Oliver – 20. kapitola

"Kdo že to říkal, že už v sobotu večer pršet určitě nebude, tak si dáme hezky romantickou procházku?" zeptal jsem se sarkasticky, zatímco jsem ze sebe svlékal promočené tričko. Vyždímal jsem ho do umyvadla a otřásl se zimou. Oliver byl o něco rychlejší, už úplně nahý přehodil své mokré oblečení přes madla v prostorném sprchovém koutě a já ho pohledem do zrcadla vyprovázel z koupelny ven. Ne že bych ho neviděl nahého tak stokrát.

"Byla to romantika v dešti," houkl na mě z chodby, "sám jsi to přece chtěl."

"Spíš přemýšlím," začal jsem, zatímco jsem ze sebe shazoval veškeré oblečení po jeho vzoru, "co je obecně na našich procházkách romantické."

Docupital jsem do ložnice a vklouzl za ním do postele pod peřinu, abych se trochu zahřál.

"Fuj! Seš mokrej a studíš," ošil se Oliver.

"Tak si nestěžuj a zahřej mě."

"Neříkej dvakrát." Přitiskl si mě k sobě pevněji, dlaní mi sjel po nahém pozadí a zaryl mi do pravé půlky nehty. Tiše jsem sykl a sám se rozkrokem natiskl na jeho stehno, abych se o něj mohl otřít.

"Vzal jsi s sebou provazy?" zeptal jsem se a dlaní mu sjel po hrudníku dolů na břicho.

Lehce se pousmál, bříšky prstů mi putoval po tváři a přikývl: "Samozřejmě. Vždycky mám s sebou provazy."

"Vždycky? I v práci?"

"Když jsme si spolu začali, dokud jsi pracoval na naší pobočce, měl jsem jich pár schovaných ve skříňce. Ale bohužel na to nikdy nedošlo."

Uculil jsem se a poznamenal: "To je ale velká škoda. Nicméně… můžeme si to vynahradit teď."

"Připadá ti, že tě svazuju málo?"

"Ne, to ne," uchechtl jsem se. "Jen… vážeme většinou v obýváku na zemi nebo na futonu. A tak mě napadlo, že… no… mohli bychom to zkusit na posteli."

"Vždyť tě vážu i v posteli. Jen je to efektivnější v obýváku, jelikož je tam ten závěsný kruh a všechny hračky."

"Já vím," broukl jsem, "já jen… mohli bychom —"

"Jistě, že mohli," přerušil mě a dlouze políbil na rty. "A vlastně mám asi nápad."

"Jaký nápad?"

"Na něco, co jsme ještě nedělali," oznámil mi, skoro až více nadšeně než vzrušeně. Znovu mě políbil a poté se přese mě naklonil k cestovní tašce opřené o noční stolek. Úplně mě svou vahou přišpendlil k matraci, já se stěží pokusil nadechnout a poplácal jsem ho po zadku silněji než obvykle.

"Hele, to dělám já tobě, ne naopak," ohradil se a vytáhl si z tašky šátek plný provazů, pár dalších pytlíčků a bičík.

Nedočkavě jsem se zatetelil a počkal, než se narovná. Strhl z nás deku a odhodil ji stranou. Poté se posunul výš, dokud nebyl opřený o čelo postele, podložil si záda polštářem a poté mě chytil pod pažemi. Vytáhl si mě nahoru, abych se zády mohl opřít o jeho hrudník, a volnou rukou povolil uzel na šátku. Vytáhl z něj první provaz, jedním prudkým pohybem uvolnil úvaz, kterým byl smotaný, a pobídl mě: "Ruce před sebe."

Udělal jsem, co po mně chtěl, a pootočil jsem k němu hlavu. Uculil jsem se na něj a on mě políbil na tvář – ani jeden z nás ještě nebyl v tom správném rozpoložení. Zatím jsme si jen nevinně hráli. Potřebovali jsme impuls. To, co nás přepne.

Takže když mi Oliver chtěl poprvé omotat zápěstí provazem, ucukl jsem. Přešel to a vrátil si mě zpátky do pozice, jakou potřeboval. Při druhém pokusu jsem se ho pokusil kousnout. A přesně v tu chvíli, kdy mě chytil za čelist, jsem cítil tu náhlou silnou dominantní auru, kterou mě dokázal přepnout do submisivního postavení během několika vteřin. Tedy… pokud jsem nechtěl, aby byl ještě drsnější.

"Tak ty mě budeš kousat?"

To jsem pak byl naopak ještě drzejší.

"Se mi to ještě nepovedlo, škoda."

Oliverovi se zablýsklo v očích, ještě silněji mi prsty zabořil do čelisti a skrze zuby procedil: "Dobře… Tak začneme něčím jiným, než jsem měl původně v plánu, tvoje smůla."

Já se ale rozhodl bojovat, což se opravdu neukázalo jako nejmoudřejší reakce. Ukázalo se, že Oliver dokáže být zatraceně vynalézavý. A také zatraceně sadistický. Přesto jsem tak rád testoval, co si mohu dovolit, ač jsem toho následně hořce litoval.

Jednou rukou mě prudce přiškrtil, tak silně, až se mi na moment zatmělo před očima, a druhou rukou si vytáhl klasická želízka. Pustil můj krk, a zatímco jsem hladově lapal po dechu, využil těch pár vteřin k tomu, aby mi ruce spoutal za zády. Poté z dalšího pytlíčku vytáhl kovové svorky a stejně tak kovový kroužkový roubík se dvěma prstenci za sebou.

"Počkej, zastav na chvíli," zarazil jsem se, ale na Olivera to zafungovalo během vteřiny. Ač byl v takové ráži a zdál se nezastavitelný. I v tu chvíli perfektně vnímal. Položil mi dlaň na rameno, přelezl si přede mě, aby mi viděl do očí, a kývnutím mě pobídl, abych promluvil. Celou dobu si dával pozor na to, aby nepřerušil náš fyzický kontakt. Konejšivě mi rameno stiskl.

"Promiň, že to zastavuju."

"Naprosto v pořádku. Je ti něco? Bylo něco moc?"

"Ne," zavrtěl jsem hlavou a sklouzl pohledem k hrozivě vyhlížejícím kovovým svorkám na bradavky. "Ale… říkal jsem ti, že svorky na bradavky nechci. A já je fakt nechci."

"Já vím," přitakal, "neboj se, neudělal bych to. Nepůjdou na bradavky. To byl tvůj problém, to, že nechceš bolestivě trápit bradavky, že?"

"No… jo," přikývl jsem zmateně.

"Nepoužiju je na ně, neměj strach. A pokud to i tak bude příliš, stopni to. Rozumíme si?"

"A-ano."

"Pokud v tu chvíli nebudeš moct mluvit, tak luskni prsty, ano? Myslím, že tentokrát by se ti nepovedlo ani to tlesknutí."

"Dobře. Děkuju."

Oliver se na mě usmál a ještě na pár vteřin zůstal mimo svou roli. Políbil mě na čelo a já se mu nosem mazlivě otřel o krk. Nasál jsem jeho přitažlivou vůni a cítil, jak mi dlaněmi přejíždí po spoutaných pažích.

"Můžeme pokračovat?" zeptal se klidně.

"Ano."

Přesunul se zpět za mě, rukama mi stále spočíval na ramenou a hluboce se nadechl. Nemohl jsem jinak, než ho napodobit a také se pořádně nadechnout. Jakmile se naše dýchání sjednotilo, pobídl mě: "Otevři pusu."

Udělal jsem, co po mně chtěl, a v další chvíli už mi kovovými kroužky pronikal do úst. Pevně mi roubík utáhl za hlavou a vrátil se přede mě. Opět jsem byl donucen mít ústa otevřená a opět to byl stejně tak ponižující pocit jako poprvé.

"Vyplázni jazyk."

Zmateně jsem nakrčil obočí, ale váhavě jsem učinil, co po mně chtěl. Chytil mě za něj dvěma prsty a poté mi na jeho střed přicvakl svorku. Šokovaně jsem na něj vykulil oči a bolestně zasténal – zatracená věc, nedokázal jsem si představit, jak hrozná bolest to musela být na bradavkách.

Soustředil jsem se jen na to, jak můj jazyk trpěl, dralo se ze mě huhlavé kňučení, které jsem nedokázal zastavit, a vůbec jsem si nevšiml, kdy mi uvolnil želízka a místo nich mě začal klasicky svazovat provazem. Nejprve ruce za zády, poté úvaz kolem hrudníku, který ruce zafixoval a zároveň zajistil větší nehybnost. Občas lehce zatahal za druhou svorku, která visela na řetízku na úrovni mého břicha, čímž mě donutil jazyk vypláznout ještě víc.

Hlasitěji jsem zaskučel a do očí se mi nahrnuly slzy. Poté se místo na jazyk zaměřil na bradavky. Začal mě za ně táhnout níž, až mě donutil položit se na břicho. Přesunul se k mým nohám, přitáhl mi paty k zadku a začal mi kotníky svazovat k sobě. Poté je připevnil k provazu mezi lopatkami a postupně celý úvaz utahoval. S každým mým výdechem, kdy se provazy jen lehounce uvolnily, je přitáhl ještě o milimetr víc, až jsem byl naprosto nehybný a bezbranný.

"Krásný kozelec," poznamenal. Následně vzal tenký provázek, shrábl mi vlasy do provizorního culíku (jelikož jsem se stále ještě neostříhal) a začal je uvazovat. Druhým koncem provázku mi k sobě připevnil palce u nohou, takže jsem hlavu musel držet stále zvednutou a zároveň nehýbat jakýmkoliv způsobem s chodidly. Takhle moc mě ještě nikdy nemučil, ne ve spojitosti s tou příšernou svorkou na jazyku.

"A ještě jedna vychytávka," dodal. Vyndal mi z pusy opatrně roubík a já zadoufal, že mi tu hrůzu z jazyka konečně sundá. To se ale nestalo. Připevnil k čelu postele přímo před mýma očima ještě jeden provázek, uvázal za něj druhou svorku a postupně provázek začal přitahovat. Jakmile se řetízek mezi svorkami úplně napnul, musel jsem vypláznout jazyk, jak nejvíc to šlo, a trpět. Když byl s mým zmučeným sténáním dostatečně spokojený, upevnil provázek tak, aby všechno zůstalo napnuté, a zkontroloval i všechny ostatní úvazy.

"Zvedni palce u rukou, abych věděl, že jsou všechny nervy v pořádku."

Učinil jsem tak, ale hned jsem svou pozornost přesunul zpět k bolesti za krkem, jak jsem hlavu musel mít zvednutou, a k jazyku, který Olivera proklínal a nenáviděl.

"Krása," posadil se přede mě na polštář. Sledoval mé tělo, slzy v mých očích, bolestivou grimasu a já zoufale zakňučel.

"Ale šš, já vím, že trpíš. Je na tebe úžasný pohled. A sám víš, že jsi zlobil – ten trest si zasloužíš."

Obrátil jsem pohled před sebe a soustředil se na všechny napnuté svaly ve svém těle. Provazy mě držely v šachu vydaného Oliverovi na milost a nemilost. Jediné, s čím jsem mohl bojovat, bylo natahovat krk více dopředu, což mi sice bolestivě tahalo za svázané vlasy, ale tlak vyvíjený na jazyk nebyl tak ukrutný.

Mlčky mě sledoval, zcela očividně si užíval mé utrpení, jelikož mu pořádně stál, a mně připadalo, že muselo uběhnout půl století. Nebo alespoň půl hodiny.

"Tak," ozval se po chvilce, "máš za sebou přesně pět minut, drahý Eriku. Kolik ti ještě přidáme?"

Nesouhlasně jsem zahuhlal a cítil, jak mi sliny stékají po bradě. Pokusil jsem se zavrtět hlavou, ale ani to jsem v dané pozici nedokázal.

"Tak ještě dalších pět?" navrhl a jakoby nic mi bradu otřel papírovým kapesníkem.

Vyděšeně jsem vyjekl a do očí mi vhrkly slzy při představě, že tohle peklo prožiju ještě jednou.

"Ale… protože jsi tak hezky statečný, sundáme ti na následujících pět minut svorku, co se ti tak líbí."

Srdce mi zaplesalo nadějí, a když svorku skutečně odcvakl, bolestně jsem zanaříkal. Jazyk mě brněl a pálil zároveň, nepříjemné pocity však naštěstí velmi rychle ustupovaly. Ještě jednou mi otřel ústa, poté se ale zvedl do kleku, kolena rozjel do stran, aby se snížil, a jeho erekce tak byla v úrovni mé tváře.

"A těch následujících pět minut ti ozvláštním jinak. Otevři pusu."

Nemusel mě pobízet dvakrát. Za pár vteřin už mi přirážel do úst, držel mě u toho za svázané paže a rozhodně mě nešetřil. Netrvalo dlouho a už mi stříkal po celém obličeji, čímž jen umocnil svou nadvládu a mou podřízenost. Až poté mě začal rozvazovat, dával si pořádně načas, abych si uvědomoval každý provaz, který se už nezarýval do mé kůže. Jako poslední si samozřejmě nechal mé ruce. Nejprve mi kapesníčkem setřel z tváře sperma, poté se znovu posadil jako na začátku, tedy zády opřený o čelo postele, a opatrně mě přetočil na bok. Poté si mě vytáhl nahoru k sobě, abych se o něj opřel, a povolil poslední úvaz. Ruce mi pomalinku narovnal nejprve podél těla a poté je přesunul dopředu. Přivinul si mě k sobě, ruce mi držel přitisknuté k hrudníku a nechával má ztuhlá ramena, aby se uvolnila.

Zatímco jsem v jeho náruči odpočíval a vydýchával se z toho fyzického náporu, Oliver mě líbal na rameno a krk, pevně mě držel a poskytoval mi veškerou péči a něhu, aby mi vykompenzoval ten tvrdý trest.

"Tak… teď, když jsi konečně tak krotký, jak jsem tě potřeboval od začátku, můžeme konečně začít."

Políbil mě na tvář a pomalu začal na přeložených provazech, přímo v ohybu, utvářet smyčky, což dělal jen ve chvílích, kdy se je chystal znovu použít. A přesně to také udělal. Ruce jsem měl přitisknuté k hrudníku, takže toho využil a jednou rukou si má zápěstí přidržel u sebe. Druhou je začal svazovat, načež za provaz zatáhl a ruce mi natiskl na pravou stranu, takže jsem měl provaz kolem nich namáčknutý na žebrech.

Znovu se párkrát hluboce nadechl, já svůj dech automaticky sjednotil s tím jeho a klidně jsem zavřel oči. Dvakrát mi provaz omotal kolem těla, s každým výdechem utahoval a zafixoval mi tak ruce k hrudníku. Poté na něj navázal další provaz, natiskl se mi hrudníkem a břichem na záda a zatáhl za provaz. Cítil jsem, jak se kolem mě ovíjí a utahuje a Oliver se na mě zároveň zezadu tiskne ještě více.

"C-co to děláš?"

"Přivazuju si tě k sobě," oznámil mi, jako by se nechumelilo.

Několikrát kolem našich těl utáhl provaz, poté přitiskl svou nohu na tu mou, abych ji měl z vnitřní strany, a svázal je nad a pod kolenem k sobě. Druhou nohu mi zafixoval tak, že přes ni přehodil tu svou, obemkl ji a roztáhl mi tak nohy hezky od sebe.

"A víš, co je na tom nejlepší? Že mám obě ruce volné a ty mi nemáš jak utéct," oznámil mi spokojeně a popleskal mě po vnitřním stehnu. Cítil jsem na kostrči jeho znovu se probouzející penis a sám jsem tam dole začínal mít taky problém. Naše nahá těla nic neskrývala.

Natáhl se pro bičík a zlehka mi jím začal popleskávat střídavě po vnitřních stehnech a tvrdnoucím mužství. Volnou rukou mi stiskl čelist a zaklonil hlavu, aby se svými rty mohl vrhnout na můj nastavený krk. Bičíkem mi nepřestával mířit do klína, nasával jemnou a citlivou kůži na mém krku a ještě o něco více roztáhl nohy, čímž mě donutil udělat to samé.

Hlasitě jsem vyjekl nad jednou obzvlášť ostrou ránou, má erekce však byla toho názoru, že čím silnější rány, tím lepší. V tu samou chvíli se mi Oliver zakousl do krku, jako se predátor zakusuje do kořisti, a donutil mě úplně se mu podvolit. Se zavřenýma očima jsem držel, tlumeně jsem sykl, jakmile mě svými zuby stiskl pevněji, a nohy jsem roztáhl tak nejvíc, jak jen to šlo. V tu chvíli můj krk konečně pustil – zuby i rukou.

"Hodný," pochválil mě, odložil bičík a v dlani stiskl mou erekci. Zlehka začal rukou pohybovat, pravidelně mi oddechoval do ucha a odstranil svou nohu z té mé. Místo toho mi ji chytil pod kolenem, přitáhl k ramenu a zrychlil pohyby své ruky. Chtěl jsem se propnout v zádech, ale jak jsem k němu byl tak pevně přivázaný, téměř se mi to nepovedlo, jen jsem s ním lehce cukl.

"A než se uděláš," zašeptal mi do ucha, "hezky mě o to poprosíš, jasný?"

"Mhmm," kňourl jsem zoufale a zavrtěl se. Pokusil jsem se přitáhnout alespoň pravou nohu blíže, ale Oliver ji měl pod naprostou kontrolou tím, jak byla přivázaná k té jeho. Vytočil koleno ven, čímž mi nohu opět oddálil, a levou nohu mi přitáhl ještě blíže k rameni, až mi nepříjemně pnul sval na zadní straně stehna.

To všechno už mi ale v další chvíli bylo jedno, protože orgasmus začal v prudkých vlnách přicházet.

"Prosím, prosím," zanaříkal jsem zoufale. Nedokázal jsem to zastavit. Ani jsem nepočkal na jeho povolení a už jsem si stříkal na břicho. Svíjel jsem se a provazy se mi zařezávaly do těla, když jsem se proti nim napínal.

Až po několika desítkách vteřin se mé tělo konečně uvolnilo, úplně jsem se do Olivera zapřel a hlasitě vydechl. Otřel mi břicho kapesníčkem, poté kolem mě ovinul své paže a pevně mě objal, čímž jen provazy kolem mého těla více přitlačil na kůži. Jakmile své sevření opět uvolnil, čekal jsem, že nás začne rozvazovat, místo toho mě jen hladil po těle a nechával nás stále svázané k sobě. A stejně, jak nás k sobě poutaly provazy, proplétalo se i něco uvnitř nás. Možná srdce, možná duše.

Věřil jsem, že to také cítí. Musel.

"Byl jsi někdy taky svázaný?" zeptal jsem se zvědavě, abych odlákal svou pozornost od zapovězených myšlenek.

"Jistě že ano. Většina riggerů si vyzkoušela i pozici modela."

"A líbilo se ti to?"

"No… nechal jsem se svázat a zavěsit spíše z technických a vzdělávacích důvodů. Potřeboval jsem vědět, co který úvaz udělá. Co tělu způsobí zavěšení do vzduchu. Naučil jsem se díky tomu spoustu věcí a dokážu být empatičtější než předtím."

"Neodpověděl jsi na otázku. Líbilo se ti to?"

"No… byl jsem tím fascinovaný. Ale znovu bych do toho šel jen v případě, že bych si potřeboval nějaký úvaz nebo pozici vyzkoušet z druhé strany. Raději vážu, protože v tu chvíli mám všechno pod kontrolou a můžu svého modela trápit tak moc, jak jen chci. Sledovat, jak trpí. A jak se mu to líbí. Ty by sis někdy chtěl vyzkoušet vázat?"

"Nevím," broukl jsem, "možná ano. Ale… bylo by divný vázat tebe."

"Taky bych se od tebe vázat nenechal. Jsou lidé, kteří své pozice v mocenské dynamice mění, ale u nás to tak necítím. Nebo si dokážeš představit, že to, co dělám já tobě, bys dělal ty mně?"

"Ne, to fakt ne," zasmál jsem se, "a ani bych nechtěl. Cítím, že takhle je to správný."

"Ale kdybys chtěl někdy třeba zajít do jednoho klubu, kde se občas scházím s nejbližším okruhem přátel se stejnými zájmy, řekni si. Tam by sis to mohl klidně vyzkoušet."

"A tobě by to nevadilo?" podivil jsem se.

"Je to jen vázání. Oblečené vázání. A hlavně tam všechny lidi znám a samozřejmě bych na to dohlížel."

"Nejsem zrovna zručný," uchechtl jsem se. "Nevím, jestli bych do toho šel. Nicméně do toho klubu bych s tebou zašel rád."

"Fajn," přitakal Oliver. "Jen se připrav na to, že tam možná uvidíš věci, které by tě mohly… vyvést z míry."

"Jako třeba co?"

"Nech se překvapit."