Povídky

Chladný vzduch ho trochu probral, ale stejně se mu zpátky nechtělo. Před očima měl sousedův domek. Zpoza oken se linulo teplé světlo. Náhle se otevřely dveře a objevil se jeho majitel. Marek na něho zíral s otevřenou pusou. Čekal čerstvého důchodce ještě v plné síle, který si opravuje domeček na klidné stáří. Teď ale hleděl na muže, kterému není víc než třicet pět. V kuželu světla se rýsovala svalnatá postava, sluncem opálená kůže, holá hlava i na tu dálku viděl, že má tetování. Byl jen v kalhotách.

Vzbudil se brzo ráno pocitem nedostatku vzduchu. Lapal po dechu, pocit, jako když mu někdo tiskne něco na obličej. Vyletěl z postele, otevřel okno, nepomohlo to. Neovladatelně mu vyletěla ruka a strhla fólii, která kryla tetování. Pocit dušení hned ustoupil. Chytil se za krk a zhluboka se nadechl. Teda, co tohle bylo? Zavrtěl hlavou a šel do koupelny. V zrcadle si prohlédl své tetování. Divný, vůbec nebolelo… a vypadalo, jako by ho tam měl odjakživa. Kluk v uvolněném postoji se na něj díval z levého ramene a Albert si najednou uvědomil, že má jeho rysy. Dopodrobna. Bylo to jako jeho fotografie. Znovu zavrtěl hlavou a usmál se na tetování: „Čau, Kérko!“

Byl to nevýslovně vzrušující pocit vidět, jak kloužou po jeho těle. Ucítil drsné dlaně, které nevynechaly nejmenší kousek odhalené kůže. Následovány byly jazykem, horký dotek vyvolával odezvu v každém nervu. Za chvíli se svíjel, kňučel a sténal.

Po chvíli potápění, když se vydováděl a dost napil, stoupl si a začal se drhnout jemným pískem, kterého bylo všude kolem spoustu. Muž ho zálibně pozoroval, pak se sehnul, nabral písek do dlaní. Gil ucítil na zádech jeho ruce, jak jemně masírují ramena, lopatky, záda, až se dotkly zadku. To už v nich moc písku nebylo, dál hladil jemnou kůži, na kterou kladl lehké polibky. Mladík se otočil tváří k němu a nejen tváří. V klíně se mu jasně tyčil důkaz, že i on touží po Erikovi.

„Hele, měli bychom to Robertovi říct. Je už dost velkej, vezme to. Měl by to vědět. Lepší, než když mu to vyklopí někdo cizí, nebo se to domákne nějak jinak.“ „Ne,“ ozvala se máma hodně tvrdě, „ne! A nechci o tom mluvit!“ V břiše se mi usadil divnej pocit. Tiše jsem vešel a posadil jsem se na křeslo. V televizi zrovna Peter Falk v roli Columba dělal natvrdlýho, což mně se teda nechtělo. Chtěl bych slyšet, co mi chce říct táta nebo ne? Díval jsem se na rodiče. Máma vypadala trochu vytřeštěně, došlo jí, že jsem předtím stál za dveřma a slyšel jsem je. Naštvaně se podívala na tátu, kterej byl úplně klidnej. „Co bych měl vědět?“ zeptal jsem se tiše.

„Nasaď si to, já to ještě nikomu jinýmu než sobě nedělal.“ Lukáš tedy poslechl jeho pokyny. Teda sám to mockrát nedělal ani sobě, jenom když to zkoušel v době, když chodil s Jakubem. Pak už ne, Jakub kondom používat nechtěl. Nicméně si ocas úspěšně oblékl a tázavě se podíval na Richarda. Ten mu podal tubu s lubrikantem. „Ty chceš, abych já tebe…, Richarde, to nemusíš, já rád…“

Ale v její tváři vidim dobráckej úsměv, kterej mě uplně uzemní. Přes její weird náladu v posledních hodinách z ní září takovej hloubkovej optimismus. Sedí ve voblázcích a z profilu vystupujou jemný, ale zřetelný křivky jejího vobličeje, štíhlej krk, prsa boulící se jak dva grepy z jejího hrudníku…
Jenomže moje srdce už je na druhý straně jezera. Kouknu tam. Totálně se roztaju. Tam v tom stínu je Von.

„Takže jak s tím deníkem?“ spustil jsem po večeři. Hanka vytáhla stohu papírů s překladem a začala vysvětlovat: „Je to psané francouzsky, to byla móda a při psaní deníku se komtesy cvičily v jazyce. Ke konci přešla do němčiny, ale to už bylo v době, kdy začala deník schovávat a předstírala, že ho ztratila, takže si byla jistá, že ho nikdo jiný číst nebude. Jinak bývalo i zvykem, že komtesa deník předkládala matce, která ho kontrolovala. Prostě slohové cvičení…, čekalo se, že projeví dostatek citu a zásobu vyjadřovacích schopností, takže výsledek býval někdy dost křečovitý. Tady třeba hned ten začátek. “

Ze všech obalů vysvobodil anální vibrátor. Vložil baterie, vzal si ještě lubrikant, který ušetřil při ošetření Jiskrových exmajitelů, a vrátil se do sprchy. Vibrátor si nejprve důkladně prohlédl, už předtím si přečetl, že je vodotěsný. Chyba byla, že vší tou přípravou vyplašil svého ptáka a ten uletěl.

Strejda Peťan byl pohlednej chlap. Nebyl moc velkej, štíhlej, pohyblivej, rozcuchaný černý vlasy. Skoro jsem si ho nedoved představit bez cigára. A taky nevím, jestli dělal někdy jiné povolání. Strejda byl česplák, jezdil na lodi. Nákladní – po Labi do Hamburku a zpátky. Vím, že jsou řeči o námořnících, že musej mít ženskou v každým přístavu. Nevím, zda to platí i pro říční plavbu. Ale myslím, že pro strejdu to platilo. Měl obrovský charisma, ženský z něj byly celý vedle.

Lukáš nevěděl, zda na ni přistoupil, ale najednou měl ptáka v teple a vlhku Hansových úst. To bylo úžasné. Vlastně ho Hans ani nevykouřil, stačilo párkrát olíznout žalud a přejet mu po klacku rty a Lukáš stříkal. Nedá se říct, že by tyhle společné seance Lukášovi vadily, nebo že by se mu líbily. Bylo to oboje. A hlavně se bál, bál se, že se to dozví Marie, že se to dozví kdokoliv. Co se mu ale líbilo, po čem opravdu toužil, to byl prostý fyzický kontakt s tělem. Když bylo po všem a jen tak seděli, Hans ho držel kolem ramen a povídali si, to byly pro Lukáše ty nejkrásnější chvíle.

Na obrazovce uviděl symbol plavidla, podle parametrů a identifikace královský pátrací modul. „Do prdele, Simone, v čem jsi to namočenej?“ začínal tušit, že tohle bude kolosální průser. „Gile, můžeš to uspíšit?“ „Provedu, pane.“ Erik se na něho otočil. Proč má pocit, že v jeho odpovědi je víc? Mladík tázavý pohled neopětoval, plně se soustředil na řízení.