Romány
- drsoul






Seběhnu k domovním dveřím, otevřu a octnu se půl metru nad zemí, cestou nahoru dostanu rychlou pusu, kterou stihnu vrátit při tom, jak mne Jozífek staví zpět na zem. Ovšem na zemi je jenom moje tělo, duše jásá v blažených výšinách. Vrzání otevírajících se dveří mne ale vytrhne nejen z toho opojení, ale i z jeho náruče.
- drsoul






… nejsou to jen polibky, cítím jeho ruku, která sjíždí po mých zádech až tam, kde už to záda dávno nejsou, druhou mne pevně přitáhl k sobě, moje dlaně jsou v jeho vlasech, na jeho zádech…
- drsoul






… Jestli jsou moje teorie šedivé a žití zlatý strom se zazelená úplně jinak? To nic, zelená je přece barvou naděje …