Oliver – 9. kapitola

Cítil jsem, jak mi paži kolem hrudníku obemkl pevněji, a skrz hlasitý a zběsilý tlukot svého srdce, který mi duněl v uších, jsem neslyšel nic jiného.

Ze rtů mi ujelo tlumené zalapání po dechu, když mi v další chvíli podrazil nohy a nechal mě dopadnout na kolena. Jelikož mě ale stále pevně držel, zpomalil můj pád tak, že nebyl vůbec bolestivý. Já však ztratil jakoukoliv kontrolu.

Jeho tělo bylo stále přitisknuté na má záda, musel tedy klesnout na kolena zároveň se mnou. Natáhl se pro první provaz a zašeptal mi do ucha prostý příkaz: "Dej ruce před sebe."

Ani mě nenapadlo, že bych neposlechl. Udělal jsem to a on se přese mě naklonil, přičemž si mě zároveň posunul do překážkového sedu, abych byl níž. Začal mi přepůleným provazem omotávat zápěstí, než provaz po druhém omotání zajistil uzlíkem, jehož postup jsem vůbec nestihl pochytit. A ani jsem na to neměl kapacitu.

Protože ve chvíli, co jsem cítil, že zápěstí nemohu dát od sebe, zmocnilo se mě neskutečné vzrušení a má hlava vypnula. Zavřel jsem oči a položil se do jeho objetí, on mě však volnou rukou zezadu chytil za krk a znovu mě narovnal v zádech. V tu chvíli mi zatrnulo v podbřišku a rozechvěle jsem vydechl, zůstal jsem ale tak, jak si mě nastavil. Pustil můj krk a místo toho mi položil dlaň do středu zad, nic dalšího ale nedělal. Klečel tak blízko mě, že jsem slyšel jeho klidný dech, a chtě nechtě se můj zrychlený dech postupně uklidňoval a srovnával s tím jeho.

"Výborně," šeptl pochvalně a pohladil mě po zádech podél páteře. Ještě jednou se zhluboka nadechl a já s ním. Poté mi ale s rukama za provaz trhl, takže jsem je musel přitisknout ke svému levému rameni, a s každým výdechem mi kolem těla začal utahovat zbytek provazu – za zády, před tělem, za zády, před tělem.

Když se dostal na jeho konec, stále si ho rukou přidržoval a udržoval v něm napětí, jak se kolem mě ale provaz utahoval, nahrbil jsem se a s tichým vzdychnutím sklonil hlavu. V tu chvíli mě však Oliver chytil pod krkem, prsty mi zabořil pod čelist a tahem mě znovu narovnal. Přiškrceně jsem zasténal a naskočila mi husí kůže, když se mi Oliver otřel rty o ušní lalůček.

Nadechl se a utáhl provaz ještě o něco více, stiskl mi krk tak moc, že mi přísun vzduchu odřízl skoro úplně, s výdechem mě ale pustil a začal provaz rychlým tempem odmotávat, stále v něm však držel napětí. Jakmile mé tělo nesvazoval už ani jediný provaz krom toho kolem mých zápěstí, objal mě Oliver kolem pasu a přesunul mě z překážkového sedu zpět do kleku. Natáhl provaz a donutil mě ruce zvednout nad hlavu. Poté mi je pokrčil v loktech a spoutaná zápěstí mi přitiskl k týlu, což mě donutilo se opravdu narovnat. A omotávání začalo znovu. Tentokrát už jsem ale před hrudníkem neměl paže, zakrývala ho jen tenká látka trička.

Takže když se mi provaz otřel o ztuhlou bradavku, zavrtěl jsem se a boule v mých boxerkách se zvětšovala. Oliver se přese mě naklonil a já si byl jistý, že si skrz bílé tričko musel přesně vysledovat, kde mé bradavky jsou, jelikož když provaz omotal znovu, přitiskl ho těsně pod ně. A poté, když byl provaz dostatečně napnutý a utažený, s ním pohnul nahoru a přejel tak silně přes obě mé bradavky najednou. Překvapeně jsem zasténal a vzrušeně se zavrtěl. Oliver se mi tiše zasmál do ucha, tak trochu škodolibě, a volnou rukou, kterou nemanipuloval s provazem, mě pohladil po břiše. Vzápětí začal provaz znovu rozmotávat, mé paže však nechal stále ve stejné pozici, tedy pokrčené s rukama přitisknutýma v týle. Pevně mě sevřel kolem pasu a vytáhl mě na kolena, abych si neseděl na patách, ale opravdu klečel. Provaz, kterým v tu chvíli Oliver jen přidržoval mé ruce na místě, se natáhl za mými zády. Rukou, kterou mě do té chvíle objímal kolem pasu, sjel k mému stehnu a pevně ho sevřel v dlani. Trhnutím ho poté oddálil tak, abych měl nohy pořádně roztažené, a provaz natáhl až k mému pozadí. Přehmátl si ho mezi mýma nohama do druhé ruky a mně už bylo jasné, co bude následovat. Sklopil jsem hlavu a musel jsem otevřít oči, potřeboval jsem se podívat.

Cítil jsem Oliverovo tělo přitisknuté k mým zádům, abych se o něj mohl opřít, což jsem v další moment také s hlasitým zavzdycháním udělal, jelikož za provaz začal tahat směrem dopředu. Bolestivě se mi tak zaryl mezi půlky a zároveň dráždil má varlata. Vrtěl jsem se a v podbřišku mi mravenčilo, znovu jsem zavřel oči a soustředil se jen na to bolestivé a zatraceně vzrušující dráždění. Oliver se však po chvilce rozhodl změnit tah provazu směrem vzhůru, čímž začal dráždit i bouli v mých boxerkách.

Místností se nesly mé vzrušené steny a zrovna, když mi připadalo, že se snad jen díky provazu udělám, Oliver přestal a opatrně ho povolil. Frustrovaně jsem fňukl, a když mé svázané ruce vrátil zpět dopředu, přitiskl jsem si je k hrudníku.

"V pořádku?" zeptal se a prsty mi vjel do vlasů. Mazlivě se jimi prohraboval, v druhé ruce při tom stále třímal provaz.

"Mhm," zamručel jsem, stočil k němu zastřený pohled a lehce přikývl.

"Slova, Eriku," pobídl mě mírně a nepřestával mě hladit.

"Ano," hlesl jsem ochraptěle, takže jsem si musel odkašlat.

"Líbí se ti to?"

"Moje tělo rozhodně tvrdí, že ne," uchechtl jsem se sarkasticky.

"Dovol mi," začal a prsty mi vlasy sevřel, "abych tě upozornil, že nejsi v pozici, abys se mnou mohl takhle mluvit." Tahem mi zaklonil hlavu a já bolestí přitiskl víčka k sobě. "Dívej se mi do očí, když s tebou mluvím," rozkázal mi, hlas ledově klidný a tichý.

Na moment jsem zaváhal, než jsem oči pootevřel a vyhledal svým pohledem ten jeho.

"Zeptám se znovu," pronesl pomalu. "Líbí se ti to?"

"Ano," hlesl jsem a nechal své svázané ruce klesnout do klína.

"Chceš pokračovat?"

"Rozhodně," vydechl jsem.

"Bude v pořádku, pokud na tebe použiju i jiný druh pout?" zeptal se a opatrně pustil mé vlasy ze svého pevného sevření.

"Ano, prosím…"

Oliver se pousmál, znovu se mazlivě prohrábl mými vlasy a poté se ke mně naklonil pro polibek. Posadil se na zem a stáhl si mě do klína, pevně mě objal kolem pasu a druhou rukou si mě přidržoval za tvář, zatímco mě nepřestával líbat. A já mu to s úplně stejnou vervou oplácel.

A když už jsem byl dostatečně umazlený a uvolněný, jako by to Oliver vycítil. A znovu prudce změnil dynamiku.

Jako hadrovou panenku mě přesunul na břicho do lehu, přímo na tu chladnou zem, tak tak jsem stihl dát svázané ruce nad sebe. Posunul mě poté za boky dozadu, spíše se mnou smýkl, až se mi tričko vyhrnulo nad břicho. Vytáhl mě tak, že jsem si klekl s doširoka roztaženýma nohama, zároveň jsem ale horní částí těla stále ležel.

"Vzpomínáš si, jak ses mě ptal na ten kruh?" zeptal se a dlaní mi přitom přejel po vyšpuleném pozadí, které v té pozici přímo žadonilo o pozornost.

"Mhm," zamručel jsem souhlasně.

"Odpovídej slovy," řekl ostře a vzápětí mi na pravé půlce přistála jeho dlaň. Se zakňučením jsem sebou zavrtěl a v rozkroku mi zacukalo.

"Ano, vzpomínám."

"A jak jsem říkal, že ho používám na posilování?"

"Tak to asi nebyla pravda, co?" zeptal jsem se opatrně a zavrtěl se v očekávání další rány. Žádná ale nepřišla.

"Tak napůl. Občas na tom posiluju, ale většinu času to používám právě při svazování. K zavěšování nebo jen přivazování." Poté ke mně natáhl ruku, chytil mě pevně za čelist a tlakem mě donutil se nadzvednout. Posunul si mé ruce dolů, dokud jsem je neměl pod tělem. Poté mou čelist opatrně pustil a položil mi hlavu co nejpomaleji zpět na zem, otočenou směrem ke skříňkám, které v tu chvíli byly nalevo ode mě.

Zatáhl za provaz a já musel natažené ruce přitisknout ke svému břichu, provaz kolem zápěstí se mi přesně tiskl ke klínu. Zbytek provazu Oliver nasměroval vzhůru, dal si přitom záležet, aby se mi přesně zařízl mezi půlky.

"Aah," zasténal jsem, bolest a vzrušení se ve mně mísily tak moc, že jsem je vůbec nedokázal rozeznat.

Přesně jsem poznal ten moment, kdy Oliver provaz přehodil přes kruh a zatáhl. Bolestně jsem zasyčel a ten tlak mě donutil zadek ještě více vystrčit. Provaz se mi zařezával do půlek a způsoboval mi skoro až pálivou bolest.

"Aau," zanaříkal jsem a snažil se ty převládající nepříjemné pocity rozdýchat.

"Je to moc?" uslyšel jsem Oliverovu otázku. Ale hrozně jsem se v tu chvíli styděl říct, že ano. "Přestaň si hrát na hrdinu a odpověz."

"A-ano," špitl jsem a v další chvíli přišla ohromná úleva, když Oliver trochu povolil napnutí provazu. Stále jsem byl ve stejné pozici, stále jsem měl provaz poutající mé ruce zaříznutý mezi půlkami, tentokrát však mnohem jemněji.

"V pořádku?" zeptal se.

"Ano, děkuju," vydechl jsem. Poté bylo chvilku ticho a já vyčkával, co se bude dít dál. Provaz už se ani nehnul, nepovolil ani o centimetr, zároveň se ale ani neutahoval.

Náhle jsem ucítil jeho dlaň, jak mi znovu přejíždí po půlce: "Teď tady chvilku počkáš, než všechno připravím, a budeš hodný. Jasné?"

"Budu," zamručel jsem.

Oliver mi v další chvíli přejel po spoutaných dlaních a zklamaným hlasem poznamenal: "Škoda, že máš přes ten rozkrok ruce a nedostanu se tam. Mohlo to pro tebe být ještě příjemnější."

Poté mě poplácal po zadku a zvedl se. Sice jsem ho neviděl, ale zato jsem slyšel jeho kroky a různé šramocení, jak něco připravoval. Mohlo to trvat pět minut. Nebo taky hodinu. Kolena už mě začínala bolet a tvář jsem měl od té tvrdé země otlačenou.

Tak se vzrušující pozice začínala stávat pekelně nepříjemnou.

A zrovna v tu chvíli, co jsem si chtěl začít nenápadně stěžovat, jsem cítil, jak provaz povoluje. Úlevně jsem vydechl a nechal se od Olivera přetočit na bok.

"Doufám, že tě to moc nevyřídilo," zeptal se, když se nade mě naklonil, a konejšivě mě hladil po vlasech.

"Trošku," přiznal jsem a přetočil se na záda. Vzhlédl jsem k němu, pousmál jsem se a natáhl k němu svázané ruce, abych si ho za tričko přitáhl pro polibek. Poté jsem však dodal: "To ale neznamená, že nechci pokračovat."

Oliverovy koutky úst se zvedly v pokřiveném úsměvu a dlaní mi zajel do rozkroku, který dráždivě stiskl: "Já vím. Tvé tělo totiž mluví za tebe."

Vzrušeně jsem zalapal po dechu a prohnul se v zádech, jelikož dráždění neustávalo, právě naopak. Byl jsem opět jen kousek od vytouženého orgasmu, když se vším přestal. Místo toho mě ještě dezorientovaného prudce vytáhl na nohy. Zatáhl za provaz, kterým jsem měl stále svázaná zápěstí, a dovedl mě až k jídelnímu stolu.

"Pojďme pokračovat tam, kde jsme přestali."

U stolu mi Oliver rozvázal ruce – provazy na mých zápěstích zanechaly hluboké otlaky, které mě naprosto fascinovaly. Nedostal jsem ale příliš času na to je obdivovat, jelikož mě boky přitiskl k hraně stolu a zatlačil mi mezi lopatky, abych se na jeho desku položil horní částí těla.

Chytil mě za jednu ruku, nasadil mi na zápěstí kožené pouto a zacvakl ho k noze stolu, kde už byly připraveny jakési úchytky. Totéž udělal i s mou druhou rukou. Poté se přesunul zpět za mě a já ucítil, jak mi k nohám stolu připevňuje kotníky, abych měl nohy dost roztažené. Ani tak jsem se mu asi nezdál dostatečně zafixovaný, jelikož vzápětí kolem mého pasu utáhl řemen, nebo něco takového, který mě držel úplně přitisknutého ke stolu.

"To by mohlo stačit," pronesl a poplácal mě po zadku. Poté mi zatáhl za tričko, aby ho uvolnil zpod pásu, a vyhrnul mi ho až k lopatkám, čímž odhalil má záda.

Nejprve jsem nechápal proč, ale poté se mi o záda začalo něco otírat. Bylo to takové lehce hladivé, lehce škrábavé, každopádně ale dráždivé. A bylo toho hodně. Zavrtěl jsem se a naskočila mi husí kůže.

"Seznam se s důtkami," řekl Oliver, v další chvíli ty podivné doteky na mých zádech zmizely a místo toho jsem dostal slabou ránu do zadku. V tu chvíli jsem konečně poznal ty dlouhé třásně, jak se mi rozptýlily po celém pozadí. Spokojeně jsem zavrněl nad tím, jak příjemný a nezvyklý ten pocit byl.

"Ještě?" zeptal se, zatímco důtky nechával zlehka dopadat na má nahá stehna.

"Ano, prosím," zamručel jsem.

"Moc hezky umíš prosit," poznamenal a vzápětí ticho pokoje prořízlo zasvištění, načež mi další rána ostře šlehla do pozadí, až jsem bolestí a hlavně šokem vyjekl. Ale ačkoliv to bylo bolestivé, během pár vteřin se ten pocit změnil ve vzrušení putující přímo do mého rozkroku. Tohle nebyla ta hnusná štiplavá bolest od rákosky, byla těžká a docela ostrá, stále však žádoucí, jak mi hlásilo mé tělo.

Ucítil jsem Oliverovu dlaň na bedrech, příjemně mě hřála. "V pořádku?"

"J-jo," hlesl jsem. Byl jsem ke stolu připoutaný tak pevně, že bych se nedokázal osvobodit, ani kdybych použil veškerou sílu, co mám.

A to bylo právě to vzrušující.

Vzduchem zasvištěla další rána, která mi vzápětí přistála na pravé půlce. A další. A další. Frustrovaně jsem zafňukal, když už šestou ránu směřoval na stejné místo, začalo to totiž být zatraceně nepříjemné. Sedmá byla ještě silnější než ty předchozí, směřovala však na mou levou půlku. Cukl jsem sebou a ze rtů se mi vydralo bolestné zasténání.

V tu chvíli začal Oliver rány zjemňovat a posouvat je z mého pozadí níže na stehna. A velmi často se některá z třásní trefila i do mých varlat.

Vzrušeně jsem se kroutil a užíval si každou tu dráždivou ránu, takže když mi vzápětí na pozadí přistály ještě dvě silné rány, zvládl jsem je poměrně dobře. Poté ke mně přišel blíže a dlaní mě pohladil po pozadí.

"Podrž mi to na chvilku," řekl.

"Cože?" podivil jsem se.

"Otevři pusu." Vzápětí mi mezi zuby vložil držátko od důtek. Bylo tak velké, že jsem ústa musel mít dokořán otevřená, nebylo to ale zatím nijak bolestivé.

Bylo tisíc možností – mohl ty důtky položit vedle mě na stůl, na židli, na zem, dokonce i na mě, třeba na má záda. Ale ne, proč, když tohle bylo mnohem více ponižující. A taky vzrušující.

"Ne že to pustíš," varoval mě. "Jinak s tím dostaneš dvacet ran navíc." Hned mě napadlo, že bych to mohl pustit. Jak jinak.

Ucítil jsem Oliverovu dlaň na své pravé půlce. Silně ji promnul, načež ji pevně stiskl ve své dlani, což bylo zároveň bolestivé i příjemné. Chvilku ji jen tak mačkal a neustále mi tím připomínal, jak před chvilkou můj zadek trpěl. Druhou ruku vzápětí položil na mou levou půlku, takže svíral obě dvě najednou. Znovu pevně stiskl a roztáhl mi je od sebe, jak jen to přes látku boxerek šlo.

Vzápětí mou pravou půlku pustil, mačkal mi jen levou a volnou rukou mi vjel přímo mezi nohy. Skrz tu věc v mých ústech jsem tlumeně zasténal a zavrtěl se. Oliver mi pomalu mnul varlata a palcem občas zajel do rýhy mezi mými půlkami.

Vzrušení se ve mně stupňovalo nadpozemsky rychle, vzepjal jsem se a málem jsem upustil důtky ze svých úst, jak jsem hlasitě zasténal. Jako by to Oliverovi dalo znamení k tomu, aby přestal.

Frustrovaně jsem fňukl – už potřetí mě vydráždil na maximum a sadisticky přestal v tom úplně nejlepším.

Opatrně mi sebral z úst držadlo důtek, pohladil mě po vlasech a neodpustil si mě za ně lehce zatahat. Důtky poté odložil někam vedle mě na stůl a lehce mě popleskal po pozadí: "Tak… a teď plácačka."

Byl jsem vzrušením pořád tak mimo, že když mi na pozadí přistála těžká, lehce štiplavá rána, která se rozprostřela přes celou mou půlku, připadalo mi to vlastně docela příjemné.

Se zamručením jsem se lehce zavrtěl a více se mu nastavil, lačný po další ráně. Nikdy jsem nezažil takový pocit – spalující kombinaci bolesti a vzrušení, opojné slasti a naprosté bezmoci. Šílel jsem z toho.

Šílel jsem z něj.

Na pozadí mi začaly v pravidelném rytmu dopadat rány, občas silnější, občas slabší, připadalo mi to jako ideální kombinace tempa i intenzity na to, abych byl stále na hraně bolesti a slasti.

Plesk!

Hlasitě jsem vyjekl, když mi na levé půlce přistála obzvlášť silná a intenzivní rána, až mi z té bolesti přejel mráz po zádech. V tu chvíli mi Oliver přitiskl dlaň na bolavé místo a zeptal se: "Dobrý? Zvládáš to?"

"D-dej mi chvilku," zaskučel jsem a pár vteřin tu prudkou bolest jen rozdýchával.

"Jde ti to výborně," pochválil mě a dlaní putoval po mém těle, jak mě postupně obcházel. Poté, když si stoupl přede mě, se ke mně sklonil, chytil mě za tváře a konejšivě políbil.

"Ani bych neřekl," zasmál jsem se tiše. Oliver pustil mé tváře, znovu mě obešel a dlaní mi zatlačil na bedra.

Vzápětí mi na zadek začaly dopadat rány způsobené jeho dlaní, silné a sakra dobře mířené. Občas, když mě chtěl opravdu potrápit, mi uštědřil čtyři za sebou na stejné místo, navíc postupně zesilující.

Bolestně jsem zasténal, zadek už jsem měl neskutečně citlivý, a vzepjal jsem se proti jeho dlani, která mi tlačila na bedra.

"To bylo za to odmlouvání," vysvětlil. "Aby ses to odnaučil. Původně jsem tě chtěl potrestat i za ty drzé řeči a dělání úkolů v práci, nakonec jsem se ale rozhodl, že začneš s čistým štítem."

Chtěl jsem sarkasticky poznamenat, jak moc je štědrý, nakonec jsem se ale rozhodl být zticha a víc ho neprovokovat, jelikož jsem byl už opravdu rozbolavělý.

"Zeptám se tedy rovnou tady a teď – líbí se ti, co tady poslední hodinu děláme?"

"Ano, líbí," hlesl jsem bez rozmýšlení.

"Chceš v tom pokračovat i nadále?" zeptal se.

"Chci." Za poslední hodinu jsem zažil více vzrušení než za celý svůj dosavadní život dohromady. Jak bych mohl nechtít?

"Chceš pokračovat teď?"

"No…," zavrtěl jsem se, jelikož ta největší bolest už odezněla a vzrušení začalo opět převládat. "Pár ran bych ještě asi zvládl."

"Jsi samé překvapení," podotkl pobaveně, ale nenechal se dvakrát pobízet. Na zadek mi začaly opět dopadat rány plácačkou, já se pod nimi se skučením vrtěl a kroutil, zápěstí už jsem měl celá otlačená a při patnácté ráně jsem úplně ztratil pojem o čase i počtu ran. Jako bych vypnul. Zůstala jen bolest a slast.

Jakmile rány ustaly, Oliverovy dlaně mi jemně promnuly obě půlky, na což jsem zareagoval bolestným zasyčením, jelikož pro mě byl příliš i pouhý dotek.

Poté se na mě ale zezadu natiskl, chytil si mě za bok a druhou rukou povolil pásek obemknutý kolem mého pasu. Na to jsem se ale vůbec nesoustředil – zajímalo mě jen jeho tvrdé mužství, které jsem i přes jeho tepláky a své spodní prádlo cítil. Zatrnulo mi v podbřišku a vstup do mého těla zapulzoval. Bolest mi v tu chvíli byla úplně ukradená.

"Nechceš mě… nechceš mi sundat ty boxerky a prostě si mě vzít?" zeptal jsem se. Byl jsem zvyklý dávat své potřeby najevo. A pokud by má slova způsobila, že se se mnou vyspí, že mě pořádně tvrdě ojede, byl jsem ochoten zopakovat to klidně desetkrát.

On měl ale evidentně jiné plány.

"Chci. Ale neudělám to."

"Proč?" zakňoural jsem frustrovaně.

"Protože s tebou nebudu mít poprvé sex, zatímco jsi přivázaný ke stolu a zbitý."

"Mně by to nevadilo," podotkl jsem.

"To je mi jasné." S těmito slovy mi začal uvolňovat kotníky. Poté se přesunul ke druhému konci stolu, aby mi odpoutal i zápěstí. "A měl jsem tě ještě víc zřídit, máš pořád nějak moc energie."

"To dělá ta nadrženost," zazubil jsem se na něj a pomalu se narovnával.

"Máš se o disciplíně a sebekázni ještě opravdu co učit," pronesl. "A začneme tím, že se dneska prostě neuděláš. A pokud máš pocit, že to nevydržíš, tak ti můžu slíbit, že v tom případě dostaneš deset ran rákoskou."

"Ale no tak," otočil jsem se k němu a objal ho kolem krku.

"Myslím to vážně," upozornil mě, pevně mě objal kolem pasu a natáhl se pro rákosku, která byla stále opřená o zeď.

"Nenene!" vyjekl jsem a prudce od něj odskočil. "Fajn, slibuju!"

"No vidíš, jak to jde," ušklíbl se pobaveně. Poté rákosku odložil a začal uklízet i všechny ostatní věci. "Chceš si dát sprchu?"

"No… asi jo."

"Dobře. Osušky a ručníky jsou v koupelně v nejspodnější skříňce. Já to tu mezitím uklidím."

"Fajn, díky," přitakal jsem a vykročil směrem ke koupelně.

"A Eriku?" oslovil mě ještě.

"No?" zastavil jsem se a otočil se zpět k němu. Chvilku mě jen tak sledoval, než ke mně vykročil, objal mě kolem ramen a přivinul do své náruče. Uculil jsem se, obemkl mu obě ruce kolem pasu a obličej jsem mu zabořil do ohybu mezi krkem a ramenem.

"Šlo ti to výborně. A tvé odezvy jsou více než dobré," pronesl a vtiskl mi pusu do vlasů.

Zvedl jsem k němu pohled, zazubil se na něj a políbil ho na rty. "Proč to zní jako pochvala někde v práci?"

"Prostě bych tě ve stejnou chvíli nejradši umazlil a ošukal zároveň."

"No ne, ty takhle fakt umíš mluvit?" rozesmál jsem se. "To je šok."

"Ještě furt na tu rákosku dosáhnu."

"Tak já jdu do tý sprchy!" S hravým úsměvem jsem ho pustil, Oliver mě ještě zlehka plácl přes zadek a pak už jsem radši zmizel v koupelně, aby mě s tou rákoskou náhodou ještě nedoběhl.