Filtr povídek

Než se Mates vrátí, vyhrabu z jedný skříně v předsíni deku a rozložím ji na zahradě pod stromem. Jo, tady se nám bude hezky učit – a nejenom učit, ujistím se, když s potměšilým výrazem přejedu očima nejbližší okolí a všechny možnosti, který se nabízejí. No, Matýsku, jestli dneska budeš mít zlobivou, tak prosím!

Max byl prozíravý kluk. Aspoň si to o sobě vždycky myslel. Výhodou jeho obrovského lodního kufru nebyl fakt, že se nikdy nikam neplavil, ale skutečnost, že se do něj vlezly všechny myslitelné i stěží představitelné věci. Proto v něm z pobřeží do pohraničí zamířila celá řada předmětů, které se reálně neměly šanci v tom zapadlém koutu světa uplatnit, ale důvod „kdyby náhodou“ Maxe opravňoval k tomu, že je měl u sebe.

Přejedu ten prostor pohledem. Všichni se snažej tvářit vážně, von se na mě samozřejmě doširoka zubí a ukazuje zdviženej palec. Zaparkovanej vedle jedný z předních řad, s vohonem dredů nedbale hozenym přes rameno dopředu a kérkama lezoucíma mu z krátkýho rukávu trika je mezi vostatníma dost nepřehlídnutelnej. Jenom tak nevědomky se podrbe v rozkroku a pak si ty namakaný packy založí na hrudi. Který mě pak chytnou a… a ne, todle teď vážně ne, s úděsem cejtim, jak mi zareagoval v trenclích.

Vojta viditelně hledal správná slova, kterými by pokračoval, vypadal podobně nejistě jako při listování jídelním lístkem. Nyní ovšem nevěděl, jak by ho mohl vysvobodit z proudu slov, do kterého se zachytil a který nepochybně směřoval do vod, ve kterých se sám také pohyboval jenom hodně nejistě. Vojta nakonec k jeho překvapenému údivu nechal jedinou větou rozbouřené vody slov prostě rozestoupit jako Mojžíš Rákosové moře.

Vstal jsem a odešel na toaletu. Díval jsem se na svoje trčící péro a naprázdno mířil do mísy. Taky bych chtěl moct stříkat s postaveným pérem jako Marek, napadlo mě. Penis se mi ale při tom pomyšlení ještě víc vztyčil. Nic. Zasunul jsem ho zpátky do boxerek a vrátil se do ložnice.

„Posloucháš mě vůbec?“ zadíval se na mě zkoumavě a položil mi ruku na rameno, aby si konečně získal pozornost. Jen jsem zamrkal a po zádech mi přejel mráz. Jeho horká ruka spočinula na mé paži jen pár sekund, ale příjemné následky mnou lomcovaly ještě dlouhou chvíli. Nicméně musel jsem mu odpovědět. A protože vzhledem k úletu do svých myšlenek jsem netušil, na co se mě zeptal, musel jsem se přiznat. „Jo, jo poslouchám, jen… můžete mi zopakovat, co jste říkal?“

Klečím tam jako socha s rukama za zády a trčícím pérem. „Uvidíš, fakt poslušnej subík, nebudeš litovat…“ „Pičo, fakt tu na tebe takhle čeká…, no ty krávo, to je děvka…“ No tak alespoň, že je to Viki, můj pán. Trochu mě zamrzí, jak se před kamarádem vytahuje, co vše mu o mně asi napovídal? Počkat, je tu s kamarádem? Tak to jsem už fakt děvka pro všechny.

Každopádně táta tenkrát prostě navrhl na to doučování Adama a já nechtěl. Nechtěl jsem, aby mě doučoval. Stálo mě to hrozně moc, abych ho z hlavy vygumoval a netoužil po někom, u koho nemám šanci, a nechtěl jsem do toho zas spadnout.

Dávné moudro tvrdí, že láska prochází žaludkem. Procházela se však také malým historickým městečkem protkaným legendami a mýty, ležícím na severu Anglie na pobřeží Severního moře. Hledala, nabádala a promlouvala… Bloudila v úzkých uličkách dýchajících historií, mezi starým opatstvím a přístavem, až si našla jednoho nerudného šéfkuchaře a začala našeptávat… Šíp však vyslala k jinému srdci. A protože šikovné ruce mistra kuchaře dokázaly vykouzlit nejen úžasná jídla, ale také úsměv na tváři jednoho začínajícího kuchtíka, láska věděla, že Amorův šíp vyslala do těch správných míst. Zasažený mladík se nenechal odradit cholerickým jednáním a kamenným výrazem svého guru a proklouzl pod pokličku, kde se nacházela ta nejlahodnější mana, kterou život dokázal uvařit – směs lásky, pochopení a důvěry spolu se špetkou štiplavé mrzutosti a nerudnosti.

Když se před osmou ráno probudil, první, na co si vzpomněl, byl jeho mladý šéf, a jak se mu po ránu asi daří, pokud tedy dodržel, co slíbil, a zůstal zamčený. Rozesmál se, sakra chtěl by u toho být. Ten darebák vede jedna nula a ani o tom neví. Škodolibě zadoufal, že ho to aspoň ráno vzbudilo, patřilo by mu to.

Probudil jsem se. Ucítil jsem Marka na svých zádech. Ruku měl položenou přese mě a svůj vzepjatý penis zasunutý do potem vlhké štěrbiny mezi mými stehny. Došlo mi, že dnes je den D, kdy jdeme vyklidit můj starý byt. Začala se mě zmocňovat nervozita, vzrušení bylo totam. Zhluboka jsem si povzdechl. Marek se probudil.

Zatímco obezřetně kráčím několik kroků za Richardem, v hlavě mi zní ta jeho věta. Já se s tebou nechci prát. Okamžitě mi totiž naskakuje otázka: A co se mnou chceš teda dělat? Hm, a co já vlastně chci, aby se mnou dělal? Kvůli čemu jsem sem přišel? A kvůli čemu si on myslí, že jsem přišel? Co když jsou naše představy diametrálně odlišný?