Povídky

Snažil se sehnat si slušnou práci jakýmkoliv způsobem, dokonce i chodil na pracák. Jediný výsledek byl, že se potkal s postarším, pohledným referentem, který mu dával najevo svoji náklonnost a za trochu opětované přízně by se pak i práce našla. Eržik však tenhle jeho přístup nechtěl akceptovat.

Magnus se už těšil na teplo a něco horkého k pití, alkohol zakázán, to mu nikdo nenabídne. Jakmile obyvatel kupole vstoupil, následoval ho. Přiložil svou dlaň, vstup se otevřel. Paráda, jeho data jsou v systému. Byl uvnitř, rychle shazoval vrstvy oblečení. Nestihl to. Ten, kterého sledoval, ho bez varování hodil ke zdi, trefil. Magnus ucítil chuť své krve v ústech, na zátylku něco kovového. „Kdo jsi?“

O Jindřichovu budoucnost, co člena armády, jsme se s Vilémem počali strachovati. Snaha jeho vyhnouti se trestu přislíbenému v nitru jeho neuvěřitelné schopnosti zvěda probudila. O mladém Baronu Oldřichu z Branné nám toliko zpráv během několika málo dnů nanosil, že podezření z loupeže spisů v archivu Generálově se v nás usídlilo. Ujištěni jsme byli, že Generál o akci této ani zbla povědomí nemá. Vnitřně zapochyboval jsem o tom, neb Generál dle názoru mého o každém pohybu, ba i slově, ve zdech těchto jest zpraven.

Peter mne obdařil shovívavým úsměvem a Jarda to zazdil hláškou, že: „Bocian vravel, že čučoriedkový olovrant je maškrta.“ Koukal jsem na něj, jako kdyby promluvil klingonsky, a všichni okolo se královsky bavili.

Pomalu došli skoro až k zadním vrátkům, kde pod košatou třešní Petr postavil jednoduchou lavičku z opracovaného dřeva. Posadili se. Tom mu položil hlavu na rameno a jen se kochal pohledem. Miloval tyhle tiché chvilky jejich souznění, kdy nebylo potřeba cokoliv říkat. Tady byli ve svém vlastním světě.

Byli skoro stejně vysocí, světlé vlasy měli oba až po ramena. Oba měli tu nejkrásnější bílou kůži, jakou kdy viděl. Jeden měl bradavky úplně růžové, druhý malinko tmavší. Prostě oba vypadali jako andílci.

Cítili na tvářích vzájemně svůj dech. Dotkli se nosy a pak rty. Na chvilku se odtrhli. Dívali se vzájemně do očí. Objali se. Rty se spojily v horečnaté křeči. Jejich líbání nabývalo na intenzitě. Ruce rozpínaly bílé košile a začaly zběsilou pouť po jejich polonahých tělech. „Chceš to, co já?“ „Chci všechno, co si můžeme vzájemně dát.“

Dano opatrne sťahuje Benove slipy, ktoré sú úplne premočené. Ben je v strede oboch chlapov. Adam mu opatrne stiahne predkožku a roztiera priesvitnú sťavu po Benovom žaludi. Občas jemne pohoní, občas i tvrdšie. Z Benovho zrýchleného dychu súdim, že už to dlho nepotrvá.

Tomáš si uložil pár svých věcí a zatopil v kamnech. Postavil na ně hrnek s vodou, kam nakrájel jablko, hrušku, přidal pár švestek. Když se topilo, měl rád večer horký kompot z ovoce. Krásně zahřál, provoněl celou místnost a zahnal i žízeň. Někdy i hlad, když se peníze určené na skromnou večeři utratily jinak. Jablka a hrušky se daly posbírat padané v sadech, někdy i jiné ovoce. Doma mívali přes zimu na stole vždy ošatku s křížalami a ořechy. Bylo dobré občas si zpříjemnit chuť něčím tak dobrým i zdravým.

Prechádzam sa opatrne po byte. Míňam kúpeľňu, kúsok ďalej je Tomášova izba. Dvere otvorené. Leží na bruchu a prudko chrápe. Jeho krásny zadok mám pred očami. Po špičkách vstupujem do jeho izby, pohľad upretý na zadok. Opatrne prejdem prstom po hladkej pokožke. Chrápanie razom prestane. Stojím tam, hladķám si tvrdý penis a pozorujem tohoto dokonalého chlapa, ktorého nikdy nedostanem. Opatrne vycúvam. Zamierim k terase. Prechádzam popri otvorených dverách. Na posteli zazriem mohutnú siluetu neznámeho Tomášovho milenca. Vstupujem na terasu. Horúca noc. Jemný vánok ma hladí ako nežné prsty.

Ráno probuzen jsem byl mladíkem velmi pěkným, který ku koupeli mě vyzval. Dotyky jeho ve mně plamen chtíče vzedmuly. Původně rozhodl jsem se hned po koupeli Viléma vyhledati, by mi od tohoto plamene pomohl. Nebylo toho zapotřebí. Mladík, Markem zvaný, svůj šat odložil a za mnou do kádě teplé vody vstoupil. I počal tělo mé umývati tak jemně, že těmto dotykům slastným jsem se poddal zcela, oči zavřel a jen na vlnách příjemných myšlenek se vznášel. Na mé hrudi počal jemně se věnovati bradavkám mým, nejdříve hadříkem hebkým, posléze jen svými prstíky hbitými a nakonec, což vytrhlo mě z rozjímání mého, i jazykem svým.

Rosťa se vypravil k vodě. Bez obcházení podchodem. Když docházel k přejezdu, všimnul si, že tam je pár kluků z vesnice. Zpomalil, netoužil po nějakém kontaktu. Jen mu nebylo jasné, proč stojí u přejezdu, když se nic neděje. Vtom se rozcinkalo výstražné zvonění a skupinka ožila. Opakované zahoukání vlaku, který se blížil. Jeden z kluků plácl do ramene vytáhlého blonďáka, toho, který kdysi dávno Rosťu vyválel v kopřivách, a ten zadupal na místě a párkrát poskočil, jako když se rozcvičuje před během. Vlak už byl skoro u přejezdu, když se kluk rozběhl. Na konci přejezdu klopýtl, ale odrazil se ke skoku – a vtom se přes přejezd hnal vlak.

Uchopím ho a s radosťou ho vkladám dovnútra. Fajčím ho tak, že ma bolia sánky. Jeho panva mi ide naproti. S hlasným výkrikom vyvrcholí a napumpuje do mňa neuveriteľné množstvo semena. Nestíham všetko prehltnúť a časť z toho skončí na mojej tvári. "Skoro si to zopakujeme, sľubujem," prihovorí sa. "Možno skôr, ako si myslíš," odpoviem. Vychádzam z izby a zamierim do hosťovskej, kde spí môj kolega.