Povídky

Dovolil mu, aby ho vedl po cestě ke zdánlivě temné straně, a ukázal mu, jakou rozkoš dokáže vytěžit z bolesti. Přestal mu vzdorovat, nechal ho, aby přivedl jeho ruce k těm nádherným ztvrdlým bradavkám, a nechal se přimět mu je mačkat, kroutit a drtit mezi prsty, až se vzpínal v bolestivých grimasách, přesto mu nezpochybnitelně dával posunky znamení, aby se neopovážil přestat.

Tohle je kniha knih, nesmím prozradit, kdo mi ji dal, ale funguje. Stačí vložit něco z majetku vašeho objektu, nebo třeba vlas, a on přijde a splní každou vaši tělesnou touhu. Ale pamatujte: jen třikrát a dost! Pak musíte knihu položit tak, aby ji někdo našel. Nesmíte ji půjčit, nesmíte ji darovat, nesmíte ji položit tak, aby ji našel někdo určitý, jinak zničíte její kouzlo…

Začal chodit pracovat na lavičku do parku, čekal na mladíka a často se i dočkal. Bylo to jako droga, den, kdy nepřišel, byl k nesnesení. Uvědomoval si, že stačí gesto, slovo a snad by měli možnost promluvit si. Měl ale obavu, že když to udělá, přijde i o ty malé chvíle, bez nichž by už nemohl být.

„Neplatí mi za sex. Máme medzi sebou určitý druh… proste vzťah. Ale to je jedno. No tak ten chlap, čo bol s ním…, mal by záujem o spoločnosť…, o tvoju spoločnosť.“ Viktorovi zabehla slina. Prudko sa nadýchol a rozkašľal. Pár ďalších cestujúcich na neho upriamilo svoju pozornosť. Viktor sa znova narovnal. „Čo? Veď to bol krásny chlap…, takí ako on… za to nemusia platiť?“ 

„Ugh! Dnes nebudu mít svůj den,“ napadlo ho hned po probuzení. Ranní pohled do zrcadla mu tuhle teorii potvrdil. Vypadal jako obrázek. Od Piccasa. V odraze na něj koukala divná, zubatá šmouha a on si pro jistotu zkontroloval, jestli nemá oko v podpaží. Fajn, bylo třeba s tím něco dělat – povinnosti nepočkají. Sprcha, cereálie, honem popadnout kolo a vzhůru do školy.

Kousek od lesa je maličké městečko, ve kterém stojí továrna, a v ní pracují dva bratři, Jan a Marián. Chlapci to jsou jako lusk, příroda na nich rozhodně nešetřila. Ten den jako každý jiný po práci vyrazili k domovu v sousední vesnici na druhé straně lesa. Nasedli do autobusu a už se těšili na večeři i postel. Osud s přírodou však byli proti. Když bratři měli přejet po jediném mostě přes jedinou řeku v kraji, zjistili, že dlouhotrvající deště rozvodnily tok a ten strhnul most. Jak se teď dostanou domů?

Mám chalupu v jižních Čechách, jezdím tam celý život, tedy 40 let, a mám to tam moc rád. Jakékoli roční období je pro mě něčím kouzelné. To, co se však odehrálo minulé léto, je to, co jsem si vždycky vysnil, ale nikdy bych nevěřil, že to nebude jen součást mých nadržených představ a mokrých snů.

Princ tedy šel a hledal někoho k sobě. Zařídil se podle otcovy rady a po světě putoval v utajení jako potulný bard. Začal ve vedlejším království, kde žila pěkná princezna, ale jemu srdci blízká nebyla. Zkusil to v dalším a dalším, čím dál tím víc se tak vzdaloval od domova. Někde se zdržel déle, ale stále neměl úspěch. Až po velmi dlouhém putování dorazil do vzdálené země. Neměl v plánu se tam dlouho zdržovat. Nežila zde žádná princezna, a tak si chtěl jenom odpočinout. Seděl před hospodou, kde dnes přespal, když šla okolo partička rozjařených mladíků.

“Jocksy,” vyhrknu ze sebe, “jmenuje se to jocksy.” “A jak se to píše? Mohl byste mi to napsat?” ptá se soused, jako by si nedokázal zapamatovat šest písmen. Bude mu zhruba čtyřicet, alzheimra očividně nemá, ale abych už měl tuto trapnou situaci za sebou, jdu pro tužku a papír, mobil si prý nevzal. Zrovna se skláním pro propisku, když slyším klapnout dveře a soused už stojí za mnou.

Když Tonda, tedy můj muž, dostane chuť užít si trochu té sexuální gymnastiky s nějakým sympaťákem, kterého někde potká…, tak bych byl sobec, kdybych mu to nechtěl dopřát. Právě proto, že ho miluju, mu dopřeju svobodu, aby měl radost ze života. A on mně taky. Manželství může být na doživotí, ale nemělo by být doživotním vězením.

„Alane,“ kolem pasu se mu ovinuly Timovy ruce. „Na co myslíš?“ přitiskl se k jeho zádům. „Na nic,“ zalhal a propletl své prsty s jeho. „Jsi napnutý, proč mi neřekneš pravdu?“ „Time,“ povzdechl si, „myslím na den, kdy jsem otci řekl, že jsem se zamiloval. A mé srdce patří úžasnému mladému muži.“ Mladík se uchechtl. „Přesně takhle jsi to určitě neřekl.“ Muž se otočil, stáli si tváří v tvář. „Miluju tě.“

Zvedl hlavu. Klusem se k němu blížil obrovský černý kůň s očima jak řežavé uhlíky, z nozder mu při odfrknutí vycházel kouř. Na koni seděla žena s plavými copy, s hrudním plátem, který, kdyby se rozpůlil, tak mohl sloužit jako kotle na vaření pro dvě slušné rodiny. Ale v ruce měla oštěp, kterým právě mířila na Björna. Chtěl se překulit, ale nestíhal. Žena vrazila oštěp mezi jeho tělo a opasek a obloukem ho zvedla do výše, jako by nic nevážil, a pak ho hodila před sebe na koňský hřbet.

Rovnako gule má už plné a stvrdnuté. So sťahovaním predkožky sa nijako neponáhľam. Radšej vymením ukazovák za palec, trochu zvýšim tlak a pokračujem ešte minútu-dve v pomalých, malých, krúživých pohyboch. Na špičke Matejovho penisu, ktorá je asi do 3 mm odkrytá, sa zaleskne prvá kvapka číreho predejakulačného sekrétu. "To je úžasné," ozve sa Matej. "Ako to robíš?"