Povídky

Do své postele pouštěl kohokoliv mnohem ochotněji než k psacímu stolu. A tam už taky přišla i jeho chvíle, přestože ani tentokrát nespěchal. Dlouho dráždil pružnou mladou dírku jazykem, než si s ohledem na toho kluka vzal kondom, potřel ho gelem a pronikl do něho. Jeho vlastní orgasmus byl jako silný záchvěv dvou o sebe třoucích se tektonických desek, a když viděl, že jeho milenec má znovu nabito, přivedl ho rukou k orgasmu podruhé.

Pak jsem se začal natírat opalovacím krémem. Tom se mi sám nabídl, jestli nechci natřít záda. To jsem ani nečekal, lehl jsem si na břicho na lehátko, zavřel oči a čekal, co bude. Začal mi mazat záda a bylo vidět, že nikam nespěchá. To už se mi ten můj pod plavkami začal zvedat. Tom se mě zeptal, jestli ho taky namažu. Nemohl jsem odmítnout, ale se situací v mých plavkách jsem si nevěděl vůbec rady. Doufal jsem, že si ničeho nevšimne. Začal jsem ho natírat, erekce mi neopadávala, spíše naopak, a navíc bylo vidět mokré kolečko, jak jsem tekl. Byl jsem šťastný, že se dotýkám jeho těla, krásně hladce holého.

„Ne, to bylo ještě na škole před tím, než jsem zdrhnul sem.“ Slovo zdrhnul Petra dost zarazilo. Před čím Dárius utíkal? „No naši neuměli překousnout, že jsem…“ „Rozumím, já velmi podobně,“ přiznal se, že jeho působení v lázeňském městečku je snaha odstřihnout se od minulosti, od rodičů, i když zcela to asi není možné.

Ležím na posteli, sleduju, jak mu na stehnech hrají svaly a látka slipů sotva zakrývá penis, který zbožňuju. Nic jiného na sobě nemá. Poslouchám, jak rozebírá nás dva, a v duchu si představuju, jaké by asi bylo, kdybych ho povalil do té hromady prádla a tak dlouho šukal, dokud by nezmlknul.

„Chceš to pofoukat?“ zasmál se jeho hostitel, trochu se naklonil přes stůl, a když si nabral další lžíci, zlehka mu sevřel zápěstí a několikrát neslyšně foukl. Z toho dotyku a pohledu na rty našpulené jako k polibku mu lehce zaškubalo v rozkroku. Stačilo by natáhnout krk a…

Cítil, jak mu o prdel pleskají bratovy koule, ten zběsile přirážel a tvrdě si bral jeho anál. Vzdychal Simuimu do ucha: “Jo, jsi fakt krásné úzký, skvělý! Drž! Ta bolest přejde. Takhle to dělají velcí kluci, bráško.” Po chvíli cítil Simui cukání v jeho i ve svém ocasu. Kenji pustil ten jeho, párkrát přirazil a už se Simuimu rozléhalo v zadku teplo. Bratr do něj musel napumpovat hodně velkou dávku, protože jen co ho vytáhl, po stehnech mu začala téct mrdka. Přes bolavý anál byl pořád vzrušený, a tak si chytil ocas, stačily tři přetažení a už i on stříkal na dlaždičky před sebou.

Sedel v kuchyni za stolom a hľadel von oknom. „Všetko je už zabalené. Môžeme vyraziť,“ vytrhol ho z myšlienok hlas postaršieho pána, ktorý vošiel do miestnosti. „Dobre, ak tak, vy už môžete vyraziť. Ja si ešte potrebujem niečo vybaviť a cestou vás dobehnem,“ odvetil a chytil objemnejšiu obálku do rúk. Staršiemu mužovi prišlo toho mladého ľúto. Kto sa už len sťahuje tesne pred Štedrým dňom? A podľa toho, ako sa tváril, ho niečo ťažilo, ale jemu nenáležalo starať sa, a tak sa otočil a vyšiel z bytu. Andrej sa zdvihol. Pri dverách do bytu si obliekol kabát a zišiel po schodoch do vestibulu, kde vhodil kľúče do schránky tak, ako bol dohodnutý s majiteľkou. Po asi 10 minútach stál pred inou bytovkou, i keď podobnou, v ktorej býval

Ráno ho vzbudila vůně kávy. Tomáš se usmál, pozdravili se, byl jenom v džínách, naléval do šálků. Na talířky shrnul míchaná vejce. Když mu je podával, byl nahnutý a prsní bradavkou se dotknul jeho ramene. Robert měl okamžitě těsno v kalhotách. Že by to udělal schválně? Tom už seděl naproti němu. Nejraději by si ho přitáhl na stůl a líbal nádherné růžové cuplíky zářící na jeho těle. Tom vstal.

Na malinkou chvíli zapomněl, že je princ s povinnostmi a že jej za zdobenými dveřmi, přes něž za malou chvíli přejdou, budu čekat ti, kteří ho dusí a tahají dolů do propasti. Měl by se jim postavit… A jednou to udělá, teď však může rebelovat jen za jejich zády. „Ano, mohl, rád tě uvidím. Jen si dej pozor, ať tě nikdo nevidí. Mám dojem, že jsme teď dost sledováni, a já bych tě nerad ohrozil.“ Přitáhl si jej do náručí a lehce otřel své ledové rty o jeho, překvapivě horké a vláčné, jako by venku ani nemrzlo. „Běž napřed, nemůžeme přijít do zámku společně, a po večeři, až budeš mít hotovo v kuchyni, přijď. Budu tě čekat.“

„Jmenoval se Eugen. Zemřel, když mu bylo třiadvacet. Byl jako my dva,“ otočil se Vojta na Erika a podíval se na něj poprvé jinak než na obtížný hmyz, který mu bzučel u ucha, když spal, „jen žil ve špatném století. My máme možnosti, které on neměl. Vidíš jeho tvář? Víš, co v ní vidím? Mladého muže unaveného světem, ve kterém žil. Svázaný pravidly a etiketou. Měl tajemství, jenže on ho nahlas říct nemohl. My můžeme. To, co řešíme my dva, je naprostá malichernost proti tomu, co řešil on.“ Znovu se na Erika podíval. Byl zmatený. Pátral po vysvětlení. Podle všeho mu mnoho věcí došlo, ale v některých měl větší chaos.

Nemal tušenie, kam smeruje, nemal ho už od momentu, keď ho kuchárka poslala za princom a on sa začal motať a strácať hlboko vo svojich myšlienkach. Jediné, čím si stále bol istý bolo, že sa mu celá situácia páčila, že Henricha túžil pobozkať a že na svojich perách cítil jeho horúci dych… Princi se z blízkosti druhého muže točila hlava a měl dojem, že se snad ani nedokáže nadechnout. Netušil, co se s ním dělo, a když viděl rudé rty, které byly k němu stále blíž, hlavou mu prošly nesčetné řádky knih o lásce, které kdysi hltal, nyní však byly jen z nouze ctnost.

Princ si osušil ústa. Otočil sa na posla, ktorému sa v okrových pančuchách urobila z videnej rozkoše poriadna hrča. “Teraz hovor, milý posol,” vyzval ho princ. Posol sa znova uklonil. “Osvietený princ Ctiboj, v neďalekom kniežatstve tiež pátrajú po mládencovi, ktorý zodpovedá presne tvojmu popisu,” oznámil mu dôležitú správu. “A tušíš, prečo po ňom pátrajú?” zaujalo to princa. “Vraj je zapletený do záhadného zmiznutia 24 mladíkov, mladých aj zrelých mužov,” oznámil posol.

S povzdychnutím se prohrábnu účesem, znovu popadnu mobil a začnu na netu hledat nejbližší obchod s potřebama pro kutily. Achjo, jenže copak já jsem nějakej kutil? Jo, dejte mi noťas rozloženej na jednotlivý šroubky a komponenty – a já vám ho sestavím. A dost možná bude fungovat líp, než fungoval předtím. Ale vrtat díry do zdi nebo řešit, že je někde vadný nějaký těsnění? Tomu teda říkám výzva!