Povídky

Následující dny se pro mne staly peklem. V životě jsem nebyl nikdy tak nadržený. Dokonce ani tak rychle po takovém výkonu jsem se nikdy nedostal do stavu absolutní potřeby si ulevit. Navíc nemožnost tak učinit všechny mé potřeby silně posilovala. Díky přídavku mezi mými nohami to rozhodně nešlo, navíc to bylo tak udělané, že to nešlo sundat a ptáka mi držel pěkně zataženého, ať se snažil, jak chtěl, to změnit. Co se mnou Pán za ty dva večery udělal, bylo nepochopitelné. Čím více se blížil den setkání, tím více jsem to chtěl sundat a udělat si dobře.

Tahle práce se mu líbila. Celá hala byla laděná do odstínů žluté a modré, které ho uklidňovaly. Na palubě byl nezvyklý klid. Nutilo ho to k přemýšlení, jaké to tu asi je během plavby, když hraje hudba, cestující procházejí mezi palubami, personál kmitá a celá loď se klidně houpe při cestě za teplem.

„Jsi podvodník, miláčku,“ řekl mu v autě. A pak znovu doma, mnohem přísněji a už jako součást předehry. Tom se bránil, že on nic, že si přece nemůže dát s každým panáka, když se celou dobu stejně těší na tohle – položil mu ruce kolem krku, a na tohle – políbil ho…

V pátek odpoledne visel Šimon rozpažený z kruhů jen v upnutých šortkách. Ve svalech svázaných naběhlými žílami už měl půl druhé hodiny. Dneska makal víc než jindy, protože hlavou mu protékaly myšlenky na jeho profesora. Od prvního dne se mu tam zabydlel a griloval mozek erotickými představami. Nejčastěji ho viděl nahého ve své posteli, jak se probouzí po takřka probděné noci. Vlasy rozcuchané, tělo voňavé a zadek rozdrážděný.

Pořád tomu nemohl uvěřit. Oni dva a spolu. Oficiálně spolu. Větroplach Míša a hračička Max. Oba zůstávali věrní kavárně Poseidon, ve které se dali dohromady, oba stále měli důvod objevovat nové věci, oběma jim do všeho kecala jejich milovaná kámoška Kristýna, díky které se naučili zamykat ateliér, a oba společně řešili všechno, co jim vítr přinesl pod nos.

„Hele, a tak… mohl bych se přidat?“ troufl jsem si navrhnout, když jsme se, už v naší čtvrti, pěšky blížili ke křižovatce, na který jsem věděl, že se naše cesty rozdělí. „Jasně, to bude skvělý!“ zaradoval se a hned vytáhl z kapsy mobil, abysme si mohli vyměnit kontakty. A když jsme se na sebe ten večer podívali naposledy… a usmáli se… a řekli si „tak zatím“, tělem mi proběhlo takový… hřejivý zašimrání. Jako kdybych už dopředu tušil, že to fakticky bude skvělý. Nejenom to kino. Ale všecko.

„Hele, ty můj Ježíšku. Ty právě teď dostaneš jedinej dárek, a to letenku přímo do postele,“ chytil jsem Nika za ramena, otočil ho k sobě zády a násilím tlačil do ložnice. Jo, to si s bráchou vyřídím. Opít mi přítele na Štědrý den. To se dělá?

„Nedal jsem ti pyžamo proto, aby sis ho hned oblékl,“ vzal po chvíli Marcovi z ruky své pyžamo, které mu předtím položil na stoličku. Marco se styděl, ale spíš za své vzrušení než za co jiného. Nechal se vzít za ruku a odvést k posteli.

Nečekaný zvuk, který doprovázel vpád neznámého návštěvníka, ho rychle přivolal do bdění. Když otevřel oči, spatřil na své podlaze malého kluka, ruce a nohy do krve sedřené pouty, v obličeji čerstvé rány. Než se vůbec pohnul, zaslechl stařec z ulice hlasy. Tvář se mu stáhla hněvem. Ihned věděl, kterému obchodníkovi utekl otrok a také proč. Vyděšené oči zlatohnědé barvy, v jejichž koutcích se třpytily slzičky, ho sledovaly s obavou a lehkou odevzdaností.

Měl bych zvolnit, připomenul si jako už několikrát. Tom si jinak čas uspořádat nemůže, ale on by mohl. Ale dneska, dneska budou celý večer a celou noc spolu. A ráno se vzbudí a nebude muset odcházet.

Spoza dverí vykukol od neho trocha mladší muž. Na sebe mal tričko a dobre padnúce rifle. Do prostredia plného kravaťákov nezapadal. Strapaté čierne vlasy a na tvári veselý úsmev. Tomáš mal hneď lepšiu náladu. Mário bol najprv trocha zmätený, podľa čísla našiel kanceláriu, ale na menovke bolo ženské meno. Nesmelo preto zaklopal a nakukol dnu. Za stolom sedel tmavovlasý fešák s peknými hnedými očami, v ktorých bolo vidieť starosti.

Když měl dost, otočil se, přikázal mi, abych otevřel pusu a plivl mi do ní. Pak mi do ní bez váhání nacpal svou obří kládu. Trvalo mi pár minut, než jsem na techniku kouření přišel. Bylo to pro mě úplně poprvé. Do té doby jsem sex znal jen z porna. Když jsem se konečně dokázal trochu uvolnit, pán to poznal a začal mi přirážet až do krku. Občas jsem zakašlal, sliny mi tekly po bradě, ale jemu to bylo jedno. Držel mě pevně za vlasy a mrdal mě surově jako zvíře.

Proč by si nemohl připustit svou přízeň k mužům? Měl by si konečně přiznat své touhy, které jinému nikdy neprozradil, a s touto bytostí ochutnat všechno, o čem celá léta přemýšlel, a o čemž věděl, že se nikdy nesplní. Ale Lucius byl přece z jiného světa, z jiné dimenze, z Jinde, už teď Lawlien soudil, že by ho nikdy nezradil tak, že by šel do hospody a vyžvanil to, co má být skryto a neprozrazeno.