Filtr povídek

Ku večeři slavnostní v den narozenin Generálových jsme nebyli, k našemu překvapení, do jídelny uvedeni, nýbrž komorník Jeho Výsosti nás do jízdárny na velký balkon zavedl. Zde prostřena večeře bohatá byla. Mnoho lahůdek již měl jsem možnost v komnatách Generálových ochutnati, leč mí společníci k mnoha laskominám zpočátku postoj odmítavý zaujali. Jakmile viděli mne, jak labužnicky si některá sousta vychutnávám, sami do jídla se pustili.

Brosus chvíli nechápal, co se děje, neovládal své tělo, pokusil se vykročit, málem spadl. Vnímal Merinovu přítomnost uvnitř sebe, cizí, odpudivou, ochromující. Mysl mu zaplavily obrazy mučení, bolesti, všeho, čeho se Merin dopustil. Brosus se snažil ovládnout, získat své tělo i mysl zpět. Stálo ho mnoho sil, než pozvedl oči. Spatřil Riama v okně. Uvnitř něj sebou cosi trhlo, jako by neznámá síla v něm, cizí, a přece teď jeho součástí, reagovala na Riama.

Rybník byl na návrší nad vesnicí, její horní částí, z jedné strany obklopený lesem, ze druhé poli. Na keř nahnutý nad vodou si přehodili trička a plátěné kalhoty. Ve vodě mezi rákosím bylo potopené prkno původně z kusu lávky. Tím se dalo vyhnout bahnu a dál už byla větší hloubka vhodná k plavání. Ostrůvek vznikl naplavením větví, měl tak pět čtverečních metrů, plný prorůstajících vrbových prutů. Mezi nimi lavička z olše. Posadili se. Dal se odsud přehlédnout celý rybník s vlnícím se rákosím.

„Neumíš poslouchat, Eliáši?“ přimhouřím na něj oči, ale i když to trochu zavrčím, pořád ve svém hlase cítím i pobavení. Sám jsem překvapený, kde se to v něm bere. Měl jsem pod rukama spoustu lidí, co to měli přímo v povaze, to, že je tahle hra baví právě, když je postavená na tom, že neposlouchají, dokud je do toho nedonutím. Ale Eliáš takový nikdy nebyl. I teď si myslím, že to není úplně jeho styl, ale nemůžu říct, že by mě takováhle změna jeho chování nebavila. Baví mě to, a moc, ten kluk má v sobě spoustu vrstev a mně se zatím líbila každá, kterou jsem objevil.

Tak se také stalo. Zpočátku to nebylo nic moc. Chodili si užívat se mnou do skladu jen dva důstojníci, a to jen občas. To se však mělo brzy změnit. Jeden den si mne zavolal Pán do své kanceláře. Po vstupu jsem uviděl čtyři mazáky, o kterých bylo známo, že jsou na mladší ročníky hodně tvrdí. Jeden z nich byl podsaditý cikán a od pohledu hodně zarostlý. „Svléknout!“ „Ano, Pane.“ Všichni čtyři na mě koukali jak zjara. Jejich údiv se zvětšil, když jsem byl v cuku letu nahý, dle nařízení Paní jsem byl naostro. Ještě více nechápali v okamžiku, jakmile jsem se ocitl na všech čtyřech. „Vy taky! Nebo chcete k prokurátorovi?“

„Co se to, do háje, děje? Co děláš? Přestaň!“ Jako kdybych fakt na chvíli uvěřil tomu, že za to může von a ten jeho, teda vlastně můj, vovladač. „Nevyšiluj, vždyť jsem ti říkal, co dělám. Jo a doporučuju ti pustit ty trenky, stejně je za chvíli neudržíš.“ Kouknu se na svoje ruce a leknu se. Jsou najednou voproti těm trenkám nějaký malý. Pustím je a trenky spadnou vokamžitě na zem k mejm nohám. Sakra, uvědomím si, že teď jsem před Maxem úplně nahej, a navíc stále se stojícím pérem, který ještě nestihlo zareagovat na tuhle podivnou situaci. Anebo naopak stihlo? Než si to ale stihnu celý srovnat v hlavě, uvědomím si, že už sedícímu Maxovi nevidím ani do vobličeje, ani na jeho vosvalenej hrudník a břicho, ale celej můj vobzor zabírají jeho chlupatý nohy a hlavně chodidla.

Snažím se to nevnímat, všechny ty hlasy a myšlenky. Najednou mě něco zaujme. Někdo na mě myslí. Představuje si, jak prozkoumává moje tělo. Jeho jazyk teď bloudí od čelisti, přes krk až k mým bradavkám.

Postavy sa dvíhajú a odchádzajú. Jedna však zostala stáť a pozerá na mňa. Bez slova sa otáčam a vystrkujem zadok smerom k nej. Postava ma chytí za boky a vstupuje do mňa. Som veľký, ale on je väčší. Kong sa do mňa oprie, celého svojho veľkého vtáka mi natlačí do diery. Driape ma ako zviera. Na všetky možné spôsoby. Pichá geniálne, až sa cítim ako handrová bábika. Semeno na mojej hrudi už dávno zaschlo. S hlasným stonaním na mňa vystrekne ďalšiu dávku a ja ho nasledujem. Obrovský chlap. Vstáva, vtisne mi na pery bozk a odchádza. Ležím tam a premýšľam, či to bol sen. Dúfam, že nie.

Ten moment byl důvěrnější a intimnější, než očekával. Zvláštně komický, ale jiným způsobem než běžně. Z těla schovaného za mléčným sklem toho skutečně moc neměl, ale už jen to, že je nedělilo nic dalšího, donutilo jeho srdce bít o něco rychleji. Krev v jeho žilách zdála se o pár stupňů žhavější. Tušil, že David to má stejně. Otevřel čtečku a začal číst. „Do pr… Co to má znamenat?" zařval David přes hučení vody, když uslyšel známý hlas téměř recitující desátou kapitolu Malého prince. „Valento! Okamžitě odtud vypadni."

Po večeři dlouho povídali. Gusta se při sprchování prohlížel v zrcadle. No je kus hezkého chlapa, trochu víc ochlupená prsa a nohy. Že nemá Petr v plánu ženitbu, to ještě nic neznamená. Představoval si, jak takové mládí objímá v bocích. Hodně se vidinou jeho těla vzrušil a musel odpustit. Pěkný gejzír málem vystříkal na nedodělanou zeď. Sny jsou sny. Nesmí se jim poddávat.

Na Instáči se tak objeví krátkej prostřih mýho dnešního videoklipu, tentokrát jsem s dronem lítal nad nedalekou zříceninou jednoho středověkýho hradu; pod video přidám poznámku, že celá verze je jako vždycky k vidění na mým Youtube kanálu… No, a pro dnešek mám hotovo, zítra si sem přijdu „posbírat“ lajky a případný komentáře. Užuž chci spokojeně vypnout komp a zajít si pro zaslouženou večeři, když mi zabliká upozornění na příchozí zprávu od nějakýho Joachima.

O Jindřichovu budoucnost, co člena armády, jsme se s Vilémem počali strachovati. Snaha jeho vyhnouti se trestu přislíbenému v nitru jeho neuvěřitelné schopnosti zvěda probudila. O mladém Baronu Oldřichu z Branné nám toliko zpráv během několika málo dnů nanosil, že podezření z loupeže spisů v archivu Generálově se v nás usídlilo. Ujištěni jsme byli, že Generál o akci této ani zbla povědomí nemá. Vnitřně zapochyboval jsem o tom, neb Generál dle názoru mého o každém pohybu, ba i slově, ve zdech těchto jest zpraven.

Peter mne obdařil shovívavým úsměvem a Jarda to zazdil hláškou, že: „Bocian vravel, že čučoriedkový olovrant je maškrta.“ Koukal jsem na něj, jako kdyby promluvil klingonsky, a všichni okolo se královsky bavili.