Marek a já – 27. kapitola: Potřeby

V parku jsme zůstali ještě dlouho. Byl tropický letní podvečer, bylo krásně teplo a my se váleli v trávě, popíjeli pivo a pořád si povídali, až se začalo smrákat. A pivo nám už trochu stouplo do hlavy.

Marek dopil zbytek piva.

„Fuj. Už bylo teplý.“

„Jako chcanky,“ doplnil jsem ho.

„Hele,“ zasmál se Marek, „neprovokuj mě,“ zamrkal na mě šibalským kukučem.

Taky jsem se zasmál.

„Já tě provokuju?“ zeptal jsem se laškovně a péro mi na kraťasech vykreslilo bouli.

„Jo. Skoro furt. Zalezem si zase do křoví na chcaní?“ dodal lišáckým tónem.

„Hm,“ přikývl jsem a oči se mi natěšeně rozzářily.

Sebrali jsme svoje věci a schovali se rychle mezi keře. Vytáhli jsme svá vzrušená péra.

„Dej sem ruku,“ řekl jsem Markovi.

Marek dal před můj vztyčený penis dlaň: „Sem?“

„Jo. Čekej.“

Soustředil jsem se a za chvilku do Markovy dlaně pomalu vytekla hustá dávka mé mazlavé šťávy a hned po ní slabě vytryskl pramínek.

„Wow…,“ Marek si olízl dlaň. „Zastav se,“ dodal rychle.

Přerušil jsem svůj proud: „Proč?“

„Chci se vod tebe napít.“

Marek se sehnul k mému penisu.

Ze ztopořeného penisu mi opět vytryskl světlý proud. Marek můj stříkající žalud obejmul rty a zanořil si ho celý do úst. Slyšel jsem, jak polyká moji tekutinu a funí u toho nosem.

„Hm!“ stiskl mi Marek péro, aby mi dal znamení, že mám zastavit.

Přerušil jsem svůj proud.

Marek si vytáhl můj penis a polkl: „Ty vole, to je tak dobrý,“ kroutil Marek hlavou. „Ale strašně moc. Chceš vochutnat?“

„Chci.“

Marek mě intenzivně políbil a předal mi osvěžující chuť.

„No jo. Jak to?“

„Viď? Já nevim.“

Marek se opět sklonil k mému péru. „Pojď ještě.“

Pokračoval jsem. 

„Hm,“ stiskl mě opět na znamení, protože můj penis držel v ústech.

Marek polkl. „Ty jo, ty jseš dneska tak dobrej,“ vrátil se rychle k mému penisu, abych pokračoval.

Marek mě doslova hltal a mezi polknutím vždy občas tiše zamručel. Byl jsem plný, takže Marek ze mě pil dlouho.

Proud mi začal slábnout. Marek přestal polykat. Zvedl se beze slov ke mně a bylo mi jasné, že mi nese můj dárek. Přisáli jsme se k sobě opatrně rty a Marek mi pomalu poslal celý obsah svých úst plných osvěžující tekutiny. Nechtěl jsem ji polknout, ale užít si tu dnes tak výjimečně krásnou chuť a poslal jsem dárek Markovi jazykem zpátky. Chvíli jsme si vzájemně užívali lahodné osvěžení, které nám občas trochu vytékalo do vousů. Oba jsme u toho tiše mručeli, abychom si dali najevo, jak moc se nám to líbí.

Nakonec jsme oba polkli.

„Ty jo, to bylo tak krásný, tak strašně dobrý,“ kroutil Marek nevěřícně hlavou.

„Že jo?“ souhlasil jsem. „Jak to, že jsem dneska tak dobrej?“

„Já nevim, čim to je. Ale bylo to naprosto skvělý. Hele, já se taky potřebuju vychcat. Ale nechci si to kazit. Nevim, jak ty…“

„Já taky ne. Tak to pusť.“

Marek vypustil svůj proud před sebe. Stáhl si pokožku ztopořeného penisu ke kořeni a ze svého napnutého žaludu stříkal mohutnou silou jako fontána. Hltal jsem ho očima a nezmohl se ani na slovo. Hrál jsem si s jeho horkým pramenem rukou, nechal si smáčet chloupky na celém svém předloktí a občas přejel přes stříkající žalud dlaní – opatrně, abych nepocákal jeho kraťasy. Markův proud byl ale silný, takže kapky ulpívaly na našich chlupatých lýtkách.

Marek ustal, oklepal si penis a strčil ho do kraťasů.

„Ty vole, takhle krásně se spolu vychcat… to je taková paráda… Co?“ usmíval se na mě.

„Je. Bylo to fakt krásný, Marku.“ Přejel jsem si vousy na bradě dlaní mokrou od Markovy tekutiny.

„Wow…,“ vzdychnul potichu Marek a zamračil se na mě.

„Co je?“ smál jsem se.

„Ty vole, strašně mě tímhle tím rajcuješ. Když si mě takhle votíráš do fousů.“

„Fakt?“

„Jo. Ale hrozně! Jsem z toho vždycky úplně vyndanej. Děsně se mi to líbí,“ říkal Marek naléhavým hlasem a upíral na mě svůj pohled plný vzrušení.

„Mně se to taky líbí,“ šeptal jsem.

„Ty vole, pojď se vystříkat!“ vyhrknul nahlas Marek.

„Marku, já bych chtěl… až doma. Chtěl bys se s tebou ještě mazlit…,“ pohladil jsem mokrou dlaní jeho paži a prsty zajel do teplého podpaží.

Marek mi dal pusu:

„No tak ale pojď, vole. Ale rychle, protože já jsem z tebe nadrženej jak pes!“

Rozesmál jsem se Markovu přirovnání a rychle zasunul svoje péro do ulepených boxerek.

***

Domů jsme se vrátili téměř až za tmy. Byt voněl horkem, jak byl dosud rozpálený sluncem.

„Ty vole, nene…,“ řekl otráveně Marek při pohledu do ložnice, když rozsvítil.

„Co je?“ Podíval jsem se mu přes rameno.

„My jsme ráno zapomněli hodit povlečení do pračky.“

„Tak ho tam dáme teď, ne?“

„No jo. Ale mezi tím to všechno zaschlo…,“ říkal nešťastně, sedl si na postel a díval se na na zaschlé skvrny našeho ranního milování.

„Tak… ji můžeme znovu pocákat,“ řekl jsem šibalsky.

„Ty zvíře,“ rozesmál se Marek. „Pojď sem.“

Stoupl jsem si mezi Markova stehna, Marek mě objal za nohy a přitáhl k sobě. Díval se na mě zespoda.

„Ty chceš mrdat ve špinavý posteli, jo?“

„Jo,“ usmíval jsem se.

„Ty jsi čuně!“ Marek se svalil na záda a stáhl mě s sebou na postel.

„Ty jsi čuně,“ smál jsem se. „Smrdíš.“

Marek zaťal sval na ruce a hluboce si přivoněl ze svého podpaží.

„Ty vole… ale jak.“

Vrhnul jsem se k Markovu huňatému dolíčku a zajel do něj jazykem. Byl plný pikantní chuti.

„Ty jo, ty jsi tak dobrej, Marku.“

Nevím, co mě to napadlo, ale do Markova podpaží jsem plivnul a vrhnul se ústy zpátky do mokrého hnízdečka.

„Ty vole?“ udiveně vydechnul Marek potichým hlasem a díval se nevěřícně na mě. Objal mě rukou zezadu za hlavu a přitiskl mě jemně do svého podpaží.

Vybíral jsem jazykem všechen pot z Markových chloupků tak dlouho, jak Marek sám chtěl. Povolil konečně ruku. Poznal jsem, že už můžu přestat.

„Dej mi taky. Jak dneska chutnám…“

Přenesl jsem nabranou chuť k Markovým pootevřeným rtům.

Marek pečlivě přebíral jazykem svoji drsnou chuť a brzy začal nosem rychle funět.

„Ty vole…,“ pomalu vydechnul vzrušeným hlasem Marek a mračil se na mě. „To je hustý, jak chutnám, co?“

„Lehni si,“ zatlačil jsem na Markovu hruď s propoceným tílkem.

Marek se poslušně položil, stáhl jsem mu trochu trenky a zabořil nos do jeho rozkroku.

„Marku, ty tak krásně voníš…“ Znovu jsem nabral nosem. „Jako nějaký koření.“

„Fakt? Uka,“ promnul si Marek varlata a penis rukou a přivoněl si. „A jo.“

***

„Vycákáme tu postel?“ zeptal se Marek.

„Tak jo. A jak?“ natěšeně jsem se posadil na paty.

„Zahoníme. A až budem chtít stříkat, tak budeme cákat všude kolem sebe. Jo?“

„Tak jo,“ rozesmál jsem se.

Rychle jsme se svlékli, lehli jsme si vedle sebe na záda a začali si honit péra.

Marek se předklonil a vypustil si na penis sliny. Jeho penis začal v ruce malinko mlaskat.

„Počkej,“ pustil jsem svůj mazlavý penis a rukou objal Markův penis, abych na něj otřel svoji šťávu.

„Dík,“ řekl Marek. Jeho penis změnil zvuk a začal Markovi v ruce mnohem lépe klouzat.

Dál jsme honili, prohlíželi jsme si přitom naše péra a občas si dali pusu.

„Já už… asi budu…,“ vzdychal Marek.

„Já taky…“

„Jdem na to?“

„Jo.“

„Ah!“ vykřikl Marek a stáhl pokožku na penisu až ke kořeni. Žalud se mu do hladka vypnul a vystříkl divokou spršku semene.

Marek tenhle pohyb několikrát zopakoval a vždy přitom vystříkl novou dávku semene do všech stran. Kapky hlasitě dopadaly všude na prostěradlo i na naše nahá těla.

Také jsem se snažil cákat kolem.

Rozchechtali jsme se tomu.

„Ty jo! Dobře jsme to tu pokropili!“ smál se nadšeně Marek. „Wow…,“ roztíral si kapky semene po svém zpoceném těle.

„Ty vole, mám mrdku úplně všude!“ chechtal se, hladil se po vlhkém těle a sem tam si olízl prsty.

Pomáhal jsem mu kapky roztírat po kůži a občas jsem rukou zajel do Markova podpaží, abych mu semeno vetřel do zpocených chloupků.

Marek zaťal sval na paži.

Zvedl jsem mu jeho svalnatou paži za hlavu a zabořil do chlupatého hnízdečka nos.

Olízl jsem chloupky jazykem. Jamka byla stále plná Markovy vůně z cvičení. A teď už nejen jí. Olizoval jsem pečlivě pikantní chutě, které mě štípaly do jazyka. I z jemné pokožky, která byla zase krásně slaná.

Podíval jsem se na Marka.

„To je hezký,“ řekl potichu.

Dal jsem mu slanou pusu.

„Půjdeme dneska spát bez sprchy? Voňavý?“ zeptal se Marek.

„Jo,“ usmál jsem se. Přitulil jsem se k ulepenému Markovi a povalil ho. Cítil jsem na své kůži, jak se k sobě pomalu přisáváme svými vůněmi.

Marek natáhl ruku po vypínači, takže jsem si ještě krátce stihl přivonět do jeho hnízdečka, než zhasnul. Položil jsem hlavu na jeho hruď a zanořil ruku do jeho druhé podpažní jamky, plné horkého potu.

***

V noci jsem nemohl spát. Pořád jsem se budil při pomyšlení, jak Marek voní a chutná. Přivoněl jsem si několikrát k jeho podpaží, které intenzivně vonělo. Přitulil jsem se k jeho lepivým zádům. Políbil jsem Marka jemně na záda a špičkou jazyka jsem ho opatrně olízl. Chutnal krásně slaně.

Zasunul jsem penis mezi jeho stehna. Teplá skulina byla potem celá mokrá.

Nechtěl jsem Marka budit, tak jsem jen ležel a pokoušel se usnout. Občas se mi to sice na chvíli povedlo, ale hned jsem se zase probudil.

Penis jsem měl zasunutý do Markovy horké štěrbiny, kam jsem postupně vypouštěl svoje mazlavé šťávy. Stačilo jen trochu sevřít svaly a penis se mi napnul. Žalud ve vlhké štěrbině zatlačil do chlupatých stehen, takže se vydráždil a automaticky spustil další vzepnutí penisu. Mechanismus se zacyklil a penis mi sám od sebe v pravidelných rychlých intervalech pulzoval a vzrušoval se čím dál víc, aniž bych se musel o cokoli snažit.

Marek se ani nepohnul a dál spal.

Snažil jsem se to zastavit.

Po několika minutách už to můj penis ale nevydržel a samovolně vystříkl do skuliny dávku spermatu.

Markova ruka se najednou pohnula.

„Já nespim,“ zašeptal Marek.

„Promiň,“ omlouval jsem se šeptem. „Marku, já se hrozně stydim.“

Marek se otočil a políbil mě.

„Mně se to ale děsně líbilo,“ řekl Marek potichu. „Já jsem byl jenom zvědavej, jak dlouho to vydržíš.“

„Marku, mně je to hrozně trapný,“ říkal jsem smutně.

„Proč?“

„Že jsem se prostě takhle vystříkal, bez tebe.“

„Tak víš co? Já se taky vycákám jenom sám. Chceš?“

„Ne.“

„Proč?“

„Já nevim.“

„Já ale chci. Stojí mi péro. Z tebe. A mám mrdku mezi nohama. Taky z tebe. A ty mně nechceš dovolit se vycákat?“

„Tak jo. A co mám dělat?“

„Nic. Můžeš jen koukat.“

Marek si sáhl mezi stehna a rukou vybral ze skuliny moje semeno. Přejel si po vztyčeném penisu a sevřel ho do dlaně. Ozval se mlaskavý zvuk. Marek si párkrát protáhl penis mokrou dlaní. Pak sjel až ke kořeni a pevně ho sevřel do ruky.

Druhou rukou si opět nabral moje sperma mezi svými stehny a dlaní si přejel přes žalud. Objal ho do pěsti a pomalými krouživými pohyby ho začal mnout. Sevřená mokrá dlaň masírující Markův žalud potichu mlaskala.

„Ty vole,“ šeptal Marek. „Tohle mi ale nikdy nesmíš dělat, co teď dělám já? Rozumíš?“

„Proč?“

„Protože bych zešílel, kdybys mi to dělal ty.“

„Jak to?“

„Ty vole… Protože tohle je strašně intenzivní a musím to dělat hrozně vopatrně. Chápeš?“

„Ty jo… za chvilku vyteču… Au,“ zaťal Marek zuby.

Jeho trup se v křeči nadzvedl a Markova tvář se zakabonila intenzivním pocitem.

„Au… Aaah!“ z Markovy pěsti se začalo tlačit semeno mezerami mezi prsty.

„Ty vole… au!“ škubl sebou Marek. „Ah… Ah… Ah…,“ hluboce oddychoval.

„Ty jo, Marku… Tebe to bolelo?“

„Já nevim… Jo a ne… To se nedá popsat… Ty vole… Uff… Nikdy mi tohle nedělej, co jsem ti teď ukazoval. Slibuješ?“ podíval se na mě ze tmy.

„Slibuju.“

Marek oddychoval jako po sportovním výkonu.

„Nalejeme si víno?“ podíval se na mě a přejel si rukou přes chlupatý pupík, aby do něj schoval svoje semeno vyteklé do dlaně.

„Tak jo.“

Markovo nahé tělo zmizelo v temnotě předsíně.

***

„Ty vole, asi nejde elektrika,“ vrátil se Marek s lahví a skleničkami. „V ledničce je tma a světlo taky nesvítí. Zkus lampu.“

Bliknul jsem vypínačem.

„Nic.“

„Ty jo, co se děje…? Mrknu na jističe.“

Marek rozsvítil svíčku a vydal se do předsíně.

Ozývalo se šramocení. Začalo to být trochu strašidelné.

Vrátil se ze tmy, jeho nahý trup osvětloval jen mihotavý plamen svíčky.

Marek si sedl na postel a svíčku položil na stůl.

„Jističe jsou okej. Tak nevim,“ pokrčil rameny.

Otevřel víno a zurčivým pramínkem nalil víno do sklenic.

„Marku promiň, že jsem…“

„Ty vole, nevomlouvej se pořád.“

Mlčel jsem a cítil se provinile.

„Na tom přeci neni nic špatnýho, že ses vystříkal?“

„No jo, ale na tebe, a tys vo tom nevěděl. To je jako…, jako kdybych tě znásilnil.“

„Ty brebto, mě přece nemůžeš znásilnit. Protože kdybych nespal, jako že jsem nespal, tak já bych chtěl, aby ses na mě vystříkal. Když musíš.“

„Když musíš, tak musíš. Na,“ podal mi Marek skleničku.

Neříkal jsem nic.

„Hele víš co? Když se budeš chtít vycákat a já nebudu moct, protože třeba budu unavenej nebo něco, tak klidně můžeš, jo? I na mě.“

„Tak jo.“

Cinkli jsme si a napili se.

„Hele, já si taky chci kolikrát vyhonit před tebou péro jen tak sám. A taky mi to je blbý, když nemáš třeba náladu. I když ty máš naladu na cákání vlastně pořád,“ mávl Marek rukou a zasmál se.

„Prostě na tom nic neni, vyhonit se. Prostě se potřebuješ uvolnit, to je celý. To přece neznamená, že mě třeba už nemáš rád. Nebo jo?“

„Ne, vůbec ne. Vždyť já se stejně potřebuju vystříkat jen proto, že jsem z tebe nadrženej. Jen jsem tě nechtěl kvůli tomu budit.“

„No vidiš. A to je přeci hrozně hezký, že jsi mě kvůli tomu nechtěl budit. To by bylo horší, kdybys mě budil a cloumal se mnou – Marku vstávej, já se chci vystříkat! A já bych byl rozespalej a votrávenej. Už tomu rozumíš?“

„Jo,“ zasmál jsem se, ale zároveň mě dojalo, co se Marek snažil vysvětlit.

„Děkuju, Marku,“ přitulil jsem se k němu. „Ty jseš tak hrozně hodnej.“

„Protože tě miluju přece.“

„Marku…,“ zahuhlal jsem do jeho vlhkého voňavého pupíku. „Já tě taky moc miluju.“

Otočil jsem hlavu, položil mu ji do klína a podíval se na něj.

„Moc.“

Marek mě pohladil po vousech a krásně se usmál.

„To jsem rád. Protože já tě taky miluju moc. Víš?“

„Vim…“

Marek mě hladil po hrudi a zamilovaně jsme se na sebe dívali. Vedle své hlavy jsem měl Markův chlupatý pupík, který krásně voněl, a Marka osvětloval jen mihotavý plamínek svíčky na stole.

***

„Hele, víš ty co? Co kdybysme zejtra vodpoledne vyrazili někam na víkend? Ven z města? Trochu se vyvětrat. Co? Já myslim, že to voba potřebujem. Nemůžeme furt jen mrdat. Vždyť poslední dobou skoro nic jinýho neděláme.“

„No tak jo. A kam?“ přisedl jsem si k Markovi blíž, abych se ho mohl dotýkat tělem.

Marek mě pohladil.

„No to já ještě nevim. Někam, kde je příroda… les… Můžeme pod stan, jestli chceš?“

„Ty máš stan?“

„Nemám. Ale ten si někde půjčíme. Třeba u mě v práci.“

„Hm,“ pokrčil jsem rameny. „A co když bude pršet? Jaký má bejt vůbec počasí?“

„Když bude pršet, tak si vezmem pláštěnky.“

„Marku, mě ale nebaví chodit v dešti. A ještě se při tom tahat s báglem.“

„Hm,“ pokrčil Marek rameny. „Zas taková zábava to není, to je fakt.“

„Hele a co nějaký ubytko? Nějakej penzionek, někde v přírodě… Že bysme jen tak chodili na vejlety… Šli bysme pěkně nalehko, s ničim bysme se nemuseli tahat… Co?“

„No. To zní líp,“ přitulil jsem se k Markovi.

Marek se široce usmál.

„Ty jsi nějakej pohodlnej, se mi zdá,“ usmíval se na mě a hladil mě po zádech.

„Mmmm…,“ zabořil jsem hlavu do Marka. „Jsem, no,“ pokrčil jsem rameny.

Marek mě k sobě přitiskl a svalil se se mnou v objetí na záda.

„Vlastně, co je dneska za den? Čtvrtek… takže to bysme se museli zejtra sbalit… nakoupit ještě nějaký věci…,“ přemýšlel Marek a díval se do stropu. „Hm, to je stejně na prd, to bysme lítali jak veverky. Hele, tak víš co? Já se zejtra v práci zeptám, jestli někdo o nějakým pěkným penzionku neví, jo?“

Ležel jsem na Markovi a šimral ho vousy po hrudi a po bradavkách. Na svém břiše jsem cítil jeho nasáklý chlupatý pupík.

„Tak jo. A kdy vyrazíme. V sobotu ráno?“

„Podle toho, co se mi podaří sehnat. Ale radši bych už v pátek odpoledne. Abysme v sobotu ráno už někde byli a mohli jít hned na vejlet, víš?“ jezdil mi Marek prsty po zádech.

„Hm.“

„V kolik bys moh zejtra vypadnout z práce?“

„Já? V pátek to bejvá do pohody. Hlavně teď v létě. Tak třeba… ve tři?“

„Oukej. Já mám zejtra jen dopoledne, takže bych přes voběd skočil domu, vzal bych bágly, že bys je nemusel tahat s sebou do práce…, a sešli bysme se až na nádraží. Co?“

„Tak jo, to zní jako plán.“

Marek se zasmál. „No ty vole, to ale je – plán! Akorát když nic neseženu, tak budem doma.“

„Vždyť můžeme vyrazit někam i v sobotu ráno a večer se vrátit, ne?“

„To v nejhorším můžem, no… Akorát vole, než někam dojedeš… To je vždycky nejhorší – někam se vůbec dostat.“

Položil jsem hlavu na stranu na Markovu ulepenou hruď a přemýšlel o výletu.

„Marku? Já slyším tvoje srdce. Jak tluče.“

Marek se rozesmál: „To by bylo blbý, kdybys ho neslyšel!“

Zasmál jsem se.

„To by bylo,“ řekl jsem potichu. „To je tak hezký tě poslouchat…“

Marek mě hladil ve vlasech.

„Co se podívat do nějaký jeskyně?“ zeptal se Marek.

„Jo, jeskyně jsou super.“

Ještě dlouho jsme si tu noc povídali. Popíjeli jsme víno a vymýšleli, kam všude bychom mohli jet na výlet a co bychom spolu chtěli vidět a navštívit. Povídali jsme si nejen o jeskyních, ale také o hradech, o skalách a Marek i já jsme každou chvíli vytáhli nějakou vtipnou nebo zajímavou historku.

„Hele, už se rozednívá,“ ukázal jsem hlavou k oknu.

„A jo,“ řekl překvapeně Marek. „Ty vole, jsme prokecali celou noc.“

Marek vstal, aby se podíval ven z okna.

Zkontroloval krátce bouřkovou skleničku. „Je tu takovej keříček,“ řekl potichu a dal ji na stranu. Otevřel okno a vykoukl na ulici.

„Nikde ani živáčka…,“ komentoval situaci. „Hezkej vzduch. Chtěl by ses jít podívat na východ slunce?“ otočil se na mě do pokoje.

„Chtěl. A kam?“ natěšeně jsem se posadil.

„K řece.“

„Ty jo, tak jo!“

„Takže jdem?!“ rozsvítil se natěšeně Marek.

„Jdem!“ plácl jsem se do nohou a vyskočil z postele.

Rychle jsme na sebe něco hodili, sfoukli svíčku a vyběhli temnou chodbou z domu.

„Docela teplo, co?“ řekl Marek venku na ulici, kde právě pomalu dohasínalo pouliční osvětlení.

„Tak pojď, ať to neprošvihnem.“

Chytli jsme se za ruce a rozešli se k řece.

***

Nad potemnělou vodou se převalovaly chuchvalce páry, které pomalu stoupaly vzhůru. Žáby ještě koncertovaly a ve vodě občas žbluňkla ryba.

„Ty jo, Marku, tady je to krásný,“ řekl jsem potichu. „Takový tajemný.“

„Viď?“

Marek mě obejmul zezadu a přitiskl mě k sobě. Čekali jsme na slunce. Šero se pomalu rozpouštělo.

„Hele, už leze,“ kývl Marek hlavou směrem ke stromům na druhém břehu.

Mezi větvemi se začala objevovat tmavě oranžová záře.

Stáli jsme a dívali se na probouzející se svět kolem.

Doslova se nám proměňoval před očima a bylo vidět, jak pomalu ožívá ze spánku. Den se pomalu vracel. Slunce rozpouštělo všechnu temnotu a ozařovalo nás růžově oranžovými paprsky.

Hladil jsem Marka po rukou, kterými mě objímal kolem pasu. Občas mě pohladil vousatou tváří a dal mi jemnou pusu. Na tvář, na ucho nebo do vlasů.

Slunce se konečně naplno rozzářilo, jako by ohlašovalo, že dnešní den se bude opět konat léto.

„Tak co, půjdeme?“ zašeptal mi Marek do ucha.

„To bylo krásný, Marku,“ otočil jsem se. „Děkuju.“

Políbili jsme se a pomalou procházkou se vydali zpátky domů.

***

„Dáme si snídani?“ zouval si Marek tenisky.

„Tak jo. Co si uděláme?“

Marek otevřel ledničku.

„Hele, už svítí!“

Začali jsme si připravovat snídani a Marek si pochvaloval, kolik máme najednou času a jak nemusíme nikam spěchat. A tak jsme se pustili do omelety. Marek ustříhnul trochu naší pažitky a my si udělali nádhernou snídani, ke které nám oknem proudil dovnitř svěží ranní vzduch.

Nakonec jsme ale i my zajeli zpátky do kolejí všedního dne. Dali jsme si ještě rychlou sprchu, naházeli všechno prádlo i povlečení plné našich skvrn i vůní do pračky, Marek mi nasadil kšiltovku, dal mi pusu a vyrazili jsme do práce.

Tušil jsem před sebou dlouhý den, ale vůbec jsem se necítil unavený. Protože krásný pocit rozjasnění, který jsem načerpal z východu slunce, ve mně zůstal a dobíjel mě novou energií.