Romány

Zase jsem si vytáh tu fotku třídy. Chvilku jsem přemýšlel, že si ho z ní vystřihnu a dám si ho do peněženky… Nakonec jsem si tu fotku nechal sjet v copy centru a zvětšit a Vladana si vystřihl z té kopie. Aspoň se na mě usmívá na fotce.

Mít někoho, kdo tě miluje, to je snad přece víc, než mít prachy? Nebo Vladan to má ložený jinak? Já už se v něm vůbec nevyznám… Život zasranej! Dá ti konečně někoho, koho miluješ, pro koho stojí za to žít, a pak na tebe vyplázne jazyk, ukáže ti fakáče a: „Hovno, nemáš zase nic, zmrde…!“

„Napadlo mě, že by se ti v léčbě hodily nějaký proteiny,“ usmíval se. –– Co tím myslí? Došlo mi to, když si rozepnul kalhoty. „Tak kuř, kurvo! A dneska polykáš!“ Jak řek, tak i bylo. Teda ne že by se mi to nakonec tak úplně nelíbilo. „Ale! Ty vypadáš nakonec i spokojeně. Hele, ty nemáš bejt co šťastnej…“

Když řekl „dobrá kurva jako ty“, tak to vlastně znamená, že se mu to se mnou líbí, jinak by neřekl „dobrá“. A kurva? On má prostě takovej drsnější slovník, on to tak nemyslí… On je prostě takovej, takovej dravej, živočišnej, nespoutanej…

„Ne? Jaký ne?! Víš co? Napadlo mě, že by se odkaz na to video moh nějakou záhadnou cestou dostat i k tvýmu fotrovi. Co ty na to?“ –– „On… on stejně všechno školní rovnou maže,“ pokusil se zmrdík chabě zaprotestovat. Asi tušil, jak by ho fotr zřezal, vidět mladýho tančit v dámským prádle. –– „Ale zprávu s názvem VÁŠ SYN KURVIČKA, tu by si otevřel, že jo?“

Držel mě pod krkem; cejtil jsem zblízka, jak je zpocenej. Ta vůně potu se míchala s nějakým deodorantem. Svaly na prackách se mu leskly. Krátce střiženej ježour, zaťatá čelist, ocelový oči, který si mě teď nenávistně měřily… On je… on je vlastně krásnej… Péro mě zradilo a začalo se stavět. „Ty prase! Tebe to snad vzrušuje! Úchyle!“