Povídky

„No…," zaváhal. „Mohl bych to mužně svést na jednu z mých kamarádek, ale skutečnost je taková, že když se mě na to někdo zeptá…," ukázal na mě prstem, „a většinou se ptaj ženský a ne chlapi jen tak mimochodem…, tak jim to obvykle nepřiznám, ale že seš to ty. Jo, takovej drsoň jako já a koupí si růžovýho porcelánovýho slona? Sakra. Jo koupím, ja tyhle blbosti miluju. Vezmi mě na rande do obchodu se suvenýry a máš vymyšlenej program na celej den," rozesmál se tak od srdce, že když jsem si dosedl k němu na gauč, zlomil jsem se v pase taky.

Bláznivý, impulzivní nápad se rozhodl uskutečnit hned ten den. Pozdě večer se svalil do postele, usmíval se a doufal, v co vlastně. Nedokázal sám sobě pojmenovat všechny pocity, které se v něm mísily. Myslel na Dejna, jeho jméno si v duchu řekl snad tisíckrát, jeho tvář před očima. Matně si vybavil znaky, které měl vytetované na hlavě, teď skryté pod černými vlasy. Malou radost, že se mu vše povedlo zařídit, lehké chvění v hrudi, jak na to Dejn bude reagovat.

Muž ho neposlechl, držel ho pevně. Chlapec s ním bojoval, neměl nejmenší šanci. Pak napřáhl ruku a Issa to spatřil, náramek byl v pohybu. Povolil sevření a padl na kolena. Tvář skryl do dlaní. Co to udělal, oni zemřou oba, Mirim i Tadeáš, kvůli němu. Jen pro jeho hloupost, zaklínadla, která neměl nikdy vyslovit.

V kase seděl kluk, asi tak stejně starej. Hnědý vlnitý vlasy přes ramena, hnědozelený oči, štíhlej a nejspíš i vysokej. Ten jemnej obličej byl skoro dívčí. Usmál se na mě a začal markovat. Nějak mě to přinutilo roztáhnout hubu taky do úsměvu. Prostě tak nějak působil, že vyvolával dobrou náladu. Domarkoval a řekl sumu a zase se usmál. Čučel jsem na něj a chvíli mi trvalo, než jsem zareagoval, vytáhnul prachy a zaplatil. Poděkoval s úsměvem. Teda na něj se musej lepit holky jak mouchy na mucholapku.

Nire se pomalu srovnával s tak upřímnou zpovědí. Nečekanou a pro něho silnou. Kirem ho opatrně sledoval, skoro se strachem, jak bude reagovat. Muž ovinul ruce kolem chlapcova pasu, podržel ho v náruči. „Nejradši bych se sebral a našel ty, co ti způsobili všechnu tvou bolest a utrpení. Ale raději se pokusím dostat tě daleko a postarat se, abys byl v bezpečí.“

Sám jsem pořád nevěděl, co se stalo. Co se děje? Kdo jsem? Pustil jsem si porno. Jak jinak to zjistit? Je pravda, že ta holka heká fakt divně. Sleduju spíš péro, kundu nebo kozy? Mačkat prsa bych chtěl, mazlit se s nima, ale vagína mě najednou zas tak moc neláká. Pustím si dva chlapy a dvě holky, trojku tak a trojku zas jinak. A honím a honím. Pomalu, rychle, laskám si koule, prstem si dráždím zadek. Stříkám jednou, dvakrát, třikrát…

Lehce mě líbá, hladí mě po zádech konečky prstů, mým tělem projíždí záchvěvy, péro se mi staví. Svými rty se přesune na mou hruď. Chvíli mi dráždí bradavku a potom pokračuje níž. Schválně se zastaví u podbřišku a nechce ho vzít do pusy.

Mladík se k němu přitiskl, objal ho kolem pasu, ale ruka se hned vydala přes břicho na hruď. Cestou už pod tričkem hladil Martin horkou kůži. Pod prsty zaznamenával spoustu zranění, některá se zdála hrozivá. Vyskočil a prudce látku vyhrnul. Třeštil oči na tu spoušť: „Dane?“

Ani nevím, jak jsme se dostali do jeho malého bytečku. Netuším, jak jsme se polonazí ocitli na jeho posteli. Vnímal jsem jen jeho polibky a horký jazyk ve své puse. Oplácel jsem mu stejnou měrou a hladil jsem ho po úzkých ramenou a zádech. On se přesunul na můj krk a z něj na tvrdou bradavku. Tohle mi nikdy manželka nedělala, ale bylo to tak vzrušivě neznámé a já žadonil o přídavek.

Najednou přestal. Nohy omotané kolem jeho pasu povolily sevření. Svlečený do pasu, z rozepnutých kalhot mu trčel důkaz jeho vzrušení, se svezl ze stolu. Pozvedl hlavu, podíval se Zakovi do očí. Rukama se zaklesl za opasek jeho kalhot, začal klesat na kolena. Než se Zak rozhodl, zda ho zastavit nebo ne, byly kalhoty na zemi a to včetně jeho boxerek.

Jinak ale většinu času leželi v kožešinách. Mluvili o sobě, o všem, co je napadlo. Nejdřív vzpomínali na různé zážitky, pak dětství. Čím víc se poznávali, tím blíž si byli. Moe se vlastně styděl, když se přiznával ke všem svým dobrodružstvím. Najednou mu bylo hloupě a trochu se bál, že Nisl ho bude soudit. Ten se k němu ale přivinul, hladil ho ve vlasech.

Libor na Radima hleděl, byl jím stejně zaskočen jako muž jím. Při své výšce 167 centimetrů, Liborovi každý připadal vysoký. Radim seděl na židli a bylo jasné, že je to vysoký chlap. A hlavně teda opravdu chlap. Lehce opálená kůže, pod kterou se napínaly svaly, mohutná šíje, nasucho polkl. Očima klouzal po těle sedícího hosta. Hodně vysokej, blesklo mu hlavou. Nedokázal odolat a přes pevné břicho, vyrýsované pod látkou trika, se mu podíval do rozkroku. Rychle zvedl pohled a setkal se s modrýma očima a lehce pozvednutým obočím. Paráda, všimnul si toho. Kruci.

Muž se neozval, a tak se na něho otočil. Hnědé oči ho zkoumaly, byl v nich dráždivý nádech. Otupělost byla okamžitě pryč, mladík vnímal oheň, šířící se mu tělem. Byl lapen. Nepohnul se, kořist omámená lovcem, čekal. Issa se pomalu zvedl, klidným krokem k němu došel. Pohledy byli stále spojeni. „Tadeáši? Měli bychom odpočívat,“ přitom mu ale hladil krk, palcem přejížděl po lícní kosti. Najednou si klekl, objal hocha kolem pasu a položil si hlavu na jeho klín. Mladík nebyl mocen slova, něžně muže pohladil po vlasech. Ten zvedl hlavu a opět se jejich oči setkaly.