Romány
- PovídkyJožka
romantika
4. 10. 2026
1291×
3.68
4O čtyři léta později přijel Emil do Vranjaku popáté, s kufrem o dvě knihy lehčím než obvykle, protože jednu dočetl už v autobuse a druhou nechal doma, rozečtenou, jako by tím chtěl dokázat sám sobě, že se určitě vrátí, aby ji dočetl. Za ty čtyři roky se toho změnilo víc, než by čekal – v Praze i ve Vranjaku přibylo aut, ubylo koní, a hranice, přes kterou jezdil, se před dvěma lety na pár měsíců napjala tak, že si nebyl jistý, jestli vůbec pojede, než se zase, jako obvykle, nějak uvolnila, protože svět měl svůj vlastní rytmus dechu, nezávislý na tom, co potřebovali dva muži na jednom molu.
- PovídkyJožka
romantika27. 9. 20261630×3.8013Deset dní ve Vranjaku Jakuba naučilo tři věci: že káva z té staré konvice chutná lépe než z jakéhokoliv kávovaru, který kdy viděl v Praze, že sluneční krém se musí nanášet znovu každé dvě hodiny bez ohledu na to, jak moc člověk věří ve vlastní odolnost, a že Luka Marinković se směje mnohem častěji, než by na první pohled kdokoliv čekal – jenom to dělá potichu, jako by se bál, že by ho ten smích mohl někam zavázat. „Dnes fasáda,“ oznámil Luka toho rána, vrážeje mu do rukou štětec tak nečekaně, že Jakub skoro upustil kávu. „Jižní stěna. Nejvíc vidět z cesty, takže nejvíc ostudy, když to bude křivé.“ „Nikdy jsem nemaloval dům.“ „Nikdy jste netahal hřebíky, taky jste to zvládl.“ „To se nedá srovnávat.“
- PovídkyJožka
romantika20. 9. 20261523×4.007Jedenáct dní ve Vranjaku Emilovi stačilo na to, aby se naučil rozeznávat všechny členy rodiny Marinkovićových podle kroku po schodech, aby si zvykl na chuť černé kávy tak silné, že by v Praze platila za urážku, a aby zjistil, že dokáže usnout i s oknem otevřeným dokořán a kohoutem, co si spletl svítání s půlnocí. Draga a Zora se mezitím staly jeho neoficiálními tlumočnicemi a nejpřísnějšími kritičkami výslovnosti, a Petar, i přes svou obvyklou mlčenlivost, se s Emilem sblížil nad večerním vínem natolik, že mu jednou beze slova podal svou vlastní sklenici, když viděl, že Emilova je prázdná – gesto, které v jejich domě znamenalo víc, než by kterákoliv věta dokázala vyjádřit.
- PovídkyJožka
romantika13. 9. 20261437×4.250Ráno ho vzbudilo kladivo. Ne budík, ne rackové, ne moře – kladivo, pravidelné jako metronom, přicházející odněkud zespodu, z místa, kde by podle všech pravidel slušnosti mělo být v sedm hodin ráno naprosté ticho. Jakub ležel ještě chvíli s polštářem přes hlavu a počítal rány, jako by tím mohl odhadnout, kolik dalších týdnů podobných rán ho ještě čeká, než se vzdal a rozhodl, že spánek proti Lukově pracovní morálce nemá šanci. Jakub sešel dolů v tričku, ve kterém spal, a našel Luku na verandě, jak vytahuje shnilá prkna z podlahy tak soustředěně, jako by to prkno bylo osobně zodpovědné za všechno, co se mu kdy v životě nepovedlo. „Dobré ráno,“ řekl Jakub. Luka na něj pohlédl přes rameno, ohodnotil ho pohledem od bosých nohou po rozcuchané vlasy a vrátil se k prknu. „Máte rád snídani, nebo rovnou kávu?“ „Kávu.“
- PovídkyJožka
romantika6. 9. 20261425×4.151Do Jugoslávie jel Emil vlastně omylem. Ne úplně omylem – omylem jela soudružka Nováková z účtárny, která na poslední chvíli otěhotněla a rekreaci přes ROH musela odřeknout, a Emil byl na seznamu náhradníků jako druhý, hned za panem Dvořákem, který ale nikam jet nechtěl, protože nedůvěřoval lodím. Emil lodím nedůvěřoval taky, ale nedůvěřoval o něco míň než tomu, co ho čekalo, kdyby zůstal v Praze další léto sám ve dvoupokojovém bytě po rodičích a poslouchal, jak sousedka nahoře pouští na gramofonu pořád tu samou desku. Tak jel.
- PovídkyJožka
romantika30. 8. 20261473×3.614Cesta do Vranjaku trvala jedenáct hodin a tři dopravní prostředky, a Jakub strávil posledních čtyřicet minut v taxíku, který zjevně naposledy viděl servis někdy za Titovy éry, přemýšlením, jestli existuje nějaký způsob, jak tenhle výlet zvládnout za den. Neexistoval. To mu bylo jasné už z e-mailu od notáře, psaného tou zvláštní, uhlazenou byrokratickou češtinou, která dovede slovo „dědictví“ udělat stejně vzrušující jako daňové přiznání: Vzhledem k poloze nemovitosti a nutnosti osobní přítomnosti obou dědiců doporučujeme počítat minimálně s několikadenním pobytem. Několikadenním. Jakub si sbalil na tři dny, což se, jak se mělo brzy ukázat, stane jedním z několika rozhodnutí toho týdne, která se později budou jevit jako pozoruhodně naivní.