Romány

Taky je dost otevřenej, jednou na firemním večírku se přiopil a nechal se slyšet, že mu to přetejká z koulí a že je stále ve věku, kdy je mu jedno, do jaký díry ty vidle zapíchne. Otvory naštěstí nevyjmenovával. Všichni si asi mysleli svý. Bude to nějakej obecní pomrdávač. Postavu teda má jak plemennej bejk. Takovej tmavej typ, černej jako nějakej Arab nebo Maďar, ale je to myslím Slovák jak poleno. Taky to nemá zadarmo, dost na sobě maká, sportuje, ale něco tam vázne. Šel jsem na záchod kolem šaten a viděl jsem v zrcadle výjev. Až mi to přišpendlilo nohy. 

Nespustil jsem z něj oči. On se postavil, slez dolů a začal se předvádět. Vlnil se, pohupoval bokama a koukal na mě. Ukazováčkem jsem zatočil ve vzduchu a on pochopil a otočil se. Výstavní zadek, vlnit se nepřestal a já koukal na ty půlky, jak se vrtí a pohupujou. Už jsem byl taky tvrdej. Vstal jsem, postavil jsem se za něj a dlaní jsem ho chytil za bříško a připlácl k sobě. Ve svých slabinách jsem cítil jeho vlnící se půlky. To vlnění se přeneslo i na mě. Otevřely se dveře, barman šel polejt kamínka vodou asi s nějakým eukalyptem. Chvíli na nás koukal a my se vlnili, jak kdybychom mu hráli nějakou lajfšou v bordelu. Myslím, že v sauně asi už nikdo jinej nebyl. Byl jsem přiopilej a nadrženej. Hladil jsem to zpocený tělo.

Přidřepl ke mně, pohladil mě po vlasech: „To bude dobrý, buzno. Pojď ke mně, pocem, maleeeej…” Konejšil mě a hladil. Přivinul si mě k sobě a zašeptal mi do ucha: „Pojď na pokoj, nastydneš.” Byl jsem jak hadrová panenka, vyčerpanej. Sejmulo mě to. Vzal mě za ruku, vytáhl a odvedl k sobě do pokoje. Bylo tam prázdno, takže jeho spolubydla asi odjel na víkend. Posadil mě na postel a já jen koukal tupě před sebe a tiše beze studu pouštěl slzy ven.

Ve škole jedu, jak se říká, na autopilota. Je to teď prostě blbý období, je toho moc. Blíží se maturity a ostatní to strašně řeší, jak to zvládnou, co přihlášky na vejšky nebo práce. Marťas s Terkou se snaží to se mnou taky probírat, aby mě trochu udrželi při normálním fungování. Aspoň ale nade mnou nekroutí očima, když něco zapomenu, nemám, neznám, nebo mě to prostě netankuje. Ale nepolevujou, dokonce jsme si řekli, že nějaký otázky probereme společně. Takže je pátek a sedíme u Marťase v pokojíčku, láhev tramínu a jedeme otázky. Večer už toho máme dost.

Super, to mi ještě chybělo. Nestíhám, a ještě mi ujede bus. Do pr… Mamka mi totiž vocapla, že se mnou chtěj v šest mluvit. Celej den přemejšlim, co na mě naši vytasí. Takže nechci přijít pozdě, jak nějakej lúzr. Je mi přece osumnáct, teda za chvíli o rok víc, že jo. Jsem prostě dospělej chlap. Hahaha. Že by chtěli řešit dovolenou? Jeeeee, moříčko miluju, města miluju, hory ne moc vysoký miluju. U móře jsme byli asi dvakrát, co si pamatuju. Hele ale i dovča u nás je celkem v pohodě. Moji rodičové dělaj, co můžou, nejsme žádní Rotšíldi. Jsem s nima v pohodě. Sice jsem jedináček, což jim nemůžu odpustit, ale jsou super.