Povídky

Za mračny se prokousával srpek měsíce. Kluci měli všechno připraveno. Láhev šampusu stála venku na stolku. Dvě sice jen obyčejné sklenice stříbřil měsíční svit. Filip sledoval hodinky. Korková zátka bouchla a vyletěla někam do sněhu. Z údolí pod nimi se ozývaly rány a k obloze mířily spršky ohňostroje. Připíjeli si a přáli k Novému roku.

Rozbehol som sa k nemu a vrhol sa mu do náručia. Objal ma prekvapivo letmo a to sa mi zdalo podozrivé, tak som sa odtiahol a pozrel do jeho prekvapenej tváre. „Tys přijel bez věcí?“ spýtal sa zaskočene. „Sakra,“ vyprskol som a bežal si nazad do autobusu pre svoju cestovnú tašku. Našťastie tam na mňa čakala. Tentokrát som vystupoval so sklonenou hlavou. Pripadal som si trápne. Usmial som sa, až keď ma Gabriel pevne objal a zašepkal mi do ucha: „No co, oblečení beztak nebudeš potřebovat. Asi je ti jasný, že většinu času strávíš nahej…“

Vstali, Roman chytl svého chlapce jako tehdy, přejížděl rukama po jeho bocích a ramenech. Rozepínal knoflíčky košile, zajel pod tričko a sundal ho. Rozepjal pásek, zip kovově zachrčel. Otíral se celou hlavou o klín svého partnera. Cítil pomalé vzrůstání na látce slipů. Zajel prsty pod ně a pomalu je stáhl. Couvli k posteli, jemně Standu posadil. Nechal jeho ruce ve svých vlasech, zatímco se sklonil.

Posunuli první řady stolů pro větší prostor k tanci. Místní jeviště bylo přece jen malé. Chlapci přiběhli. Oba v bílých trikotech. Zbyněk se posadil na židli a rozhlížel se. Na druhém břehu tančil David. Nejdřív jen drobné krůčky, úklony, vábení rukama. Pak se přidával Zbyněk. Pomalu opakoval tančení svého svůdce. Ten naopak zrychloval, přidával skoky, piruety. Neustále kynul rukou, až se hoch pustil přeplavat říčku. Na břehu ho David vyzvedl nad sebe a končili v divokém tanci. Všichni nadšeně tleskali.

Standa políbil Romana, ale pak se vysmekl, sjel níž a už rozepínal kalhoty. Hned stáhl tuzexové slipy a začal líbat penis, který byl zatím v klidu. „Moc miluju, když cítím, jak ti topoří a roste. Snažím se ho dostat vždycky kousek dál, ale asi to víc nepůjde. Viděl jsem na fotkách, jak měl kluk obrovský péro v puse celé.“ „To, prosím tě, nedělej. Stejně mě nejvíc vzruší, když mně líbáš žalud a štěrbinku.“

Standa pustil vodu a přidal z tuby pěnu. Seděli naproti sobě, pokrčená kolena. Roman je rozevřel a přitáhl si svého partnera blíž. Cítil na šourku jeho prsty nohou. Zajely níž, což ho nesmírně vzrušilo. I naproti bylo co obdivovat. Zvedl si ho do kleku a líbal polo ztopořený penis. Miloval tenhle počátek milostných her. Zažíval při tom zvláštní pocit. Podobný pozdějšímu orgasmu. Na rozdíl od něj to nebyly jen vteřiny, ale pomalé vlny rozkoše.

Šel si napustit vanu. Za ní byl kus stěny ze zrcadel. Tady se měli shlížet umělci. Pára z horké vody zamlžila chladné sklo. Viděl se rozmazaně. Vedle sebe prstem nakreslil siluetu postavy. Bude krásné mít zde svého nadcházejícího milence. Jen počkat pár dnů. Sedl si. Jeho péro už nabralo na svém objemu. Kolik takových večerů zažil. Nepočítaně. Ne, už neviděl svého bývalého, ale Zbyňka. Zcela vidině jeho mladého, krásného těla podlehl.

Po tvářích mu stékaly slzy. „Probuď se, prosím,“ zašeptal. Tuhle scénu sledoval se zatajeným dechem a srdcem bolestně sevřeným Arcan. Jestli si kdy dělal naděje, byly v prachu. Tolik citu v jednom objetí, tolik náklonnosti ve třech slovech. Nikdy Noaha nezíská. Přesto nedokázal odejít, trvalo nekonečně dlouho, než se v tichosti vytratil. Obraz jemných prstů hladících Eliasovu tvář se mu vypálil jako cejch. Další z mučivých vzpomínek do jeho soukromého pekla.

Ten týden v Beskydech si užili se vším všudy a na všech frontách. „No řekni, kdy naposled jsme zažili takovouhle pánskou jízdu?“ vyptával se Vilém skoro každý večer, spokojený sám se sebou a s tím, jak to celé šikovně vymyslel a zorganizoval. „Takhle dlouhou ještě nikdy,“ odpověděl Kuba napoprvé, načež za pár dnů to zaměnil za: „Takhle parádní ještě nikdy“, aby dal Vilémovi najevo, že to opravdu celé šikovně vymyslel a zorganizoval. A jestliže si to parádně užíval hned v těch prvních dnech, tak poté, co se uprostřed týdne nechal ukecat a zašel s Vilémem do hotelového suterénu vyzkoušet wellness služby, si to začal užívat úplně božsky, a sice proto, že se tam zamiloval.

„A ještě Simču vlastně, tu bych tam měl taky pozvat,“ připíše si Vilém další jméno na svůj seznam; konkrétně jde o seznam lidí, které hodlá pozvat na oslavu svých třiadvacátých narozenin. „Tu taky znáš, s tou jsem si v hospodě střídal směny, když jsme se poznali,“ opatrně koukne po Kubovi. „Hmm… No a co Veru?“ nadhodí Kuba. „Na Veru seru!“ zahlaholí Vilém a rozesměje se tomu jako vtipu desetiletí.

„Tak to vybal,“ postavil před něj jednou půllitr Kofoly na barový pult s takovou razancí, až část tmavé tekutiny vyšplíchla ven, a zkoumavě se na něj zahleděl. „Co se děje? A jestli řekneš, že nic, tak to rovnou zvednu,“ ukázal na ten půllitr, „a vyliju ti to na hlavu!“ „Ts, to je chování,“ hudral Kuba, „máte tu někde nějakou knihu stížností? Jsem nespokojenej s chováním jednoho číšníka, haló!“ „Já se tě ale neptám jako nějakej barman, ptám se tě jako tvůj kámoš!“ upozornil ho Vil.

Dneska je ten velkej den
On je nevěstou, on ženichem
Všechno bude sweet tak, jak má být

Bylo mně už šestadvacet, když mně přišlo, že život funguje jak přesýpací hodiny, co nejdou otočit. Čas utíká rychleji jak jemný písek v nich, a než se člověk naděje, je horní baňka prázdná. Z kluka se stává muž a z uniklé kořisti lovec. Ještě pár let a seminář mládí končí, protože mládí bude v hajzlu, ale můj život byl stále jako na houpačce.