Povídky

Ráno je to ve stanu, ve kterym spali dva kluci po celodennim sportovnim výkonu, cejtit jak ve vopičárně. Ven do chladnýho horských vzduchu se nám ale hned po probuzení nechce. Rozespale snídáme v polosedu vedle sebe. Voba tvrdý z naší nahoty.
„S tim asi budem muset vydržet do večera,“ uculuje se Kevin.
„Nevim, jestli to zvládnu.“

Po čtyřech se šourám k vodě, nyní již zase pod plnou palbou slunečních paprsků, protože mrak odtáhl někam za les. Lezu do vody jako bych přetrmácel celou polovinu pouště poté, co mi vysílením totálně klekl velbloud.

V jediném okamžiku jsem se vymanil z jeho sevření. Zůstal na mě hledět beze slov. V následující vteřině jsem mu vpálil takovou facku, že jsem si na nějakých pár hodin rozbolavěl ruku. On se otočil v piruetě a složil se na zem. Bylo mi to však jedno. Já právě vydýchával svůj morální kolaps.

Na uježděný cestě, vinoucí se mezi nízkejma smrčkama, držíme skoro pochodový tempo. Ztrpčuje  ho akorát pálící slunce, co nás brzo nutí sundat sofčelky, který se v ranním chladu zdály jako nutnost. Za chvíli, jak postupně vodkládáme jednu šlupku funkčního prádla za druhou, pokračujem voba svlečený do půl těla. Popruhy krosny se mi tím do holý kůže ramen zakusujou čím dál vostřejc. No co, přiznám si (pořád trochu stydlivě), aspoň se můžu kochat pohledem na Kevinovo světlý vypracovaný tělo, na kterým pomalu začínaj vyskakovat krůpěje potu, a jeho svalnatý ruce, zabírající do trochu zešikmenejch terénních kol jeho vozejku v rytmu nějakýho hitu, kterej si k tomu pobrukuje.

Andrej stál v řadě vězňů. Ruka ho bolela od primitivního tetování a celé tělo svědilo, protože táborový holič ho spíš oškubal, než oholil… Srdce mu bušilo, jako by běžel. Cítil, jak se celý chvěje strachy. Ještě se nevzpamatoval z toho, co se s ním stalo.

Probudil jsem se. Byla stále tma. Zvedl jsem se ze sněhu. Mobil vybitý, já promáčený a zmrzlý. Hodinky ukazovaly lehce po půlnoci. Vydal jsem se směrem k domovu. Už si ani nepamatuju, jak jsem došel domů. Pamatuju si jen okrajově křik mámy, nadávky a podobné. Pak už jenom to, jak jsem se zahřál v horké sprše a spadl do postele. Usnul jsem ihned.

Dovolím si vám předložit své další vzpomínky. Je to jen tak halabala, jak jsem si zrovna na něco vzpomněl, nebo co mi utkvělo navždy v paměti. Ale snad se taky zasmějete.

Kdyby se mě kdokoliv dotkl kovadlinou nebo kolejnicí, někde na páteři, ani bych si to pořádně neuvědomil a konstatoval bych, že se mě něco dotklo. Pokud se tam však dotýká tím jemným materiálem, k tomu tak rafinovaně, mám chuť zavýt blahem jak Bílý Tesák.

Vlak se skřípěním brzd zastavil. Pohlédl jsem z okna a bez brýlí jsem se snažil přelouskat název zastávky. Mé snažení přerušily dvě osoby vstupující do mého osobního vagónu. Urgh, nemám rád, když se o věci dělím. A teď mi tu někdo bude rušit můj božský klid a mé ticho.

Zděšením se mi zastavuje srdce, v okolí žaludku pociťuji erupci, která si nezadává se sopkou Stromboli na Sicílii, vlasy mi hrůzou vstávají na hlavě a chlupy na celém těle se mi ježí. Naštěstí nejsem žádný medvěd, takže to je sotva viditelné.

„Čauves, Kevin,“ svojí mozolnatou rukou mi dlaň stisknul borec v mym věku, ale daleko ramenatější, ve volezenejch kraťasech, zelenym triku, jehož rukávy mu byly trochu těsný kolem pokérovanejch bicepsů, a s dlouhejma špinavě blond dredama spakovanejma do velkýho rozcuchanýho drdolu. „Už jsi někdy lez’?“

Tehdy se zajímal spíš o popisované bitvy, než o věci milostné povahy. Po hodině luštění se narovná. Ještě to zkusí. Přece musí něco najít. Co Eva a Adam, rychle nalistuje první stránky. Samson a Dalila? Ne. Sodoma a Gomora? Ne. Aspoň náznak, začíná si zoufat. Nic, nic a jiné knihy tady nebudou mít. Musí se spolehnout na prastarou zkušenost.

Ženy a muži oblečení v tom nejlepším, co mají, ale potom si povšimne stínu plížícího se od hlavních dveří. Zaujme ho, protože se schovává v šeru jako zloděj. Na tu dálku není dobře vidět, jenže je čím dál blíž a blíž. Je vzrušený tou tajemnou postavou, i když nechápe důvod svého zájmu.