Povídky

Velice záhy jsem ztratil přehled, zda o mne pečuje andělský ďábel či ďábelský anděl, rozhodně však to byl na první pohled anděl s ďáblem v těle. Každý člověk potřebuje někoho, kdo se o něj bude starat s láskou, ale taky někoho, komu tuto péči může opětovat. Tak nechť každý má svého anděla.

Tmavé obočie má stiahnuté sústredením a v mieste, kde klenba čela prechádza na nos, má jemne vyvýšenú kosť. Celej tvári tak dodá akúsi pečať neprístupnej dôležitosti, ktorú nezjemnia ani pootvorené pery s vrchnou, o čosi užšou ako spodnou. Jeden kútik nadvihne smerom hore, keď osoba vo filme čosi urobí. Sexi. Damien nemá ani najmenšie tušenie čo, pretože má práve iné priority. Pohľadom prejde cez ohyb sánky až na krk, tenké tetovanie tiahnúce sa od konca vlasov, vystúpený ohryzok, lem trička…

Tento společný týden strávený na nám milém místě snad přinese tu potřebnou špetku klidu do našeho vztahu. Původně jsme uvažovali o tom báječném resortu snů, taky padl nápad na chatu, ale nakonec jsme se rozhodli zajet tam, kde to všechno začalo. Je to všechno tak dávno, a přitom není. Naše životy to změnilo teda zásadně. Třeba i tak, že jsem si udělal řidičák a řídil jsem naše auto na To místo já.

Vzbudil jsem se dřív a bylo krásné na Sama koukat. Leželi jsme na široké posteli a já pozoroval to tělo nádherného chlapce, co se vylouplo z ošoupaných džínů. Jak byl krásný nahý a bosý, měl v sobě křehkost dítěte i sex-appeal mladíka.

Rytíř vysoké postavy, v plné zbroji, svíral pevně uzdu v levé ruce, v pravé pak jedenapůlruční meč. I na dálku bylo poznat, že se jedná o velmi zdařilou práci mistra cechu zbrojířského.

Koukal jsem po skupince návštěvníků – starší manželé, rodinka s dětma, který se trochu nuděj (a někdy asi víc než trochu)… A mladej kluk s delšíma vlnitejma hnědýma vlasama, drobnějším jemným obličejem… sám. A vypadal dost zaujatě. Prohlížel si fresky, jako by něco hledal.

Chvilku do sebe zůstaneme zaklesnutí pohledem, a teprve když se takhle bezhlesně utvrdíme v tom, že víme, co se v následujících chvílích bude dít, a že jsme s tím v pohodě, přeruší Leo náš oční kontakt a začne putovat zrakem po mým těle. Po mým úplně nahým těle.

Erny ležel nahý na zádech na posteli a vydýchával ten parádní sex, který právě skončil. Toby je úžasný, znělo mu v hlavě. Milý a krásný kluk s neskutečným hlasem a vnímavým tělem, kterému se navíc líbí moje hudba. Jsem rád, že za mnou přišel. Moc rád.

Dívám se mu skrz neprůstřelný hledí do očí, srdce v hrudníku mi buší jako splašený, po zádech mi tečou čůrky potu… a cítím se… děsně rozpolceně. Tahle situace je jednoduše bizarní. Znám ji, zažil jsem ji už mockrát! Ale pokaždý z druhý strany. Vždycky jsem byl ten, kdo na území Aliance mířil zbraní na nepřátelskýho agenta. To za prvý. A za druhý – vždycky jsem někde hluboko uvnitř věděl, že je to celý jenom jako. Že je to hra. Kdežto teď? Kdyby se mnou ti vojáci ztratili trpělivost a z těch svých zbraní vystřelili, neobjeví se přede mnou nápis Mission Failed, nesundám si helmu a neodhodím ji vztekle na postel. Ne. Kdyby se mnou ti vojáci ztratili trpělivost, s největší pravděpodobností přímo teď a tady umřu.

P.A.F. Neboli Pafka. Fenomén dnešní doby. Kdo tím nežije, nebo kdo tím aspoň načas nežil, tak jako kdyby nežil vůbec. Já tím žiju už třetí rok – a ještě mě to nepřestalo bavit. Naopak mám dojem, že tomu propadám čím dál víc.

Podali jsme si ruku a první slovo, který mi kdy skutečně řekl, bylo jeho jméno: „Adam.“ Čtyři písmena, a přece mnou dokázaly pořádně zatřást, a já je za to nenáviděl.

A to jeho hlasitý vzdychání… ty jeho náruživý polibky… jeho zamženej, přitom ale obdivnej pohled… a ten nekonečně dlouhej smích… To všechno mi dává vědět, že v tom kouzlení nejsem tak úplně marnej!

Cítím, jak se mnou šijou všichni čerti, protože na tohle nejsem zvyklej. Nevím, co mám v takovýhle situaci dělat. Takhle blízko jsem zatím vždycky ležel jenom vedle jednoho jedinýho polonahýho kluka – a sice vedle Zbyňka, a nutno dodat, že u toho ležení to nikdy dlouho nezůstalo. Vždycky jsme se nakonec začali jeden druhýho dotýkat. A já teď cítím, jak přesně po tomhle mý tělo prahne… a je celý zmatený, protože mu zároveň vysílám signály, že nesmí.