Povídky

Muž si pohrával se dvěma kusy dřeva, které se s trochou fantazie mohly podobat mečům. Poklekl vedle mladíka, zajel mu rukou do vlasů, nedokázal odolat, políbil něžně lákavá ústa. Meč i cvičná dřeva padly na zem, Kirem se dobýval pod volnou tuniku. Nire mu oplácel stejně. Přitáhl chlapce k sobě, sevřel pevné, štíhlé tělo, vstal. Došel k posteli, položil chlapce, odpoutal se od jeho rtů. Pomalu líbal krk a hrudník, prohlížel si každou jizvu. Znal je všechny, stále mu pohled na pozůstatky mučení působil fyzickou bolest.

„Pane, pane, počkejte.“ Otočil se za hlasem. „Pane, prosím, vezmi mne s sebou. Budu plnit všechny tvé rozkazy, přísahám.“ Mladíček, sotva dvacetiletý, tělo pevné, samý sval a šlacha. Vzpomenul si, kovářův syn. Jak se k němu otec chová, věděli v ležení všichni. Oči chlapci hořely očekáváním. „Jedu daleko, sám nevím, co mne čeká…“ „Pane, prosím, udělám cokoliv.“

Potichu jde do kuchyně, kde by si něco dobrého zobl na ten další level. Má pocit, že tam zahlédl brambůrky, které jsou tam od jeho předešlé návštěvy, ale čert to vem. Vytáhne je. Sáček roztrhne, když ho něco pevného obejme a tlačí doprostřed místnosti. „Nech toho, Idire,“ namítne slabě, přestože celé tělo se mu chvěje touhou. „Co to děláš?“ „Polibek.“

Keď šli popri nich, zrazu Lukáš do Tomáša vrazil tak, že ten sa cez zvodidlo takmer prekotil. Než stihol zareagovať, Lukáš ho na zvodidle privalil, začal Tomáša hrýzť do krku, pod ktorým ho jednou rukou držal. Druhou sa mu začal hrať s jeho polkami, pekne obtiahnutými v tesných nohaviciach. Tomášovi to bolo príjemné, mal rád dominantných chalanov a niečo takéto rozhodne nečakal, takže prekvapenie tiež zohralo svoju rolu. Zrazu sa však Lukáš odtiahol, povedal len: "Prepáč," a išiel ďalej. Tomáš to nechápal, prečo ho prepána Lukáš takto naťahuje?

„Ahoj,“ hlesne. Nezměnil se. Je stále tak… mocný. „Kdo je to Michal?“ Libor se bez uvažování rozmáchne a jednu mu ubalí. „Už nikdy jeho jméno nevyslovuj!“ otočí se a rázuje k babiččinu domu. Trhnutí ho zastaví. Idir ho schová do svého objetí. Oba dva dešťové kapky ignorují. „Kdo to je?“ „Přítel. Našel jsem si přítele,“ řekne. V puse má sucho. „Proč? Nestačím ti?“ „Nic ti vysvětlovat nemusím,“ odsekne a vykroutí se z jeho náruče.

„Jen zkouší spojení,“ ujistil ho Dan. Vzal první židli, zapřel ji napříč přede dveřmi a na ní vybalancoval skleničku. Pokud bude kdokoliv zkoušet neslyšně vejít, tohle mu v tom zabrání. Zkontroloval zbraně, uložil je k jejich lůžku. Vysoká matrace, polštáře a velká peřina, vše v příjemných, krémových barvách. Podlaha se sestávala ze souvislé vrstvy čehosi, co nejvíc připomínalo linoleum, ale nebylo. Zbývající nábytek byla skříň, ve které nalezl oblečení v různých velikostech a osušky. Dvě vytáhl. „Omrkneme koupelnu?“

Libor vytáhne olej a klidně se jím začne patlat. Letos se ještě vůbec nestihl opálit. Ovšem teď má čtrnáct dní volno. Bude u vody den co den. Idir ho s rozšířenýma očima pozoruje. To už není normální, to už je nebezpečné. Cítí, že v něm roste vzrušení. Ještě dobře, že má tuniku, jinak by se ztrapnil. „Namažeš mi záda? Nechci se spálit.“ „Aha.“ Tak konečně ví, co to dělá. „Vy se sluníte? Proč?“ „Proč? Netuším, asi že je to módní, zdravé, ale hlavně to vypadá moc dobře. Sexy.“ „Zřejmě tady celý život podřizujete jenom sexu.“

Jindra vyběhl schody. U oběda se Kryštof zmínil, ve kterém patře bydlí. Překvapil ho svým pozváním a on to rozhodně nepromarní. Ani náhodou. Kryštof se mu líbil na první pohled. Černé, neposedné vlasy a modré oči. Žádný namakaný svalovec, ale krásně pevné, pružné tělo. Dnes taky zjistil, jakej je to milej kluk. Zastavil se u dveří, chvilku se zklidňoval. Nezadýchal se při běhu do schodů, ale musel trochu vychladnout. Pozval ho na večeři, tak to nesmí pokazit a spěchat. Jenže když zaklepal, otevřel mu Kryštof oblečený jen do volných domácích kalhot.

„Ty vole, co vyvádíš? Nejhezčí holka a ty ji vodkopneš!“ „Nesnáším ji,“ zamumlá a pak raději by si zatancoval s Tomášem nebo Jirkou než s Evou. Když ještě žil s mamkou tady u babičky, tak hodně dlouho nevěděl, že je na kluky, ale jak se přistěhoval do města, něco se změnilo. Možná i proto se tu už necítí tak dobře. Přece jen anonymita města je něco jiného. Tam se nemusí tolik hlídat. Bojí se přiznat, že se mu líbí kluci, už jen proto, že má strach, že se od něj odtáhnou jak od prašivého psa.

Rozhodl jsem se vydat se tam. Hned za dveřmi u skříně ležela pohozená uniforma, na ní kalhoty, na nich košile a na košili bílé boxerky a černé ponožky. Voda z koupelny byla bezpečně slyšet natolik, že jsem si mohl dovolit menší průzkum. Klekl jsem si na zem, přiblížil se k hromadě oblečení a do ruky vzal nejprve bílé boxerky. Byly lehce zavlhlé a v oblasti koulí už celkem vytahané. Cítil jsem z nich nádhernou vůni chlapa a trochu moči. Poté jsem si vzal do ruky ponožky. Ty byly cítit po kožených botách. Čichám k jejich vnitřku se zavřenýma očima a myslím na to, že v nich měl David celý den svoje chodidla. Nutno dodat, že se nepovažuji za žádného fetišistu, ale v tuto chvíli a v kombinaci s „mým“ Davidem v koupelně jsem se dostal do jakési extáze.

Už to nevydržel. Sotva za nimi zapadly dveře, vrhl se na Freda a začal ho prudce líbat. Fred se nebránil, pootevřel rty, aby Tomův jazyk mohl dovnitř, a vjel Tomovi oběma rukama pod košili. Skopli boty, jeden druhému prudce strhávali oblečení, až létalo po místnosti, a nazí oba padli na postel.

Otočil se ke kruhovým stěnám, pokrytým změtí na první pohled nesourodých znaků. Byly to egyptské hieroglyfy, hebrejská abeceda, možná i klínové písmo, japonské, čínské, písmo všech kultur, národů. Promíchány, bez zjevné logiky. Arcan tu strávil roky života, velkou část dětství, aby pochopil a dokázal ovládnout, co mělo být skryto.