Povídky

I uchopil svůj úd do své ruky a počal jej mnout, stále se rozhlížeje, zdali některý cizinec se neblíží, a takto vstoje, nahý na břehu mořském, přivedl se k ejakulaci. Jeho jinošské mlíčí v několika dlouhých gejzírech skončilo až v oné laguně, kde ho pohltila voda a rozpustila mořská sůl.

„No doprdele! Já sem takovej kokot!“ docela nahlas pronesl Marek a otočil se na mě. „Ondro? Je mi to blbý, ale nepučil bys mi trenky? Sem si je zapomněl sbalit.“ Koukl jsem na něj a řekl mu, že to není problém jen, že mám jenom slipy. „No co se dá dělat, hlavně že tu nebudu nahej.“ Ze skříně jsem vyndal svoje čisté slipy a podal jsem je Markovi. Ten poděkoval a odešel se do koupelny oblíknout.

Najednou se Pavel zeptal, kolik mi je. Když jsem to řekl, obrátil se na Jardu a zeptal se: "Můžeš mi říct, proč to děláš?" "Co jako?" "Mohl by to být tvůj syn. Až ti za nějakých pět let uteče, utrápíš se. Vždycky jsem říkal, že jsi hodný, ale se sklony k sebe destrukci." "Třeba jsem našel někoho ještě hodnějšího."

Já jsem dál zíral s otevřenou pusou. David měl na sobě oblečenou černou mikinu a černé slim džíny, ve kterých se rýsovala jeho chlouba. Vypadal neuvěřitelně sexy a já jsem na něj dostal obrovskou chuť. Můj kamarád natěsnaný v červených trenkách to dal jasně najevo. David se mi podíval mezi nohy, rukou přejel po svém rozkroku, usmál se a začal mě líbat.

"Zastav, ty bastarde!" křičel na něj. "Ty nečistej zmetku, jen počkej," mumlal si pro sebe, když ho už pomalu doháněl. Jakmile ho dohnal a běžel s koněm vedle něj, sáhl po něm a stáhl Petra dolů z koně, který uháněl dál do lesů. "Tak co? Nejsi zas tak dobrý, jak se Anna chvástala," vysmíval se mu Filip, když nad ním kroužil s koněm. Pak seskočil z koně a vytasil svůj meč. "Tak vstaň, ty zmetku, a ukaž co umíš," mečem mu kynul, aby se zvedl.

Najednou mi přišlo líto, že jsem, jaký jsem. Kdybych se snažil sbalit holku, bylo by to normální. Když se ovšem mladý kluk pokusí pozvat na něco jinýho chlapa, je každýmu jasno, o co tu kráčí. "Nechceš zajít chvilku ke mně? Mám doma moc dobré syrové kuře. Nebo si potom můžeme zajít na oběd." Myslel jsem, že mne šálí sluch. Opravdu to řekl? Potom si zajdem na oběd. Po čem, po "tom"? No "potom", to je jasný.

"Tak ukazuj!" Povoluji ve svém sevření, Jack se pomalu otáčí na břicho a já na jeho zádech, těsně nad prdelkou, vidím další podobný papírek nalepený na jeho těle stejným způsobem. Jack tlačí obličej do polštáře a neskutečně se řehtá. Odtrhávám papírek a rozbaluji ho, a protože tuším nějakou rošťárnu, povídám: "Jestli je to nějaká blbárna, tak ti ho fakt ukousnu!"

Nemám ale čas rozklíčovávat myšlenkové pochody mého ohonu a znovu pouštím vodu, abych jejím proudem Robertovi zchladil nohy. Jeho slipy se nacucávají vodou a v jejich bavlně se objevují obrysy perfektně tvarovaného velkého penisu přeloženého přes obrovská varlata. Moje cukání v tříslech se opět hlásí o slovo, stejně tak jako Rob, který na mě křičí, abych tu vodu už zastavil, že už to stačí. Vodu zastavuji, ale můj zrak je pořád přitahován jako magnetem k nářadí v jeho rozkroku.

Danny náš pohyb zaregistroval a hned mu je jasné, o co jde, a tak to dává se svou vrozenou heteráckou neurvalostí najevo: "Já tam trpěl jak zvíře, při životě mě udržel jen pohled tady na sestřičku a ty se tady muchluješ…, že se nestydíš, ty čuně! … Vždyť je to ještě dítě!" směje se, ale kvůli obvázanému nosu mu to moc nejde. Já se směju také, protože jsem na tyhle jeho vtípky a veřejné popichování už zvyklý, jen Jack kouká rychle zmizet z dohledu.

Kdyby nechal svítit, uviděl by jeho oči a strach v nich a poznal by to. Takhle to poznal taky, ale už byl tak daleko, že nedokázal přestat… Bylo to už tak dlouho, co nikoho neměl… Tlumené světlo malé lampičky ozářilo mladíkův obličej. Zrychleně oddychoval, jako by se pokoušel tu bolest vydýchat. Oči měl zavřené a na řasách se třpytily slzy.

Danny se pomalu sesunul do podřepu. Upnuté kalhoty jeho policejní uniformy ještě těsněji obepnuly jeho nohy a zvýraznily tím svaly na nich, jeho nádherný pevný malý zadek a úzké boky. "Pojď se podívat na tohle!" S dlaněma položenýma na stehnech si prohlíží malý bílý předmět ležící na vlhkém asfaltu. Povrch silnice je záplatovaný od toho, jak se v téhle slepé postranní uličce pořád něco kope a na centrální rozvody vody a plynu uložené pod úrovní ulice se stále připojují okolní výrobní haly, které tu poslední dobou výrůstají jako houby po dešti.

Tyr byl doslova ochromený strachem. Co to řekl? Že je zase otrok? No klidně, ale u svého pána. Jenomže ho odvlekli do jakési malé kobky, kde mimo pavučin a špinavé udupané podlahy nebylo vůbec nic. Třásl se strachy i bolestí. Pouta se mu zařezávala do zápěstí, a jak s ním hodili o zem, bolel ho celý bok, z rozbité pusy mu tekla krev. Sotva se objevily první sluneční paprsky, vytáhli ho ven, tak jak byl, ho hodili přes koně a hnali se pryč.

Dean byl změnou, která se odehrála s Tyrem, velmi překvapený. Přesto nemínil propást ten okamžik, kdy mu mohl ukázat, že se není třeba bát. Je přece i jiná možnost, než se zmocnit toho druhého, jako by byl jen tělo poskytující tělesnou slast a nikoliv další z dvojice. Položil se vedle něj a jemně hladil jeho perleťově bílé tělo. Tyr se na něj díval a neříkal nic. Vypadal postrašeně i toužebně zároveň. Sám netušil, co se to s ním děje. Měl svého nového pána velmi rád, líbil se mu, ale přesto se bál té bolesti, která nepochybně provázela případné spojení. Ale teď mu to náhle nevadilo. Toužil po tom, co zatím jen tušil.