Filtr povídek

Měl jsem pocit, že se na mě dívá neskutečně dlouho. Připadalo mi to jako celé minuty. Hodiny. "Chceš ještě něco dodat?" zeptal se ledově klidným hlasem, který se plížil tím tíživým tichem panujícím mezi námi jako duch. Srdce se mi divoce rozbušilo a v krku se mi usadil knedlík. Stěží jsem dokázal dýchat. A to se na mě jen díval, nic víc. "Ne," hlesl jsem. Byl tak blízko. A já seděl na svém místě jako zařezaný, ruce i nohy olověné a srdce zažívající jeden malý infarkt za druhým.

„Možná jo, možná ne. Proč jsi vybral zrovna tohle, a ne školu smyku? Bože… Nechci raději vědět, co máš pro mě nachystané na Ježíška,“ povzdechl si a svěsil ruce. Odpověděl jsem mu jen, že kdybych zvolil to druhé, nebyl by to trest, ale dárek.

Ale co vlastně čekal? Že se včera v noci proměnil někde v lese v normálního kluka? To byla přesně ta jeho naivita, kterou včera vzpomínal. Promnul si kořen nosu, sebral mokrou peřinu i polštář a vyšel z ložnice, na tváři ledovější výraz než voda ze studny. Viděl koutkem oka, jak se jeho host cpe chlebem s máslem a medem, a v tu chvíli měl chuť mu ten krajíc naplácnout namazanou stranou na tvář a pak jeho hlavu strčit do úlu. Přesto kolem něj beze slov prošel a přehodil mokré peřiny přes hambálky nad kamny. Ani se neotočil a rychle odcházel ven nakrmit králíky a slepice.

Projela mi tělem nová, silnější vlna vzrušení. Jo, tohle bylo ono. Nechat ho určovat, jak to má probíhat, mě dostávalo o level vejš. Přestal jsem myslet na to, co budu dělat potom, a soustředil se jenom na něj.

Spoza dverí vykukol od neho trocha mladší muž. Na sebe mal tričko a dobre padnúce rifle. Do prostredia plného kravaťákov nezapadal. Strapaté čierne vlasy a na tvári veselý úsmev. Tomáš mal hneď lepšiu náladu. Mário bol najprv trocha zmätený, podľa čísla našiel kanceláriu, ale na menovke bolo ženské meno. Nesmelo preto zaklopal a nakukol dnu. Za stolom sedel tmavovlasý fešák s peknými hnedými očami, v ktorých bolo vidieť starosti.

Když měl dost, otočil se, přikázal mi, abych otevřel pusu a plivl mi do ní. Pak mi do ní bez váhání nacpal svou obří kládu. Trvalo mi pár minut, než jsem na techniku kouření přišel. Bylo to pro mě úplně poprvé. Do té doby jsem sex znal jen z porna. Když jsem se konečně dokázal trochu uvolnit, pán to poznal a začal mi přirážet až do krku. Občas jsem zakašlal, sliny mi tekly po bradě, ale jemu to bylo jedno. Držel mě pevně za vlasy a mrdal mě surově jako zvíře.

Začínaly prázdniny a já s Tobim jsme se chystali na chatu. Oba jsme měli úspěšně za sebou maturitu i přijímačky na stejnou školu. Ještě chybělo zařídit kolej, ale to nás čekalo až koncem léta. Co se ovšem v našich životech zásadně změnilo od Velikonoc bylo, že se Tobi i s tetičkou nastěhoval k nám. Rodiče nakonec na tu chatu přeci jenom přijeli a vynutili si rodinnou poradu. V rámci ní jsme se dozvěděli, že o našem vztahu vědí a nevadí jim. Také při té příležitosti vyzvali Tobiho, aby se s tetičkou nastěhoval k nám.

"Za chvilku budu zamykat a kódovat, tak se do té doby sbal a běž do chodby," houkl na mě zezadu. Udělal jsem těch pár kroků k šatně, jen co jsem do ní ale nakoukl, pohledem jsem ihned uhnul stranou. Dobře, musel jsem uznat, že ten parchant měl zatraceně pěkné tělo, jen co jsem díky té rozepnuté košili stihl vypozorovat. A vlastně to ani není parchant. Nebo možná jo, protože ten hrudník a břicho samy o sobě stojí za hřích, což mě děsně štve. A o svým šéfovi bych takhle fakt uvažovat neměl.

„Danieli, cos… provedl?!“ Strčil jsem ruku do kapsy a vytáhl klíče od auta. Nik k nim sklopil oči a pak se na mě znovu podíval podezřívavým pohledem.

„Kdybych se zeptal, jestli máte rád sex, byla by to blbost. Protože prakticky každej má rád sex. Kdybych se zeptal, jestli máte rád sex s klukama nebo s holkama nebo obojí, to už by bylo lepší, ne? Jenomže na to se ptát nemůžu. Bylo by to docela dotěrný, co? A hlavně, já už o vás určitou představu stejně mám. Taky máte svou představu o… o mých… dejme tomu… erotických zálibách? Jestli teď řeknete, že jste o tom nepřemejšlel, a budete se při tom rozpačitě dívat na řeku, tak vás odvezu zpátky, zdvořile se rozloučím a víckrát se neuvidíme. Ale jestli řeknete, že také tušíte, o co mi jde, když tady s vámi courám po lese, tak…“

„Teší ma,“ zamrmlal som a potriasol mu rukou. Ničoho ďalšieho som nebol schopný. Musím sa spamätať, pretože mi takmer tiekli sliny. Predo mnou stál najkrajší chlap, akého som kedy videl. „Aj mňa teší,“ usmial sa na mňa a so svojím úsmevom by sa pokojne mohol stať modelom. Na to, aký som bol hladný, som ani nevnímal, čo som vlastne obedoval. Nemohol som zo Šimona odtrhnúť oči.

Pak jeho pozornost přitahují prsty, ty dlouhé a bílé prsty, kterými mu Sid vjíždí pod tričko a hladí mu kůži na zádech. Potom mu tričko stahuje přes hlavu a háže na zem. Svými rty se přitiskne Arnymu na ústa a opatrně ho líbá, jemně jazykem olizuje jeho chvějící se rty a pak pomalu vjíždí mezi ně dovnitř. Arny mu to vrací, zprvu váhavě a nejistě, ale pak čím dál prudčeji a odvážněji. Sidovy dlaně ho hladí po zádech, po břichu, prsty si hrají s jeho bradavkami, až Arny lapá po dechu. A potom…

„Mám si nechat radit od někoho, jako jsi ty? To myslíš vážně? Nebudu tě prosit a nebudu tě poslouchat! Řídím firmu, vydělávám peníze. Slyšel jsi o něčem takovém někdy?! Co vlastně děláš? Čím se člověk jako ty živí? Ach, já zapomněl. Paseš ovce. To je hodně náročné na mozek. Jo, a taky rozdáváš rady lidem kolem. Hele, kašlu na tebe, o tvoje rady a tvou pomoc nestojím. Ale jednu dám já tobě – běž si zase hlídat ovce…"