Povídky

Rosťa se vypravil k vodě. Bez obcházení podchodem. Když docházel k přejezdu, všimnul si, že tam je pár kluků z vesnice. Zpomalil, netoužil po nějakém kontaktu. Jen mu nebylo jasné, proč stojí u přejezdu, když se nic neděje. Vtom se rozcinkalo výstražné zvonění a skupinka ožila. Opakované zahoukání vlaku, který se blížil. Jeden z kluků plácl do ramene vytáhlého blonďáka, toho, který kdysi dávno Rosťu vyválel v kopřivách, a ten zadupal na místě a párkrát poskočil, jako když se rozcvičuje před během. Vlak už byl skoro u přejezdu, když se kluk rozběhl. Na konci přejezdu klopýtl, ale odrazil se ke skoku – a vtom se přes přejezd hnal vlak.

Uchopím ho a s radosťou ho vkladám dovnútra. Fajčím ho tak, že ma bolia sánky. Jeho panva mi ide naproti. S hlasným výkrikom vyvrcholí a napumpuje do mňa neuveriteľné množstvo semena. Nestíham všetko prehltnúť a časť z toho skončí na mojej tvári. "Skoro si to zopakujeme, sľubujem," prihovorí sa. "Možno skôr, ako si myslíš," odpoviem. Vychádzam z izby a zamierim do hosťovskej, kde spí môj kolega.

Béďa chtěl, moc chtěl. Teď šel za Tomem a obdivoval jeho krásně vykreslenou prdelku v těsných trenýrkách. „Tady končí buky a začínají borovice, sedneme si na padlej kmen břízy.“ Kolem bylo vidět přerostlé babky. „Zítra můžeme zase nasbírat houby. Ale viděl jsem, že kluci moc o ně nestojí. Nejvíc jsme jich snědli my. Ani moc nestojí o to někam chodit.“ Poposedl si. „Nějak mě bolí koule. Chtělo by odpustit. Co říkáš, nepohoníme?“ Tom ani nečekal na odpověď. Stáhl kus trenýrky. Béďa byl úplně fascinovaný jeho pomalu topořícím penisem. Cítil, jak mu tvrdne vlastní.

Opäť vzrušení sa zvalíme do postele. Beriem si jeho penis do úst, on ten môj a divoko sa snažíme dosiahnuť vrchol. 69 ako z najlepšieho porna. "Tak toto je pohľad pre bohov," ozve sa mužský hlas. Prekvapene hladíme na muža stojaceho vo dverách…

Rozepjal sponku, shrnul zip a stál před Andrejem najednou nahý. Manga, blesklo mu hlavou. Jistě, japonské pohádkové postavy. Čupřina vlasů, malý nosík a veliké vykulené oči. Ty se na něj šibalsky dívaly. David k němu přistoupil a stáhl s obtížemi jeho plátěnky. Jejich stojící penisy se téměř dotýkaly. Vzal z ruky Andrejovi uhel a odložil ho. Začali se líbat. David se pomalu vymanil. Hned jsem zpátky, neboj. Andrej neustále viděl veliké oči svého chlapce, který na sebe bral nejrůznější podoby. A najednou byl zpět. Na krku mu zářilo pár kapiček vody jako perlový náhrdelník. Trochu se sklonil, aby je mohl slíbat. Byly studené a voněly lučními květy.

Konečně si dovolím definitivně vypnout, zavřít voči a nechat se celou tou akcí vést. Užívám si to jeho vlhko, jeho pohyby jazykem a jeho dech, co mě chvilkama dráždí na péru, kdykoliv spokojeně vydechne. Nejradši bych to prodlužoval donekonečna, tak moc skvělý to je. Jenže právě proto, jak moc intenzivně celou tu situaci prožívám, je mi jasný, že to nedokážu vydržet dlouho. Ještě jednou nechám Máru, aby ty svý pohyby hlavou na pár chvil zpomalil, a pak ho prostě pevně sevřu a další kolo přírazů si navolím přesně podle sebe se zvyšující se rychlostí i hloubkou až do cíle.

Max stoupal po kameny vydlážděné cestě mezi domy vzhůru k Větřáku a říkal si, jak by bylo hezký, kdyby mezi těmi oprýskanými štíty a vybledlými fasádami visely šňůry s lampiony a dalšími barevnými ozdobami. Ono vůbec by bylo lepší, kdyby se ty fasády podařilo nějak schopně hodit do pořádku, hned by to vypadalo víc k světu. Přitom by ve výsledku stačilo tak málo…

Sedím ve sprše na zemi, seshora na mě teče příjemně teplá voda… Už aspoň dvacet minut… Nebo hodinu… Nebo taky klidně deset let, nemám tušení. Nemám proklatě vůbec tušení. Rukou si bezmyšlenkovitě prohmatávám bolavej kotník – a klepu se jako ratlík. Ne zimou. Ale nefalšovaným děsem.

„Tak proč nechceš?“ „Co když budu chtít i potom, až odsud odjedeme? Co když budu chtít pořád?“ „Blázínku. To přece nepatří jenom sem. A já tu pro tebe vždycky budu.“

Samozrejme som vedel, o čo tu ide a vzrušený i nervózny som zazvonil pri ich dverách. Po pár minútach som sa uvoľnil. Žiadne maniere, obyčajní chlapi, čo pobehujú po byte v boxerkách a srandujú na sexuálne témy. Priznávam, už vtedy som sa vzrušil pri pohľade na tie plné rozkroky. Zle sa mi sedelo, keďže môj na pol stuhnutý úd mi začal slziť. Všimli si to. Nedalo sa to zakryť. Taktiež ani mne neuniklo, že boxerky oboch fešákov sú o poznanie plnšie ako pred chvíľou.

Chtěl jsem se ho dotýkat, chtěl jsem s ním splynout v jednu osobnost. Nejdříve jsem se nosem dotkl jeho, usmívali jsme se a to už bylo znamení, abych pokračoval, zapřený o jednu ruku jsem se přiblížil k jeho rtům a začali jsme se líbat tak hluboce, jak to bylo možné, cítil jsem jeho dech, naše jazyky se dotýkaly, druhou rukou jsem mu pročesával vlasy a hladil po spánku tak jemně, jako by to měl být přízrak, který se mi co chvíli rozplyne a zmizí. Nezmizel.

Tak to jistě, pomyslel si ironicky Tom, tak když chceš, ať je po tvém. Ale už se té všetečné ruce, následnému polibku a o chvíli později ani hbitému jazyku, který začal opracovávat jeho penis, nebránil. Zavřel oči, dlaní vjel Petrovi do vlasů a sám si určil tempo, aby to tentokrát moc neprotahoval. 

Ne že bych nebyl spokojenej s tím, jak vypadám, a ne že bych nebyl zvyklej se před někým svlíkat… Ale zjišťuju, že je to úplně jinej pocit – udělat to dobrovolně, kdy chci a před kým chci, než být takhle svlíknutej nedobrovolně… a být donucenej tak zůstat a nechat se okukovat.