Oliver – 3. bonusová kapitola (2/3)

Všichni se zvedli, aby si mohli zajít nahoru pro věci, a Jonáš se Zorou pak zamířili rovnou do místnosti za jídelnou k závěsným bodům. Ema s Ondrou zůstali v obýváku a začal jejich věčný souboj o dominanci, který obvykle vyhrával Ondra. Ani tentokrát to nebylo jinak.

Oliver došel až ke mně a za ruku mě vytáhl na nohy. "Tak co, zajdeme si nahoru pro věci?"

"Možná bychom mohli."

Jelikož už všichni dole akčnili, nahoře v patře byl naprostý klid. Zespodu do patra pronikalo jen tlumené světlo, a když jsme otevřeli dveře do našeho pokoje, ozařoval ho jen slabý svit měsíce ze střešního okna.

Chtěl jsem rozsvítit, ale Oliver mě zarazil. "Jen nech zhasnuto."

"Proč?"

Odpovědí mi byla ruka, která se mi ovinula kolem pasu. Sklonil se a políbil mě těsně nad obojek. "Cítíš se dobře?" zamumlal mi do kůže.

"Asi… jo?" šeptl jsem a pohladil ho po paži. Otočil jsem se v jeho náruči, objal ho kolem krku a druhou rukou jsem si pohrával s klíčkem od obojku, který mu visel na řetízku kolem krku.

"Hlavně mi dej jasně najevo, kdyby něco bylo moc, jo?"

"Jasný," uculil jsem se a vtiskl mu měkký polibek na rty.

"Kam chceš jít jako první? Mrknout za Zorou a Jonášem a vázat, nebo by ses radši přidal do spankingovýho kroužku ostatních?"

"Spankingovej kroužek?" zapitvořil jsem se. "Ježiš… to zní jak nějakej zájmovej kroužek."

"Tak vlastně to tak trochu je… koníček?"

"To je diskutabilní," zavrtěl jsem pobaveně hlavou. "A asi bych začal tím vázáním. To je trochu jak jóga, ne?"

"Jasně, nechám si hodinkama měřit, kolik u toho spálím kalorií," ušklíbl se. "Tak jo, beru provazy a pár drobností. Chceš se převléknout?"

"Možná bych si vzal něco pohodlnějšího. Minimálně to tričko. A džíny si pak můžu sundat."

"S tím počítám, že si je sundáš. A kdyby kolem nebyli lidi, vázal bych tě úplně nahýho."

Rozpačitě jsem si odkašlal a přešlápl z nohy na nohu. Už jen z jeho slov jsem začínal tvrdnout, což vůbec nebylo dobré. Nebo možná ano, nedokázal jsem to rozlišit.

Když jsme dorazili k prostoru určenému na vázání, nestačil jsem se divit, jak byli Jonáš se Zorou rychlí. Zrovna ho totiž zvedala do závěsu. Navíc visel jen za dva body – za hrudní úvaz a stehno, což bylo obzvlášť bolestivé, protože se váha dostatečně nerozkládala. Já sám jsem musel viset minimálně za tři body, abych se byl schopný soustředit i na něco jiného než jen na tu ukrutnou bolest. On však vypadal, že by zvládl něco ještě náročnějšího.

Oliver mě popostrčil blíž, protože jsem se ve dveřích doslova zasekl. Když jsem se vzpamatoval, posadil jsem se na jeden z futonů a pokusil se zaměřit se na Olivera. Vůbec se mi to ale nedařilo, jelikož souhra těch dvou mě fascinovala. Zora vázala v rychlém tempu, tak dynamicky, že jsem se divil, že se do těch provazů sama nezamotala. A Jonáš mě možná fascinoval ještě víc – nechal se vázat s takovou grácií, na kterou bych se v závěsu v životě nezmohl. Vlastně ani na zemi.

Se zavřenýma očima si užíval každý další provaz, který se mu ovinul kolem těla, a občas směrem k Zoře prohodil komentář týkající se nějakého úvazu. Když oči náhle otevřel, bez váhání se zaměřil na nás. I na dálku k nám zářily jeho sytě modré oči, o něco tmavší než Oliverovy. Cítil jsem, jak mi rudnou tváře – já sám bych se samým studem nedokázal na nikoho v takové pozici ani podívat, navíc téměř nahý, jen v boxerkách. On nám ale věnoval tak sebevědomý pohled, jako by s jistotou věděl, že si jejich malou show užíváme. Ne že by neměl pravdu.

"Jde jim to fakt dobře," poznamenal jsem tiše.

"To teda," přitakal Oliver. "Sice je osobně v podstatě neznám, ale už jsem o nich slyšel. Chodí nejčastěji do jinýho klubu, co se zaměřuje na shibari. Luky totiž chvilku akčnil se Zorou, jenže pak zjistili, že se jejich preference totálně rozcházejí. Ona preferuje shibari a dominanci, on zase spanking a masochismus. A navíc Luky časem zjistil, že ho to s holkama nebere fakt vůbec."

"Vlastně se vůbec nedivím, že se Luky zná s každým," zasmál jsem se. "K jeho povaze to zkrátka sedí."

Už jsem s Lukym strávil dost času na to, abych ho poznal. Momentálně s Alešem akčnil tak necelý půlrok a poprvé mu to opravdu vyhovovalo. Minimálně jednou týdně se scházeli buď v klubu, nebo u Aleše a Anny doma, kde primárně spankovali, případně to kombinovali i s dalšími praktikami sadomasochistického ražení. Ale nikdy spolu neměli sex, protože Luky zkrátka nechtěl a Aleš byl naprosto věrný své manželce. Takže právě proto si tak notovali. Alešovo velmi tvrdé a neoblomné zacházení Lukymu vyhovovalo, jelikož se vyžíval v tom být "k přizabití drzý", jak ho jednou označil Oliver.

Jenže ne každý dominant byl jako Aleš. Nejednou se stalo, že si Luky nějakého našel, jasně vysvětlil svoje hranice, ten druhý je odkýval, ale při první příležitosti je porušil. Luky totiž neměl problémy s nahotou, většinu času byl při trestání úplně bez oblečení (krom Olivera jsem neviděl nikoho tolikrát nahého). Ne každý chlap se ale ovládl. Když mi o tomhle jeden večer v klubu vyprávěl, vůbec mi z toho nebylo dobře. Přišlo mi odporné, že si někdo něco takového vůbec dovolil. Jak nízko člověk musí klesnout, aby bez dovolení (naopak s doslovným nesouhlasem) zasunul do kluka, který mu dal veškerou důvěru a bezbranně před ním stál vsazený do klády se seřezaným zadkem?

Jo, nepochyboval jsem o tom, že spousta lidí by měla nutkání to udělat. Že by po tom toužili. Ale do háje – toužit po něčem a doopravdy to udělat, ač si to ten druhý výslovně nepřeje, je něco úplně jiného.

Obdivoval jsem Lukyho, jak rychle a dobře zareagoval. Dotyčný do něj nestihl zasunout ani po kořen (ale i tak to muselo bez přípravy fakt bolet) a Lukáš ho okřikl tak rázně, že ho donutil se okamžitě zastavit. A následné upozornění, že pokud okamžitě nepřestane, bude čelit obvinění ze znásilnění, už ho odradilo úplně. Přesto si neodpustil poznámku o tom, že si o to Luky beztak řekl tím, jak se mu nastavoval, takže se nemá divit.

V další chvíli našeho rozhovoru ale přišel Oliver, a jen co zaslechl Lukyho slova, rty se mu stáhly do úzké linky a rozezleně přivřel oči. "To si piš, že když mi to pak Luky řekl, zařídili jsme, že se sem ten týpek už nikdy nepodívá. Dostal se na černou listinu všech BDSM serverů a klubů po celý Praze. Ale přesto mě zpětně štve, že jsme na tu policii nešli."

"Přestal hned," odpověděl Luky, "takže jsem se rozhodl to nechat být. Vím, že tě to štve, ale je to moje rozhodnutí."

"Já vím," povzdechl si Oliver, "ale představa, že by se mu takhle do rukou dostal Erik… Přísahám, že bych toho hajzla na místě vykastroval. Nebo možná hůř."

Uvědomoval jsem si, jaké jsem měl štěstí, že všichni ti muži, se kterými jsem to po rozchodu s Oliverem zkoušel, byli zodpovědní a respektovali mé hranice. Ne každý ale byl stejný šťastlivec, jak se ukázalo.

Přesto se Luky tehdy vzpamatoval dost rychle, jen byl od té chvíle obezřetnější. A tím, že měl v zádech Olivera, by si málokdo troufl něco takového udělat. Pak naštěstí přišel Aleš a všechno se srovnalo.

Já však stále nechápal, proč s nikým nechtěl mít vztah ani s ním spát.

"Hej, vnímáš mě?" šťouchl do mě Oliver. "Úplně jsi vypnul."

"Jo, promiň," zavrtěl jsem hlavou.

"Asi to vypadá, že si tě budu muset dostat do nálady."

Dlaněmi mi přejel po ramenou a políbil mě na krk. Přisunul si provazy blíž k sobě, jeden vytáhl ze šátku a uvolnil úvaz, který ho držel spletený. Ruce mi přesunul před tělo a začal mi omotávat zápěstí. Připevnil je k hrudníku a celý úvaz pevně utáhl.

Se zavřenýma očima jsem zamručel a cítil, že se postupně vypínám přesně tak, jak Oliver chtěl. On se zvedl na nohy a stoupl si přímo pod trám.

"Ještě si připevním závěsný kruh, to bude chvilku trvat," upozornil mě, když jsem k němu vzhlédl. "Takže bych tě měl nějak zabavit."

"Hm… Já tě budu klidně sledovat," poznamenal jsem, poposedl si a ukázal mu zdvižené palce, což na spoutaných rukách muselo vypadat poněkud komicky.

"Ty se naopak budeš hezky dívat na ty dva, ani na chvilku se nepodíváš jinam," oznámil mi a přesunul mě na futonu tak, abych klečel čelem k nim. "Zvládneš to sám, nebo ti mám pomoct?"

"Já myslím, že to zvládnu." Zase jsem se zadíval na Zoru a Jonáše, tentokrát už ale o něco neklidněji – ačkoliv jsem měl svázané jen ruce a hrudní úvaz k tomu, stále jsem se v té pozici styděl. A o to víc, když Zora od Jonáše na chvilku poodstoupila, aby si celé své dílo prohlédla z dálky, a pohledem o mě při tom zavadila. Uhnul jsem očima stranou a sklopil hlavu, tváře mi při tom zahořely.

"Já myslím, že jsem zaslechla něco jako to, že se nemáš dívat jinam," prohodila jen tak mimochodem směrem ke mně a přesunula svou pozornost k Oliverovi. Přistoupila o něco blíže a založila si ruce na prsou. "Tak jen abys to věděl, Olivere."

Cítil jsem, jak rudnu ještě víc, a chtěl jsem se propadnout někam hluboko pod zem. To, že o mně mluvili takovýmhle způsobem, mě přivádělo do rozpaků. Vlastně se mi to ale líbilo.

"Díky, Zoro. Neměj obavy, postarám se o to, aby si pořádně zapamatoval, že má poslouchat."

Nenechal svá slova vyznít naprázdno. Ostatně jako nikdy. Jen co připevnil kruh, zvedl si mě za vlasy na nohy a dovedl přímo pod něj. Připevnil k hrudnímu úvazu další provaz, který přehodil přes kruh a zatáhl. Tím mě donutil stoupnout si na špičky, a když úvaz zafixoval, obešel mě, aby si mě mohl prohlédnout zepředu. Balancoval jsem na špičkách a provaz se mi zařezával do holých paží těsně pod lemem krátkého rukávu.

"Alespoň se teď nebudeš nudit," prohlásil a chytil mě za čelist. Byli jsme v tu chvíli stejně vysocí, takže se ke mně ani nemusel sklánět, aby mě políbil.

"Ani jsem nečekal, že bys mě nechal se nudit," odpověděl jsem se vším sarkasmem, když se ode mě oddálil.

"Ty si to tak vypiješ." A s těmito slovy mi stáhl džíny. Zůstal jsem tak jen v tričku a boxerkách, s kalhotami u kotníků. Poodstoupil ode mě a chvilku mě v té ponižující pozici nechal setrvat.

"No tak, Olivere!" kňourl jsem a pohledem těkl k Zoře a Jonášovi. Zrovna mu zavazovala oči a povolila úvaz na noze – visel tedy jen za hrudní úvaz s rukama za zády a stehno druhé nohy. To bylo vše. Za pouhé dva body. A vypadalo to, že Zora uvolňuje dokonce i hrudní úvaz.

Trochu mě ale uklidnilo, že teď nám pozornost věnovat nebudou. I Oliver si toho všiml a džíny mi konečně úplně sundal.

"Měl jsem ti svléknout i to tričko," posteskl si. "Takhle toho na sobě máš tak moc…" Věnoval mi lehký úšklebek a ve mně hrklo. Nechtěl snad…

Ještě jednou se rozhlédl, a když se ujistil, že kromě jich dvou, kteří se nacházeli ve vlastním světě, nikde nikdo není, poodtáhl gumu mých boxerek.

Srdce se mi divoce rozbušilo, a pokud jsem do té chvíle nebyl rudý jako rajče, tak v ten moment už rozhodně ano.

"Ale, ale," zavrněl mi do ucha a vklouzl dlaní do boxerek. Druhou rukou si mě přichytil za čelist a donutil mě stále udržovat oční kontakt. Pomalými pohyby mě dráždil a já se za každou cenu snažil zůstat potichu. Nepřestával, dokud jsem nebyl úplně tvrdý, načež se rozhlédl ještě jednou.

A vzápětí mi stáhl spodní prádlo až ke kolenům.

Připadalo mi, že se každou chvíli propadnu hanbou. Oliver ode mě poodstoupil, sjel mě pohledem od hlavy až k patě (tedy spíš rozkroku) a zase zpátky, až skončil u mých očí. "Ani na vteřinu neuhneš pohledem, aby sis to konečně pořádně vštípil."

"Mhm," kňourl jsem souhlasně, protože jsem věděl, že zkrátka nemám na výběr. Stud mě úplně válcoval, ale ve spojitosti se vzrušením jsem nedokázal rozlišit, jak jsem se ohledně toho cítil.

"Používej slova," napomenul mě.

"Ano," hlesl jsem a pokusil se soustředit jen na jeho pichlavé modré oči.

Připadalo mi, že to trvá celé hodiny, kdy jsem před ním stál, nemohl se skoro ani hnout a byl jsem na veřejnosti (pokud se to tak dalo brát) téměř nahý. Ve skutečnosti to ale mohla být sotva minuta, možná dvě. Viděl jsem v jeho tváři, jak moc si pohled na mě užívá. Už od počátku měl pro ponižování slabost, vždy to ale dělal tak, aby o tom nikdo krom nás nevěděl. Takže taková situace byla nová i pro něj – alespoň co se týkalo našeho vztahu.

Znovu ke mně přistoupil, natáhl mi boxerky a poplácal po rozkroku. Přešlápl jsem na místě, protože to stání na špičkách už bylo opravdové peklo, a tiše jsem fňukl.

"No neboj, první část trestu máš za sebou," oznámil mi, v rukou už měl přichystaný další provaz. Přeložený napůl mi ho omotal těsně nad boky a připravil si na něm dva uzlíky v několikacentimetrové vzdálenosti od sebe. Táhl provaz dolů směrem k mému klínu a přesně mezi těmi dvěma uzlíky od sebe dvojitý provaz oddělil. Volnou rukou mě přes boxerky chytil za erekci a ne zrovna opatrně ji i s varlaty vtěsnal do toho otvoru.

Tiše jsem zasyčel, protože to nebylo úplně bezbolestné, a cítil jsem, jak mi provaz, už opět sjednocený, táhne mezi půlkami směrem nahoru, až ho zezadu přichytil k tomu kolem boků. Nezapomněl ho pořádně utáhnout, aby všechno sedělo na svém místě. Nebolelo to, jen to vyvíjelo na ta nejcitlivější místa napůl příjemný tlak.

Oliver si stoupl za mě a já poznal, že k úvazu připevňuje další provaz. Chvilku něco dělal, což mě znervózňovalo, protože jsem netušil co. Náhle se mi ale provaz bolestivě zaryl mezi půlky a já balancoval opravdu jen na špičkách, ze rtů se mi vydralo bolestné zaskučení a nahrnuly se mi slzy do očí. Musel ho také připevnit ke kruhu.

Naštěstí tohle utrpení netrvalo dlouho. Oliver provaz povolil a spustil mě o kousek níž, totéž udělal i s druhým, který držel můj hrudní úvaz. Když jsem došlápl celými chodidly na futon, úlevně jsem vydechl. On ale pokračoval. Zatlačil mi dlaní na záda a snižoval mě, dokud jsem se neocitl v předklonu. Až v tu chvíli provaz zafixoval a přestal mi tlačit na záda. Chtěl jsem se v tu chvíli narovnat, aby to neměl tak jednoduché, on byl ale rychlejší. Zatáhl za provaz v mém rozkroku a znovu mě vytáhl na špičky, snad ještě víc než předtím. Když tak provaz bez milosti zauzloval napevno, chytil mě za očko obojku a znovu stáhl do předklonu. A vzhledem k tomu, že na špičkách jsem balanc v předklonu moc dlouho neudržel, položil jsem se do provazů a tiše zasténal. Část váhy nesl hrudník a část rozkrok, kde jsem se bolestivou pozici snažil stále odlehčovat tím, že jsem přešlapoval na špičkách.

"Řekl sis o to," pronesl Oliver. "Doporučoval bych ti už neprovokovat. A neruš tím svým kňouráním ostatní."

"Tobě se to kecá," zasyčel jsem. Beztak už to nemohlo být horší.

Oliver byl ale opačného názoru. Došel k tašce a vyhrabal z ní důtky. Když se vrátil zpět ke mně, vložil mi rukojeť důtek mezi zuby a já viděl, jak rozmotává malý provázek. Shrábl mi vlasy do provizorního culíku, což naštěstí tak nějak šlo, protože jsem se docela dlouho nestříhal, a utáhl kolem nich provázek. Ten pak navázal na provaz, který byl připevněný k hrudnímu úvazu, a pomalu mi zakláněl hlavu, dokud jsem nekoukal úplně před sebe.

"A ne že budeš slyšet na celý barák," poznamenal, když si ode mě vzal důtky, které jsem do té chvíle stále svíral mezi zuby. "Nejsi tady sám."

Tentokrát mi nenechal ani vteřinu na dohadování a na mých zádech rovnou přistála první rána. Pomalu mě obcházel a dával si záležet na tom, aby ani jediný milimetr kůže (té odhalené i neodhalené) nevynechal. Zastavil se až za mnou a já pochopil, proč si mě svázal zrovna do takové pozice. V rychlém sledu mi na zadku a stehnech přistálo šest ran, až jsem u té poslední hlasitě zaskučel.

Viděl jsem přímo před sebe, takže mi bohužel neuniklo, když ke mně Zora při tom hlasitém projevu otočila hlavu. Jonáš už byl na zemi a ona povolovala poslední uzly. Oči měl naštěstí ještě zavázané, ale jako bych to přivolal – sundala mu šátek přesně ve chvíli, kdy mi Oliver uštědřil další dvě rány. Pevně jsem stiskl víčka k sobě a zanaříkal, protože tentokrát mě opravdu nešetřil. Žádné rány na rozehřátí, rovnou pořádný výprask.

Napočítal jsem jich snad padesát – přes lýtka, stehna, zadek i záda. Oči jsem po skoro celou dobu nechával zavřené, až když mi znovu mezi zuby vložil rukojeť důtek, otevřel jsem je. Zora s Jonášem mě se zájmem sledovali a něco si občas tiše řekli, já se to ale snažil vypustit. Stále jsem na takovou pozornost nebyl zvyklý.

"Drž a nepouštěj je," rozkázal mi. Jako bych snad měl v plánu něco jiného. To jsem ale netušil, že v další chvíli chytí provaz, který se mi zařezával mezi půlky, a zatáhne. V tu chvíli se mi veškerá pozornost okolí vykouřila z hlavy.

Hlasitě jsem vyjekl, když mě na moment zvedl za úvaz v rozkroku kousek nad zem. Provazy se do mě bez milosti zařízly a tělem mi projela palčivá bolest. Ani jsem nepostřehl, kdy mi důtky spadly na zem, dokázal jsem se soustředit jen na to, jak byla každá další sekunda ukrutně dlouhá.

"Tak co, chceš už na zem?" 

"Jo!" zasténal jsem automaticky. 

"Takhle se o to říká?" Postavil mě zpět na špičky, ale vzápětí mě znovu prudce zvedl, čímž bolest jen znásobil.

"Prosím! Prosím, postav mě na zem."

"No vidíš, jak hezky umíš poprosit."

Pak už mě netrápil, znovu mě postavil na špičky, rovnou uvolnil úvaz v rozkroku od kruhu a spolu s ním odvázal i vlasy. Podepřel mě a za hrudní úvaz spouštěl níž až do kleku. Posadil se na futon, objal mě kolem pasu a přitáhl si mě mezi své roztažené nohy. Znovu mě začal spouštět, až jsem se mu úplně položil do náruče. Políbil mě do vlasů a pozvolna mě začal rozvazovat, napětí provazů ale do poslední chvíle, dokud nepřestaly ovíjet mé tělo, udržoval. Rozvázal mi nejprve úvaz v rozkroku, až pak ten hrudní a úplně nakonec si nechal samotné ruce. 

Bolest ustupovala a nezbylo po ní nic než rozbolavělý zadek a rozdrážděný klín – až v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem úplně tvrdý. A uvědomil si to i Oliver, který mě pohladil přes boxerky, ale evidentně ještě neměl v plánu s tím něco udělat.

"Jestli chceš, můžeš si obléct ty džíny, ale nemyslím, že to je potřeba," řekl a odsunul se ode mě, aby mohl začít smotávat a uklízet provazy.

"Proč by to nebylo potřeba?"

"Asi počítá s tím, že půjdeš do naha," ozval se Jonáš, a když jsem k němu zvedl rudou tvář, zakřenil se na mě.

"Ty aby ses taky nevyjádřil," zakroutila Zora hlavou. "Asi jsem tě málo zřídila. A moc si nevyskakuj, jinak půjdeš do naha ty."

"Tak samozřejmě, to se přesně stane, kotě," poplácal ji po stehnu a postavil se na nohy. Sám se začal oblékat a pak sbírat provazy, které Zora použila. Smotával je a utahoval stejně zručně jako Oliver, z čehož jsem pochopil…

"Ty taky vážeš?" zeptal jsem se ho.

"Jo, občas switchuju. Radši jsem modelem, než abych byl rigger, ale třeba ve spankingu je mi to jedno."

"Ale nezdáš se být submisivní," zkonstatoval jsem.

"Jako takhle, když je člověk svázanej, tak z něj dominance úplně nečiší," zasmál se. "Ale za submisivního se nepovažuju. Shibari si užívám, to bez debat, se Zorou je to super, ale tak vyhraněný jako ty s Oliverem určitě nejsem."

"To je fakt, on má prostě za každý okolnosti tu svou přiblblou hrdost." Zora kolem něj prošla, pocuchala mu blonďaté vlasy a vzala si od něj dva smotané provazy.

"Vždyť by tě to jinak nebavilo."

"A vy dva spolu teda chodíte?" zajímalo mě. Nedokázal jsem to s jistotou odhadnout.

"My? To fakt ne," uchechtla se Zora.

"Jo, to by bylo fakt divný. Jsme kamarádi od prváku na vysoký a začali jsme spolu vázat asi o rok později. A už to bude přes tři roky, co?" otočil se na ni Jonáš.

"Skoro čtyři, je ti už dvacet čtyři, jestli sis nevšiml, brouku," opravila ho Zora a sebrala ze země poslední provaz.

"Prej už," odfrkl si Oliver, který mezitím také všechno sklidil. "Mně už táhne na třicet jedna, jestli vás to zajímá."

"Tak to máš štěstí, že to kompenzuješ tím, že jsi pěknej a žádanej," zazubil se na něj Jonáš.

"Přemýšlím, na kolik to byl kompliment," poznamenal Oliver a podal mi džíny. "A taky uvažuju, jestli by nebylo na místě, abys skončil stejně jako Erik před chvilkou."

"To není nic pro mě," mávl Jonáš rukou. "Mě baví tohle hlavně samostatně, vázání pro tu estetiku a prožitek, je to zábava. Ale nemám to moc spojený s dominancí, submisí a takovýma věcma." Pak přesunul svou pozornost ke mně. "Ale kdybys mi chtěl půjčit Erika, tak bych si trochu zavázal docela rád. Jen tak jako na rozehřátí."

Oliver se zarazil a stočil pohled ke mně, ačkoliv pořád mluvil k Jonášovi: "No… to ti musí říct on sám, jestli by o to měl zájem."