Marek a já – 15. kapitola: Rozcvička

Probudilo mě Markovo hlazení. Souhlasně jsem zamručel.

„Dobré ráno,“ řekl potichu Marek.

„Dobré ráno,“ zaskřehotal jsem. „Přitul se ještě ke mně,“ přetočil jsem se na bok k Markovi.

Ucítil jsem Markovo nahé tělo, jak se jemně noří do mého náručí. Objal jsem ho a přitiskl se k jeho teplým zádům. Marek sáhl mezi nás a můj odpočívající, mírně nateklý penis si zasunul mezi svá stehna. Pak se ke mně plně přitulil.

Penis mi pomalu začal mezi jeho stehny tvrdnout a já se probouzel.

Zahýbal jsem pomalu svými boky. Marek se ke mně ještě víc přitiskl. Jezdil jsem pomalu mezi chloupky jeho stehen a stále víc mě to dráždilo. Cítil jsem, jak mi díky potu začíná hladce klouzat. Marek znovu zanořil ruku mezi nás a můj penis si navedl do jamky. Pomalinku jsem se začal nořit do Marka svým kluzkým žaludem.

Marek souhlasně zamručel a nasouval se na můj penis.

Za chvilku jsem byl úplně uvnitř. Jezdil jsem pomalu svým penisem a líbal Marka za krk. Marek se začal vlnit, přizpůsobil se mému rytmu a občas slastně zamručel. Prostor mezi námi byl horký a mokrý naším potem.

Soustředil jsem se na naše společné pocity a zjišťoval, kdy Marek mručí. Poznal jsem to. Dal jsem do pohybu víc energie. Marek začal mručet v pravidelných intervalech. Trochu jsem zrychlil, ale jen tak, abych udržoval s Markem tempo. Začínaly mě brnět nohy. Věděl jsem, že brzy vystříknu.

Trošku jsem na intenzitě ubral. Marek mě ale chytil rukou za zadek a pobídl mě. Zase jsem tedy zrychlil a přidal energii. Marek dával mručením najevo, že mám pokračovat a nepřestávat. Stačilo už jen několik pohybů a můj penis začal vypouštět do Marka sperma. Pokračoval jsem přes nesnesitelnou bolest rozdrážděného žaludu dál a při tom pumpoval do Marka další dávky.

Marek najednou zasténal a sevřel se v křeči. Na své ruce, kterou jsem ho objímal za břicho, jsem ucítil teplý výstřik. Vzduch se naplnil vůní Markova semene. Marek se konečně uvolnil. Rukou jsem na prostěradle nahmatal louži spermatu před Markem. Položil jsem do ní dlaň. Dal jsem si ruku k obličeji a nabral nosem.

„Nádherně voníš,“ zašeptal jsem.

Olízl jsem Markovo semeno z dlaně. Políbil jsem Marka za ucho. Marek se obrátil ke mně a nabídl mi pootevřené rty. Sáhl jsem znovu do Markova semene na posteli a rychle si ho přendal do svých úst. Přitiskl jsem rty k Markovým a jazykem poslal semeno do jeho úst. Marek mi jazykem vrátil hořkosladkou chuť zpátky, několikrát jsme si Markův dar vzájemně předali a společně si jej vychutnávali.

Marek otevřel oči a nahlas řekl:

„Ty vole, to je vlastně hrozně dobrý.“

„Já vim,“ řekl jsem.

„Mně to ze začátku přišlo dost divný, ale teď mi to s tebou děsně chutná.“

Marek se olízl.

„Ach jo. To je škoda, že musíme vstávat,“ řekl se smutným výrazem. „Dáme si ale odpoledne zase, jo?“ rozzářily se mu nadšeně oči.

„Jo,“ rozesmál jsem se.

„Doufám, že budeš z práce celej zpocenej,“ řekl jsem mu šibalským tónem.

„Si piš! Budu dneska schválně dřít jako mezek!“

Marek se vysunul z našeho spojení a odběhl rychle do koupelny.

Lehl jsem si na záda a těšil se na odpoledne. Představa zpoceného Marka a jeho mokrého podpaží mi začala znovu zvedat penis.

Za chvíli Marek vyšel z koupelny: „Tak můžeš. Udělám zatím snídani.“

Vyhrabal jsem se pomalu do sprchy.

Když jsem vyšel z koupelny, předsíň už voněla snídaní. Zamířil jsem v ručníku kolem pasu do kuchyně. Marek se na mě otočil a usmál se:

„Pojď si vzít. Nebo ti to sežeru,“ ukázal na talíř se zapečenými tousty. „Sýrový.“

Zakousl jsem se do křupavého toustu plného měkké horké náplně.

„Hmm. Lahoda,“ řekl jsem s plnou pusou.

„To bych řek.“ Marek se zakousl do druhého toustu. „Za chvilku bude další.“

„V lednici je mlíko, džus… co chceš.“

„Dík.“ Pohladil jsem Marka po zádech a přes zadek.

Sáhl jsem do lednice: „Chceš taky mlíko?“

„Jo. Dík.“

Nalil jsem mléko do sklenic a opřel se zadkem o kuchyňskou linku. Pozoroval jsem Marka při práci. Jednou rukou chroupal svůj toust a druhou vytahoval z toustovače nové, ze kterých stoupala voňavá pára.

„V kolik dneska končíš?“ zeptal jsem se s plnou pusou.

„Ty jo, nevim. Dneska přebíráme nějakou novou dodávku, tak snad to půjde rychle. Napíšem si, jo?“

„Hm,“ zakousl jsem se do toustu a v duchu přemýšlel, co budeme dělat odpoledne nebo večer.

„Tak poslední,“ vytahoval Marek novou porci z toustovače. „Za chvilku budu muset pádit. Nezapomeň zamknout. Nějak to pak vymyslíme s klíčema. Nechám asi udělat druhý, jo?“

„Třeba,“ zahuhlal jsem s plnou pusou. „Hele Marku? Vlastně to mám do práce tvým směrem. Tak můžeme jít spolu,“ navrhnul jsem.

„Ty jo, super! Tak jo!“ souhlasil Marek nadšeně. „Já myslel, že chodíš pozdějc?“

„Jo, no. Tak začnu chodit dřív.“

Marek se na mě usmál a s plnou pusou mě políbil.

***

Vzhledem k tomu, že jsem díky Markovi přišel do práce dřív, mohl jsem i dřív skončit.

Marek mi zatím poslal zprávu, že dodávka do jejich obchodu se zpozdila, takže nebude moct dřív než v pět. Měl jsem dvě hodiny čas.

Napadlo, že zajdu ke mně domů, aspoň zkontrolovat byt, že je v pořádku.

Dorazil jsem k domu, kde jsem bydlel. Vyběhl jsem po schodech a odemknul. Uvítalo mě hrobové ticho. Byt vyčítavě mlčel.

Vešel jsem do pokoje. Nic se nezměnilo. Při pohledu na rozložený gauč se ve mně všechno sevřelo. Vrátila se mi bolestná vzpomínka na pondělí, kdy jsme se s Markem museli narychlo odloučit.

Na gauči stále leželo Markovo zmuchlané tričko. Zvedl jsem ho a přivoněl k němu. Markova vůně už z trička vyprchala. Cítil jsem jen špinavé triko. Přesto jsem ho láskyplně složil a položil opatrně na gauč.

Posadil jsem se a ohlédl se za sebe. Tady jsme se poprvé milovali, vzpomněl jsem si. Co všechno jsme to vlastně dělali? Myslím, že snad všechno, nedokázal jsem si ani vzpomenout. Vybavilo se mi jen, že všude bylo mokro. Zasmál jsem se tomu. Uvědomil jsem si, jak rychle jsme do toho skočili. Bez nějakého dlouhého mazlení, byli jsme tak nedočkaví. Trochu mi to bylo líto. Že jsme preskočili ty nádherné okamžiky prvních ostýchavých doteků.

Byli jsme ale opilí. A dávno jsme se moc dobře znali. Napadlo mě, že jsem možná jenom zažehl jiskru, že v Markovi to muselo nějak doutnat už před tím. Ale co… Hodil jsem ty myšlenky za hlavu.

To už dávno není.

Tady a teď.

Tady a teď je prázdno, pusto, opuštěno. Rozhlédl jsem se.

Přejel jsem očima věci na stolku a v policích. Připadaly mi najednou cizí. Jako z minulého života. Nic mi neříkaly. Jen ležely a pomalu umíraly. Možná už byly i mrtvé. Bylo mi jich líto.

Potichu jsem vstal a jakoby nenápadně odcházel. Abych je nerušil v jejich tichém, pomalém skonu.

U dveří jsem se otočil a přejel omluvně očima po bytě. Promiň… Se sevřeným srdcem jsem za sebou zavřel a zase zamknul. Bylo ho mi líto. Zůstal tam opuštěný, umírající, vyčítající. Chtěl jsem zase rychle odemknout a vrátit se dovnitř. Omluvit se mu. Omluvit se i všem umírajícím věcem.

Sakra! Ne! Nebudu zbytečně tu agonii prodlužovat. Seběhl jsem rychle po schodech a vypadnul z domu ven na vzduch. Trpěl jsem. Strašně jsem se chtěl hned opít. Na všechno zapomenout, všechno vymazat, vygumovat. Vymazat všechny poslední dny, vymazat Marka… Do prdele! Co to plácám? Vyhrkly mi tím zmatkem slzy. Rozběhl jsem se po ulici a běžel někam pryč. Brečel jsem jako malý kluk, kterému zrovna spadla do kanálu jeho nejmilovanější hračka, a on netuší, že v životě jsou mnohem cennější věci.

Byl jsem konečně už dost daleko. Sedl jsem si na obrubník a hlavu si opřel o kolena. Pomalu jsem tíseň rozdýchával. Ale pocit lítosti ve mně zůstal. Jen se zavrtal někam hluboko a slíbil, že už bude mlčet. Že se mi připomene až někdy, až budu já sám umírat.

Proč jsem to sakra dělal? Proč jsem tam vůbec chodil?

Bál jsem se dne, kdy se budu muset vrátit a ostatky přebírat. A už jim nebudu mít co říct. Už nebudou chtít mou omluvu slyšet. Protože už budou mrtvé.

Pomalu jsem se zvedl a s těžkým srdcem se vracel do města. Šel jsem pomalu podél řeky a jen čekal, až mě Marek z toho tísnivého pocitu vysvobodí.

***

Píp píp: „Dej mi pul hodky. Uz budeme koncit :))“

Půl hodiny! Tak to mám co dělat. Vyrazil jsem rychle k Markově práci a v žilách se mi rozproudil adrenalin.

V tramvaji jsem si vzpomněl, jak mi Marek ráno slíbil, že bude dřít jako mezek, aby byl celý zpocený. V duchu jsem se tomu zasmál. Ale asi bude… zpocený… Co Marek řekl, tak to bylo. Začalo se mi zvětšovat péro v kalhotech. Těšil jsem se na Marka.

K obchodu jsem dorazil právě včas. Marek právě vycházel energickým krokem ven.

„Čus. Sorry, že jsem tě nechal tak dlouho čekat. Nějaký problémy po cestě. Ale už máme vyloženo. Co jsi zatim dělal?“

„Ále, skočil jsem zkontrolovat byt,“ mávl jsem rukou.

„A v poho?“

„Jo. A co ty? Byla to makačka?“

„Ty vole, ani mi nemluv. Ruce mám vytahaný jak orangutan. Hu hu hu!“ začal poskakovat a napodobovat opici.

„Ty jsi prdlej,“ zastavil jsem se a díval se na něj. „Jsi vopičák, víš to?“

Marek přiskákal ke mně: „Hu hu!“

„Jo! Jsi vopičák.“

Marek přestal blbnout a koukl se na mě: „Jsem vopičák. Jo.“ A pomalu polohlasem dodal: „Jsem smradlavej… zpocenej… a nadrženej… vopičák.“

Chytil mě, obejmul kolem pasu a přitiskl se na mě. Ucítil jsem na sobě Markovu zpocenou kůži a jeho intenzivní vůni. Nebránil jsem se. Marek se mi díval do očí a nechtěl mě pustit.

„Pusť.“

„Nepustim.“

„Pusť.“

„Ne. Já… tě totiž… dneska znásilnim. Víš?“

Postavilo se mi péro. Marek to ucítil a jeho penis odpověděl stejně.

„A co když se budu bránit?“ zeptal jsem se vyzývavě.

„To můžeš zkusit. Ale nebude ti to nic platný. Protože tě přeperu,“ řekl pomalu.

„A… kdy a kde mě jako chceš znásilit? Tady na ulici?“

„Ne,“ pustil mě. „Až doma. Ale bejt tebou… tak se bojim,“ řekl s přimhouřenýma očima.

Díval jsem se na něj a opravdu jsem se začal trochu bát. „No ale já se fakt teď trochu bojim,“ přiznal jsem.

„To je dobře!“ řekl Marek pevným hlasem. „No ale teď ještě někam půjdem, ne?“ zeptal se už normálně.

„A kam chceš jít? Nikam tě nepustěj, vopičáku.“

Marek zvedl ruku a zhluboka si nosem natáhl ze svého podpaží. „Mně se to líbí. Ale jako né, no. Takže poslouchej – můj následující plán. My – teď totiž vyrazíme do Central parku.“

„Na pivko?“

„To taky. Ale hlavně: Protože já jsem dneska celej den dřel, tak teď – si dáš do těla taky ty. Rozumíš?“

„Néé,“ zakroutil jsem se, protože mi došlo, že ho určitě napadlo jít na workout.

„Bez vodmlouvání. Dneska jsem totiž alfa samec. Kterej poroučí a kterýmu se nevodmlouvá. Jasný?“

„Ano, pane!“ zasalutoval jsem.

„To je vono. Tak se mi to líbí. Za mnou!“ zavelel a nabral rychlost.

***

Došli jsme k workoutovému hřišti, Marek hodil batoh na zem a hned mi začal udílet instrukce.

„Takže. Začneme pomalu, jo? Nejdřív se musíš trochu rozhejbat. Pojď!“

Marek se pomalu rozběhl kolem workoutu. Položil jsem batoh a rozeběhl se za ním.

Za chvíli už jsem funěl. Moje tělo nebylo navyklé na rychlý pohyb.

„A teď skákej takhle do strany!“ předváděl mi Marek cviky.

Byl jsem udýchaný.

„Přidáme dřepy! Hop hop!“ skákal Marek.

„Ty vole! Už nemůžu!“ křičel jsem, skákal podle Marka a všechno mě bolelo.

Zastavil jsem se, opřel se rukama o pokrčená kolena a vydýchával se.

Marek se taky zastavil: „Dáme pauzu. Ty vole nic nevydržíš!“

„Já vím,“ dýchal jsem zhluboka a podíval se na něj.

Marek si sundal tílko. Zavěsil se na hrazdu. Jeho svaly ukryté pod jindy hladkou kůží se vyrýsovaly. Marek se začal přitahovat k hrazdě. Hltal jsem ho očima, jeho vystavené chlupaté podpaží a pupík mě lákaly.

„Pojď. Nohy ti zatim můžou takhle vodpočívat.“

Vyskočil jsem a zavěsil se k Markovi na hrazdu. Pokusil jsem se přitáhnout k bradě. Horko těžko jsem se vytáhl jen o pár centimetrů.

„Dobrý, pojď ještě,“ povzbuzoval mě Marek.

Jeho instrukce mě nabíjely energií a vlastně mě i vzrušovaly. Všechno mě ukrutně bolelo. Ale nevzdával jsem se.

Marek mě pak potrápil několika kliky a dřepy a zavěsili jsme se zase na hrazdu.

„Teď zvedej nohy. Takhle,“ ukazoval mi.

Přemáhal jsem se a modlil se, ať už je konec.

„No vidiš, to ti docela jde,“ chválil mě Marek, který zatím zvedal nohy asi pětkrát rychleji než já.

Pustil jsem se vysílením a seskočil z hrazdy. Podlomila se mi kolena.

„No ty vole, ty mi dáváš,“ popadal jsem dech.

Marek seskočil ke mně: „To ještě nic nebylo. Příště ti to ale půjde líp, uvidíš.“

Marek si zajel krátce rukou do podpaží. Pak se pohladil dlaní po chlupatém pupíku a lišácky na mě zamrkal: „Dneska si zasloužíš vodměnu.“

Rozesmál jsem se. Ale měl jsem sílu jen na to, abych se udržel na nohou.

Narovnal jsem se a pohladil Marka přes zpocený pupík. „Teď ale jdeme na pivo, jo?“

„No jasný!“ zasmál se a sehnul se pro svoje věci. Podal mi i můj batoh: „Tak pojď, ty šmoulo.“

Marek si natahoval přes hlavu tílko, svaly na jeho těle hrály. Cítil jsem se strašně unaveně, ale zároveň nabitý nějakou dosud skrytou energií. Přiblble jsem se na Marka usmíval. Marek se na mě široce usmál a v očích mu hrály jiskřičky.

„Nakonec dobrý, ne?“

„Jo.“

Marek mě krátce políbil a vyrazili jsme do parku.

Občas jsem se Marka letmo dotknul. Marek sice začal brebentit o cvičení, ale viděl jsem na něm, že si moje doteky užívá. Péro v kalhotech se mi pomalu začalo zvedat. Uvědomil jsem si, že Marek je opravdu alfa samec. A byl jsem do něj zamilovaný čím dál víc.