• Vanggerland
Stylklasika
Datum publikace7. 3. 2022
Počet zobrazení823×
Hodnocení4.43
Počet komentářů2

Probudil jsem se v Markově náruči. Tulil se k mým zpoceným zádům. Venku svítilo slunce a pokoj byl nasycený čerstvým ranním vzduchem, pronikajícím do ložnice pootevřeným oknem.

Uvědomil jsem si, že od té doby, kdy spíme s Markem spolu a tulíme se k sobě, vůbec nepotřebujeme přikrývku a i když spíme nazí a máme pootevřené okno, není nám ani trochu zima. Marek celou noc krásně hřál.

Sevřel mě něžně rukama a přitulil k sobě. Poznal jsem, že se probudil.

„Dobré ráno,“ zašeptal jsem.

„Dobré ráno,“ zaskřehotal Marek. „To je hezký,“ řekl potichu roztomile nakřáplým hlasem.

„Co?“

„Probudit se spolu.“

„Je.“ Hladil jsem Marka po ruce. „Krásně hřeješ, Marku.“

„Ty taky,“ zatetelil se Marek na mých zádech.

Pomalu si zasunul penis mezi moje stehna a dospával. Netrvalo ale dlouho a ucítil jsem jeho jemné pohyby, kterými mě začal masírovat. Cítil jsem tvrdý ocas, jak mě zespodu krásně tlačí. Marek mě začal líbat za uchem a olizovat mi lalůček. Jazykem si hrál s mým uchem a trochu u toho funěl. Pak zvedl hlavu a přesunul se na můj krk. Cítil jsem jeho vousy, jak mě škrábavě šimrají na krku, a byl jsem už vzrušením bez sebe.

„Marku? Chceš se do mě zasunout?“ vzdychal jsem.

„Chci,“ šeptal mi Marek do ucha a nepřestával v pohybech, které mě víc a víc vzrušovaly, protože Marek začal přidávat trochu na intenzitě. Cítil jsem jeho žalud, jak mi opakovaně klouže zpocenou mezerou mezi stehny.

„Já tě taky chci… Pusť mě.“

Marek mě propustil ze svého objetí, klekl jsem si rychle na kolena, opřel se o lokty a vystrčil zadek nahoru. Setřel jsem si šťávu prýštící z mého vzrušeného péra a mazlavou dlaní si projel mezi zpocenými půlkami.

Marek hned zjistil, že přitom nemůže klečet, takže si stoupl za mě na postel a pokrčil nohy, aby penisem dosáhl na nabízený cíl plný očekávání. Ucítil jsem tělo Markova penisu, jak se do mě pomalinku natlačuje.

„Dobrý?“ zeptal se Marek.

„Jo, můžeš…,“ vzdychal jsem do polštáře. „Furt můžeš…“

„Aaah,“ vzdychnul Marek nahlas, když se do mě celý zanořil. „Ty vole…,“ řekl tónem, jako by nemohl uvěřit.

„Jo,“ zašeptal jsem na souhlas, protože Markův penis hladce překonal všechny překážky, až zajel hluboko dovnitř.

Marek se nade mnou opřel o ruce, takže byl na všech čtyřech, a začal mnou pomalu a důkladně projíždět svým penisem. Cítil jsem nad sebou Markovo tělo, ze kterého sálala energie, a jeho penis, jak ho vždy téměř celý vytáhne a zase ho hluboko zasune, aby do mě na konci silou zatlačil.

„Ty jo, Marku… To je krásný.“

„Jo. Ty vole…,“ vzdychal Marek za mými zády.

Začal jsem nahlas vrnět, abych nemusel nic říkat, jen vnímat naši společnou rozkoš a hlavně Markovu sílu. Cítil jsem se Markovi úplně podřízený, jako by nade mnou měl veškerou moc.

„Arrh…,“ začal Marek vrčet hlubokým hlasem jako pes.

Zrychlil svoje pohyby. Sice už penis nevytahoval celý, jen trochu, zato ale přidal na síle. Mrdá mě jak nějaký divoký zvíře, pomyslel jsem si.

„Arrrh!“ Marek se přitisknul k mému zadku a několika intenzivními pohyby svůj žalud silou zarazil hluboko dovnitř. Sevřel mě přitom silně svými stehny, dál divoce vrčel a nakonec se mi zakousl do ramene.

Při tom pocitu absolutní podřízenosti ze mě samovolně vystříklo semeno.

Cítil jsem Markův tuhý penis, jak ve mně pulzuje, ohýbá se a vzpíná, jak do mě pumpuje svoje sperma. Při každém jeho stahu vystříklo další semeno zároveň také mně.

„No ty vole!“ vzdychal za mnou těžce Marek. „To bylo hustý…“

Marek vytáhl svůj penis. Můj uvolněný zadek ale nedokázal Markovu velké dávky spermatu udržet a spolu s tím, jak ze mě Marek penis vysunul, jeho dárek ze mě vystříkl na postel.

Marek se rozchechtal: „Ty vole, nene… Votoč se!“

Lehl jsem si rychle na záda a Marek se ke mně posadil.

Spatřil moje semeno na prostěradle.

„Ty ses vystříkal, jo?“ překvapeně se zeptal oddychující Marek.

„No,“ smál jsem se na něj.

„To jsem tě tak dobře mrdal?“ zeptal šibalsky a hladil mě přitom po těle.

„No. Krásně. Hrozně moc,“ šťastně jsem se usmíval a pohladil ho po zpocené hrudi.

„Fakt? Ty jo… Dík,“ usmíval se Marek. Sevřel ruku do pěsti a zaťatou rukou se udeřil do prsního svalu: „Yes!“

Z Marka sálala dominance, jakou jsem s ním dosud nezažil. Ne agresivní, nadřazená, ale ochraňující, plná něhy a empatie. Při tom, kdy do mě narážel, vrčel, když se do mě zakousl, svíral mě svými stehny a pak mě plnil svým spermatem.

„Jejda…,“ řekl Marek omluvným hlasem.

„Co?“

„Já jsem tě asi kous,“ pohladil mě citlivě po rameni.

„Fakt?“ podíval jsem se na rameno, kde jsem spatřil otisk Markových zubů.

„Nebolí to?“

„Ne, vůbec. Marku… to bylo tak krásný.“

Marek si pomalu lehl na mě. Cítil jsem z jeho horkého trupu sálat jeho energii. Krásné chvíle jsme zakončili citlivým líbáním a dlouhým mazlením. Poddal jsem se Markovi a cítil jsem, že jsem zcela v jeho moci.

Marek se převalil na záda. „Ty vole, to bylo docela dobrý posilování na nohy,“ pokrčil nohy v kolenou a hladil se po zadní straně stehen.

Otočil jsem se na bok. Pohladil jsem horní stranu Markových chlupatých nohou.

„Ty máš tak hrozně hezky chlupatý nohy…“

„Jo?“ nadzvedl Marek hlavu, aby se podíval.

„No. Takový… jako plyšák, hebounký…,“ lehce jsem přejížděl jeho chloupky dlaní.

„Ty vole,“ rozesmál se Marek. „Pojď sem,“ přitáhl si mě na sebe.

Lehl jsem si na Markův trup.

„Ty mi umíš říkat tak hezký věci. To já neumim,“ hladil mě a díval se na mě.

„Vždyť ty mi taky umíš říkat hezký věci.“

„Já? A jaký?“

„Nevim,“ rozesmál jsem se. „Prostě každou chvíli řekneš něco, co se mi hrozně líbí.“

„Fakt?“

„No. Třeba když se milujeme… nebo kolikrát prostě jen tak.“

„To jsem nevěděl,“ řekl zamyšleně Marek.

„A co třeba?“ vyzvídal.

„Já nevim,“ smál jsem se. „Nad tím nepřemejšlej. To by už pak nebylo vono. Jako když je říkáš sám od sebe.“

„Hm, to je asi pravda,“ hladil mě Marek.

Přitulil mě k sobě, zajel mi rukama do vlasů a už nic neříkal.

***

Marek se posadil na postel, zvedl ze země moje proužkované trenky a oblékl si je.

„Ty jsou moje, Marku.“

„No, právě,“ zamrkal na mě.

Vevnitř se mi všechno sevřelo rychlým, intenzivním vzrušením.

„Marku…,“ přitulil jsem se nahý se vztyčeným penisem k jeho zádům a objal ho kolem pasu. „Ach jo…“

„Co ach jo?“

„Proč mi děláš takovýhle věci? Já tě hrozně moc miluju. Já vůbec nevím, jak to mám říct. Hrozně moc. Já mám někdy pocit, že z toho snad zcvoknu nebo co. Jsem toho hrozně plnej. Vůbec nevím, jak to mám ze sebe všechno dostat. Na to prostě žádný slova neexistujou.“

„Já vim,“ řekl potichu Marek. „Vždyť já to ale všechno cejtim,“ otočil se Marek, krátce se na mě zadíval a pak mě povalil na postel a začal divoce líbat. Funěl při tom a mými trenkami se ke mně tisknul.

Podíval se mi upřeně do očí a potichu naléhavým hlasem řekl:

„Já to fakt cejtim. Hrozně moc to cejtim, jak mě miluješ. Ne že ti stojí péro, ale tady to cejtim…,“ přiložil si ruku na svoji hruď a potom na moji. „A já to mám úplně stejný, ty vole. Já mám někdy pocit, jako bych z toho snad… měl vybouchnout nebo co. Proto si na sebe beru tvoje pocákaný trenky, rozumíš? Aby mi z toho nehráblo.“

„Marku…,“ těkal jsem očima po jeho vážné tváři. Proto sis včera vzal moje boxerky s sebou do práce… Proto ses do nich přes den vystříkal…

Dívali jsme se do očí, hladili se po vousech a snažili se našimi pohledy popsat svoje pocity, kterých jsme byli plní až po okraj a které jsme nedokázali vyjádřit žádnými slovy.

Prohlížel jsem si Marka a hlavou se mi honilo tisíce myšlenek. Na vzájemné sdílení všech našich šťáv, na naši společnou řeč vůní a chutí. Nepotřebuju Markovi svoje pocity jmenovat. Budu mu je dávat. A číst z něj.

Usmívali jsme se na sebe čím dál víc, až jsme se tiše rozesmáli a přitulili se k sobě.

„Mmmm,“ zavrněl Marek.

Začali jsme se mazlit a válet se po celé posteli. Bláznivě jsme se rozchechtali a dováděli spolu, až jsme se konečně uvolnění svalili každý na záda, oddychovali jsme, dívali se střídavě do stropu a na sebe a drželi se za ruce.

„Jdem si dělat snídani?“ zeptal se vesele ještě zadýchaný Marek, nabitý novou energií.

„Tak jo,“ vyskočil jsem a navlíkl si Markovy trenky se zaschlým spermatem. Penis mi nadzvihával jednu nohavičku. Marek mě přes něj něžně pohladil a krátce ho jemně stiskl přes ztvrdlou látku.

„Tyhle si ale do práce neber, jo?“

„Proč?“

„Jsou už hodně postříkaný.“

***

Čekal jsem na Marka před počítačovou prodejnou. Marek vyběhl ven plný elánu.

„Dneska jdem na workout. Těšíš se?“

„Ani ne,“ ušklíbl jsem se.

„Jak to? Proč?“ řekl smutně.

„Marku, já nevim. Mě to prostě nebaví. Cvičit. Vždyť já měl z těláku trojku! A to jenom proto, aby mi to nekazilo známky.“

„Aha,“ drbal se Marek na hlavě.

„Hele, tak víš co?“ přitulil se ke mně Marek. „Tak se mnou nemusíš chodit, když se ti tak nechce. Já tě nechci do ničeho nutit. Jo?“

Smutně jsem se na Marka usmál. Začalo mi to být líto, protože jsem chtěl být s ním.

„Tak… ale jít s tebou můžu, ne? I když nebudu cvičit.“

„No jasně!“ rozzářil se Marek. „Ty se na mě chceš dívat, jak cvičím. Na moje svaly… Přiznej se,“ začal mě hladit po zadku.

Okamžitě se mi postavilo péro v kalhotách.

„Jo,“ rozesmál jsem se a péro v kalhotách se mi několikrát vzepjalo.

„To cejtim,“ tulil se Marek k mému rozkroku a také jsem ucítil tvrdý penis v jeho kraťasech.

„Tak pojď, ty šmoulo,“ dal mi Marek pusu a vyrazili jsme spolu na workout.

***

Marek pořád cvičil a na jeho rozpumpovaném těle skutečně všechny svaly jen hrály. Líbilo se mi to. A na Markovi bylo vidět, že si moje pohledy užívá. Každou chvíli se na mě usmál nebo lišácky zamrkal.

Vzpomněl jsem si na minulý týden. Jak jsem se po cvičení s Markem cítil dobře. A začalo mi být líto, že jsem cvičení hned vzdal.

Vstal jsem a zavěsil se na hrazdu. Zkusil jsem se přitáhnout. Pár centimetrů… sakra… ještě kousek… Uf! Ach jo. Seskočil jsem. Ruce mě bolely. Vyskočil jsem ještě jednou.

Marek o kus dál mě samozřejmě po očku pozoroval.

Nechal cvičení a vydal se ke mně. A jéje, napadlo mě.

Seskočil jsem, nebo spíš spadl z hrazdy zpátky na zem.

Marek byl celý zpocený a na jeho pokožce vyskakovaly krůpěje potu. Obejmul mě a přitiskl se mi na záda. Krásně se na mě lepil. A voněl. Postavilo se mi péro.

„Hele, ty šmoulo. Kvůli mně fakt nemusíš cvičit. Jestli tě to nebaví,“ řekl potichu a pomalu po mně přejížděl rukama. Sálala z něj energie.

„Já necvičim kvůli tobě. Teda… cvičim kvůli tobě, taky. Prostě… nechci bejt bačkora. Ale jsem nemožnej, ani se nevytáhnu nahoru…“

Marek se ke mně přitulil a začal mě mazlit. Jeho horký pot prosakoval mým tričkem na zádech. Hladil jsem Marka po zpocených rukou kolem mého pasu.

„Hele ty vole,“ smál se Marek a pustil mě. „Pojď. Půjdem na to postupně. Chyť se jen za hrazdu, jo?“

Pokrčil jsem rameny, vyskočil a chytil se za hrazdu.

„Musíš se naučit držet. Prostě vydržet viset aspoň tak dlouho, jak chceš cvičit. To je základ.“

„Oukej…,“ vysoukal jsem ze sebe v křeči a usilovně se snažil držet a nespadnout, i přes nesnesitelnou bolest v dlaních. Začal jsem rudnout v obličeji a bolestí dělat grimasy, protože jsem chtěl vydržet viset co nejdýl a nechtěl jsem bejt bačkora.

Marek se rozesmál.

„Co je?“ vysoukal jsem pomalu ze sebe přes ukrutnou bolest. „Čemu se… směješ?“

„Ty vole, pusť se už!“ chechtal se Marek.

Visel jsem ale dál.

„Pusť se, vole! Ať se ti něco nestane,“ smál se.

Marek mě uchopil do náruče. Pustil jsem se hrazdy a svezl se po jeho pevném těle pomalu zpátky na nohy.

„Nesmíš to přehánět,“ říkal mi Marek potichu. „Vopatrně, jo? Pomalu. Postupně.“

„Oukej.“

„Dáš chvilku, vodpočineš, pak zase chvilku. A příště delší chvilku… Musíš nechat tělo, aby si zvyklo, rozumíš?“

„Jo.“

„Já už mám třeba dneska dost. Tak že bysme šli na pivko?“ zeptal se Marek, rukama si projel svá zpocená podpaží a krátce si přivoněl k prstům.

„Tak jo,“ zatřepal jsem rukama a hltal Markovo počínání očima.

Zvedli jsme naše věci ze země a pomalu se vydali parkem.

Chytil jsem Marka za ruku a sykl jsem: „Au…“

„Marku? Já… půjdu příště zas. Nechci bejt bačkora.“

Marek se rozchechtal, objal mě rukou za rameno a přitulil k sobě.

„Ty šmoulo… Ale jsem rád, hrozně moc. Nebudeš bačkora. Uvidíš.“

***

„Na,“ podal mi Marek orosený kelímek.

„Dík,“ pivo do bolavé ruky příjemně chladilo.

„Půjdem se vyvalit na trávu?“ navrhl jsem.

„Jasně. Co jsme byli minule? Tam to bylo dobrý, ne?“

„Jo.“

Zamířili jsme k našemu místečku na kraji parku.

Položili jsme si věci a lehli si do trávy.

Marek si zajel rukou do kraťasů a podrbal se v rozkroku. Vytáhl ruku a krátce si přivoněl k prstům.

Pak si druhou rukou zajel prsty do podpaží a novou vůni také nabral nosem.

„Co děláš?“ zeptal jsem se.

Marek se zasmál. „Zjišťuju, jak moc jsem cvičil.“

„Hm?“ podal mi obě ruce.

Přivoněl jsem k jedné a potom k druhé.

„Asi dobře. Krásně voníš,“ usmál jsem se na Marka a péro v kalhotách mi nabíhalo.

„Že jo?“ mrknul na mě.

„Marku? A to chodíš cvičit i v zimě?“

„Ne,“ rozesmál se Marek. „Nejsem blázen.“

„To je dobře.“

„Hele, vole, já nechci bejt nějakej namakej rambo. Já si chci prostě jen udržovat kondičku. Víš co, já mám sklony k tomu pupkatět. A to nechci. Víš, kdy jsem začal cvičit?“

„Ne, povídej.“

„Když mě jeden kluk chytil ze srandy za špeky na břiše. Víš, mně to přišlo nejdřív vtipný. A pak jsem se doma, jen tak z prdele, chytil zase za ten chlupatej špek a kouk se na sebe – bez trička. No ty vole! Já si přišel tak vodpornej! Jako sám sobě, chápeš?“ rozchechtal se Marek. „No a tak jsem si řek, že s tím musím něco dělat.“

„Hm. No to je vlastně pravda, tys měl kdysi takovej větší pupík. Ale mně se to líbilo.“

„No jo, vole, ale vocaď pocaď. Když ti nad pérem začne viset špek, tak to je zlo. To mi věř. S takovým špekem bys nechtěl šukat. Ani by to nešlo. Protože bys pod ním to péro nenašel!“ smál se Marek.

„Néé,“ rozesmál jsem se při té představě a smíchem se svalil do trávy.

Marek se taky chechtal a podal mi pivo.

Napili jsme se.

„Marku, ty jsi ale krásnej…,“ hladil Marka po ruce.

„Dík.“

„Já bych tě měl rád i s pupíkem.“

„Já vim. Ale už bysme si tak krásně nezamrdali.“

„Proč?“

„No protože bych se sám sobě ekloval.“

„No tak to by bylo škoda.“

„To by byla,“ lehl si Marek ke mně a začal mě hladit.

Péro v kalhotách mi ztvrdlo.

„Počkej v zimě,“ řekl Marek.

„Co v zimě?“

„To budu línej jak medvěd. To budeš vidět, jak rychle přibírám.“

„No tak… v zimě se to hodí, ne? Bejt trochu vobalenej.“

„To jo. To já se vobalim, si piš. Ale na jaře musím zase začít makat.“

„To je dobře,“ hladil jsem Marka.

„Co je dobře?“

„Že necvičíš jenom kvůli tomu, abys měl svaly.“

„No to né. Hele vole, víš, co jsem totiž zjistil? Že pak třeba víc unesu…, vyběhnu schody…, nezadejchávám se… A taky se cejtim mnohem líp. Jako samec, rozumíš?“ udělal Marek trochu ramena.

„Jo,“ zasmál jsem se. „Tak tomu už rozumim.“

Marek se rozesmál a posadil se.

„Nerozumíš. Protože to musíš zažít! Abys věděl, jaký to je. Chápeš?“

„No tak… třeba to někdy zažiju,“ smál jsem se.

„Když budeš chtít, tak určitě,“ pokrčil Marek rameny.

Díval jsem se zamilovaně na Marka a hladil ho po jeho chlupaté ruce. Rukou jsem uhlazoval pocuchané zpocené chloupky a upravoval jejich směr.

„Hele, Marku?“

„No?“

„Víš jak jsi tuhle říkal, že sis všim toho mýho náramku? Kdysi…“

„No.“

„Ták…,“ lezlo ze mě, „napadlo tě… někdy dřív – že bysme se spolu vyspali?“ naklonil jsem na Marka tázavě hlavu.

„Ty vole,“ lehl si Marek ke mně do trávy. „To víš, že mě to napadlo. Ale nechtěl jsem. Teda – chtěl jsem, ale zároveň nechtěl.“

„Jak to?“

Marek si hluboce vzdychl.

„No… Já jsem prostě dřív hledal nějakýho – samce. Chlapa, rozumíš. Co má obrovský svaly a je děsně chlupatej a celej potetovanej… prostě drsňáka, alfa samce.“

„No, a nenašels?“

„Ale právě že našel. V jednom klubu, na hajzlu. Takovej nabušenec. Nechal jsem se vod něj přeblafnout. Vůbec se mi to nelíbilo – ty vole, furt mě kousal do péra – hrozný! Pak mi začal strkat prsty do zadku, to mi taky bylo nepříjemný… a vůbec. Prostě mi došlo, že takovýho drsňáka vlastně nechci. Cejtil jsem se s nim, jak… nevím… jako kdybych byl jeho hračka nebo co. Byl hnusnej. Na pohled mi teda přišel hrozně sexy, ale pak už ne. Ty vole! Pak to ještě zakončil s tím, že půjdeme k němu a dáme nějakej fet a fisting. Fuf! Rychle jsem se zdejchnul a… bylo po snu.“

„Hmm. To je smutná historka,“ řekl jsem zamyšleně.

„To je, vole!“ rozchechtal se Marek. „Tak ji radši zapijem…,“ a natáhl se pro kelímek.

Ťukli jsme si kelímky a nepěknou historku zapili.

„Víš co, mně se líbí, když má kluk svaly. Je to sexy. Nebo když má tetování. Prostě když vypadá drsně. Ale nesmí bejt sprostej. Jako… hrubej, chápeš?“ pokračoval Marek.

„Hm. Já teda svaly moc nemám,“ pokrčil jsem rameny. „Teda vlastně vůbec.“

„Já vim,“ objal mě Marek svou paží a usmál se.

Naklonil se úplně ke mně a naléhavým tónem mi zblízka řekl:

„Ale jseš kámoš! Nejlepší kámoš! A to je nejvíc – chápeš?“

Došlo mi to… A do očí mi vhrkly slzy.

„Marku…,“ zabořil jsem obličej do jeho hrudníku a rozbrečel se.

„Ty vole, co bulíš?“

„Protože…,“ vzlykal jsem, „to je… strašně hezký…, co jsi řek…,“ bulel jsem do Markova trička jako malej.

„Ale je to tak!“ smál se Marek. „Nebul, ty vole!“

Zvedl jsem hlavu a podíval se na Marka. Po tvářích mi tekly slzy jako hráchy. Štěstím.

„Já nebulim,“ škytal jsem a začal se té absurdní situaci smát. Marek se taky rozchechtal, pevně mě objal a přitulil mě k sobě.

„Ty jsi šmoula!“ chechtal se Marek. „Ale krásnej…,“ mazlil mě.

A já se v jeho náruči cítil tak šťastný jako nikdy před tím.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (11 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (10 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (10 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (11 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (14 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+4 #2 Odp.: Marek a já – 26. kapitola: SílaGD 2022-03-08 18:50
To je tak krásný! Jak si to užívají a vzájemně se vychutnávají. Pravda , čekal jsem po tom ranním milovaní něco ve stylu Marku tohle chci zažívat co nejčastěji. :D A ten konec!Síla! :-)

Tami kéžby. :lol:
Citovat
+2 #1 Pěkný...Tamanium 2022-03-07 22:42
...tohle asi někdo zrovna prožívá.
Citovat