Povídky

Vlak se skřípěním brzd zastavil. Pohlédl jsem z okna a bez brýlí jsem se snažil přelouskat název zastávky. Mé snažení přerušily dvě osoby vstupující do mého osobního vagónu. Urgh, nemám rád, když se o věci dělím. A teď mi tu někdo bude rušit můj božský klid a mé ticho.

„Čauves, Kevin,“ svojí mozolnatou rukou mi dlaň stisknul borec v mym věku, ale daleko ramenatější, ve volezenejch kraťasech, zelenym triku, jehož rukávy mu byly trochu těsný kolem pokérovanejch bicepsů, a s dlouhejma špinavě blond dredama spakovanejma do velkýho rozcuchanýho drdolu. „Už jsi někdy lez’?“

„A jak se jmenuje?“ vyhrkne a nejraději by si nafackoval, když vidí nechápavý pohled svého syna. V duchu už měl připravenou řeč o povinnosti, a on řekne tohle.
„Neznám jméno.“ Ignacius zrudne ještě víc. Odvrátí pohled.
„Aha, a jak k tomu došlo?“

Dneska se měl zase stavit Honzík. Ale pěkně popořádku… Chodím už nějaký čas s partou stejně teplých kamarádů a kamarádek do jedné nejmenované čajovny. Týden co týden, každé úterý. Dáme čaj, zasmějem se, poklábosíme o věcech všedních i nevšedních. Nebudu lhát – na pár kluků jsem si tam myslel.

Stalo se to letos v lednu. Bylo mi tehdy ještě 21 let a zatím jsem neměl žádnou sexuální zkušenost s klukem (pokud nepočítám líbání). Všichni moji vrstevníci v mém okolí už nějakou holku nebo kluka měli, a já pořád nic. Už jsem si z toho hledání začínal připadat jak Google…

Znáte ten pocit, kdy tušíte, že na vás někdo kouká, ale nejste si jistí? Měl jsem to ten večer už poněkolikáté. Tentokrát jsem ho přistihl při činu. Seděl na parapetě naproti, popíjel pivo a jeho kumpáni hráli kulečník. Vypadal, že čeká, až ho jeden z nich bude chtít vystřídat.

Mlčky vezmu Erikovu ruku do své. Jako by čekal jen na to, přitiskne se ke mně. Už nemůžu čekat… Stáhnu z něj peřinu a dívám se na něj. Bez ptaní mu stáhnu boxerky. Nic. Půl na bezmocnou. Ale já vím, že tajně dělá to, o čem mluvil Pavel. Pije vodu z vodovodu a cpe se burákama. Jestli dodržuje i tu třetí radu, to nevím. A není čas to zkoumat.

- Podívej, stejně sis toho už asi všiml. Mám někoho jiného a chci s ním být. - Stál jsem a zíral na něj, neschopen říct jediné slovo. Dokonce jsem doufal, že je to nějaká blbá sranda. Něco jako apríl… Bohužel nebyla. Začaly mi téct slzy. Opravdu jsem cítil bolest. I když ne u srdce, ale někde v břiše a v krku jako bych spolkl kámen… Koukal na mě. - Copak ty jsi to opravdu nepoznal? -

Za chlapce jste do finále poslali,“ rozevřel papír, na kterém měl napsaná jména, „Dannyho Halea,“ vyřknul Dannyho jméno a všichni v sále začali tleskat. Danny, jako každý rok, se jen šibalsky usmál, jelikož věděl, že v tom seznamu bude vždycky. „Jacksona Blackburna,“ přečetl mé jméno. „Díky,“ pronesl jsem si pod nosem a byl zvědavý, komu bude patřit to třetí jméno, jelikož to se každý rok střídalo. „A Isaaca Talbota,“ zadivil se i sám Matthews. Pro všechny to bylo překvapení, ale já to věděl už dopředu, jelikož patřil do naší party.

Ráno, asi tak kolem sedmé už mě budil. Nechápal jsem to, jelikož byl víkend, takže jsme do školy nemuseli. „Vstávej!“ zařval a já vyskočil z postele, jako by padla bomba. „Co se kurva děje?!“ zeptal jsem se vyplašeně a hledal jsem svoje spodky. „Jedou moji rodiče, musíš padat!“ vysvětlil mi hystericky a já se rychle začal oblékat. Netrvalo dlouho a stál jsem před jeho domem. Ani nevím, jak jsem se tam ocitl. Dal jsem se tedy do kroku a unavený jsem vyrazil domů.

„Měl bys jít spát!“ vyloudil ze sebe po trapném tichu, což mě celkem naštvalo. Vstal jsem a stál jsem mu tváří v tvář v obrovské blízkosti. „Už nikdy mi neříkej, co mám dělat, rozumíš?“ vyhrkl jsem ze sebe a zahleděl se mu na rty. Mám to udělat nebo ne? zeptal jsem se sám sebe. Isaac stál a neopovážil se nic říct ani udělat. Mírně jsem nadzvedl svou ruku a vyjížděl jsem s ní nahoru po jeho bundě.

Čapl mě za mou koženou bundu a nadzvedl mě ze židle. Praštil se mnou o zeď. „Tohle odvoláš!“ zařval na mě. Matt se okamžitě rozeběhl a odtrhával Isaaca ode mě. „Hold za pravdu se každý zlobí!“ řekl jsem a jeho to ještě víc naštvalo. Napřáhl pěst a chtěl mi vrazit. Šlápl jsem mu na nohu, což mi umožnilo ho ode mě odstrčit. Jeho pěst se stáhla, až když slyšel Allison, jak na něj křičí, aby přestal.

„Tak chlapeček nechce předehru?“ zeptal se mezitím, co jsem z něj serval horní část oblečení. „Nejsem na předehry!“ odpověděl jsem a strčil jsem do něj. Jako dravé zvíře jsem z něj na jeden tah svlékl džíny. „Posuň se!“ přikázal jsem a on poslechl. Rychle jsem ze sebe i já svlékl oblečení a vrhnul se na něj. Víte, líbání jsem měl rád, ale pouze u některých lidí. Proto při žádném sexu s Isaacem nepadlo ani slovo o polibku.