Povídky

Lehce mě líbá, hladí mě po zádech konečky prstů, mým tělem projíždí záchvěvy, péro se mi staví. Svými rty se přesune na mou hruď. Chvíli mi dráždí bradavku a potom pokračuje níž. Schválně se zastaví u podbřišku a nechce ho vzít do pusy.

Mladík se k němu přitiskl, objal ho kolem pasu, ale ruka se hned vydala přes břicho na hruď. Cestou už pod tričkem hladil Martin horkou kůži. Pod prsty zaznamenával spoustu zranění, některá se zdála hrozivá. Vyskočil a prudce látku vyhrnul. Třeštil oči na tu spoušť: „Dane?“

Ani nevím, jak jsme se dostali do jeho malého bytečku. Netuším, jak jsme se polonazí ocitli na jeho posteli. Vnímal jsem jen jeho polibky a horký jazyk ve své puse. Oplácel jsem mu stejnou měrou a hladil jsem ho po úzkých ramenou a zádech. On se přesunul na můj krk a z něj na tvrdou bradavku. Tohle mi nikdy manželka nedělala, ale bylo to tak vzrušivě neznámé a já žadonil o přídavek.

Najednou přestal. Nohy omotané kolem jeho pasu povolily sevření. Svlečený do pasu, z rozepnutých kalhot mu trčel důkaz jeho vzrušení, se svezl ze stolu. Pozvedl hlavu, podíval se Zakovi do očí. Rukama se zaklesl za opasek jeho kalhot, začal klesat na kolena. Než se Zak rozhodl, zda ho zastavit nebo ne, byly kalhoty na zemi a to včetně jeho boxerek.

Jinak ale většinu času leželi v kožešinách. Mluvili o sobě, o všem, co je napadlo. Nejdřív vzpomínali na různé zážitky, pak dětství. Čím víc se poznávali, tím blíž si byli. Moe se vlastně styděl, když se přiznával ke všem svým dobrodružstvím. Najednou mu bylo hloupě a trochu se bál, že Nisl ho bude soudit. Ten se k němu ale přivinul, hladil ho ve vlasech.

Libor na Radima hleděl, byl jím stejně zaskočen jako muž jím. Při své výšce 167 centimetrů, Liborovi každý připadal vysoký. Radim seděl na židli a bylo jasné, že je to vysoký chlap. A hlavně teda opravdu chlap. Lehce opálená kůže, pod kterou se napínaly svaly, mohutná šíje, nasucho polkl. Očima klouzal po těle sedícího hosta. Hodně vysokej, blesklo mu hlavou. Nedokázal odolat a přes pevné břicho, vyrýsované pod látkou trika, se mu podíval do rozkroku. Rychle zvedl pohled a setkal se s modrýma očima a lehce pozvednutým obočím. Paráda, všimnul si toho. Kruci.

Muž se neozval, a tak se na něho otočil. Hnědé oči ho zkoumaly, byl v nich dráždivý nádech. Otupělost byla okamžitě pryč, mladík vnímal oheň, šířící se mu tělem. Byl lapen. Nepohnul se, kořist omámená lovcem, čekal. Issa se pomalu zvedl, klidným krokem k němu došel. Pohledy byli stále spojeni. „Tadeáši? Měli bychom odpočívat,“ přitom mu ale hladil krk, palcem přejížděl po lícní kosti. Najednou si klekl, objal hocha kolem pasu a položil si hlavu na jeho klín. Mladík nebyl mocen slova, něžně muže pohladil po vlasech. Ten zvedl hlavu a opět se jejich oči setkaly.

Šel rychle, neměl tuhle sterilně bílou, světly ozářenou chodbu rád. Navíc mu Vašek psal, že si dají spolu kafe. Chtěl tam být co nejdřív, měl pauzu na oběd jen 45 minut. Překvapil ho prudký pohyb, rychlé otevření dveří, ruka, která ho chytla a vtáhla dovnitř. Byl jak slepý. Světla na chodbě ho oslňovala a tady byla absolutní tma. Někdo ho přirazil břichem na zeď, tlačil se na něho, takže cítil, že mu jde jen o jedno a je připravený k akci. „Sundej si ty zatracený kalhoty,“ ozvalo se mu u ucha.

Moe ho našel v místnosti, kde se milovali. Viděl ho pootevřenými dveřmi. Chlapec rovnal kožešiny, pak jednu uchopil a přivoněl k ní. Moemu se sevřelo srdce. Tak moc chtěl zůstat, vstoupil a zabouchl za sebou. Nils se prudce otočil. Pohledem se vpíjeli jeden do druhého. Jako hypnotizovaný k muži hoch došel. Okamžitě byl sevřen silnýma rukama, drcen v těsném objetí. Moe ho dravě políbil, natiskl na zeď.

„Loď je větší než ta minulá, máme svou kajutu, chceš se jít podívat?“ lákal ho Erik. Mladík se nechal zvednout ze židle a vést do jejich budoáru. Hydraulické dveře potichu oddělily jejich útočiště od okolního světa. „Je to na heslo, bez něho se neotevřou.“ „Jaké je to heslo?“ zeptal se Gil. „To ti řeknu později, nechci, abys mi utekl,“ culil se Erik. Mladík pomalu couval k posteli, které si všiml při příchodu. Cestou se svlékal. Nahý se na ni uvelebil. „Nemám v plánu utíkat.“

Mladík se postavil, chtěl asi vypadat výhružně, dodat svým slovům váhu. Při pohledu do mužových očí mu došla slova a vyschlo v krku. Ten si naopak pohled na jeho odhalené tělo nepokrytě užíval. Issa mu podal ruku a on se jí opatrně chytil. Stáhl si ho zpět k sobě. Okamžitě Tadeáše políbil, přitiskl. „Jsi blázen, není čas na nic a ty myslíš jen na jedinou věc.“ Muž ho položil na zem, zalehl ho plnou vahou, rukama sevřel mladíkovu tvář. Upřeně se mu díval do očí. „Čekal jsem příliš dlouho, než abych promarnil byť jen vteřinu.“

Tohohle kluka chce. A bude ho mít. V náhlém popudu ho vzal za ruku. Míša neuhnul. - Pojď, jen se trochu poznáme… - Slyšel z vlastního hlasu potlačovanou touhu, věděl, že Míša si musel všimnout, že je vzrušený. Cítil mírné chvění, které necítil už dávno, protože to bylo taky už dávno, kdy měl důvod ho cítit.

Mladík seděl u stolu, kde ho zanechal při odchodu. Rozcuchaný, zarudlý a s úsměvem na tváři. „Dostal jsi odpovědi na své otázky?“ Tadeáš se nepřestával červenat. Ani se nemohl panu Holensovi podívat do očí. Než vůbec něco řekl, stařec ho předběhl. „Moc jste toho nenamluvili, nebo se pletu?“ Teprve teď se mu mladík podíval žhnoucím pohledem do tváře. „Nikoho, jako je on, jsem nikdy nepotkal.“ „Věřím. Ale myslím, že se k sobě hodíte víc, než oba tušíte.“