

„Okamžitě toho necháš, nebo volám fízly, já se s tebou už srát nebudu!“ křičel ještě taťka.

Nějakou dobu ještě pokračoval v křiku, pak ale zalezl do auta a byl tam.

Mezitím u nás mamka uklidňovala paní Bláhovou a já se snažil zastavit Robinovo krvácení.

„Paní Machová, já se moc omlouvám za chování manžela, on říkal, že si chce s Robinem v klidu promluvit, a tak jsme sehnali od Evy vaši adresu. Já myslela, že si promluví jako chlap s chlapem, hlavně v klidu, ale místo toho udělá tohle.“

„To nic, paní Bláhová, za to vy nemůžete, jen doufám, že s ním teď nepojedete autem, evidentně pil.“

„Ne, to je v pořádku, řídím já.“

Pak se posadila k Robinovi.

„Robinku, mě to moc mrzí, nesmíš se na tátu zlobit, on to tak nemyslí.“

Robin měl v očích doslova pekelný žár a vzdorovitý výraz a promluvil tak nepříjemným tónem, že jsem se sám lekl.

„Mami, on to tak nemyslí? Vždyť vidíš, jak se chová, už ho nechci nikdy vidět, nezajímá mě, je to jen fotr, co mě udělal, tím to končí! Mami, jestli se dozvím, že bije tebe nebo Evku, tak ho prostě zabiju, mně je to jedno, klidně si to vodsedím, je to sráč!“

„Ne, mě ani Evku by nikdy neuhodil, to se neboj.“

„Mami, podívej se, co udělal mně, vůbec bych se nedivil, kdyby šel i po vás, já svýmu slibu dostojím. Podívej se, jak jsi na tom, nervy v kýblu, pořád okolo něj lítáš a sama si života neužíváš, to není nic proti tobě, ale uvědom si, jaký máš s ním život. Dlouho jsem ho toleroval, ale tohle fakt přehnal.“

„Robine, to se zklidní, uvidíš.“

„To už se nezklidní a už o to ani nestojím, podívej se na pana Macha, jak se ke mně zachoval, a přitom je to svým způsobem cizí člověk a teď se kvůli mně chudák popere! Mami, prosím tě, dávej na sebe pozor, tebe mám moc rád a chci se s tebou normálně vídat, ale asi někde venku nebo třeba tady, pokud Machovi dovolí.“

Do toho vstoupila moje mamka:

„To je samozřejmý, paní Bláhová, vy s Evou můžete přijet, kdykoli budete chtít Robina vidět.“

Uplakaná maminka Robina vstala:

„Paní Machová, jste hrozně moc hodná a moc vám za Robina děkuju.“ Začala lovit v kabelce a vytáhla peněženku a vytáhla dva tisíce.

„Tady si prosím vezměte, mám alespoň dva tisíce a přivezu vám další peníze, ať tady Robin není zadarmo.“

„Paní Bláhová, neblázněte, nechte si to, vždyť Robin nás nic nestojí, dokonce ani nechce moc jíst, s čímž mě pravda trochu zlobí.“

„Vemte si to, prosím, Robin ještě nevydělává a mně je hrozně trapně.“

Chvilku se takto ještě dohadovaly, až mamka peníze vzala, ale jen s tím, že je schová a dá nám je, až si budeme potřebovat koupit například nějaké oblečení.

Robinovi rodiče pak odjeli, taťka přišel do pokoje, podíval se na Robina:

„Teda ten tvůj táta je dáreček, to jsem neodhadnul, že bude za tři dny klid. Ale neboj, pořád platí, že tady můžeš zůstat, jak bude třeba.“

„Děkuju, pane Machu, jste na mě oba hrozně hodný, já co nejdřív nastoupím do práce, abych mohl vydělávat a dávat vám nějaké peníze, ať mě tady neživíte, je to hrozně blbý. A ten plot, co vám táta rozbil, opravím, o to se nestarejte.“

„Prosím tě v klidu, jen si dej ještě volno, teď tě čeká nějakých padesát let práce, tak si to ještě užij. A nějakej plot, to se nezblázní.“

Naši už nás nechali být, ale když odcházeli, tak jsem za nimi vykřiknul:

„Díky, jste fakt skvělí, nejlepší rodiče!“

Oba se zarazili a zčervenali, je pravda, že tohle jsem jim nikdy předtím neřekl. Jen na mě mrkli a odešli.

Další den konečně Robin vylezl z postele, ale nečekaně brzy, takže mě vzbudil, všiml si toho, jen se nade mě naklonil, dal mi pusu a řekl jen:

„Miláčku, je brzo, ještě spinkej, já jsem za dvě tři hoďky zpátky.“

Zmizel, měl jsem strach, a tak jsem mu napsal, ale odpověděl, ať se nebojím, že se opravdu nic neděje, že jen potřebuje něco zařídit. A skutečně za tři hodiny se objevil ve dveřích s dřevěnou lištou, barvou a mořidlem s tím, že opraví ten plot, co včera jeho fotr zkurvil. U táty v dílně našel všechno potřebné náčiní a dal se do práce. Byl jsem s ním a pozoroval ho, bylo vidět, že ho to fakt baví. Vše si pečlivě vyměřil, seřízl, obrousil. Pak plaňku přimontoval na plot s tím, že ho celý nově natře, aby nebylo nic poznat.

Já moc manuálně zručný nebyl, proto jsem ho spíše jen pozoroval a podporoval morálně. Ten den pálilo sluníčko, a tak si sundal tričko, aby se opálil, sedl si na malé štokrle a natíral. Stál jsem za ním, koukal na něj. Tělo krásně pevné, na lopatce a boku obrovská modřina a z kraťasů mu vykukovala škvíra jeho prdky. Bylo mi ho líto, ale zároveň jsem si uvědomil, co všechno kvůli mně podstoupil, a byl jsem na něj neskutečně pyšný. Bylo mi jasné, že ho miluji tak, jak jen dokáži ve své hlavě popsat. Na potlučeném těle jako by byl popsán náš příběh, nechtěně dramatický, ale přesto krásný, nevydržel jsem, klekl jsem si za něj, objal ho okolo pasu a hlavu položil na jeho rameno.

„Copak, Fílo, copak blbneš?“

„Ale nic, Robe, jen tady na tebe tak koukám a zase jsem si uvědomil, jak tě hrozně miluju.“

Robin zaklonil hlavu, aby se dotkl mé:

„Bobísku, vždyť víš, že já tebe taky.“

„Já vím, ale teď jsi navíc extrémně sexy, kouká ti škvírka prdelky.“ A polechtal jsem ho na zmíněném místě.

„Teda, mně je vidět kasička?“ A chtěl se nadzvednout, aby se upravil.

„Nene, jen to nech bejt, je to sexy,“ a kraťasy jsem mu spíše ještě trochu stáhnul.

„Mně se zdá, že chceš trochu zlobit, viď?“

„No asi to se mnou trochu mlátí.“

V tom se ve dveřích objevila mamka, která nás volala k jídlu. Jak nás tam viděla, zarazila se, přišla k nám.

„Hele, kluci, v pohodě, máte se rádi, ale tady by vás mohl někdo vidět.“

„Ale tak mami, dáváme si bacha, a když nás někdo uvidí, tak co, stejně to nemůžeme ututlat, to prostě nepůjde.“

„No já jen, aby se do vás někdo nepustil, podívej se, jak dopadl Robin, a to nebylo od cizího člověka.“

„Paní Machová, nebojte, když jsem přežil tohle, tak přežiju všechno.“

„No dobře, já jen mám o vás strach.“

„Mami, neboj, však se vsadím, že drbny už to po vsi stejně roznesly a žádný demonstrace se tu nekonají.“

Než se vrátil taťka z práce, měl Robin hotovo. Táta okukoval plot ze všech stran a povídal si sám se sebou, až to bylo slyšet do baráku. Vyběhli jsme s Robinem ven, táta se na něj podíval:

„Robine, ty jsi opravil ten plot?“

Robin se zaraženě podíval a nesměle odpověděl:

„No zkusil jsem to, tak rozbil vám to můj táta, jsem truhlář, tak jsem si říkal, že bych to měl zvládnout. Je tam něco špatně?“

„No právě že je to úplně dokonalý, kdybych nevěděl, která plaňka byla vykopnutá, tak nevím, že byl plot rozbitej. Robine, ty jsi hrozně šikovnej, ale opravdu.“

Robin zčervenal, táta mu vzal ruce do svých, zvedl je zhruba do výšky ramen a začal s nimi třást, přitom se podíval na mě:

„Opravdu zlatý ruce, Fildo, líp jsi si vybrat nemohl, koukej se Robina držet!“ A podrbal Robina na hlavě.

Robin byl rudý jak rak, ale jak jsme zašli zpátky do pokoje, začal zase plakat.

„Copak je, Robíku, vždyť ti to taťka pochválil?“

„To jo, Fildo, jenže já si to zase spojil s mým tátou. Tvůj táta je tak skvělej, je na mě tak hodnej, takhle se ke mně můj táta nikdy nechoval, tak mi to přijde hrozně líto.“ Položil se do postele a upadl zase do té letargie, ve které byl před návštěvou svých rodičů.

I já upadl do zoufalosti, už to vypadalo, že je to na dobré cestě, ale tahle situace mu to vše vrátila. Mému tátovi samozřejmě nešlo nic vyčítat, ten to myslel nejlépe, jak jen mohl. Za chvilku mi přišla zpráva. Byl to Dominik:

Tak co, vy dvě hrdličky, žijete vůbec? To jenom cukrujete a na starý dobrý kamarády prdíte?

No jo, vždyť on má pravdu, pořád něco řešíme a na partu jako bychom zapomněli. I když Robin nechtěl, aby ho Dominik viděl potlučenýho, bylo to to, co potřeboval, a vlastně i já. Co mi vždycky pomohlo, když jsem měl blbou náladu? Bylo to vždycky to, že jsem se viděl s klukama, sám jsem se vždycky jen užíral. Odepsal jsem tedy Dominikovi:

No skoro to tak vypadá, ale má to svoje důvody. Robin je u mě a asi by bylo dobrý, kdybys co nejdřív dorazil.

Na Dominika byl vždycky spoleh, neuteklo ani půl hodiny a zvonil u nás. Vzal jsem ho k nám do pokoje, jak spatřil Robina, zhrozil se:

„Ty krávo, bráško, co se ti stalo? Kdo ti to udělal?“

Povyprávěl jsem mu celou historii, Dominik nechápal:

„Robe, sorry, že to řeknu, ale tvůj fotr je fakt zmrd!“

„Jo to je, to už teď vím definitivně,“ řekl sklesle Robin.

„Takže teď bydlíš tady u Machů, jo? To jsi klidně mohl dát vědět mně, u nás by to šlo taky pořešit.“

Pak se zarazil, podíval se na nás, mávl rukou:

„Jo jasně, sorry, melu kraviny, tady je ti samozřejmě líp.“ Mrkl na nás.

„Díky, Dome, ještě tak tebe votravovat. Všechno jsem posral, přišel jsem o rodinu, vaši partu jsem rozložil, sockařím tady u Machů, co udělám, je všechno k hovnu.“ A začaly se mu zase koulet slzy.

Dominik si k Robovi kleknul, vzal ho do svých pracek:

„Co to kecáš, bráško? Máma se ségrou jsou s tebou, Machovi jsou rádi, že jsi tady, a zvlášť tady Fíla, a co to plácáš, že jsi rozebral naši partu?“

„Kvůli mně s váma už není Pucek, kdybych nebyl, tak jste furt ta parta, co jste byli už od mala.“

„Hele, Pucek se ukázal jako čurák, může si za to sám, že se chová jak debil. Za něj ty nemůžeš, a kdybys nebyl ty, tak by si Fíla našel někoho jinýho a bylo by to stejný. No možná vlastně ne, ještě by si našel nějakýho blba a pak bych byl ještě na straně Pucka. Ty ale debil nejseš, tebe mám kurva hodně rád a ani nevíš, jak jsem rád, že když to máš, tak jak to máš, že jsi si našel právě Fílu. Nic jsi neposral a sám rozhodně nejseš!“

Robin se přilepil na Dominika, já se na ně podíval:

„No takhle to bohužel je už čtvrtej den, furt se motáme v kruhu. Snad to brzo nějak přejde.“

Dominik se zamyslel:

„Přátelé, tohle potřebuje jedno, zejtra u mě filmovej večer, Robin potřebuje odreagovat a já vlastně taky, už jste mi docela chyběli!“

„Hele ne,“ povídá Robin, „vždyť tam budu sedět a řvát jak hysterka, jako teď.“

„No a co, tak budeš řvát, od toho tam budeme my, abychom tě nějak rozptýlili, a když ne, tak od čeho jsou kámoši, jestli se potřebuješ vyřvat, tak se vyřvi. Jen nebuď furt jenom v jedný místnosti, to je k hovnu, i když chápu, že se tady asi dějou věci,“ mrknul na Robina.

Robin jen zavrtěl hlavou, tak jsem za něj odpověděl já:

„No víš, Dome, ona na to není moc nálada teď, vlastně vůbec.“

„No tak tím spíš se potřebujete sebrat! Kurva jste na začátku, vy teď do toho máte bušit pětkrát denně!“

Dominikovi nešlo odporovat a koneckonců jsem s ním souhlasil. Robin se chtěl uzavřít ve svém světě a nejvíc mě štvalo, že nechtěl poslouchat, ale Dominikovi neodporoval. Ne, že by přímo slíbil, že zítra půjde, ale tak nějak to vyplynulo. Sakra, jak já jsem chtěl mít Dominikovu autoritu nebo alespoň umění jeho argumentů. Svým způsobem jsem na Dominika žárlil.

Druhý den k večeru jsem udělal hromadu chlebíčků s česnekovou pomazánkou, dnes je to pánská jízda, takže klidně můžeme smrdět. No a pokud mi bude chtít dát Robin třeba pusu, tak to nevadí, Robin mi voní, ať je na tom, jak chce, a musím se přiznat, že i česnek mi voní naprosto za všech okolností. Robin váhal, zda vyrazit, zda tam nebude spíše opruzovat se svojí blbou náladou, ale po ujištění, že s tím se počítá a že to celé je, aby se rozptýlil hlavně on, jsme vyrazili.

Jak jsme vešli na dvorek Dominikova domu, zrovna ze své kovárny vycházel pan Pavelka, v ruce kladivo, upocený v kovářské zástěře. Pro nás starší pán, jeho postava však byla, jako by ho taky někdo ukoval, ruce jako já stehno, a to bych musel ještě tak tři roky chodit do posilovny. Prsa jako můj a Robinův zadek dohromady, pan Pavelka vždycky budil respekt a pravdou je, že nejednou zasáhl při rvačce na zábavách. Jeho srdce bylo ale ze zlata, jak nás uviděl, usmál se, zamával na nás a s tím kladivem v ruce rázně vykročil směrem k nám.

„Ahoj kluci, rád vás zase vidím, Domek říkal, že přijdete, Dan už je tady taky,“ zahřměl svým mohutným barytonem.

„Dobrý den, pane Pavelko,“ odpověděli jsme sborově.

Pan Pavelka se zakoukal na Robina, položil kladivo na zem, ruku mu dal na bradu a natočil mu hlavu, aby mu ji lépe osvětlovalo sluníčko.

„Teda ty vypadáš! Danoooo, pojď sem, to musíš vidět!“ zavolal na paní Pavelkovou do otevřeného okna.

„Co jéééé, Přémo?“

„Prosím tě, neptej se tak blbě a pojď sem!“

Za chvilku na dvorek vyběhla i paní Pavelková:

„Ahoj kluci, dlouho jsem vás neviděla,“ usmívala se.

„Dobrý den, jojo, nějak jsme to teď flákali.“

„Podívej se na Robina!“ přikázal pan Pavelka.

„No to snad není pravda!“ zhrozila se. „To je od tvého táty?“

Robin jen smutně přikývl.

„No a to není všechno, další má pod tričkem,“ vložil jsem se do hovoru.

Paní Pavelková Robina pohladila po hlavě:

„Chuďátka moje, on nám Domek o vás říkal, ale mysleli jsme si, že si přibarvil, nechtěli jsme tomu věřit, ale vidím, že je to pravda pravdoucí. Upřímně, když nám to Domek říkal, že jako vy dva spolu, byli jsme hodně překvapený, viď, Přémo?“ Ten jen přikývl. „Nikdy bychom to do vás neřekli, ale co? Není to jedno? Hlavní je, že jste se našli.“

Ta slova byla jak rajská hudba, proč? Proč tohle dokáží říct vlastně cizí lidi a nedokáže to říct Robinův fotr? Sice v těch slovech byl cítit zmatek, jakože neví přesně, co má říct, ale bylo jasné, že paní Pavelková hledá slova, jelikož se bojí, aby nás neurazila. Což by se stejně nestalo, i kdyby řekla sebevětší blbost, důležité bylo cítit její přístup.

„Přesně, Robine, tohle tvůj táta fakt přepísknul, beru, že ho to asi nemile překvapilo, sám nevím, jak bych reagoval, kdyby nám náš Domek řekl, že je na kluky, ale rozhodně ne takhle. Nejspíš bych si to potřeboval srovnat v hlavě, někde v klidu. Ale když tak nad tím přemejšlím, tak co, měl bych místo snachy zeťáka, s tím se líp chodí na pivo. Tvůj táta měl štěstí, že jsem tam nebyl, to totiž taky nevím, jak bych se zachoval, vím ale určitě, že ne moc smířlivě.“ Jak to dořekl, převrátilo se odložené kladivo na bok, což dokonale podtrhlo hromový projev pana Pavelky.

Robin se usmál:

„No vy byste ho asi zabil, pane Pavelka, jste obrovskej, s váma si to nesmím nikdy rozházet, to by nedopadlo dobře.“

„To víš, makám se železem, je to všechno těžký jak kráva, ale už to není, co to bejvalo, bolej mě z toho záda. Ale co, já tam prý nebyl třeba, jsem slyšel, Fílo, že tvůj táta se do toho vložil,“ smál se pan Pavelka.

„Jojo, já se táty normálně bál, jak byl vostrej.“

„To mi neříkej, Pepa se umí taky nasrat, jo?“

„No to on zase umí, ale dlouho jsem ho tak neviděl, asi naposled, když jsem byl ještě malej a udělal nějakou kravinu.“

„Jojo,“ mávla rukou paní Pavelková, „vy jste se těch blbostí nadělali, všichni čtyři, nikoho nevyjímaje. No a teď už vás nebudeme zdržovat, utíkejte za mladou gardou! Asi tu budete dneska spát, co?“

„Uvidíme, ale asi jo, máme filmovej večer.“ A už jsme pelášili nahoru za Dominikem a Kaká.

Otevřeli jsme dveře a uviděli oba už v tradičním filmovečerním kostýmu, rozuměj jen v trenkách, jen Dominik měl na sobě bílé ponožky, což ho dělalo hmmm, tak nějak dost sexy.

„Nazdar, vy naše bukvičky, konečně že jste tady, to vám to trvalo, jste si ještě museli dát číslo, než jste vyrazili, co?“ halekal Kaká, rozpláclý na Dominikově posteli a drbající se v rozkroku.

Už jen to, jak to prohlásil a jak jsme ho tam viděli, dovedlo Robina k smíchu, který jsem u něj už několik dní neviděl.

„Já ti dám bukvičky, spíš jestli jsme nedorazili moc brzo a nevyrušili vás, když vás tady tak vidím,“ vrátil mu to Robin.

„No to těžko, my bychom bez vás nezačali, my s Dominikem totiž nevíme jak na to, to nám musíte poradit vy jakožto profíci.“ A vstal přitom z postele a vrhnul se na Robina, aby ho obejmul. „Jsem moc rád, že jsi dorazil a nevyprdnul se na to.“ A přitom mu dal lehkou pusu na jeho monokl.

„Co blbneš, Kaká?“ ohradil se s překvapením Robin.

„No co, přátelská pusa na tvoje vočíčko, neboj, to nebyla teplá pusa, ale léčivá pusa, aby se ti to do rána zahojilo.“

„No tak to by stačilo, chlapci, žádný zahejbání, ještě před mýma očima!“ roztrhl jsem je, jakože hysterka, od sebe.

„Ale no tak, Fílo, Robin je i můj kamarád, tak mi ho snad pučíš, ne?“ A obejmul teď mě a dal mi taky pusu k oku. „To máš, aby ti to nebylo líto, to jsem odsál trochu bendža Robinovi a tobě vsáknul, tak ráno budete mít oba a bude to vypadat, jako že jste se poškorpili. Prostě pořádná manželská hádka.“

Dominik to sledoval a jen se smál:

„Tak chlapi, kdo si dá pivo?“ utnul to.

Skočil pro to a já vytáhnul tác plný chlebíčků.

Kaká do sebe vdechnul hned dva naráz:

„Hmmm, ty jsou výborný, to budu mít dech jak hydra, takže ne že se se mnou budete chtít cucat,“ mlel s plnou hubou, až z ní lítaly drobky.

„Kurva, to jsem posral, a já jsem sem dneska přišel s tím, že se s tebou budu cucat celej večer a pak tě znásilním,“ plácnul jsem ho po stehně.

„No tak to máš smůlu, to jsi měl udělat jinou pomazánku.“ A udělal na mě dlouhej nos.

Pousmál jsem se:

„No jenže to ještě nevíš, že mně česnek voní ve všech podobách.“

Kaká se zarazil:

„A sakra, takže to je vlastně afrodiziakum, prohrál jsem. Jo a po česneku hrozně prdim, tak se připrav.“

„Neee, záměr se nevydařil, zase takovej labužník nejsem,“ zvolal jsem pro uznání porážky.

Robin s Dominikem se smáli, až se za břicho popadali, měl jsem fakt radost za Robina, jo, konečně, tohle je to, co potřebuje. Návrat do normálních kolejí a srát na fotra.

Pustili jsme film, který jsme předtím vybrali, vybrali jsme nějaký trapný horor. Klasická vyvražďovačka, banda gelových borečků, z nichž každý vzal s sebou svou miss plastická hmota, jeli k nějakému jezeru, tam je sledoval nějaký magor a začal je postupně mordovat.

Seděli jsme na zemi Dominik, já a mezi námi Robin, všichni jsme byli opřený o takový malý gauč, kde kraloval Kaká. Všichni jen v trenkách, já nalepený na Robinovi a koukali jsme na tu blbost. Tohle jsem měl vždycky rád, nyní jsem si i uvědomil další rozměr, který jsem kdysi neuměl pojmenovat, proč se mi naše filmové večery vždycky hodně líbily. Když jsme byli takto, skoro nazí, cítil jsem hloubku našeho přátelství, že před sebou nic neskrýváme, a ten nový rozměr byl jednoduše živočišný, bylo to prostě sexy.

Kvalitu filmu nejvíce komentoval Kaká a predikoval, co se teď stane, a hercům radil, na co si mají dávat bacha.

„No jasně, vystavuj se v bikinách u jezera, úchylák je za stromem, a jen co se dohoní, tak tě rozseká.“

„Hele, teď sledujte toho frajera, si ho jde teď umejt do sprchy, aby mohl vopíchat tu rozdělanou čubku, ale má smůlu hošan, bude von vopíchanej mačetou.“

„Hele a teď pipinka už to nemůže vydržet, tak jde za ním do koupelny, a až najde tu flašírku, tak začne ječet a zdrhat. Nudaaaa, ne do ložnice! Tam na tebe čeká ten magor! Ty krávo, to je kráva, von ji mlátí tyčí do ksichtu a ona si kryje kozy, tos nežral. No co, sice bude na sračky, ale zůstanou po ní zachovalý silikony.“

Jeho komentáře byly nejen vtipné, ale ještě víc nás rozesmálo, že přesně co řekl, to se také, až na malé nepřesnosti, stalo. Z hororu se tak stala velká komedie.

Když to skončilo, povídá Dominik:

„Tak co teď? Je jedenáct, zase nějakej horor, nebo něco jinýho chcete?“

Kaká položil svoje chodidla Robinovi na ramena a začal ho chodidly jakoby masírovat, načež povídá:

„Ty vole je jedenáct, jo? Tak tam dej ňáký péčko, ne?“

„Prosím tě, budeme tady čumět na péčko, jo, jak u Šichty?“ mávl rukou Dominik.

„No jasně, porno, porno, porno, porno!“ hecoval Kaká Dominika a při tom chodidly plácal Robina po ramenou.

„No tak jo, ale počkat, jaký? Tady kluci asi nejsou zvědaví na kundy. Hmmmm, tak moment, já stáhnu ňáký béčkový.“

„Cože, jakože budu čumět, jak tam prcaj ňáký buzny, jo?“ zhrozil se Kaká jak dámička.

„Teda ty jsi držka nevymáchaná, Kaká, jaký buzny, co?“ ohradil jsem se odlehčeně.

„Jéééé, sorry, kluci, já to tak nemyslel, já myslel cizí buzny.“

„Jo buzny, buzny, a sám si tady po mně jezdíš smradlavejma hnátama jak přihřátej fetišista, prase, nechceš si je strčit do prdele?“ přidal se Robin.

„Copak, nelíbí se ti moje nožičky? A neboj, jsou pěkně vypulírovaný, žádný smradláky.“

Robin se s jeho nohama začal trochu prát, aby je dal pryč, pak ale nahmatal lýtko:

„No počkej, ty máš ale opravdu pěkný nohy, to zase ne že ne.“ Mrkl na mě: „Pojď si taky sáhnout, Fílo.“

„Joooo? Líběj se vám? Klidně si šáhněte, vy můžete, máte ode mě zvláštní privilegium, alespoň budu mít masáž zadara.“

Chvilku jsme ho tak omakávali a musím uznat, že jeho nohy byly na omak opravdu sexy, hlavně železná stehna, pak jsem se usmál na Kaká:

„Joooo? Klidně si sáhněte, jo? Takže i na pipíka můžeme, jo?“

„Neee, na pipíčka neee, to není dovoleno,“ odvětil plačtivým tónem Kaká.

Usmáli jsme se s Robinem na sebe, vzali ho každý za jednu nohu a převrátili tak, že měl na nás Kaká vyšpulený zadek.

„Tak jak to bylo s těma buznama, co?“ začal jsem ho ze srandy vyslýchat.

Dominik se smál, a aby dobře viděl na naše blbnutí, postavil se před nás, hlavně před Kaká a celé to vypadalo, jako když držíme Kaká, aby ho mohl Dominik zneužít.

„Pomooooc, chtěj mě znásilnit, pomooooc!“ vzpouzel se Kaká.

Vtom se rozrazily dveře a tam stála Dominikova ségra:

„Držte huby, bando kreténů, chci spát!“

Dominik se na ni podíval a s klidným hlasem jí řekl:

„Dobře, Magdi, běž spát, my už to budeme dělat potichu.“ Vtom se praštil do čela.

My se začali smát ještě víc a od dveří se jen ozvalo:

„Idioti!“ A zavřela dveře.

„No ty krávo, tak tohle nevysvětlíš,“ smáli jsme se, až nám tekly slzy.

Dominik pak pustil nějaké skoro tříhodinové bi porno, tak jsme na to koukali a kecali. Kaká to nenechal bez komentářů. Byla tam scéna, jak jeden frajer líže druhýmu, Kaká na to fascinovaně koukal:

„Ty krávo, von mu líže prdel, to je hustý! Hele, kluci, už jste to zkoušeli? To musí bejt hrozně příjemný.“

„Neee, Kaká, nezkoušeli, tak daleko jsme se ještě nedostali,“ smál se Robin.

„No tak to se ještě nemilujete, dokud si nelížete díry, tak to je hovno láska.“

„Ty jsi debil, viď?“ smál jsem se a plácl ho po hlavě.

„Ty jo, to bych chtěl hrozně vyzkoušet, snad někdy překecám nějakou čubinku, aby mi to udělala.“

Pak samozřejmě došlo na klasický sex mezi chlapama, Kaká na to zase koukal:

„Hele a bolí to? Když ti ho tam vrazí?“

„Zpočátku trochu jo, ale pak je to v pohodě, neboj, díra je celkem pružná,“ poučil jsem Kaká.

Dominik to poslouchal, až to nevydržel:

„Kaká, ty jsi děsnej, ty jsi zase nadrženej nebo co?“

„Ale neee, prostě mě to zajímá a tady mám přímo zdroj informací.“

„Klidně se ptej, však není co skrývat, ať rozumíš fakt všemu,“ podpořil Robin Kaká. „A jestli to budeš chtít zkusit, tak ti někoho seženeme, myslím, že pro tebe seženeme tak do deseti minut.“

„Ne, já nechci, já se jen ptám, no a kdyby, tak chci jen s váma, vás mám rád a vy jste moji teplí sexouši,“ poplácal nás Kaká.

Dál už se jen tak trochu nezřízeně pilo, až jsme začali postupně usínat, a to tak, jak jsme seděli na zemi nebo gauči.

Ráno k nám do pokoje vrazila paní Pavelková, koukala na nás a nevěřila. Já v takovém polovičním objetí s Robinem, mně na břichu měl položenou hlavu Dominik a Kaká na gauči měl nohu spadlou dolů tak, že byla položená na Robinově zadku, no prostě pohled, jako když skončila párty v buzinci. Paní Pavelková odběhla a přivedla pana Pavelku, ten na to taky koukal a svým dobráckým hřmotem pronesl:

„No na vás je teda pohled, mládeži, Domku, Dane nechcete nám taky něco říct? Tady kluci už to maj za sebou.“

Dominik se probral, viděl tu scénu:

„Ty jo, aha, ne, neboj, tati, já mám Monču, to jsme jenom vytuhli u filmu.“

Pak už jsme se pomalu pakovali, večírek to byl super, taková pohoda bez stresu. Robin byl od toho večírku zase v pohodě. Později se mi přiznal, že na tuhle párty nikdy nezapomene, že přesně tam si dokonale srovnal myšlenky a uvědomil si, že našel svoji druhou rodinu. Má mě, má moje rodiče, a hlavně další dva skvělý kámoše, který ho podrží stůj co stůj. A že my jsme teď ti, kvůli kterým má jeho život smysl. Svou mámu miluje, ale je bohužel hrozně ovlivněna tátou a Robin neví, jak jí pomoci, ségra je taky super, ale ta si tak nějak žije svůj život. Ale my mu dáváme tolik pozitivní energie, že přesně tak si představuje rodinu.