Gay povídky

Vzájemně stažená trika, rozechvělá kůže obou, až palčivé doteky. Matěj podložil ruku pod záda svého protějšku. Pomalu ho pokládal. Začal přejíždět rty po tvrdnoucích bradavkách. Pocítil nepoznanou touhu po těle pod sebou. Valeriánovy prsty pročesávaly vlasy. Jemné mnutí ušních lalůčků, kresba nehtů na kůži krku. Kolik je podob lásky? Nikdo je nikdy nespočítá. Neustále se rodí nové, aby nahradily předešlé. Prsty obou se znovu semkly. Ústa spojilo nekončící líbání.

David cítil jeho doteky snad úplně všude. Jeho hruď, na níž bloudily Sydovy ruce, sežehl žár, který se rychle šířil po celém těle. Napětí mu kázalo zadržet dech a rychle mu docházel kyslík. Věděl, že musí vydechnout a znovu nabrat vzduch do plic, jinak se už nenadechne nikdy. Za celý svůj zoufalý život nebyl tak nadržený jako v tuto chvíli a pochopil, že už se nemá cenu bránit. Nezvládl by to. Musel v duchu uznat, že měl Syd pravdu – v této chvíli by se jej nedokázal vzdát. A bylo mu to jedno. Proč se zoufale bránit něčemu, co stejně neměl sílu ovlivnit?

aneb o šlechetném studentovi.
Naučné vyprávění o síle viny a moci odpuštění. Zejména pro mládež dospívající veskrze vhodné a autoritami doporučené.
Důležité upozornění: Využití v textu uvedených erotických pomůcek v souvislosti s léčbou závislostí nemá žádnou relevantní oporu v seriózním vědeckém zkoumání a jejich užití pro medicínské účely nebylo příslušnými autoritami v jakékoliv podobě schváleno. Veškerá v textu uvedená odborná terminologie byla použita výhradně v rámci umělecké licence a text není určen jako doporučení či návod. Čtení může nepříznivě ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, motorickou koordinaci a rychlé rozhodování. Obsahuje doprovodné světelné efekty nevhodné pro děti, těhotné a jinak světlosenzitivní osoby.

Seděli na zemi a David Syda jemně svíral. Dával mu tím možnost odejít, kdyby si to rozmyslel. Nic takového ale Syd neměl v úmyslu. Objímal a tiskl se k Davidově hrudi, jako by v něm viděl tu poslední záchranu těsně před tím, než ho život úplně utopí. Víra, kterou do něj vkládal, byla pro Davida naprosto dechberoucí. Teď nemohl ustoupit, nemohl tonoucímu sebrat to poslední, na co spoléhal. Dokáže ho ale udržet? Dokáže zvládnout důvěru, kterou mu jeho student daroval?

aneb o šlechetném doktorovi.
Naučné vyprávění o síle viny a moci odpuštění. Zejména pro mládež dospívající veskrze vhodné a autoritami doporučené.
Důležité upozornění: V textu uvedené hodnocení důkazů, dovozené právní kvalifikace a potencionální trestněprávní důsledky nejsou závazným právním stanoviskem ani názorem k tomu oprávněné autority a nebyly s takovou autoritou ani konzultovány. Veškerá v textu uvedená odborná terminologie byla použita výhradně v rámci umělecké licence a text není určen jako doporučení či návod. Čtení může nepříznivě ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, motorickou koordinaci a rychlé rozhodování. Obsahuje doprovodné světelné efekty nevhodné pro děti, těhotné a jinak světlosenzitivní osoby.

„Dneska, můj Malý princi, budeme probírat tvůj oblíbený romantismus. Nerad ti to připomínám, ale už jen necelý měsíc zbývá do dne D. Opravdu bych tě rád viděl ve třeťáku," ušklíbl se. Na ta slova černovlásek konečně rozlepil oči. Chvíle, kterou potřeboval na probrání, byla pryč a on se snad jako pokaždé probudil s náladou vhodnou na dostání Davida do hrobu. Ne že by to tak kdy nazval. Bylo mu hezky, měl chuť hrát.

„Nevybral jsem si tě jako princeznu, co zlomí prokletí, nebo tak něco. Neříkám ti to, abys to vyřešil. Mám spoustu věcí, co vyřešit potřebují, včetně té úlohy, co jsem ti na ni dal podklady tehdy v autě. Vymyslím ti další, jestli chceš. Ale tohle, co ses teď dozvěděl, to už nechávám být i já. Nijak mě to netrápí. Naučil jsem se s tím žít. Když jsem to řekl Johaně, snažila se mě ochránit před rodičema, skoro o nich nemluvila, aby mě neranila, vypínala televizi, když se tam objevili horolezci. Tohle já nepotřebuju. Jsem v pořádku. Přijal jsem to. A teď to všechno víš ne proto, že bych se nutně potřeboval svěřit, ale protože ti na rozdíl od ostatních věřím, že to uneseš."

Ruce si dávám za hlavu a začínám přirážet, nejdřív zlehka, pak čím dál prudčeji. Je vzrušující šukat do tak pěkné pusy a dívat se do očí rozšířených obdivem k mému klacku. Vytahuje si vlastní penis ze slipů a začíná si ho honit. Fascinovaně zírám na vlhký otvor na špičce žaludu. Moc rád bych ochutnal.

„Musím mít ty kalhoty!" začal jsem panikařit, po čemž on se trochu lekl. Slyšel ale zoufalství, s nímž jsem promlouval, a pochopil, že můj požadavek skutečně nebyl myšlen z legrace. „Musíte je najít," strkal jsem jej směrem, kterým jsem tušil kabinku. „Dobře, dobře, vydržte," řekl mi a pustil mě, to mi však příliš nepomohlo. Znovu jsem se roztřásl. Vycítil to a opět mě chytil. „Bude to jenom na chvíli. Stůjte tady, jsem hned vedle vás." Mluvil smířlivě a přívětivě, natolik, že i já jsem se pokusil alespoň trochu uklidnit a s pažemi obmotanými kolem svého trupu vyčkával, až uslyším, jak se vedle mě pohybuje. To se stalo hned vzápětí. Klekl si na zem a bez problému se začal soukat po podlaze. „Takže…," odtušil, když už měl hlavu za dveřmi. Už jen ta představa pro mě byla nebetyčně nechutná, tma tomu nepomáhala a jeho hlas zněl snad až hravě. Kdyby nebyl moje jediná záchrana, nakopl bych ho. „Čtete rád?"

„Chceš být mou liškou?" zeptal se nakonec napřímo a pozvedl obočí. Nebylo v tom nic navíc, žádná emoce. Jen se ptal. „Chceš se nechat ochočit?" David se rozesmál, upřímně a uvolněně. „Syde, ty už to děláš dávno, tak co se ptáš? Přesně jako on, pomalu a nenápadně. Omotáváš si mě okolo prstu a já se nechávám. Jen bych rád věděl, kdy se necháš uštknout hadem," podotknul pobaveně. Syd se na něj udiveně zadíval, hned však tvář schoval za svou masku.

„To cestou doženeme, do Brna je daleko,“ mávnul rukou řidič a kráska se konečně rozhodla postoupit dál do autobusu. Ovšem hoch, co zřejmě patřil k ní a šel za ní, zase zcela rozhodil mě. Stejné vlasy barvy slonoviny, tvář anděla, modrý džínový komplet, oranžové tričko. Okamžitě mě napadlo, že tuhle tvář znám. Určitě z nějakého obrazu. Jistě, moskevské Puškinovo muzeum. Vlámští malíři, šestnácté století a hned se mi vybavil i nápis. „Chlapec, jehož krása se dotýkala hvězd.“

A i když si o jejích přesvědčovacích technikách myslím svoje, a i když mě to zrovinka na vodu nijak netáhne, jelikož jsem spíš suchozemskej typ – kolo, brusle, hory a podobně, tak tomu prckovi nechci kazit radost. „No tak teda jo,“ svolím a musím si oddálit telefon od ucha, jak ségra na druhé straně vypískne radostí. Jak malá!

crafty devil, 14:43: [Fotka přijata]
crafty devil, 14:43: No, jednou mi ten ručník upad, no 😉, to čumíš, co? 😛
bored matty, 14:44: Tvl, to ti ještě nestojí, jo?
bored matty, 14:45: [Video posláno]
bored matty, 14:46: To já už ho pěkně leštím…