Povídky

Les se rozestoupil a přede mnou se objevil palouk a na jeho konci skoro kulaté jezírko. Na druhém břehu křoví, přístup do něj jen od palouku. Tráva není dlouhá, zřejmě ji pravidelně spásá vysoká (jo, bude to tak, na kraji lesa jsem uviděl srnčí bobky). A prasata sem nechodí, není to vůbec rozryté. Sluníčko svítí na okraj jezírka a na palouk, vypadá to úžasně idylicky.

„To ne, chlapečku! Ty mi teď předvedeš něco, co ti zajistí, že to nebude tak bolet, až si na tebe udělám chvilku já!“ rozbíjí mi mojí rádoby bezpečnou polohu chraplák z amplionu. No co? Stejně jsem z těch dvou vyrajcovaný a odpor by se mi určitě nevyplatil. Spouštím proto nohy zpátky na podlahu, mírně od sebe, a odhaluji tak nadrbané péro a varlata přitažená k tělu, připravená dávkovat. „Hezký! Mohl bys opravdu bejt sedmička. Pokračuj!“

Moje velká příležitost přišla, když přišel s novou látkou. Nebylo to tak hrozný, ale já se začal tvářit, že to nechápu. Po hodině jsem za ním vyrazil: „Pane profesore? Omlouvám se, ale já to nějak nemůžu pochopit, vysvětlil byste mi to znova?“ Snažil se mě odbýt, odkázat na někoho jiného, ale já začal dělat psí oči a nešťastné výrazy, až podlehl: „Tak po vyučování zůstaňte ve třídě, zkusím vám to znovu vysvětlit.“

„Sprchy jsou tady…“ Sakra. Na to jsem málem zapomněl. A to sebou mám osušku i sprcháč, protože mi bylo jasné, že se nechci vracet domů jako zpocený smraďoch, jen mi nějak nedošlo, že se budem sprchovat spolu. No nic, svlékl jsem se, omotal okolo pasu osušku, pod ní stáhl slipy, chytil sprcháč a statečně kráčel do sprch. Will šel hned za mnou.

Pátrající prsty prohmatají povadlá péra. Prsty postupně porozepínají poklopce, povolí pásky. Pohladí ptáky, pomůžou pohonit penisy. Paže přejedou po partnerových půlkách. Postupně poodhalí pozadí přítele.

Podíval jsem se a uviděl boha. Muž kolem pětadvaceti, měl černé vlasy. Z dálky mu svítily modré oči, a měl tak dvoudenní strniště, byl oblečen v modré polokošili. To přece nemůže být on. Začal jsem uvnitř panikařit. Ten by se na mne podíval a hned by utekl. Sice jsem se den předtím snažil dát tak nějak dohromady, ale že by tomu nějak pomohlo, si nemyslím.

Amit se natáhl na lůžko. Co řekne ráno? Převaloval se, úzkost mu svírala žaludek. A náhle usnul. Hluboce. Zdálo se mu, že na jeho lůžku sedí mladík, tak okolo dvaceti let. Dlouhé černé vlasy stažené do drdůlku v týle, veselé černé oči. Usmál se a zuby zasvítily. Široká ramena, úzký pas, okolo kterého měl omotaný pruh pestré bavlněné látky s květinovým vzorem. To bylo jeho jediné oblečení.

Pořád jsem to odkládal. Až mi bude 18. Až budu mít výuční list. Až budu mít jistou práci. A najednou to všechno bylo. A já se rozhodl, že “TO“ konečně udělám. Zajel jsem do sousedního velkého města, zamluvil si noc v hotýlku u nádraží a po sprše a jednom panáku na kuráž, jsem své kroky obrátil do ulice, ve které byl gay bar…

Ráno přišel Pavel opět pozdě a bylo vidět, že je duchem nepřítomný. „Podívejte, pořád žije.“ „Sotva.“ „Jsem zamilovaný.“ „Spíš nažhavený,“ řekl na to Patrik. „Tak jsi našel 11, co?“ zeptal jsem se. „12. S Danem jsem prováděl věci, na které jsem předtím nikdy ani nepomyslel.“ „Jaké? Počkej, myslíš takové ty věci, co se dělají na druhém rande?“

Sedl si ke mně na postel, natáhl ruku a prohrábl mi vlasy. „Fakt jsi docela hezkej šiml,“ řekl zjevně s narážkou na moje světlé vlasy. „Co se mnou uděláte?“ zeptal jsem se ustrašeně. „Pane. Budeš mne oslovovat pane. Pokaždé, když promluvíš.“ „Co se mnou uděláte, pane?!“ „To záleží na tobě…“

„Hele, do toho nejdu. Říkám… zbytečnej telefonát, zbytečná cesta. Najdi mi něco jinýho.“ „Tak hele, do toho jdeš. Jdeš do toho za prachy. Za dobrý prachy. Jinak se může stát, že ti někdo provede doopravdy hustý sado-maso a nebudeš z toho mít ani dvě mince pro Chárona převozníka!“ No, kurva, tak to jsme se dostali o level vejš. Přestala nám platit dohodnutá pravidla, takže asi jde doopravdy o velkej kšeft… A pro mě to znamená buď zmlácenej, vošukanej a zaplacenej, nebo když do toho nepůjdu, možná vošukanej, umlácenej, mrtvej.

„Ahoj, jsem Tom,“ slyším vedle sebe. Otočím se a vidím krásný úsměv a ještě krásnější tvář. „Ahoj, D-Dominik,“ a taky se pokusím o úsměv. Bože, určitě se teď červenám. Matematika utekla rychle. Za tu celou dobu na mne už nepromluvil. Sakra, asi jsem to zkazil, povídám si sám pro sebe. Vůbec nevím, proč jsem byl tak nervózní. Zvoní, učitelka odchází a s ní i ostatní. Jen Tom zůstal.