Filtr povídek

„Prostě seš nudnej.“ „Nudnej…?“ „Jo. Prostě to, že seš hezkej a milej, mi jednoduše nestačí. Ty prostě nemáš odvahu k nějakýmu experimentu, ty se bojíš nějakýho většího vzrušení. Stáhnul by sis kalhoty a zašukal by sis tady a teď?“

"Krásně hřeješ," zašeptal jsem své drahé polovičce a zavrtal jsem se do houští, jak říkám občas z legrace jeho porostu. Už není černý jako kdysi, ale trošku stříbrný. Když nic neříkal, začal jsem ho hladit. Pleskl mě po ruce.

Kam ti to nastriekam? Môžem ti to streknúť do papuľky?“ Bolo mi jasné, že Juraj sa zrejme blíži k výstreku a na to som sa veľmi tešil. „Budem rád, ak sa urobíš do mojich úst.“ A myslel som to vážne. Chcel som ochutnať Jurajove semeno. Jeho vták chutil úžasne a páčilo sa mi Jurajovi fajčiť.

Přistoupil k Fritzovi a políbil ho. Pomalu se stmívalo. Ne ovšem pozdní dobou, ale černými mračny. V koupelně zapálili svícny. Oblečení se ocitlo na věšácích. Oba chlapci přistoupili k Leškovi a začali líbat jeho prsní bradavky. Hladili zároveň jeho tělo. Pak se ruce všech ocitly na jejich krásně vztyčených penisech.

„Ty kokot, znáš jak me boľa vajca?“ „Co, chceš jich ode mňe premíšac?“ „Práve, že sú premišane až bars.“ Chechtal se. „Ty śi sebe naražil dajaku radodajku.“ Uculeně přikyvoval. „Aľe jakú! Aspoň tri raz za dzeň jebeme a potom eśči calú noc. Chodzim ke nej do Matejovec. To je mašína, keby ci dala cicky na pľeca, ta máš ploché nohy.“ To rozuměl i Jirka a všichni jsme se řehotali. „Pytam ce kráśňe, z Matejovec ani kráva nedobra.“

Držel jsem ho za ruku, když jsem ho vedl k výtahu… A ve výtahu taky… A když jsem odemykal svůj byt, tak taky. Držel jsem ho za ruku, jako kdybych mu chtěl vynahradit všechny ty dny, kdy jsem to nedělal.

„Všechno bude v pořádku, neboj se. Já asi vím, kde jsi. Vydrž dvacet minut. Musím si zapnout GPSku, nikdy jsem tam autem nejel a nerad bych se ztratil. Pojedu tak rychle, jak mi ta průtrž dovolí, ty se zatím zkus schovat někde pod převis. Ne pod strom, to je nebezpečné. Můžeš chodit? Nejsi zraněný? Neměl jsi záchvat, že ne?" vyděsil se nad myšlenkou, že tam někde ležel bez pomoci a v bezvědomí. Dobře si pamatoval, jak byl tenkrát slabý, ačkoli to nedával na sobě znát. Jen pevně doufal, že se nemýlil a pojede na správné místo. Další skály, na které bylo dovoleno lézt, už byly jen Čertovky a ty byly přímo v centru vesnice, tam by se neztratil.

„Simone! Pomiluj mne!“ Snad mi vypadly oči z důlků. Nevěřil jsem tomu, co jsem slyšel. „Cože?“ „Chci se s tebou milovat! Chci, abys ty byl můj první, nauč mne milovat se.“ „Chápeš, co říkáš? Já tě nemiluji!“ „Já vím, ale mám tě rád, líbíš se mi a věřím ti. Věřím, že mi neublížíš, že budeš něžný a opatrný.“ „Jak si můžeš být tak jistý?“ „Protože jsi na mne byl vždy hodný a milý, nelhal jsi mi, staráš se o mne, záleží ti na mně. A od kluků jsem se také leccos dozvěděl.“ „Prosím tě, a co takového ses dozvěděl?“ Potměšile se šklebil. „Že se umíš moc hezky milovat. Že neměli nikdy lepšího milence od tebe. Že máš až neskutečnou výdrž a stále chceš, kdykoli a kdekoli.“ Chechtal se. „To zní jako definice nějaké sexmašiny.“

Zbadal som ho pár sekúnd pred tým ako on mňa. Vyzeral ako vždy. Dokonale. Bojovne som vystrčil bradu a pozbieral všetky svoje predsavzatia, v ktorých som si prisahal, že sa k nemu budem správať odmerane. Lenže stačil jeden pohľad do jeho očí a tie moje smerovali k zemi spolu s uvedomením, že mi fakt hrozne chýbal.

„Co tady chceš, ty buzno!“ vykřikl jeden z nich. Začal plavat k němu. „Jdeme, dáme té svini nakládačku,“ volal na ostatní. Ti hned směřovali za ním. Hoch ani nestačil něco říct. Dva ho chytili zezadu za ruce. Jeden mu stáhl plavky a chytl ho za koule. „Nechte mě, nic jsem vám neudělal,“ křičel bolestí. Porazili ho do vody a začali do něj brutálně kopat. Adam sundal kecky, stáhnul montérky a tričko. Jeho tělo v bílých trenýrkách se mihlo v oblouku u skály. Vynořil se kousek od kluků.

Ráno jsem se vzbudil s pocitem vlhkosti na stehně, ruka průzkumnice zjistila lepkavou hmotu na straně Bernarda. Pochopil jsem. Nešlo vstát a nevzbudit je. Políbil jsem Bernarda a on líně otevřel oči, usmál se, ale vzápětí se překvapeně zarazil. „Já jsem…“ Dal jsem mu prst na ústa. „Já vím, mám to na stehně,“ usmál jsem se. On se stále tvářil nejistě. „Nic to není, tomu se říká 'mokrý sen', není to nic hrozného, to zažil asi každý kluk. Pojď, půjdeme se osprchovat!“ Ve vlhkých přilepených boxerkách šel jako kačer.

„Vstáváme. Máme novej den, což by většinou byla nová příležitost k sexu, ale vzhledem k tomu, že bych přes venkovní hluk neslyšel sladké vzdechy své Růženky, budeme muset počkat na večer. Věčná škoda. Už to skoro vypadalo, že ti vylepším hodnocení, ten včerejšek byl super, ačkoli příště bych rád zase se vším všudy. Mohli bychom někam vypadnout. Po ranní puse – tu chci i s řemeslníkama kolem baráku," odtušil, a jednu si od ještě rozespalého Davida vzal. „Tebe vyplivlo samo peklo i s těma dole, že jo?" zaúpěl David a přetáhl si polštář přes tvář i uši, aby utlumil příšerný zvuk sbíječky, jenž se ozýval z přízemí. Chvíli tak zůstal, a když nastal klid, uslyšel tichý smích. Odhodil polštář na stranu a zašklebil se. „Ošukám tě tak, že tě vlastní matka nepozná, ale jen pod podmínkou, že mi seženeš kafe."

„Honzíku, nechtěl bys zítra zajít ke mně?“ Podíval se na mne s jakousi nedůvěrou v očích. Mlčel. „To není dobrý nápad.“ „Takže náš vztah není přátelský a řediteli jsi lhal?“ Mlčel. „Promiň, že jsem tě obtěžoval, domníval jsem se, že jsme přátelé.“ „Pch,“ uchechtl se. Otočil jsem se a odcházel. „Jsem ti dobrej jenom na to, abych ti podržel,“ zařval za mnou a celá chodba oněměla, všichni studenti jako by zmrzli.