Povídky

Ku večeři slavnostní v den narozenin Generálových jsme nebyli, k našemu překvapení, do jídelny uvedeni, nýbrž komorník Jeho Výsosti nás do jízdárny na velký balkon zavedl. Zde prostřena večeře bohatá byla. Mnoho lahůdek již měl jsem možnost v komnatách Generálových ochutnati, leč mí společníci k mnoha laskominám zpočátku postoj odmítavý zaujali. Jakmile viděli mne, jak labužnicky si některá sousta vychutnávám, sami do jídla se pustili.

Rybník byl na návrší nad vesnicí, její horní částí, z jedné strany obklopený lesem, ze druhé poli. Na keř nahnutý nad vodou si přehodili trička a plátěné kalhoty. Ve vodě mezi rákosím bylo potopené prkno původně z kusu lávky. Tím se dalo vyhnout bahnu a dál už byla větší hloubka vhodná k plavání. Ostrůvek vznikl naplavením větví, měl tak pět čtverečních metrů, plný prorůstajících vrbových prutů. Mezi nimi lavička z olše. Posadili se. Dal se odsud přehlédnout celý rybník s vlnícím se rákosím.

„Neumíš poslouchat, Eliáši?“ přimhouřím na něj oči, ale i když to trochu zavrčím, pořád ve svém hlase cítím i pobavení. Sám jsem překvapený, kde se to v něm bere. Měl jsem pod rukama spoustu lidí, co to měli přímo v povaze, to, že je tahle hra baví právě, když je postavená na tom, že neposlouchají, dokud je do toho nedonutím. Ale Eliáš takový nikdy nebyl. I teď si myslím, že to není úplně jeho styl, ale nemůžu říct, že by mě takováhle změna jeho chování nebavila. Baví mě to, a moc, ten kluk má v sobě spoustu vrstev a mně se zatím líbila každá, kterou jsem objevil.

Tak se také stalo. Zpočátku to nebylo nic moc. Chodili si užívat se mnou do skladu jen dva důstojníci, a to jen občas. To se však mělo brzy změnit. Jeden den si mne zavolal Pán do své kanceláře. Po vstupu jsem uviděl čtyři mazáky, o kterých bylo známo, že jsou na mladší ročníky hodně tvrdí. Jeden z nich byl podsaditý cikán a od pohledu hodně zarostlý. „Svléknout!“ „Ano, Pane.“ Všichni čtyři na mě koukali jak zjara. Jejich údiv se zvětšil, když jsem byl v cuku letu nahý, dle nařízení Paní jsem byl naostro. Ještě více nechápali v okamžiku, jakmile jsem se ocitl na všech čtyřech. „Vy taky! Nebo chcete k prokurátorovi?“

„To cestou doženeme, do Brna je daleko,“ mávnul rukou řidič a kráska se konečně rozhodla postoupit dál do autobusu. Ovšem hoch, co zřejmě patřil k ní a šel za ní, zase zcela rozhodil mě. Stejné vlasy barvy slonoviny, tvář anděla, modrý džínový komplet, oranžové tričko. Okamžitě mě napadlo, že tuhle tvář znám. Určitě z nějakého obrazu. Jistě, moskevské Puškinovo muzeum. Vlámští malíři, šestnácté století a hned se mi vybavil i nápis. „Chlapec, jehož krása se dotýkala hvězd.“

A i když si o jejích přesvědčovacích technikách myslím svoje, a i když mě to zrovinka na vodu nijak netáhne, jelikož jsem spíš suchozemskej typ – kolo, brusle, hory a podobně, tak tomu prckovi nechci kazit radost. „No tak teda jo,“ svolím a musím si oddálit telefon od ucha, jak ségra na druhé straně vypískne radostí. Jak malá!

crafty devil, 14:43: [Fotka přijata]
crafty devil, 14:43: No, jednou mi ten ručník upad, no 😉, to čumíš, co? 😛
bored matty, 14:44: Tvl, to ti ještě nestojí, jo?
bored matty, 14:45: [Video posláno]
bored matty, 14:46: To já už ho pěkně leštím…

Po večeři dlouho povídali. Gusta se při sprchování prohlížel v zrcadle. No je kus hezkého chlapa, trochu víc ochlupená prsa a nohy. Že nemá Petr v plánu ženitbu, to ještě nic neznamená. Představoval si, jak takové mládí objímá v bocích. Hodně se vidinou jeho těla vzrušil a musel odpustit. Pěkný gejzír málem vystříkal na nedodělanou zeď. Sny jsou sny. Nesmí se jim poddávat.

Na Instáči se tak objeví krátkej prostřih mýho dnešního videoklipu, tentokrát jsem s dronem lítal nad nedalekou zříceninou jednoho středověkýho hradu; pod video přidám poznámku, že celá verze je jako vždycky k vidění na mým Youtube kanálu… No, a pro dnešek mám hotovo, zítra si sem přijdu „posbírat“ lajky a případný komentáře. Užuž chci spokojeně vypnout komp a zajít si pro zaslouženou večeři, když mi zabliká upozornění na příchozí zprávu od nějakýho Joachima.

Když se podívala k okénku, které před tím stáhla, aby se vyvětralo, ztratila řeč. Chlapec se teprve shýbal a zatím viděla jen seprané džíny přímo v rozkroku. Přestože byly volnější, co viděla, jí způsobilo závrať. To snad není možné, nemá třeba něco v kapse? Uvědomila si, jak asi to bude vypadat, až pořádně stoupne. Teď uviděla příjemnou usměvavou tvář s tmavými delšími vlasy. Tmavé oči a hodně plné rty.

Díval se před sebe na obzor. Dělníci stavěli pyramidu pro faraona. Sledoval jejich svalnatá, zpocená těla, jak se lopotí s velkým kvádrem. Práce byla více než náročná, ale dobře zaplacená. Každý vydělal za rok tolik, co faraonův rádce za dva. Proč faraon tolik spěchá, nikdo nevěděl, a jemu osobně to bylo opravdu jedno. Pracující muži byli v tuto chvíli jen lákavé objekty k hodnocení. Tvrdá práce formovala jejich těla, svaly a šlachy v sehraném rytmu posouvaly zátěž.

Z dalšího rozjímání ho vytrhla náhlá změna silnice. Jakž takž okresní asfaltka skončila a začínal menší tankodrom. Zpomalil. Před ním se táhl traktor s vlečkou krmení. Ta občas poskočila a utrousila mu pod kola hrst jetele. Traktorista přidal, aby vyjel kousek kopečku s mostkem. Za ním ho předjede, už se chystal přeřadit, když u zábradlí uviděl chlapce. Opíral se o patník, mávnul rukou a ukazoval na nohu. Zastavil.

Bez slova sa začne vyzliekať. Lačne pozorujem, ako zhadzuje sako, košeľu, pod ktorou sa ukazuje nádherné mužné a pevné telo. Niekto sa o seba stará. Nohavice idú dole a stojí tam len bielych boxerkách. Bez váhania ich stiahne. Stojí v tieni, takže nemám veľmi dobrý výhľad.