Povídky

Sedel v kuchyni za stolom a hľadel von oknom. „Všetko je už zabalené. Môžeme vyraziť,“ vytrhol ho z myšlienok hlas postaršieho pána, ktorý vošiel do miestnosti. „Dobre, ak tak, vy už môžete vyraziť. Ja si ešte potrebujem niečo vybaviť a cestou vás dobehnem,“ odvetil a chytil objemnejšiu obálku do rúk. Staršiemu mužovi prišlo toho mladého ľúto. Kto sa už len sťahuje tesne pred Štedrým dňom? A podľa toho, ako sa tváril, ho niečo ťažilo, ale jemu nenáležalo starať sa, a tak sa otočil a vyšiel z bytu. Andrej sa zdvihol. Pri dverách do bytu si obliekol kabát a zišiel po schodoch do vestibulu, kde vhodil kľúče do schránky tak, ako bol dohodnutý s majiteľkou. Po asi 10 minútach stál pred inou bytovkou, i keď podobnou, v ktorej býval

Ráno ho vzbudila vůně kávy. Tomáš se usmál, pozdravili se, byl jenom v džínách, naléval do šálků. Na talířky shrnul míchaná vejce. Když mu je podával, byl nahnutý a prsní bradavkou se dotknul jeho ramene. Robert měl okamžitě těsno v kalhotách. Že by to udělal schválně? Tom už seděl naproti němu. Nejraději by si ho přitáhl na stůl a líbal nádherné růžové cuplíky zářící na jeho těle. Tom vstal.

Na malinkou chvíli zapomněl, že je princ s povinnostmi a že jej za zdobenými dveřmi, přes něž za malou chvíli přejdou, budu čekat ti, kteří ho dusí a tahají dolů do propasti. Měl by se jim postavit… A jednou to udělá, teď však může rebelovat jen za jejich zády. „Ano, mohl, rád tě uvidím. Jen si dej pozor, ať tě nikdo nevidí. Mám dojem, že jsme teď dost sledováni, a já bych tě nerad ohrozil.“ Přitáhl si jej do náručí a lehce otřel své ledové rty o jeho, překvapivě horké a vláčné, jako by venku ani nemrzlo. „Běž napřed, nemůžeme přijít do zámku společně, a po večeři, až budeš mít hotovo v kuchyni, přijď. Budu tě čekat.“

„Jmenoval se Eugen. Zemřel, když mu bylo třiadvacet. Byl jako my dva,“ otočil se Vojta na Erika a podíval se na něj poprvé jinak než na obtížný hmyz, který mu bzučel u ucha, když spal, „jen žil ve špatném století. My máme možnosti, které on neměl. Vidíš jeho tvář? Víš, co v ní vidím? Mladého muže unaveného světem, ve kterém žil. Svázaný pravidly a etiketou. Měl tajemství, jenže on ho nahlas říct nemohl. My můžeme. To, co řešíme my dva, je naprostá malichernost proti tomu, co řešil on.“ Znovu se na Erika podíval. Byl zmatený. Pátral po vysvětlení. Podle všeho mu mnoho věcí došlo, ale v některých měl větší chaos.

Nemal tušenie, kam smeruje, nemal ho už od momentu, keď ho kuchárka poslala za princom a on sa začal motať a strácať hlboko vo svojich myšlienkach. Jediné, čím si stále bol istý bolo, že sa mu celá situácia páčila, že Henricha túžil pobozkať a že na svojich perách cítil jeho horúci dych… Princi se z blízkosti druhého muže točila hlava a měl dojem, že se snad ani nedokáže nadechnout. Netušil, co se s ním dělo, a když viděl rudé rty, které byly k němu stále blíž, hlavou mu prošly nesčetné řádky knih o lásce, které kdysi hltal, nyní však byly jen z nouze ctnost.

Princ si osušil ústa. Otočil sa na posla, ktorému sa v okrových pančuchách urobila z videnej rozkoše poriadna hrča. “Teraz hovor, milý posol,” vyzval ho princ. Posol sa znova uklonil. “Osvietený princ Ctiboj, v neďalekom kniežatstve tiež pátrajú po mládencovi, ktorý zodpovedá presne tvojmu popisu,” oznámil mu dôležitú správu. “A tušíš, prečo po ňom pátrajú?” zaujalo to princa. “Vraj je zapletený do záhadného zmiznutia 24 mladíkov, mladých aj zrelých mužov,” oznámil posol.

S povzdychnutím se prohrábnu účesem, znovu popadnu mobil a začnu na netu hledat nejbližší obchod s potřebama pro kutily. Achjo, jenže copak já jsem nějakej kutil? Jo, dejte mi noťas rozloženej na jednotlivý šroubky a komponenty – a já vám ho sestavím. A dost možná bude fungovat líp, než fungoval předtím. Ale vrtat díry do zdi nebo řešit, že je někde vadný nějaký těsnění? Tomu teda říkám výzva!

Blbý svátky. Blbý trhy. Blbej zvon, blbá výzdoba, blbej sníh, blbá zima, blbý všecko! Vztekle popadl provaz a cinkl do toho melodického kusu kovu. Nechce žádný štěstí, nechce žádný zdraví, nechce prachy a nechce se zabývat vůbec žádným chlapem. Tak. A celý ty slavný Vánoce bude trávit o samotě, navzdory a natruc všemu tomu pitomýmu kýči okolo. Sežere rybu, sežere salát, zapne telku a hotovo.

“Môj krásny, ty si slepý?” prekvapene povedal Dragan. “To si si všimol až teraz?” zosmutnel Teo. “Až teraz, môj krásny, čo si posmutnel?” pýtal sa ho Dragan. “Teraz, keď to vieš, tak ma opustíš,” zo slepých očí začali vytekať slzy. “Môj krásny, prečo by som to robil?” nerozumel jeho reakcii. “A kto by chcel slepého cigána?”

Při této činnosti pozoroval pohybující se objekt na obloze. Bylo to to nejvýraznější, co kdy viděl i o čem slyšel za svůj dlouhý život. Takhle nějak si vždycky představoval hvězdu, která ohlašovala příchod Spasitele. Jemu už nebylo pomoci, tak snad přinese něco dobrého ostatním lidem a světu.

“Vydrž, nech to na starším bráškovi,” usmál se na něj, začal ho líbat na krku. Tolik nových pocitů, že Simui cítil mokro v trenkách. Kenji do nich zajel, ale penisu se vyhnul, lehce mačkal a hladil koule, pak po nich přejel až k dírce a zase zpět. “Kenji, já jsem se asi udělal,” řekl smutně mladší z bratrů. “Ale ne, neboj, to bys poznal, jestli myslíš toto mokro,” přejel dvěma prsty po celé délce penisu, vyndal ruku a dva tyto dva prsty ulepené od jeho mlíčí mu strčil do pootevřené sotva dýchající pusy, “to je jenom taková šťávička, co ti z něho teče, když jsi hodně nadržený.”

Když saju žalud, cítím silnou hořkoslanou chuť a jak se mi pusa plní. Zároveň vší silou zatlačí ptáka hluboko do krku. Tohle je pro mě úplně něco nového. Mysl se vzpouzí myšlence, že mi týpek chčije do huby a sune se až do krku. Že mě nutí to rovnou polykat. Zapřu přední o sedačku a podvědomě se vysmeknu ze sevření. Měl jsem strach, že by mě to třeba nakoplo. Nečekal to. Uvolnil jsem se až moc snadno. Než proud moči zastavil, pokropil mě celého. Vzhlédnul jsem k němu. Kdybych mu mohl vidět do očí, poznal bych, co vzápětí udělá. Jen zachrčel. Přestal močit a prudce vstal. Ztratil jsem rovnováhu a svalil jsem se na bok.

Mladý pán, ten povýšený kluk, kterého nenáviděl a trošku se ho bál, seděl na posteli a před ním klečel na podlaze v rukou drže jeho koule zrzavý mírně podsaditější kluk s rezavou čupřinou, který kmital hlavou v jeho rozkroku. Simui chtě nechtě sáhl do kalhot a začal si mnout svůj úd, když viděl, jak zrzkovi neúprosně drží hlavu nadoraz až se nosem dotýkal jeho břicha, ty dávivé zvuky, a když viděl, jak se tomu klučíkovi valí koutky úst jeho vlastní sliny, cítil až nečekané vzrušení.