Povídky

Hlavou mu běhala spousta otázek. Co má teď dělat? Nebylo by lepší se před Martinem schovat v kabině a nevylézat, dokud nepřistanou? V duchu nad tím zakroutil hlavou a otočil se k němu.

Jonáš sebou trhl, když ho to heslo uhodilo do očí. Zmateně zamžikal a ohlédl se, aby tu reklamu zahlédl ještě jednou, dřív než od ní ujede příliš daleko… Live – or die. Pravděpodobně název koncertního turné nějaké kapely, nebo možná divadelního představení? Výstavy? Nestihl si to přečíst celé, ale bylo mu to stejně jedno. Šlo mu o to upozornění jako takové. O ten vzkaz.

Studoval každou linii tváře neznámého. Jeho zelený pohled upřený k mobilnímu telefonu. Dlouhé prsty ťukající a přejíždějící po displeji. Jedna noha ležérně přehozená přes druhou. Celý vypadal dosti uvolněně a sexy. Ještě víc sexy bylo ale to gesto, které následovalo. To, jak mladík před ním znovu upil drinku a pomalu slíznul zbloudilou kapičku ze rtů, zatímco se naklonil ke stolu, na nějž položil již prázdnou sklenici.

Zvedl jsem se, sekretářka mě uvedla, ukázala na křeslo u konferenčního stolku, u kterého seděli dva muži a jedna žena. „Dobrý den,“ pozdravil jsem a posadil se. Podíval jsem se na chlapa, kterej seděl naproti mně, a ztuhnul jsem: „Papouchu…?!“

„Řeknu ti totiž tajemství, Brennere," šeptne. Liamův výraz je plný chladu a částečné zloby, což Alexe uklidňuje a těší zároveň. „Já z tebe strach nemám."

„Říkali jsme si, co by pro tebe mohla bejt výzva," odpovídá David. „Nechtěli jsme vymejšlet nic lehkýho ani časově nenáročnýho, a tak jsme vymysleli pěknou lest na jednoho člověka ze čtyřky, kterýho se budeš muset ujmout."

Čas utíkal, ani jsem nepoznal jak rychle. Drbny zmizely, počet lidí prořídnul. Už jsem pomalu chtěl Bertovi navrhnout, že bysme mohli domů, když se objevil rozesmátej Josef a plácnul Berta do ramene: „Někdo ti tam přikrmuje ryby, rybáři!“ „Co?“ „Na břehu někdo fest bleje…“

Damien ho chytí za sánku a natočí k sebe. „Neprovokuj ma, ak nechceš mať na zadku odtlačok ruky," povie a vyslúži tým prišpendlenie ku kachličkám. „Ty ma provokuješ nonstop. Mám ti za to tiež dávať nejaké tresty?" „Mmm, znie to rajcovne, ale po prvom dni by ti kvôli všetkým trestom došli nápady." „Došli nápady," zopakuje po ňom zmyselným hlasom, „stále ma podceňuješ. Ja ich mám totižto dosť."

Všetko vidí v spomalenom zábere. Náraz, tekutinu prelievajúcu sa cez pohár a vsakujúcu do Damienovej tmavej mikiny s kaktusom a nápisom: hug me and die. Jeho prekvapený a naštvaný výraz, keď pohárom tresne o stôl a otočí sa na osobu, ktorá za to môže. „No to si robíš srandu…“ Vyzerá to, že sa na mieste roztrhajú ako dva psy, a Bren naozaj netuší, na koho siahnuť v prípade núdze skôr. Druhý zrejme zvládne narobiť viac škody, ale Damien… Pri ňom si človek nikdy nie je istý.

Rozhlédl se po pokoji, byl sám. Pak mu padl zrak na místo tak metr od jeho postele. To, co spatřil, mu skoro zastavilo srdce. Nebyly to stopy, jen zvláštní stíny, ale on věděl, že to znamená jediné. Někdo tam před okamžikem stál. Nechal lampičku svítit, do rána už neusnul.

Vzal ho za ruku a zvedl mu ji. Jenda se malinko vzepřel. Ale jen malinko. Nechal Ctibora, aby si jeho ochablými prsty jezdil po penisu a přes varlata. „Ode dneška už si palec cucat nebudu…,“ pomyslel si.

V životě se dějí podivné věci za zvláštních situací na nečekaných místech a láska je z nich to nejzázračnější i nejmocnější, co může člověka potkat.

„Ty vole, je mi furt kosa,“ přerušim to za chvilku a přiznám se. Vezme mi do mozolnatejch dlaní moje prsty, zledovatělý z mačkání spouště. „Padej do postele. Udělám nám horký jabko,“ rozehřejvá mě jeho pobavenej, rozhodnej baryton.