Povídky

„Přece je vrátíš do mé otcovské náruče.“ Podívá se na něj jako na idiota. „Samozřejmě je přivítám tak, jak si to zaslouží. Moje drahé dětičky,“ jeho hlas zněžní při myšlence, co s nimi provede. „Dostaneš k tomu vybavení, jaké nikdo nikdy neměl a ani neviděl. Ti nahoře puknou závistí nad mou štědrostí.“ Zarazí se a přemýšlí. Nemá mu dát méně výbavy? Nepřehání to se svou štědrostí?

„Jane, otevři, okamžitě otevři!“ Samuel bušil do dveří, rozvzteklený, zpocený v obličeji. Ticho mu bylo odpovědí. „Vyražte to!“ Rozkázal dvěma mužům stojícím mu za zády. Bez otálení provedli rozkaz. Odstrčil je a vběhl dovnitř. Jako rozzuřený pes supěl, rozhraboval knihovnu, povalil stůl. Všechno se za chvíli válelo vprostřed pokoje.

Jakmile osaměl, spěchal i on pryč. Zarazil se při pohledu na drobné červené kapky na okraji umyvadla. Nikoho jiného by to nenapadlo, on to už ale jednou zažil. Naklonil se nad koš, spatřil zkrvavený kapesníček a obal od náplasti. Nemusí to nic znamenat, ale vzpomínka na sestru mu nešla z hlavy. Rychle vykoukl na chodbu, podle delších hnědých vlasů hned poznal, o koho jde. Honza? Ten milej kluk?

Vyhodil ma z bytu. Proste ma vyhodil z bytu v tak dobrej časti. Starý dobrý Radek je späť! Domov prídem úplne rozladený. Po studenej sprche (aby som zahnal erekciu – nemienim sa robiť pri myšlienkach, to by bola výhra pre neho) sa hodím do postele a jednoducho zaspím. V piatok si nájdem SMS od mamy, že mám naklusať domov, pretože ma minulý týždeň teta nestihla a chce mi zablahoželať k meninám (na ktoré Radek, len tak mimochodom, zabudol – žeby slovenský kalendár?).

Sklonil se nade mnou a řekl bych, že úmyslně mi nabídl pohled na napnuté kalhoty vepředu s velkou boulí prozrazující, že ani pohled na můj penis ho nenechal lhostejným. Zachytil můj pohled, ale ani se nesnažil své vzrušení zamaskovat. Ponořil jednu ruku s teploměrem do vody a druhou nahmátl můj stále ztopořený penis, silně jej stiskl a začal ho prohánět, což bylo díky vonnému oleji rozpuštěnému ve vodě snadné a samozřejmě i příjemné.

Ve škole se nemůžu udržet, pořád mi k němu ujíždějí oči. Furt na to musim myslet. Hlava mi pořád jede, nemůžu se těch představ zbavit ani ve škole, natož doma. Honim, v jednom kuse honim. Ale k ničemu jinýmu se nedostanu. Co tim chtěl říct… proč mi to říkal? Asi bych se mu měl vyhýbat a vykašlat se na něj. Ale pořád mám takový nutkání se k němu nějak přiblížit. On je gay. Nebo možná ne, ale má sex s chlapem.

Vypadalo to jako náhodný dotek, ale v Alanovi to vyvolalo takový nával horka, až cítil, jak se mu krev žene do tváří. Rychle se otočil a sedl si za stůl. Snažil se něco psát na počítači, ale přistihl se, že celou dobu poslouchá, jak v koupelně šumí proud vody ze sprchy. Představa pramínků stékajících po nahé kůži mu zrychlila dech.

Ve středu dopoledne mi volá David, chce, abych se někdy zastavil za Matějem, nechápu. Nechtěl to takhle on? A já za ním mám běhat? Tohle všechno už mě ubíjí, odpoledne se za ním vydám, chci to už konečně nějak vyřešit. V hale nikdo není, tak jdu do stáje, tam taky nejdřív nikoho nevidím, ale potom se objeví Davidův přítel.

Dokonce si i pamatuji, jak mi ten tichý hlásek říkal, že ho sprostě šuká, zdálo se mi o tom, neustále jsem kvůli tomu na něj křičel, nutil ho mi říkat všechno, co dělá. Nikdy mi nic nepřišlo jako důkaz věrnosti, ale všechny blbiny jsem viděl jako jasný doklad nevěry. I sebemenší prkotinu, stačilo, aby si do práce vzal novou kravatu, a už jsem ho viděl na stole pod jeho šéfem, dokonce jsem si to tehdy došel zkontrolovat, měl ji uvolněnou, to pro mě bylo znamení, abych mu vyčetl každou prkotinu a zhádal se s ním před všemi jeho kolegy. A přesto se mnou stále byl, stále mi odpouštěl, když jsem po svém záchvatu dospěl k prozření a omlouval se.

„Nic. Jsem v pohodě,“ povídá omámeně a přikročí k masce. Prohlíží si jednotlivé tahy fénixe. Černou, červenou a zlatou, jak se proplétají v milostném rytmu. Fénix křičí slasti, jako křičel on při vyvrcholení. Zmocní se ho horečka a chuť podlehnout opět polibkům, dotekům muže, který si s ním zahrával. Vůbec si nevšimne, že se udělá místo a do místnosti vejde hrabě.

„Kam jdeš? Nenechávej mě tady!“ snažil jsem se říct, ale přes roubík z toho bylo slyšet jen nesrozumitelné mumlání. Začal jsem sebou zmítat. Řemeny byly dlouhé tak akorát, že jsem byl na posteli roztažený do X, ale nebolelo to. S rukama v návlecích jsem nemohl vůbec nic nahmatat a přes kuklu jsem ani neviděl ty zámečky na přezkách, jen jsem slyšel, jak cinkají. Po chvilce jsem se unavil a už jen tak ležel. Nebylo nic slyšet a začala ve mně růst panika. Navzdory tomu jsem cítil, jak se mi vší silou snaží v kleci postavit.

Nils stál ve velkém sálu, upřeně se díval z okna. Moe chvíli pozoroval paprsky tančící mu ve vlasech. Pomalu se k mladíkovi přiblížil, přitiskl se k jeho zádům. Nepromluvil, Nils se o něho opřel, vzdychl. „Nevěřím, že jsem to udělal.“ „Znáš celou pravdu o své minulosti, teď máme před sebou společnou budoucnost.“

„Babi, pojedeme na nákup, budeš něco potřebovat?“ „To jseš hodnej, Danečku, budu. Budu potřebovat větší nákup, na víkend přijede Janička s tím svým, tak ať je pohostím.“ Vyjevil jsem se: „Přijede Janďa? Už jsem ji neviděl strašně dlouho. Myslel jsem, že se uvidíme o Vánocích, když jsme byli na Štěpána u našich, ale nemohla přijet. Co se děje, že se teď objeví tady?“