Romány

Než se Damian stihl vzpamatovat, Eduard už pohotově otíral pár téměř neznatelných skvrn v jeho rozkroku. Pocítil tlak na své mužství a napjal se. Přichytil jeho ruku, silně ji stiskl a odtáhl od svého poklopce. „Co si to… pro Kristovy rány, běžte mi z očí, nebo vám ublížím!“ sykl výhrůžně, pustil jeho ruku a odstrčil jej od sebe, aby ho snad nenapadlo se k němu znovu přiblížit. Mladík ani nemukl, sebral košili a rychle za sebou zavřel dveře. Damian se úlevně sesunul na křeslo a vydechl. To nemohla být pravda! Tohle se prostě nedělo. Byl nejspíš v nějakém špatném snu, ze kterého se nemohl probudit. Byl konsternovaný a zděšeně si uvědomil, že zběsilá touha jeho asistenta jej očistit měla následky. Pár tahů po lehké látce společenských kalhot dolehlo až k jeho penisu a probudily ho. 

Eda si spěšně prohlédl muže, snad stejně vysokého, jako byl on sám. A nutno podotknout, Eda byl prcek. Muž jej pozoroval asi stejně nechápavě jako Eda jeho. Co tu dělal? No, alespoň nepřišel pozdě jediný. Díky bohu. To by bylo trapné. „Ahoj! Fuj, můžu si sednout?“ zeptal se spěšně, to už si ale sedal do křesílka v rohu místnosti a zcela ignoroval velikou židli naproti masivnímu stolu. Plátěná taška s bouchnutím dopadla vedle jeho nohou. Knihu už v tu dobu držel v ruce. Ještě než si začal číst, vzhlédl k mladíkovi. „Netušíš, kde je… asi táta? Mám tu s ním mít pohovor. Na místo jeho asistenta. Pan… Kraus? Jméno teď nevím, třeba zjistím z nějaké vizitky. Venku nebyly lavičky. Nebudu rušit, dělej si, co potřebuješ,“ řekl, oči zabodávaje do řádků před sebou. S knihou v klíně a s vědomím, že proti němu nesedí matka, jako by byl jiný člověk. Bylo zvláštní, o kolik klidnější byl s někým zcela cizím.