Venkovský příběh – 5. Sýkorka

Druhý den ráno jsem se probudil celý rozlámaný, nevyspalý, protivný a nenáviděl jsem celý svět. Zároveň mi bylo jasné, že budu mít milion nepřijatých hovorů a milion zpráv od zvědavých kumpánů. Jaké bylo mé překvapení, když telefon nic takového neukazoval. Byl jsem ale rád, vůbec nevím, co bych jim psal, nadržencům.

V kuchyni seděli ctění rodičové, bylo tam útulno, voněla káva a na stole byla bábovka, kterou mamka den předtím upekla.

„Dobré ráno,“ pozdravil jsem svým chraplákem.

„Dobré ráno, Fildo, kafe ti hned udělám a máme bábovku, nebo si dáš něco jiného?“

„Ne, mami, díky, bábovka bude stačit.“

Když se vařilo kafe, táta na mě mrknul:

„To byla dlouhá procházka včera s Petrou.“

A už je to tady! Nikdy nechoďte na stejný večírek s rodiči.

„Jojo, nás to tam nebavilo, tak jsme se šli projít celou vesnicí, došli jsme až k dráze a pak, přes hřiště, jsme to vzali zpět. Hodně dobře jsme si pokecali. A co vy, jak jste dopadli a jak to tam probíhalo?“ snažil jsem se přetočit hovor jinam.

„Ale jo,“ řekla mamka, „my jsme šli kolem půlnoci s Pavelkouc a bylo to celkem fajn, pořád se tancovalo, akorát Dan tam udělal ostudu, jako že to přehnal s alkoholem, je jak proutek, tak toho moc nevydrží.“

„Takže teď s Petrou chodíte?“ vrátil se taťka k tématu.

„Pepiku!“ okřikla ho mamka.

„Tati! Byli jsme se jen projít a zakecali jsme se, no!“

„Jo, jasný, jen se zajímám o svého synka, prostě jste se byli projít a zapovídali jste se do jedný ráno,“ potutelně se usmíval.

Tím to naštěstí skončilo a já zalezl do pokoje a tam si pořád promítal včerejší trapas. Kluci se naštěstí neozvali, a tak den ubíhal v mém pokoji klidněji, než jsem očekával. Až asi v pět odpoledne přišla SMS od Dominika: Čus, nechceš jít na jedno? Nemám co dělat, Monča se musí učit, Kaká chrápe a Pucek je s Ančou, tak bychom byli jen my dva.

No vlastně jsem byl i rád, že mi napsal, celý den jsem byl zavřený a sám se sebou jsem se už užíral a potřeboval jsem si s někým popovídat. A pokud jde o popovídání jako chlap s chlapem, je Dominik nejlepší a vlastně jediná volba. Potvrdil jsem mu to a za půl hodiny jsme seděli u pana Šichty. V hospodě skoro nikdo nebyl, jen tři štamgasti, co je tam najdete každý den, jinak nikdo. Dominik už tam seděl.

„Ahoj brácho,“ poplácal jsem Dominika po zádech.

„Čus Fílo,“ plácli jsme si.

„Tak co? Jak to tady včera dopadlo, když jsme odešli?“ snažil jsem se nahodit téma zábava.

„Ale jako celkem to šlo, Puckovi odešli chvilku za váma, akorát Kaká, ten se vyznamenal, začal do sebe házet panáky, pak se tady motal, vrážel do lidí, párkrát se natáhnul a ve finále poblil stůl na sále a pak ještě komplet zeblil hajzly. Šichta řádil jak černá ruka a chtěl nás všechny vyhodit, jakože i mě s Mončou. Tak jsem Kaká vyprovodil sám a šel to uklízet, no fakt jako chuťovka, hlavně ty hajzly, jsem myslel, že tam přidám a začnu vytírat nanovo. – Pane Šichta, ještě jednou sorry za ten včerejšek, ale Dan se vám omluví, o to se postarám!“ zavolal na hostinského.

„No když už jsme chtěli jít, tak dorazila banda z Mitrovic, tak jsme s nima ještě chvíli pařili a asi ve tři jsme to zabalili, hrálo se snad až do čtyř. No ale co ty? Jak jste včera dopadli s Petrou?“ A nadšeně zvedl obočí.

Jak to dořekl, ve dveřích se zjevila Petra. Byla evidentně zaražená, že tam jsme, ve mně by se v tu chvíli krve nedořezal.

„Ahoj Peťo,“ pozdravili jsme oba sborově, Dominik s nadšením, já jen s velmi strojeným nadšením.

„Ahoj!“ odvětila velmi stroze a prošla kolem nás k výčepu.

Dominik se za ní podíval, pak se podíval na mě a nafoukl tváře jako žába, aby dal najevo, že je nějaká nabručená.

Petra si naštěstí koupila jen nějakou colu a odcházela, ale jak šla kolem nás, tak se podívala na mě a spustila:

„Ale copak, v gumárnách máte dneska volno, že jsi tady? Nebo snad Dominikovi líčíš, jaký jsi měl včera parádní večer, hlavně nezapomeň vše barvitě popsat!“

Dominik vůbec nechápal, nahodil ten svůj přísný pohled:

„Hele nevím, co se mezi váma včera stalo, ale ať je to, co je to, vyříkejte si to mezi sebou a netahejte to na veřejnost do hospody!“

Petra vyhekla a dala oči v sloup:

„Stalo? No kéž by se něco stalo! Ale to celý večer koukat na tuhle flašku coly je zábavnější.“

„Víš co, Petro, jdi do prdele, chováš se jak kráva,“ zařval Dominik na Petru.

Já tam seděl rudej, hlavu v dlaních, chtělo se mi brečet, chtělo se mi skočit pod vlak, chtěl jsem přestat existovat.

„No vždyť už jdu, radši se postarej tady o kamaráda Filípka, vypadá, že se ti tu za chvíli sesype.“ A odešla.

Právě nastalé halo probralo z letargie štamgasty a pan Šichta měl zpestření jinak nudného večera. A samozřejmě sledovali, co se bude dít dál.

Já seděl, pořád hlavu v dlaních, Dominik mě plácnul rukou do předloktí.

„Prosím tě, Fílo, co to bylo? Co se včera mezi váma stalo?“

„Domčo, pojď radši na cigáro.“

Sice jsme nekouřili, ale bylo to znamení, abychom šli ven, opravdu jsem nechtěl dělat divadlo pro ostatní. Stačí, že ho tam perfektně sehrála Petra.

„Dome, stalo se asi to nejhorší, co se mohlo stát, úplně jsem selhal.“

„Počkej, jak selhal, jsi se hned udělal?“

„Kdyby to, prostě se mi vůbec nepostavil.“ A povyprávěl jsem mu všechno, jak to bylo. Byl jsem z toho fakt na dně.

Dominik bedlivě poslouchal:

„Hele je to blbý se ptát, ale ty jsi si ho ještě před zábavou honil, co?“

„Právě že vůbec, naposledy někdy v pátek ráno a od tý doby ne, věděl jsem, co mě čeká. Normálně si to dávám i třikrát denně.“

Dominik se pousmál, jako že tohle taky dobře zná:

„Ty jo, tak čím to může být?“

„Hele já myslím z toho, jak to bylo děsně naplánovaný, já z toho asi dostal nerva a furt myslel na všechny, aby to dobře dopadlo, aby Petra byla spokojená a abych vám se mohl pochlubit, a takhle to dopadlo.“ Bylo na mně vidět, že jsem z toho moc špatný.

Dominik udělal něco, co by mě v životě nenapadlo, že udělá, nikdy předtím to totiž neudělal. Popadl mě a obejmul svým obrovským železným tělem.

„Fílo, to je mi hrozně líto, ale neboj, nevyšlo to teď, vyjde to příště.“

Úplně přesně vystihl to, co jsem v tu chvíli potřeboval, cítit oporu někoho blízkého.

„Dome, díky, tohle jsem asi potřeboval, jak obejmout, tak slyšet.“

„Tak to je jasný, jsi kámoš v nouzi, tak jsem tu pro tebe,“ poplácal mě po zádech.

Naznačenou pěstí jsem ho přátelsky jemně udeřil do hrudi.

„Fakt díky, ale je jasný, že to příště nebude s Petrou, chtěl jsem to s ní nějak urovnat, ale po tomhle extempore fakt ne.“

„No tak to si taky myslím, ukázalo se, že je to pěkná píča.“

Druhý den už se samozřejmě ozvali Pucek s Kaká, aby ukojili svou zvědavost, dohodli jsme se tedy, že půjdeme večer všichni čtyři jen tak na hodinku vyvenčit Rafíka, což byl Puckův pes, takový voříšek. Při venčení jsem klukům pověděl, co všechno se stalo. Docela mě překvapil Pucek, který tentokrát projevil pochopení s tím, že přesně tohle se mu jednou taky stalo s Aničkou a že si myslel, že takovouhle věc budeme řešit někdy v šedesáti. Kaká se sice do mě vyloženě nepustil, ale začal mi dávat rady a vysvětlovat, co všechno jsem udělal špatně.

Dominik to nevydržel poslouchat:

„Kaká, nech toho prosím tě, už to stačí!“

„Ale já…,“ nestihl dopovědět Kaká, když ho znovu Dominik zastavil.

„Prostě už drž hubu, no! To je přesně to, co teď potřebuje Fíla poslouchat. Jo a v pátek se omluvíš Šichtovi… Jo a mně platíš celej večer pivo, za ten poblitej stůl a hajzly, to byla opravdu vyvoněná záležitost to po tobě uklízet. Ses nemohl jít vyblejt ven?“

„Sorry, já vůbec nevěděl, kde jsem, skoro nic si nepamatuju,“ řekl kajícně Kaká.

Naštěstí už se to moc neřešilo, čas běžel poklidně, jen Petra mě přestala i zdravit a všiml jsem si, že když jsme se měli potkat a ona měla možnost jít jinudy, udělala to. Mě to hrozně mrzelo, chápu, že jsem ji zklamal, ale tohle chování mi přišlo zbytečné a je jasné, že na sebevědomí mi to taky moc nepřidalo. Sám bych měl zájem to urovnat, ale copak to šlo?

Přešly Vánoce, kdy jsem se s klukama ani moc neviděl, buď byli s holkama, nebo se jezdilo po příbuzných. Jen na Štědrý den se u nás ve vsi koná sousedská sešlost, kdy se sejde tak půlka vsi u kapličky, zpívají se koledy, podává se svařák, nanosí se cukroví a lidé si přejí krásné Vánoce. Vždycky se rád účastním, lidi jsou takoví přátelštější, milejší a skvělé je, že se zde sejdou všechny věkové kategorie, od kočárků až po ty nejstarší dědečky a babičky. Samozřejmě kromě mě nesměl chybět nikdo z naší party, popřáli jsme si a Dominik mě chytil kolem ramen a tak nadějně mi řekl:

„Fílo, tobě zvlášť super Vánoce a ničeho se neboj, teď už bude jenom líp.“

Těžko se mi to přiznává, ale Dominik mě tímhle gestem fakt dojal. Kde se to v něm sakra bere? Vždycky byl fajn, to jo, ale takhle citlivý? Od té doby, co je s Mončou, je více otevřený a vůbec nepůsobí tak nekompromisně, tedy až na druhý pohled. No jo, holt láska dělá s lidmi divy. A já za to mohu být rád, jelikož jeho slova mě opravdu povzbuzovala.

Jak jsme se na Vánoce skoro neviděli, o to víc jsme se těšili na Silvestra. Dominikovi rodiče jeli slavit k nějakým známým, vzali s sebou i malou Magdu, takže barák byl volný a jeho rodiče nám dovolili udělat párty, i když měli velké obavy. Hlavně z toho, aby Kaká nebo někdo jiný nedopadl jako na Mikulášské.

Kluci zajistili pití, já jídlo, takové ty klasické silvestrovské pochutiny, a v pět odpoledne jsme se sešli u Dominika. Pucek dorazil s Aničkou a Kaká přitáhl svůj nový objev, Marťu. Přesně mi k němu seděla, taková klasická miss plastická hmota, blondýna, jako docela hezká, ale nemůžu si pomoct, ale tyhle pipky, co vypadají, jako když je právě vylisovali v továrně, mi prostě nesedí. No a když promluvila, tak to taky stálo za to.

Dominika jsem potkal hned na dvorku, přivítal mě a u dveří zarazil, abych nemohl dál. Naklonil se za dveře a na hlavu mi nandal party čepičku a povídá:

„A teď uvidíš, já vím, že mě naši zabijou, ale bez toho to nešlo.“

Zavedl mě do obýváku. Tam bylo boží dopuštění, z lustru a nábytku visely papírové spirálky, všude se válely různé konfety a prostě tam už teď byl totální bordel. Postavil se za mě a zvedl ruce nad hlavu.

„A máme tady posledního pařmena Fílu, Silvestr může začííít!“ a zatroubil na nějakou papírovou kravinu.

Zpočátku jsme kecali o všem možném a nemožném, pak se pustila hudba a tancovalo se, já bohužel neměl s kým, ale naštěstí se o mě holky taky podělily, a pak jsme stejně pařili všichni dohromady. Před jedenáctou večer Dominik zavelel, že půjdeme na půlnoc do hospody popřát Nový rok a pak se vrátíme. Je to obdobná tradice jako Vánoce, jen se jí neúčastní tolik lidí. Ale stejně se tam vždy tak padesát sejde.

Když jsme dorazili, už to tam hučelo jak v úle a všechny stoly byly obsazené, jen jeden delší stůl byl téměř volný a počet akorát pro nás. Na jeho konci seděla paní Sýkorová s nějakou kámoškou. Zeptal jsem se, zda si můžeme přisednout, a Sýkorka samozřejmě s nadšením souhlasila. Kaká pěkně zrudnul a naše klučičí část se začala smát.

Kaká se na nás podíval:

„Prosím vás bez komentářů a debilních poznámek, jo?“

Holky nechápaly, na co naráží, ale nechaly to naštěstí být. Chvíli jsme pozorovali okolí a drbali, kdo je jak nametenej, kdo má co na sobě, no prostě klasika. Pak jsem se zvedl, že si odskočím, a cestou zpátky jsem potkal Jirku a zakecal se s ním. Jirka, týpek, který sice byl taky mladý, ale byl o sedm let starší, takže už byl někde jinde. Byl ženatý, měl děcko a zkrátka k nám by už nezapadl, i když člověk to byl na pohodu.

Jak jsem se vzdálil, tak u našeho stolu začala drbárna mojí osoby.

„Tak co uděláme s tím naším Fílou?“ hodil do placu Dominik a všem bylo hned jasné, na co naráží.

„Jo, musíme něco vymyslet, když je to takovej ňouma,“ přikyvoval Pucek s Kaká a začali vymýšlet různé strategie. Marťa jen tupě zírala, Monika se částečně zapojila.

Anička mlčela, chvilku poslouchala, ale nevydržela to dlouho:

„Sakra, co ho pořád řešíte? Nechcete to třeba náhodou nechat na něm? Až si v klidu nějakou přítelkyni najde a přijde to přirozeně? Nemyslíte, že ho to třeba sere, když ho pořád takhle řešíte a někoho mu dohazujete? Kdybyste furt takhle řešili mě nebo Huberta, tak vás zabiju.“

„Když Ančí, to je mezi náma chlapama, do toho ty prostě nevidíš jako holka,“ řekl Kaká.

„No jasně, jsem jenom blbá kráva, co nic neví. To jste pořádali nějaký závody nebo co? Kdo jako první, a Filip prohrál, tak ho teď nutíte, aby byl jako vy? To je překážka, aby byl členem vaší party, nebo co?“

Rozhovor celou dobu poslouchala paní Sýkorová, jejíž kámoška se odešla vlnit do rytmu reprodukovaného diska, a samozřejmě velmi rychle pochopila, co se řeší a co je za problém. Když jsem se vrátil ke stolu, kde jsem seděl hned vedle Sýkorky, byla na mě najednou milá víc než obvykle. Byl jsem z toho zmatený, proč je najednou taková? No asi to na mě zkouší, však je všeobecně známo, že je na zajíčky. Vytáhla mě tancovat, ale to už se přiblížila půlnoc, a tak se přestalo hrát, přinesl se šampus a začalo odpočítávat. S půlnocí jsme si začali všichni navzájem přát a olíbávat se. Sýkorka samozřejmě musela mít pusu na pusu. Po ohňostroji jsme se vrátili zpátky do hospody a Sýkorka mě zase vytáhla tancovat.

Samozřejmě to neuniklo klukům, a tak když byla pauza, zastavili se u mě Kaká s Puckem.

„Fílo, ta tě chce jako nikoho, to je skvělej nápad, ty potřebuješ pořádnou milfku, jako je ona, je fakt dobrá, víš přece, jak zajela mě,“ řekl Kaká s tónem, jak kdyby právě objevil lék na všechny nemoci světa.

„Prosím vás nechte toho, vždyť ta by nejradši vojela nás všechny dohromady, a ještě by měla málo,“ řekl jsem.

„No a to je právě vono, to je to, co potřebuješ, takovou nadrženou hydru, která tě nenechá přemejšlet nad kravinama,“ podpořil Dana Pucek.

To už se ale Sýkorka vrátila a zatáhla mě zpátky na parket. Po půlhodině se tak divně zamotala, až mi padla na ramena.

„Jé, Filipe, mně se nějak zamotala hlava, já už radši půjdu, prosím tě mohl bys mě doprovodit, kdyby se mi zase motala hlava, ať neomdlím a nespadnu?“

Tady se ukázala moje naivita, přece ji v tom nenechám, co kdyby jí bylo fakt špatně a pak bych to byl já, kdo jí nepomohl, řekl jsem si.

Kaká byl po ruce, a tak jsem ho poprosil, aby mi od stolu donesl bundu s tím, že jdu doprovodit Sýkorku domů.

Kaká se rozzářil:

„No jasně, ty bejku.“

„Prosím tě nech toho, říkala, že jí není moc dobře a jestli ji můžu doprovodit.“

„To je jasný, co kdyby jí bylo blbě, dobře děláš,“ řekl dost ironicky a raději jsem to již nekomentoval.

Sýkorka bydlela v bytovce, a tak jsem jí pomohl až k bytu, když odemkla, podívala se na mě:

„Děkuju, Filipe, ten vzduch mi udělal lépe, nedáme si ještě trochu šampusu? Chladím v lednici.“

„Ne, já už půjdu, paní Sýkorová.“

„A jaká paní Sýkorová? Přece víš, že jsem Lenka. A teď si tykáme a na to se musíme napít, tak se nenech prosit.“ Vzala mě za ruku a zatáhla do bytu.

Posadila mě do křesla, přinesla nějaké jednohubky, nalila skleničky a pustila sladké pomalé ploužáky. Připili jsme si tedy na tykání a znovu mi dala pusu. Pak se zvedla:

„Já stejně miluju ploužáky, pojď, ještě si zatancujeme.“ A vzala mě za ruku a přitiskla mě na sebe.

Jednu písničku jsme tancovali, když řekla:

„Tady je horko, viď, klidně si odlož tričko, jako doma.“

Bože, ona má úplně stejnou taktiku jako u Kaká, projelo mi hlavou.

Já se do toho moc neměl, ale zajela mi prsty pod tričko a tak jako ho nadzvedávala, tak jsem si nakonec tričko sundal.

„Teda, Filipe, ty jsi mě teď překvapil, jsi takový nenápadný kluk, ale pod tím tričkem schováváš pěkný tělo, proč tě v létě nevidím bez něj, alespoň bychom se měly, my holky, na co koukat.“

To mi zalichotilo a dostavilo se zrudnutí obličeje, a jak jsem nevěděl, kam se podívat, zastavil jsem se na Lenčiných prsou. Měla opravdu pevné trojky a k jejímu tělu seděly perfektně, takže se na ně velice dobře koukalo. Toho si samozřejmě všimla.

„Líbí se ti, Filipe? Jestli jo, klidně je osahej, neboj.“ A vzala mi ruku a položila si ji na prsa.

Začal jsem je mačkat a hned přidal druhou ruku. Byly opravdu výstavní, bez slova si sundala svoje tričko a byla tam jen v podprsence. Dál jsem je hladil a hladil ji po těle a zádech, až jsem dojel k zapínání. Rval jsem se s ním, až se usmála:

„Počkej, Filipe, já když tak sama.“

Rozepnula se a najednou se na mě vrhla, strčila mě zpátky do křesla, sedla si na mě obkročmo a začala mě líbat, což jsem jí dychtivě vracel. Mačkal jsem její kozy, chvíli je olizoval a Lenka pak začala líbat moje tělo a jela postupně níž. Rozepnula mi džíny, které hned sundala a hned vzápětí i trenýrky. Hladila mě po těle, po nohou, vnitřní straně stehen. Bylo to krásné, ale… Ale zase se nic nedělo, ten můj zase nereagoval. Kurva, to není možný, je sice starší, ale je to opravdu kus. Kaká nekecal.

Sýkorka to nevzdala a začala mě líbat na koulích a poté ho vzala do pusy, ale i to bylo tomu mému málo a nedal si říct.

Nevydržel jsem to, zastavil jsem ji se slovy:

„Promiň, Lenko, ale asi to nebyl dobrý nápad, já raději půjdu.“

Nechala toho, položila mi hlavu na stehno:

„Chápu, Filipe, jsem na tebe moc stará, ošklivá a hrrr, ty prostě potřebuješ nějakou hezkou, mladou, něžnou křepeličku.“

„Ale neee, to jsou přece nesmysly, rozhodně nejsi stará a ošklivá. Náhodou vím, že Danovi ses před pár lety moc líbila.“

„Ty o tom víš?“

„Jo, vím, ale jen chvilku, kdy se před námi prokecl, ale ví to jen kluci v partě a neboj, je to jen mezi náma.“

„No ale tobě se moc nelíbím.“

„Opravdu líbíš, ale jsem asi moc opilej, nezlob se, je to trapný. Já radši už půjdu.“

Oblékl jsem se, dali jsme si pusu na rozloučenou, u dveří mě Lenka ještě zastavila.

„Filipe, to je v pořádku, nic se nestalo, ale musím ti říct, že jsi mě opravdu překvapil, jaký je z tebe krásný chlap, choď oblečený odvážněji a holky nebudeš stačit odhánět.“

Zrudnul jsem zase jak rak, poděkoval a pak už odešel.

Do prdele, do prdele, do prdele, zase všechno špatně, já si toho ptáka urvu, je k ničemu! Byl jsem na sebe opravdu naštvaný. K Dominikovi už jsem nešel a zamířil rovnou k sobě do postele. Tam jsem zase přemýšlel, co jsem udělal špatně, že mi ani náznakem nestoupnul. Byl jsem z toho tak na nervy, že jsem nakonec začal brečet. Je to v hajzlu, jsem prostě impotentní guma, Petra to vlastně naznačila přesně. Funguje mi akorát u péčka, bude ze mě doživotní slintající prasák, co leda tak honí u kompu nebo někde v křoví. Nebudu mít žádnou holku, manželku, děti, nic. Vstup do nového roku fakt bez chybičky.