Povídky

Muž se neozval, a tak se na něho otočil. Hnědé oči ho zkoumaly, byl v nich dráždivý nádech. Otupělost byla okamžitě pryč, mladík vnímal oheň, šířící se mu tělem. Byl lapen. Nepohnul se, kořist omámená lovcem, čekal. Issa se pomalu zvedl, klidným krokem k němu došel. Pohledy byli stále spojeni. „Tadeáši? Měli bychom odpočívat,“ přitom mu ale hladil krk, palcem přejížděl po lícní kosti. Najednou si klekl, objal hocha kolem pasu a položil si hlavu na jeho klín. Mladík nebyl mocen slova, něžně muže pohladil po vlasech. Ten zvedl hlavu a opět se jejich oči setkaly.

„Ahoj Jirko.“ Hlas poznal okamžitě a milé mu to nebylo. „Co chceš?“ „Ale no tak, sejít se, trochu si užít. Pamatuju, jaký jsi dokázal být divoch.“ „Dvakrát do stejný řeky nevstoupíš. Tos neslyšel? Nehodlám opakovat největší chybu svého života.“ „Jak si přeješ,“ studený hlas. Pachuť po rozhovoru zůstala, ale víc na to nemyslel. To byla chyba. Rychle zapomněl, jaký je David sebestředný, mstivý hajzl.

Šel rychle, neměl tuhle sterilně bílou, světly ozářenou chodbu rád. Navíc mu Vašek psal, že si dají spolu kafe. Chtěl tam být co nejdřív, měl pauzu na oběd jen 45 minut. Překvapil ho prudký pohyb, rychlé otevření dveří, ruka, která ho chytla a vtáhla dovnitř. Byl jak slepý. Světla na chodbě ho oslňovala a tady byla absolutní tma. Někdo ho přirazil břichem na zeď, tlačil se na něho, takže cítil, že mu jde jen o jedno a je připravený k akci. „Sundej si ty zatracený kalhoty,“ ozvalo se mu u ucha.

Byl to pro mě nezapomenutelně krásný zážitek. Jestli i pro Zbyška, to si nejsem úplně jistý. Snažil jsem se do něj zasunout svůj tvrdý nástroj pomalu a opatrně, protože jsem cítil, že je strachem dost stažený, ale jakmile jsem poznal, že se trochu uvolnil, už jsem to nevydržel a zarazil jsem ho tak prudce, že jsem ucítil, jak se mi koule zmáčkly mezi jeho zadkem a mými stehny. Zbyšek jen vyhekl, chvíli se nehýbal, ale potom začal sám zadkem tak aktivně přirážet, že jsem měl obavy, aby mi nerozmačkal má varlata. Netrvalo to ale dlouho a naplnil jsem ho z nich proudem horkého semene.

Hlasitě jsem vzdychal a přirážel mnohem dřív, než mě vzal celýho do pusy a jeho nasliněný prsty zamířily mezi moje půlky. Ucejtil jsem prst na díře a prohnul se, abych mu vyšel vstříc. Byl jsem jak v jiný dimenzi. Celej svět se smrsknul mezi mý nohy, odkud mi proudily do těla dávky neskutečný slasti.

Jednou, když jsem rozvěsil v temné komoře právě dokončené fotky z našeho focení a opět se při jejich prohlížení pořádně vzrušil, Dan, který stál za mnou, držel v hrsti můj penis a obvykle jako při předcházejících setkáních druhou rukou sám onanoval. Tentokrát však po chvíli i druhou ruku zasunul do mých kalhot. Ne však směrem k penisu, ale začal mi hladit zadek, prstem pomalu projížděl rýhu mezi hýžděmi, až se dostal na okraj análu a začal ho krouživým pohybem dráždit.

S večeří se chtěl Bert blejsknout, udělal kančí na víně a otevřel láhev Merlota. Diskuze trochu vázla, Milan se díval do talíře a občas úkosem po nás, Dáša se snažila udržovat nějakou neutrální konverzaci. Po večeři zkoukli nějaký seriál v televizi (já je nesleduju, a bylo mi i jedno, co to je, než se dokoukali, tak jsem se aspoň vysprchoval). Popřáli dobrou noc a šli do ložnice. My jsme v obýváku natáhli spacáky a zalezli. Nezvyk, spát v trenkách… Zhasli jsme, natáhl jsem se, abych dal Bertovi pusu: „Dobrou…“ Přisunul jsem se se svým spacákem co nejblíž. Podrbal mě ve vlasech. Začal jsem zvolna podřimovat.

Umývali se pod proudem horké vody navzájem tak, že to spíše hraničilo s masturbací. Z těl jim stoupala nejen pára, ale i ztopořené penisy. Jednu chvíli Stašek krátce uchopil Jackův pyj do úst a nenápadně pozoroval, jak budu reagovat. Nevím, jestli vůbec mohl něco přes zapocené sklo vidět, protože v sauně bylo jen tlumené světlo.

Tohohle kluka chce. A bude ho mít. V náhlém popudu ho vzal za ruku. Míša neuhnul. - Pojď, jen se trochu poznáme… - Slyšel z vlastního hlasu potlačovanou touhu, věděl, že Míša si musel všimnout, že je vzrušený. Cítil mírné chvění, které necítil už dávno, protože to bylo taky už dávno, kdy měl důvod ho cítit.

Noční bouřka, jež v Robinovi probudila bolestné vzpomínky, druhý den neexistovala. Slunce zářilo na celý kraj, nebe bylo vymetené a ptáci si mohli strhnout hlasivky. Toho rána se probudil Erik jako první. Chvíli se rozkoukával, než mu došlo, co vidí a co se stalo. Měl u sebe Robina. Čelem k sobě, schouleného a přituleného.

Teď už celý fotosetup začínal vypadat zajímavěji; dva oblečení chlapi a jeden nahý se stojícím pérem. Na Pavlovi bylo poznat, že ho situace začíná bavit čím dál tím víc, a podle kývání hlavou bylo jasné, že by mu nevadilo, ani kdybych si s jeho částečně bezmocným partnerem teď začal hrát. A vlastně proč ne.

Prostředí pro soutěž bylo uspořádáno s vytříbeným vkusem. Nejednalo se o žádný amatérský podnik s lacinými efekty nebo nevkusnou výzdobou. Na pódium bylo zaměřeno několik barevných reflektorů, místo zápasnických žíněnek byla podlaha vyložena sametovými polštáři a jediné, co připomínalo boxerský ring, byly barevné ručníky přehozené přes provazy, které lemovaly podium a gong, který svými údery upozorňoval přítomné na začátek jednotlivých disciplín.

„Ten hajzl, co tě napadl, je místní kápo. Dostane sto ran holí,“ povídá mi, zatímco si užívá mý kouření. Prohejbá se v bocích, hlavu zvrácenou, zavřený oči. Jeho dech se prohlubuje. Snažím se kouření prodlužovat, aby se mu maximálně líbilo. Na jeho spokojenosti závisí můj život. Dokud jsem pod jeho ochranou, je to v cajku.