Povídky

Vyskočil jsem ze sprchy na dlaždičky, což samozřejmě nebyl úplně inteligentní nápad. Nemohlo to logicky skočit dobře. Při doskoku se mi nohy rozjely jak profesionálnímu gymnastovi s tím rozdílem, že do profíka mám opravdu hodně daleko. Naneštěstí mě napadlo zahrát si na pytel a stočil jsem svůj pohyb na záda, neboť mi bylo jasné, že jinak bych skončil místo s připraveným zadkem spíš s natrženým. Pád na zem se proto jevil jako lepší varianta. Stále bolestivá ale ne tolik. Naraženou kostrč už jsem párkrát měl.

„Adam Korcakovský.“ Hedvábný hlas ho vyburcuje, že se narovná. „Vanin,“ odsekne. Otočí se čelem ke svému bývalému milenci, který ho zradil hned dvakrát. Prvně, že ho nemiloval, podruhé tím, že si vzal na karneval jinou masku. Lhář, kterému není rovno. „Ano, pane Vanine. Musím vám hodně vysvětlit.“

S Vojtou se známe od gymplu. Neuvěřitelnej charizmáč, co před ním holky padaj jak šraňky. A neuvěřitelnej děvkař, co na gymplu snad vojel všechny holky. A tenhle kluk se od gymplu kamarádil se mnou. Občas mě napadlo, jestli to není kvůli tomu, že ví, že já mu po žádný jeho holce nevyjedu. I když tedy ty holky střídá, tak je na ně vlastně současně hrozně žárlivej…

Mohl jsem to někomu říct. Viktora by vyhodili ze školy a já už bych ho nikdy neviděl. A nebo toho využít. Mám ho v šachu. Žaludek se mi při tý představě převrátil na ruby. Já mám Wikovi vyhrožovat? Po tom, co se stalo, to byla asi jediná možnost, jak být aspoň blízko něj.

Rty pod maskou ztvrdnou, ruce se zvednou a maska spadne do klína. Adam polkne. Nevnímá zohavenou tvář, ale kočičí oči. Ty jsou stvořeny pro masku. „Mohu vám udělat masku?“ Olivier se začne smát. To je celý Adam. Jiný by se otřásl hrůzou, ale on ne. On se ptá, zda může udělat masku. „Uvidím. To já jsem vypátral, jakou bude mít hrabě masku. Tím chci říct, bude mít vaši masku Fénixe. Bude mít stejně početnou družinu jako vy. Letošní karneval je ve jménu – Žij barevně. Co chcete, Adame?“

„Proč ne?“ mladík se díval do modrých očí, cítil sílu stisku paže, která ho zadržela. Muž trochu povolil sevření, nepřestávali se na sebe dívat. „Radime?“ „Já… já nemůžu.“ „To není odpověď, proč tu nechceš zůstat?“ nepohnuli se. „Já, Vašku, já chci, ale to…,“ sklopil oči. A Vaškovi to došlo. Najednou měl sucho v krku, srdce se rozběhlo zběsilým tempem, pak si řekl, že to může být poslední šance.

Zavolal si mě šéf, že má pro mě práci. „Wille, tenhle klient si pravidelně objednává Lucase, ale ten je nějakej nachcípanej, tak si tě klient vybral jako záskok. Máš kliku, platí hodně dobře. Zkus Lucasovi zavolat, ten klient prej mívá nějaký specielní přání. Tady máš adresu, za hodinku máš nástup.“

„Tak si pusť ten větrák… Ok, tak teda hodně štěstí. Já už půjdu do práce,” vzmohl jsem se nakonec a rovnou se chystal k úprku, dřív než začne být horko i mně. „Počkej!” skočil po mně jak hladový tygr. Nejenom, že mě neskutečně vyděsil, ale jeho váhu jsem neunesl a sesul se k zemi i s ním.

Adam Vanin přijal od svého přítele výzvu k duelu na karnevalu v Benátkách. Jeho přátele a sestra se rozhodli ho v tom nenechat.

Seděl jsem na zahrádce své oblíbené kavárny a užíval si letního dne. Pozoroval jsem ty směšné postavičky spěchající v úporném vedru neznámo kam. Já se nikam nehnal, byly prázdniny a já tenhle měsíc nepracoval. Neužíval jsem si prázdnin balením kluků na koupáku a vymetáním diskoték, radši jsem se válel v posteli a občas vylezl ven na sluníčko, většinou do téhle kavárny, která byla v přízemí domu, v němž jsem bydlel.

Prošel kolem něho, skrz zeď a byl pryč. Proč je ksakru tak nervózní, jen spolu mluví. Rozhlížel se, zaslechl chrápání. Našel spícího muže. Rozvalený v křesle s lahví piva v ruce. Klouby na rukou ještě zarudlé od úderů do Filipových zad. Nejraději by mu něco provedl, ale Filip potřebuje prostor pro ústup. Rychle se k němu vrátil. Poslechl, do batohu si narovnal všechno, pro co si přišel. Taky se převlékl. Těsné džíny a přiléhavé tričko smaragdové barvy, když na Michala pohlédl, usmál se na něj. Plachý úsměv zvířete v kleci.

Adam vytváří masky na karneval, když mu přijde výzva od jeho expřítele. Přijme výzvu a postaví se mu s přáteli? Co vlastně chce? Pomstit se, nebo začít opět žít?

Filip se od něho odtrhl. „Umyju tě,“ nalil si na dlaň sprchový gel a začal ho zvolna roztírat Zakovi po těle. Prsty několikrát přejel přes tuhé růžové bradavky, až Zak zavzdychal, a pak sjel do rozkroku. Bylo to neskutečně vzrušující. Přejížděl po celé délce nedočkavě napjatého mužství, prsty projížděl tmavé chloupky, jemně pohladil koule. Zak se třásl nedočkavostí.