Venkovský příběh – 22. Pride

Robinova mamka se ze smrti pana Bláhy vzpamatovávala velmi těžko a pomalu, na druhou stranu jí pomáhala přítomnost dětí a motorem pro ni byla pomoc Evce s Liborkem. Evka se díky mateřství vzpamatovala poměrně rychle, neboť při péči o dítě moc času na smutnění neměla. Robinovi bylo líto mámy, byl smutný kvůli tomu, že byla smutná ona. Chtěl jí být nablízku a podpořit ve všem, proto vzaly za své i naše plány na léto, kdy jsme se chtěli podívat někam dál v rámci naší vlasti. Přemýšleli jsme o Krkonoších a dokonce Beskydech, ale co se dalo dělat, být s mámou bylo prostě důležitější.

S klukama jsme alespoň naplánovali několikadenní vandr do Českého lesa, kterého se zúčastnil i Robin. Byla to podobně bláznivá akce jako ta loni, akce, která nám všem nabila baterky. Ještě než jsme odjeli, byl Robin trochu zádumčivý, až povídá:

„Ty, Fildo, nikam letos pořádně nepojedeme, ale měli bysme si trochu užít, napadlo mě, na začátku srpna je v Praze ten Pride, zajímalo by tě to?“

„Jako na jednu stranu jo, na druhou stranu mě nelákaj ty davy, ale zase tak jako zajímalo by mě to, jaký to je. Budou tam hlavně lidi jako my a ty bys tam chtěl jet?“

„No já jsem na tom asi stejně jako ty, jen mě napadlo, že to zkusíme, je to v sobotu, tak dáme ten pochod a pak nějak zapaříme a prvním nedělním spojem domů.“

„Já nejsem vůbec proti, a když nás to bude srát, tak se půjdeme projít někam jinam po Praze a pak zapaříme i tak,“ poplácal jsem Robina.

Když jsme seděli s bandou na pátečním pivu, chlubil se Kaká, že pojede s rodiči do Španělska a byl si jistý, že tam uloví nějakou Španělku, ty prý nebudou tak studené jako holky loni v Řecku. Kaká teď delší dobu neměl žádný románek, a tak byl natěšený o to víc. Dominik se pak tázavě podíval na nás dva:

„A co vy, hošani, kam vy se chystáte, kromě našeho vandru?“

„Ale, my jsme všechny plány odpískali, kvůli mámě, budu radši s ní. Tátova smrt ji hodně vzala a bude se z toho dostávat asi dlouho, tak ji nechci nechat samotnou, přece jen Evka je v jednom kole a Venca furt maká. Ale vymysleli jsme s Fildou, že pojedeme na ten Pride, víte, jak je ten teplej průvod v Praze.“

„Cože? Vy tam fakt pojedete?“ vykřikl Kaká.

„No a proč bysme nejeli, však svý k svýmu,“ smál jsem se.

Dominik se pousmál:

„No tak to by mohla bejt dobrá akce, hele a chcete jet sami, nebo bysme se k vám s Mončou mohli přisrat?“

„Co to plácáš, Domi, však ty nejsi teplej. Nebo to s Mončou jenom tak hraješ, ty plyšáčku?“ poškleboval se Kaká.

„Kaká! Ty jsi prostě jantar, viď?“ dal si hlavu do dlaní Robin. „To není akce jen pro teplý, je to i pro ty, co nás podporujou a chtějí se zúčastnit.“

Kaká se hrdě postavil, vyprsil:

„Ale tak to já vás podporuju, to přece víte, tak to já jedu taky! To už budu doma ze Španělska, tak s mojí podporou počítejte!“

Slovo dalo slovo a bylo domluveno. Monča pak řekla i Petře, která neváhala ani minutu, a řekli jsme i Aničce, ta chvilku váhala. Chtěla jet, ale bála se Pucka, ten kdyby věděl, že jede na takovou akci, tak se snad na ni vykašle. Nakonec se holky spikly, že jsou domluvené, že jedou do Prahy na dámskou jízdu a to řeknou i Puckovi v případě, že bude nějak sondovat. Ony stejně chtěly jet domů posledním spojem a noční pařbu že přenechají pánům tvorstva.

Cestou do Prahy zase Kaká začal plašit:

„Hele a co když se tam na mě hned někdo vrhne? Jak mám reagovat?“

Začali jsme se smát všichni, až mu povídám:

„Kaká, co myslíš, že se tam bude dít? Myslíš, že vylezeš na Václaváku a tam bude celý náměstí prcat?“

„No já nevím, já jsem ještě na takový akci nebyl!“

„No to my taky ne, ale buď v klidu, takhle to fakt nefunguje, třeba na tebe někdo mrkne, usměje se, ale rozhodně se tam po tobě nikdo nebude plazit. To si když tak vyměňte telefony a pak si dejte večer rande,“ ujistil jsem ho.

Nyní si možná čtenář může myslet, že je Kaká trochu jednoduchý člověk, ale není tomu tak, je to prostě jeho styl humoru, kdy čeká, jak my budeme na něj reagovat. Podobnými dotazy k tématu, co ho dnes čeká, nás častoval vlastně až do Prahy.

Konečně jsme se ocitli na Václavském náměstí, kde celá akce začínala. Už tam byla spousta lidí, kteří byli opravdu různorodí, od kluků a holek jako my, přes zženštilejší kluky, výrazně mužné holky, transky, po kožeňáky a další. Vše se však neslo v přátelské a uvolněné atmosféře. Přiskočily k nám i osoby, nevím, zda nějací nadšenci či z řad pořadatelů, a věnovali nám duhové vlaječky a namalovali nám je i na tvář.

Dominik objal zezadu Monču a pozorovali ten mumraj, bylo vidět, že pozorují účastníky a komentují lidi, kteří je zaujali, ale tak nějak diskrétně. To se ovšem nedalo říct o Kaká, který pořád do nás šťouchal:

„Helééé, ten je taky teplej, jo? A co támhleten, ten se vám líbí? Ty vole, to není holka, to je přerostlej chlap. Ty vole, tohle je co? Oni jsou jako psi? Nebo co to je za masku? A to takhle spolu spí v posteli? A co dělají? To si čuchají k prdelkám?“

Robin už ho musel trochu krotit:

„Kaká, když už se tak musíš divit, tak alespoň ne tak nahlas, tak děsně nenápadně a zavři při tom aspoň hubu. Celý to je hlavně vo tom, že to nekritizuješ, že je necháš žít.“

Kaká se usmál, zavěsil se mezi nás:

„Kluci, já to nekritizuju, já se jenom divím, takové lidi jsem nikdy neviděl, vlastně o nich neměl ani tušení, tak se ptám, zajímá mě to. Přijde mi to zvláštní, ale chci tomu rozumět. Třeba ty psy, to je to takhle vzrušuje, jo?“

„Nevím, Kaká, ale asi jo, jinak by to nedělali, každý máme nějakou takovou jakože úchylku, podívej třeba támhle na toho týpka v tom koženým postroji, to se jmenuje harness, a to mi přijde kurva sexy,“ vysvětlil jsem Kaká.

Ten se zadíval:

„Ahááá, Fildo, ten vypadá docela vostře, ten by tě určitě seřezal, jakože sado maso.“

„Kdo ví? Třeba jo, třeba by se ale nechal seřezat on. Nebo ani jedno a má to, protože je to prostě sexy a on to ví.“

Robin se na mě podíval s otevřenou pusou:

„Teda Fildo, to jsi mi nikdy neřekl, že se ti tohle líbí, ty jsi jak tichá voda.“

„To já vlastně asi ani nevěděl, že by se mi to mohlo líbit, ale na tom týpkovi je to fakt sexy. No a na tobě by to bylo ještě víc, to si piš, Robíku, jenže v tom ses mi ještě neukázal.“

To už se průvod dal do pohybu, bylo úděsné vedro, pár kluků a chlapů si sundalo tričko. Udělali jsme to tak i s Robinem a hned nás následoval i Dominik s Kaká. Dominik šel s Mončou a Kaká šel před námi a my si užívali pohledů jiných kluků, co “nenápadně“ obdivovali Kaká. Ten si to nijak neuvědomoval, jeho nadšený úsměv dával najevo, že se mu akce líbí. Zároveň tak byl cukrkandlem pro oči velké části kluků. Na jeho ze Španělska silně opáleném těle, jak kdyby byl Španěl sám, kontrastovalo téměř neviditelné blonďaté chmýří. Nutno podotknout, že tohle zaujalo i mě, celé to ještě umocnil tím, že se mu duhovou vlaječku nechtělo nést, tak si ji zastrčil vzadu do kalhot, a to tak, že to vypadalo, že mu kouká přímo ze zadku.

S Robinem jsme hodně pozorovali dění okolo nás a došlo nám, že je zde spousta kluků, kteří jsou partneři a nedělá jim žádný problém se vést za ruce. Proč by taky mělo, tady jsme na průvodu, kam přesně tohle patří. Jenže nám dvěma to došlo, až když jsme to viděli u jiných. Pousmáli jsme se na sebe a vzali se taky za ruku. Okamžitě jsem se začal cítit svobodně, jít se svým miláčkem ruku v ruce, uprostřed města, mezi cizími lidmi, bylo prostě něco, co mě maximálně naplnilo. Žádné komentáře, žádné pohledy, žádné posměšky, všem to bylo naprosto šumák, a to bylo přesně to, co jsem si přál. Ne že bychom něco takového zažili, kromě tedy Pucka, ale také jsme takto spolu na veřejnosti nikdy nebyli. Přitom když jde kluk s holkou, nikoho to nezajímá, ale my dva? Tam u nás by to byl poprask, i když nám bylo jasné, že už to stejně všichni vědí.

Robin šel také s takovým jeho typicky zastřeným úsměvem, sluníčko pálilo na jeho lehce orosené tělo, jeho a vlastně i Dominikovy chlupy na hrudi byly u takto mladých opravdovou ukázkou exotiky, nás holátek tam byla přehršel. O to víc jsem byl pyšnější, ale nevěděl jsem, jestli na svého Robina, na sebe, že Robin je má polovička, nebo prostě na tuto akci, že si mohu užít tuto chvíli. Objal jsem Robina okolo ramen a totéž udělal on. Dali jsme si polibek a zase sledovali dění okolo nás. Jen v jednom místě jsme viděli skupinku nácků, co řvali nějaký nadávky, a pak jsme viděli naopak skupinku křesťanů s nějakými transparenty typu: “Neodvracejte se od Boha“, “Homosexualita není Kristova cesta“ a podobné slinty.

Když jsem se tak zamyslel, tak z těch dvou skupin mi asi byli sympatičtější ti náckové. Ti by nám sice rozbili hubu, ale alespoň nemlží a mluví na rovinu. Zatímco ti křesťané, to je samé Bůh tě miluje, má tě rád takového, jaký jsi, ale běda, když jsi teplej. Nejradši by tě zavřeli do nějakého ústavu, kde by se tě snažili “vyléčit“. A to ani nezmiňuji, co se často odehrává za zdmi chrámů. Cožpak o to, kdyby si užívali spolu dobrovolně, je to sice pokrytectví, ale budiž. Ale když pak vypluje na povrch nějaké zvěrstvo a dočtu se, že to schovávali za nějaké svaté písmo či očistné rituály, je mi z toho nanic.

Nicméně tyto dvě skupinky byly ve své snaze spíše k pobavení a nám to náladu nijak nepokazilo. Najednou se na nás zavěsila Peťa:

„Teda já omdlim, tady je tolik sexy kluků a mně když se někdo ozve nebo se o mě nějak zajímá, vždycky je to nějakej děsnej zoufalec.“

Robin se na ni pousmál:

„No tak na nějakýho zamrkej a třeba se chytne, to by bylo, aby nebylo.“

„Robe, tak naivní nejsem, copak kluci jako vy by o mě stáli?“

„Tak tady nejsou jenom kluci jako my, ty taky nejsi na holky a jsi tady. Prostě jsou to kluci, co šli se svýma teplýma kámošema nebo kámoškama.“

A skutečně, neuběhlo ani půl hodiny a už byla v živém hovoru s jedním fešákem. Náš gay radar nám říkal, že se trefila přesně, což ostatně bylo vidět i z jeho pohledů, ze kterých bylo víc než patrné, že na ni kouká tak, jako my bychom nikdy nekoukali. Později se ztratili v davu a holkám později přišla zpráva, že se omlouvá, ale že večer s nimi domů nepojede, že bude mít vlastní program. Holky byly trochu naštvané, ale tak zase třeba narazila konečně na někoho pořádného a konečně nebude sama.

To už jsme dorazili na Letnou, kde byl nějaký program, muzika a tak. Atmosféra byla prostě skvěle uvolněná. My s Robinem jsme si udělali hromadu společných fotek. Museli jsme využít krásného počasí a toho, že se můžeme na sebe přilepit holými těly a všichni s tím budou v pohodě. Robinova hruď mě příjemně lechtala na mé. Jeho horké mokré tělo klouzalo po mém, vůně Robina ve mně začala probouzet touhu, což se projevilo pnutím v rozkroku. Jak jsme na sebe byli nalepeni, cítil jsem, že nejsem jediný s tímto problémem. Robin mě pohladil po tváři, jakože póza pro fotku, a zašeptal mi do ucha:

„Filípku, musíme toho alespoň na chvilku nechat, začínáme mít oba docela problém.“

Zrudnul jsem, jak kdyby mě nachytal při něčem zakázaném. Odlepil se ode mě a ještě pošeptal:

„Ty se tak roztomile stydíš…, ale není za co, říkám, že máme ten problém oba,“ mrkl.

Ach jo, ten Robin je tak hodný, tak ohleduplný, chce se mi z něj zase brečet štěstím. Celý den nemá jedinou chybičku, lze vůbec ještě milovat víc? Motalo se mi v makovici.

Pak jsme si koupili kelímkáče, sedli na zem, poslouchali produkci, slunili se a kecali. Po chvilce se za Kaká začali ochomýtat dva kluci, kteří jej neskrývaně pozorovali. No nedivil jsem se jim, náš blonďatý modýlek s tělem opáleným od moře prostě působil jak z časopisu. Z našeho posezu navíc bylo patrné, že Kaká je tam single a patří k nám jen jako kamarád. Kaká záhy vycítil, že je pozorován, a tak se otočil a mrknul na ně a usmál se.

Jeden z dvojice na něj promluvil:

„Ahoj, nezlob se, že tě tak pozorujeme, ale jsi prostě báječně opálenej.“

„Ahoj, nezlobím se a děkuju, já před pár dny přijel ze Španělska, tak jsem tak pěkně vopečenej.“

„Koukám, že tady nikoho nemáš?“

„Jak nikoho nemám?“ A poukázal na naši partičku: „Mám tady celou tlupu.“

„No nééé, my mysleli jakože přítele.“

„Jo táák, no to vás asi, kluci, zklamu, já nepatřím k vám, já tu jsem jako doprovod tady těch dvou, to jsou mý velký kamarádi, ti k sobě patří a nás vytáhli, ať se pobavíme a podpoříme vaši komunitu. A je to tu skvělý.“

„Ahá, to je škoda, jsi nám hrozně sympatickej a přišlo nám, že jsi single, čemuž se nám nechtělo věřit. My jsme taky jen kamarádi, ale do komunity patříme. A když jsi nás přišel podpořit, jak to, že nemáš nějakou vlaječku nebo něco?“

„Jaktože nemám, koukejte.“ A začal šmátrat okolo sebe, ale bezúspěšně. „No vidíte, tak já jsem ji někde vytratil, ale podívejte, mám malůvku na tváři.“

„Takovou maličkou? My tady máme ještě nějaký malování, můžeme ti něco nakreslit na záda?“

„Ale jóó, proč ne, když to nebude nějakej pinďour nebo jiná prasárna…“

„Neboj, uděláme ti taky vlajku, ale ve větším.“ A pustili se do práce.

Při malování si s námi povídali, zjišťovali náš příběh, odkud jsme a tak různě. Znovu politovali, že Kaká není taky gay, a ani trochu neskrývali svoje sympatie k němu. Na Kaká bylo skvělé, že se nenechal zaskočit, byl na ně přátelský a projevené sympatie mu evidentně čechraly ego. Kluci si naopak užívali, že mohou na Kaká kreslit a přitom se dotýkat jeho těla. Nakonec si vyžádali společnou fotku na památku, což si vyžádal i Kaká. Kluci ho vzali mezi sebe a na fotce mu dávali pusu na tvář. Bylo to takové fajn rychlosetkání.

Když odešli, Dominik se na Kaká podíval:

„Ty vole, ty bys odtud single fakt neodcházel.“

„No to né, ty po mně šli, ale byli fajn, no škoda, že mě to s klukama neláká, asi bych měl dneska další zářez,“ smál se.

Začalo být už pozdní odpoledne, holky se rozloučily, že jedou domů, a my měli celou noc před sebou.

„Tak co s načatým večerem, pánové?“ zahlásil Dominik.

Robin se pousmál:

„No co? Pride pokračuje, tak vyrazíme do nějakýho buzince a tam pořádně zapaříme!“

Dominik i Kaká se dost zarazili, podívali se na sebe. Bylo vidět, že jsou fakt zaskočeni a přemýšlí, co by nám řekli, abychom se nějak neurazili. Nějakou dobu bylo trapné ticho.

Robin se začal smát:

„Ty vole, na vás je pohled, dělám si prdel, nebojte, tohle vám neuděláme, najdeme nějakej klub s hudbou a zapaříme tam.“

Dominik se praštil do prsou:

„Ty vole, teď jsi mě fakt dostal, já myslel, že to myslíš vážně.“

„Neboj, jako kdybychom tu byli sami s Fildou, tak asi něco takovýho zkusíme, ale vás do toho tahat nebudeme.“

Nakonec jsme našli klub na Smíchově, kde ten den hrály nějaké kapely, což bylo přesně pro nás, a tak jsme vyrazili tam. Večer utíkal skvěle a my se bavili, tak jak se na floutky na přelomu dvacítky sluší. S přibývajícími hodinami jsem měl na Robina čím dál větší chuť, to samé mi však naznačil i on. Zjistili jsme, že nedalo se nachází klub Drakes, kdy jsme pochopili, že tohle by mohlo být to místo, které zrovna potřebujeme. Zašli jsme za klukama a vysvětlili jim, že bychom přece jenom rádi zašli do nějakého našeho klubu a jestli se budou zlobit, když se odtrhneme.

Dominik nás objal kolem ramen:

„No to je jasný, že koukejte jít, je to váš svátek a my jsme se jenom přisrali, tak vás nebudeme omezovat.“

„Nijak jste se nepřisrali, bylo to s váma skvělý, jako vždycky, jsme rádi, že jste jeli s náma. Ty a Kaká se nikdy nebudete přisírat!“ naznačil jsem Dominikovi.

Před klubem jsme se rozloučili s tím, že kluci si dají procházku centrem, kde půjdou “tour de beer“, a u prvního vlaku že se sejdeme.

S Robinem jsme byli plni nadšení, ale zároveň i obav, nikdy jsme v podobném podniku nebyli. Jak se máme chovat? Jak tam máme vůbec vstoupit? Co máme říct? Jak to v takových podnicích vůbec funguje? Plni otazníků, obav, ale zároveň malého adrenalinu z toho, že jdeme někam, kde se schází jen lidi jako my, jsme se ocitli před vchodem.

Vlezli jsme dovnitř, kde byl za dveřmi hned bar. Naštěstí posilněni pivem jsme se tak nestyděli, a tak jsme hned vysvětlili, že jsme tam poprvé a že bychom rádi dovnitř. Barman se mile usmál, že to je v pohodě, jen ať jdeme dál. Zaplatili jsme vstup, koupili si hned pivo a posadili se do křesílek u baru. Pozorovali jsme, co se tam děje. První, co nás překvapilo, že na zdi byla televize a tam jelo regulérně porno. Pro kluky, co tohle nikdy nezažili, to byl docela šok, ale předstírali jsme, jako že jde o věc, která nás nijak nevykolejila. Ale rozhodně jsme si šeptali naše pocity. Klub nám přišel hodně maličký, pak jsme si všimli, že naproti baru je vchod, kam neustále někdo vchází nebo vychází. Nejdříve jsme si mysleli, že jde o záchod, ale nějak jsme usoudili, že tolik lidí na záchodě asi nebude, a tak když jsme dopili, šli jsme se tam podívat.

Ihned jsme zjistili, že ten prostor kolem baru není jediný, vlezli jsme do chodbičky, kde na konci bylo takové malé bludiště, kde byly kabinky, kde běželo taky porno. Některé byly zamčené, některé prázdné a v některých někdo stál a v jedné jsme viděli, jak jeden týpek kouří druhého. Robin mě popadl za ruku a zatáhl do jedné volné kabinky a zavřel.

„Ty vole, Fildo, viděl jsi to? To je hustý.“

„No jasně, že jsem to viděl.“

„Já myslel, že to bude nějaký bar nebo diskotéka pro teplý. Tohle mi nedošlo.“ Znělo to spíše omluvně.

„No tohle by mě taky nenapadlo, ale tak už jsme sem vlezli, tak to tu prozkoumáme, ne? A když tak vypadneme a půjdeme za klukama.“

„Jako asi jsem trochu v šoku, ale asi mě to docela zajímá, já spíš kvůli tobě, jestli to není na tebe moc. Ty jsi občas takovej ze všeho vyjukanej, Fílo.“

„No jako jsem zaskočenej, ale na druhou stranu to je asi trochu rajcovní, nikdy jsem nikoho takhle naživo neviděl kromě nás.“

Robin mě vášnivě políbil:

„Filípku, ty jsi prostě skvělej.“ A vylezli jsme z kabinky.

Vedli jsme se za ruce jako dva zajíčci, co se ocitli v lese plném lovců, domnívají se, že se navzájem ochrání. Našli jsme ještě jeden vchod, který vedl po schodech dolů do nějakého podzemí. Bylo to takové trochu zatuchlé sklepení, kde však byla dřevěná lavice, nějaké klece pro ostřejší hrátky a mnohá zákoutí. Tam jsme zahlídli asi pětici chlapů, co si spolu užívá. Chvilku jsme na to nevěřícně koukali a přitom se drželi ještě pevněji za ruce. Potřeboval jsem to všechno rozdýchat, a tak jsem zacloumal s Robinem, abychom se vrátili zpátky na bar. Tam jsme si dali další pivo a probírali, co jsme právě viděli.

Byli jsme z toho fakt zaskočeni, ale zároveň nám oběma v hlavě šrotovala myšlenka, že jsme toho viděli málo a že se chceme do toho sklepení jít podívat znovu. Což jsme taky udělali. Tentokrát jsme zašli až do temné části, kde byla úplná tma. Stále jsme se vedli za ruce, po chvilce jsem ucítil já i Robin ruce na našich tělech a jak sjíždějí pomalu k našim rozkrokům. To už mi přišlo příliš, a tak jsem ruce odstrčil a to samé udělal Robin. Ten vytáhl z kapsy mobil a rozsvítil baterku, aby viděl, o co tam jde. V té tmě jsme zahlédli dva chlapy, kteří na nás sahali a zároveň měli ptáky ven z poklopce a honili si. Byl to mžik, Robin hned baterku zhasnul a šli jsme dál. Ve mně se rozprostřel zvláštní pocit, takový svíravý, ale ne nepříjemný, naopak celá ta situace mi způsobila bouři v těle a hlavně poklopci. Přitáhl jsem Robina k sobě, opřel ho o stěnu, nalepil se na něj a začal líbat, zároveň jsem mu zajel do rozkroku, kdy jsem zjistil, že i Robin má v kalhotách velice těsno.

Robin mě přetlačil a chtěl se mnou švihnout o protější stěnu, která tam však nebyla a my začali padat, až se ozval zvuk, jako když stěhujete nábytek a já ucítil bolest na zádech.

„Ježííš pardon,“ zasyknul Robin, vytáhl mobil a rozsvítil. „Uff, tady nikdo není, já myslel, že jsme někoho srazili,“ dodal.

Narazili jsme do gynekologické lavice a to, co mě píchlo do zad, byl držák na nohy. Prohlíželi jsme si to se zaujetím. Pak mi Robin posvítil do obličeje:

„Fildo, lehni si na to!“

Byl jsem jak omámen, a tak jsem neváhal ani vteřinu. Robin mi umístil nohy do držáků, mobil nechal rozsvícený, úplná tma nám nedělala moc dobře. Lehl si na mě a pokračoval v líbání. Byl tak citlivý, něžně mě kousal do uší a jeho bradka mě šimrala na krku. Husina mi vyskočila po celém těle.

„Fildo, já tě tak miluju, ty jsi tak úžasnej, skvělej, krásnej, chci tě.“

Upřímné vyznání na velice zvláštním místě mě okamžitě vystřelilo až do vesmíru. Nějakou dobu jsme pokračovali, až jsme si všimli, že už tam nejsme sami, ale že tam stojí tři chlapi, kteří nás pozorují a honí. Nevím proč, ale o to víc mě to vzrušilo, že nás pozorují chlapi, kterým se líbí, co děláme. Robin trochu přibrzdil a pošeptal:

„Filípku, jsi s tím v pohodě?“

„Jo, jsem, Robíku, a ty?“

„Taky.“ Ale najednou jako by zpřísněl: „Tak se podíváme, jestli vás netrápí nějaký neduh. Odložte si!“

Okamžitě jsem si sundal tričko a Robin mi pomohl z kraťasů a trenek, ležel jsem tam jak pacient, mokrý penis jen tepal nedočkavostí. Robin, ačkoli měl být jakože doktor, byl také v mžiku nahý. V chabém světle a zvláštním stínu vynikla jeho pevná postava a chlupatý, sedmnáct centimetrů dlouhý penis, a dole vystupovaly jeho už dost nateklé, dokonale oholené koule. Stoupl si zpět mezi mé roztažené nohy a nasál mou mokrou kládu do pusy. V tu chvíli jsem ucítil na svém těle opět ruce a to samé ucítil Robin na svém chlupatém zadku.

„Chlapi, jen se koukejte,“ zavelel Robin.

Naštěstí byli rozumní a opravdu toho nechali a jen se dívali, případně si pomáhali mezi sebou. Robin mě vyšetřoval pusou, jazykem všude v oblasti pánve, nakonec si pořádně odplivl a začalo vyšetření prsty. Potom toho nechal a přišel k mé hlavě, kterou natočil, zvedl nohu, kterou si opřel o opěradlo vedle mé hlavy, a poklepal mě svým ptákem na puse. Okamžitě jsem ucítil omamnou vůni jeho šťávy na svých rtech, což jsem ihned olízl a otevřením pusy jsem mu dal najevo, že potřebuju i vyšetření krku, kam také okamžitě zajel. Jeho koule mě přitom bouchaly po tváři a do brady a ten pohled, kdy nade mnou dominantně stál se svou chlupatou nohou nad mou hlavou, ve mně vzbudil takovou dychtivost, že jsem chtěl, aby mi ho vrazil až do žaludku. Prsty jsem mu drtil jeho lýtko a stehno, pak zase chvilku hladil, při hlazení jsem jel až na jeho zadeček, který jsem mu prsty dráždil a jedním chtěl podráždit i díru, tam jsem se však nedostal. Robin měl půlky pevně u sebe a dostat se přes ně bylo, jako bych se měl prstem dostat přes ocelová vrata.

Když to Robinovi stačilo, vrátil se zpátky mezi mé nohy, znovu díru roztáhl prsty a pak je vystřídal za svůj penis. Robin býval obvykle něžný, ale tentokrát mě nešetřil, zajel až na doraz, nenechal mě odpočinout a rovnou začal přirážet, až lavice začala popojíždět o malý kousek dál. Robin se mi přitom díval upřeně do očí, i v tom malém odraze světla z mobilu bylo patrné, že v sobě probudil zvíře a očima se soustředí na svého pacienta, který nedodržel rady pana doktora, a tak musí dostat co proto. Tohle hrubší zacházení mi vůbec nevadilo, dodávalo mi jakýsi pocit méněcennosti, který mě však v této situaci hodně vzrušil.

Mezi sledujícími přibyl jeden nový, byl to klučina evidentně v našem věku, z jeho pohledu bylo patrné, že je doslova imponován tím, co právě vidí. Vyvalené oči, rozcuch na hlavě, takový ještě klučičí ksichtík a pusa dokořán. Chvilku koukal, pak si sundal tričko, které si dal okolo krku, a začal se nesměle hladit po těle. Jak ten byl hubený, na něm by se doslova dala počítat žebra, co se mi ale líbilo, byla jeho výška, která musela být okolo dvou metrů. Bože takový stožár, ale takový nesmělý výraz, ten je tady taky určitě poprvé, řekl jsem si. Náš neznámý se po chvilce osmělil a sundal si kraťasy i s trenkama. Cože? No to snad není možný? Co to vytáhl? Objevilo se přede mnou hrozné monstrum, ten měl určitě přes dvacet čísel, tohle bych tedy do sebe nepustil. Nedalo se však na něj přestat koukat. Stál tam, s takovým provinilým výrazem nás sledoval a pomalu si honil svoje kompletně holé monstrum. On byl vůbec celý holý, snad ani na nohách neměl žádný chloupek.

Mého upřeného pohledu si všiml Robin, naklonil se mi k obličeji, natočil mi hlavu k sobě, dal mi polibek a do ucha pošeptal:

„Lásko, jestli si chceš sáhnout, tak si sáhni, já se na tebe zlobit nebudu.“

Úplně mi četl myšlenky, neodolal jsem a naznačil klučinovi, ať přijde o něco blíže. Vzal jsem tu obrovskou žilnatou hadici do ruky, byla pěkně mokrá, a já cítil, jak jím protéká krev, měl ji tam nahrnutou snad z celého těla. Klučina stál, jen koukal, co dělám, já ho začal honit, ale stačilo jen nějakých deset patnáct pohybů a klučina se prohnul, zasyčel a začal mi tělo zkrápět bílou šťávou, bylo toho tolik, že jsem to měl všude od prsou až k pánvi. Když to Robin viděl, začal přirážet ještě víc, přitom vzal do ruky můj penis a pár šikovnými tahy udělal mě a během pár sekund ho s řevem ze mě vytáhl a začal mě kropit taky.

Když jsme se vydýchali, Robin se pousmál, poplácal klučinu po zádech, mě zase klučina poplácal po stehně. Já tam ležel jak použitá děvka, na sobě snad litr mrdky. Robin začal řešit, jak mě utřít, nemohli jsme na nic přijít, přicházelo do úvahy jen tričko, ale neměli jsme náhradní, takže to nepřipadalo v úvahu. Jeden z pozorujících pánů k nám přistoupil:

„Díky za podívanou, byli jste úžasný, a jestli vám to nevadí, já bych tvému příteli pomohl s problémem, mně by udělalo velkou radost slízat sperma od tak sympatických kluků.“

Nás to trochu zarazilo, byl to zvláštní požadavek, ale zase to řešilo náš problém a mně to vlastně nic neudělá. Já souhlasil a chlápek si tak taky přišel na své. Vtipné na celé té situaci bylo ovšem to, že Robin chlapíka bedlivě pozoroval, aby si nedovolil víc, než jsme se dohodli. Teda ten Robin se o mě ale strachuje, stíhačka jedna, pomyslel jsem si s úsměvem. Měl jsem však z toho vnitřně velkou radost, že se o mě takhle bojí.

Vrátili jsme se k baru a přizvali k sobě toho klučinu, který tam byl sám. Představil se jako Bartek, byl z Polska, bylo mu jednadvacet a skutečně byl v takovém podniku poprvé, stejně jako my. Doma je ještě nevyoutovaný, a tak se přijel podívat na pražský Pride, a než mu pojede vlak domů, tak zašel sem. Trochu jsme s ním popili, byl fajn, ale bohužel, ani nevím z jakého důvodu, jsme si na sebe nevyměnili kontakty. Tak jsme se nad ránem rozloučili, my si to hasili na sraz s klukama a Bartek si šel po svých.

Dominik s Kaká již byli na nádraží, oba byli nacucaní jak houby a samozřejmě vyzvídali, jak jsme si to užili, co se tam dělo a tak. Kaká byl neodbytný, až jsme museli s pravdou ven a řekli jsme jim, že jsme si tam spolu užili. Zážitek s Bartkem jsme takticky vynechali, ale přiznali, že se při tom na nás koukali ostatní. To samozřejmě bylo něco pro Kaká, který pak ve vlaku vykřikoval, jak jsme hustý, že jsme porno králové a podobné řeči. Když jsme dorazili do Záboří, bylo skoro osm ráno. Unavení, smradlaví jsme padli do postele a spali. Probrali jsme se až pozdě odpoledne.

Museli jsme konstatovat, že jsme si to užili maximálně, i když jsme si také řekli, že vyloženě pravidelnou akci z toho dělat nemusíme. Ten den měl ještě dva úsměvné dozvuky. Jeden byl ten, že Petra přijela v neděli až odpoledne. Bohužel to celé obrečela, neboť fešák, kterého tam sbalila, si s ní sice pěkně užil, což jak Petra sama říkala, potřebovala jako sůl. Na stranu druhou jí ale zlomil srdce, dokázala se do něj přes tu noc zamilovat, ale on ji poslal k šípku, že se nechce vázat a podobné řeči. No tehdy to zrovna moc úsměvné nebylo, ale po týdnu se z toho Peťa vzpamatovala, říkajíc, že když nic, tak si alespoň pořádně zašukala.

Druhý dozvuk byl o pár dní později, kdy jsem se potkal s tátou Kaká, ten když mě viděl, mával, abych se zastavil:

„Ahoj Filipe, nedá mi to, ale musím se tě zeptat. Jako je to úplně jedno, ale není ten náš Dan, taky jako to... no, jak to říct… no jako jsi ty?“

„Myslíte gay?“

„No gay.“

Pousmál jsem se:

„No pane Tůma, jak jste na to přišel? Nebojte, není, nebo to hraje naprosto skvěle.“

„No jak jste přijeli z tý Prahy, já ho našel na posteli, rozpláclýho v trenkách, na zádech a na tváři měl takovou tu duhovou vlajku a na zemi se válel nějakej leták o coming outu. Tak jsme z toho s manželkou docela zmatený.“

„Neee pane Tůma, to se fakt nebojte, my jsme kluky vytáhli na Pride, pravda je, že ho tam nějaký kluci chtěli sbalit a tuhle vlajku mu na záda namalovali, no a trochu popil, tak se asi nestihl osprchovat. Jsem si naprosto jistej, že Dan vám přivede domů nevěstu, nebojte,“ usmál jsem se.

„Jo takhle, no dobře, ale takhle, kdyby přece jen něco takovýho naznačil, tak mu klidně řekni, že jsem se tě ptal a hlavně ať se mě ani mámy nebojí, my se fakt zlobit nebudeme. Přece víš, že tě bereme a bavíme se s tebou i s tím Robinem. Já se ho nechci ptát napřímo, to mi přijde blbý. A jestli se pletu, tak si tenhle rozhovor prosím tě nech pro sebe, to by bylo fakt blbý.“

„To se spolehněte, zůstane to mezi námi, i když jak znám Dana, on byl to vzal s humorem.“

S tím jsme se rozloučili, pan Tůma byl roztomilý, byl tak kouzelně nervózní, kdo by to byl řekl, právník, a jak se cítil nepříjemně. To už byla definitivní tečka za Pridem, krom toho, že jsme si občas s Robinem zavzpomínali na naše číslo v klubu.