Romány
- Vanggerland
Pomalu jsem si vlezl k němu na gauč. Ležel na kraji, takže jsem ho musel překročit. Pomalu jsem si lehl vedle něj. Odložil mobil na stolek, podíval se mi do očí a krásně se usmál. Úsměv jsem krátce opětoval. Pak jsem se zahleděl do jeho otevřeného podpaží, které se nestydatě nabízelo přímo přede mnou. Marek se ani nehnul. Čekal, co udělám.
- Vanggerland
Cestou ke stromům pokračoval ve své veselé náladě: „Ty jo. Super večer dneska, co?“ „Jo,“ odpověděl jsem a opatrně se dotknul jeho hřbetu ruky. Dělal, že nic. Došli jsme do temného koutu ke křoví. Doléhalo sem ale slabé světlo vzdálené lampy, takže bylo vidět, jak si rozepnul poklopec a hrdě vytáhnul svou chloubu, která se zaleskla ve slabém světle. Taky jsem vytáhnul svoje nádobíčko. Byl jsem tak vzrušený, že jen stěží. On zatím spustil do trávy před sebe opatrně a pomalu svůj proud.