Povídky

Vybrali sa do baru, ktorý Peter dobre poznal. Miesto bolo útulné, no s príliš tichou atmosférou, ktorá pripomínala Filipovi, ako veľmi je teraz zraniteľný. Sadli si k stolu a Peter objednal drinky. Jeden pohár prešiel, potom druhý, a Peter sa snažil, aby sa rozhovor uvoľnil. Filip si začal všímať, že ho Peter obratne vedie v rozhovore späť k Marekovi a Štěpánovi.

Kromě dvou drobných přehmátnutí a jednoho sotva patrného zaváhání to odehrál tak, jako kdyby tu skladbu už týden trénoval, ne jako kdyby ji viděl poprvé – to tedy klobouk dolů! „Pane jo!“ uznale jsem protáhl obličej. „Sice na pár chybiček bych tě upozornit mohl, to ne že ne, ale jinak to bylo excelentní…“ „Tak možno by ste mohol aj tento svoj súkromný názor omylom poslať mame,“ nadhodil potichu s očima upřenýma na klávesy.

V pokoji ho položil na postel. Svlékl mu košili a pak všechno ostatní. Byl jako loutka. Najednou dostal chuť stáhnout mu i slipy. Je to šest let, ale zatím mu nic neubraly na dřívějším těle. Mluvil o nějakém rozchodu. Uvidí zítra. Cítil, jak se v něm rozhořívá stará nenaplněná touha. Stál a fascinovaně sledoval tělo, které zbožňoval. Tehdy to byly představy, které i takovými zůstaly. Dnes cítil po svých několika poznáních, zcela jinou, tělesnou trýznivou touhu.

Bola neskorá jeseň a mesto už dýchalo chladom. Filip sa opieral o lavičku pri rieke a sledoval, ako sa posledné listy opadávajúce zo stromov neodbytne držia konárov. Voda plynula pokojne, presne tak, ako to mal rád – len on a jeho myšlienky. Jeho život bol posledný rok ako ten pád listov – pomalý a nevyhnutný. Niekde v hĺbke cítil, že niečo chýba. Niečo, čo by zaplnilo prázdno, ktoré sa usadilo v jeho srdci. 

„Honzo, tak toto je Julián, jeden zo študentov, ktorého budete od zajtrajška učiť… Julián? Julián, mohli by ste nám venovať pozornosť?“ Asi osmnáctiletý, na první pohled sympatický blonďák přestal hrát a překvapeně se k nám otočil: „Čože…? Ah, dobrý deň, ja… nepočul som vás prísť…“ A začal zmateně těkat očima mezi ředitelkou a mnou. „To nevadí,“ usmála se na něj ředitelka. „Julián, chcem vám predstaviť pána učiteľa Mareše, od zajtrajška vám bude dávať lekcie klavíra namiesto učiteľky Karasovej…“

Jeho nastávající milenec se trochu bál. Číst si o tom, to je všechno jiné, ale couvnout už nemůže ani nechce. Cítil jemné masírování. Pak jeden prst, který se pomalu klouzavě dostával dovnitř, přidal se druhý a pak ucítil pronikající penis. Leželi na boku. Michal nadzvedl Františkovu nohu a zrychlil. Ten začal vnímat pohybující se penis jako vlny šířící se tělem. Rychle si zvykal na dosud nepoznaný pocit. I pulzující výstřiky byly krásné. Jeho partner si ho vytáhl výš a během chvíle mu dopřál pocit vrcholu svými ústy.

Za mračny se prokousával srpek měsíce. Kluci měli všechno připraveno. Láhev šampusu stála venku na stolku. Dvě sice jen obyčejné sklenice stříbřil měsíční svit. Filip sledoval hodinky. Korková zátka bouchla a vyletěla někam do sněhu. Z údolí pod nimi se ozývaly rány a k obloze mířily spršky ohňostroje. Připíjeli si a přáli k Novému roku.

Rozbehol som sa k nemu a vrhol sa mu do náručia. Objal ma prekvapivo letmo a to sa mi zdalo podozrivé, tak som sa odtiahol a pozrel do jeho prekvapenej tváre. „Tys přijel bez věcí?“ spýtal sa zaskočene. „Sakra,“ vyprskol som a bežal si nazad do autobusu pre svoju cestovnú tašku. Našťastie tam na mňa čakala. Tentokrát som vystupoval so sklonenou hlavou. Pripadal som si trápne. Usmial som sa, až keď ma Gabriel pevne objal a zašepkal mi do ucha: „No co, oblečení beztak nebudeš potřebovat. Asi je ti jasný, že většinu času strávíš nahej…“

Vstali, Roman chytl svého chlapce jako tehdy, přejížděl rukama po jeho bocích a ramenech. Rozepínal knoflíčky košile, zajel pod tričko a sundal ho. Rozepjal pásek, zip kovově zachrčel. Otíral se celou hlavou o klín svého partnera. Cítil pomalé vzrůstání na látce slipů. Zajel prsty pod ně a pomalu je stáhl. Couvli k posteli, jemně Standu posadil. Nechal jeho ruce ve svých vlasech, zatímco se sklonil.

Posunuli první řady stolů pro větší prostor k tanci. Místní jeviště bylo přece jen malé. Chlapci přiběhli. Oba v bílých trikotech. Zbyněk se posadil na židli a rozhlížel se. Na druhém břehu tančil David. Nejdřív jen drobné krůčky, úklony, vábení rukama. Pak se přidával Zbyněk. Pomalu opakoval tančení svého svůdce. Ten naopak zrychloval, přidával skoky, piruety. Neustále kynul rukou, až se hoch pustil přeplavat říčku. Na břehu ho David vyzvedl nad sebe a končili v divokém tanci. Všichni nadšeně tleskali.

Standa políbil Romana, ale pak se vysmekl, sjel níž a už rozepínal kalhoty. Hned stáhl tuzexové slipy a začal líbat penis, který byl zatím v klidu. „Moc miluju, když cítím, jak ti topoří a roste. Snažím se ho dostat vždycky kousek dál, ale asi to víc nepůjde. Viděl jsem na fotkách, jak měl kluk obrovský péro v puse celé.“ „To, prosím tě, nedělej. Stejně mě nejvíc vzruší, když mně líbáš žalud a štěrbinku.“

Standa pustil vodu a přidal z tuby pěnu. Seděli naproti sobě, pokrčená kolena. Roman je rozevřel a přitáhl si svého partnera blíž. Cítil na šourku jeho prsty nohou. Zajely níž, což ho nesmírně vzrušilo. I naproti bylo co obdivovat. Zvedl si ho do kleku a líbal polo ztopořený penis. Miloval tenhle počátek milostných her. Zažíval při tom zvláštní pocit. Podobný pozdějšímu orgasmu. Na rozdíl od něj to nebyly jen vteřiny, ale pomalé vlny rozkoše.

Šel si napustit vanu. Za ní byl kus stěny ze zrcadel. Tady se měli shlížet umělci. Pára z horké vody zamlžila chladné sklo. Viděl se rozmazaně. Vedle sebe prstem nakreslil siluetu postavy. Bude krásné mít zde svého nadcházejícího milence. Jen počkat pár dnů. Sedl si. Jeho péro už nabralo na svém objemu. Kolik takových večerů zažil. Nepočítaně. Ne, už neviděl svého bývalého, ale Zbyňka. Zcela vidině jeho mladého, krásného těla podlehl.