Oliver – 25. kapitola

Varování: Drazí přátelé, byla jsem dokopána k tomu, doplnit tento díl ilustrací. Tímto se předem omlouvám všem výtvarným umělcům a ostatním, kterým můj výtvor způsobí trauma. Byli jste varováni. :D

Nemohl jsem být Nině vděčnější, že mě před rokem donutila zkouknout Kapitána Ameriku, první dva díly Thora a první Avengers. Z ničeho nic mě to uhranulo, naprosto vtáhlo a nadchlo. Sám jsem dokoukal i další Marvel filmy, Infinity War rovnou třikrát za sebou. A nikdy si neodpustím, že když v kinech hráli Endgame, ještě jsem fanouškem nebyl. Ten zážitek by musel být nepopsatelně epický. Nejepičtější.

Ale ani Black Widow v kině s Oliverem nebyla k zahození. Právě naopak.

Až v polovině filmu, kdy už jsem opravdu nedokázal zaplácávat svůj k prasknutí plný žaludek dalším slaným popcornem, jsem kýbl odložil stranou, napil se a otřel si ruce o džíny. Poté jsem se ho chytil za paži a poznamenal: "Dojez to rychle, chci obejmout."

"Jsi dojatej, nebo se bojíš?" zeptal se pobaveně a nacpal si do pusy předposlední trojúhelníček.

"Ne, je to ultra skvělý. A dojatej občas jsem, to vlastně jo. Ale prostě chci obejmout."

"Proti tomu asi nemám co namítnout." Když snědl poslední kousek nachos, odložil misku na zem, taktéž si otřel ruce o kalhoty a otočil ke mně hlavu.

"Nemusíš mě objímat jako objímat," uchechtl jsem se. Sám jsem jeho ruku navedl, aby mi dlaní vklouzl na vnitřní stranu stehna, a objal jsem ho kolem paže. Opřel jsem si mu hlavu o rameno a na moment jsem zavřel oči, když mi stehno pevně stiskl. Hned poté jsem svůj zrak znovu upřel na plátno, prsty jsem mu přejížděl po paži a vždycky, když mi zmáčkl stehno, jsem se nepatrně zavrtěl.

"Přestaň sebou furt šít," napomenul mě tiše a poposunul ruku přímo na můj rozkrok. Nečekaně silně mi ho promnul a já mu s rozechvělým výdechem zabořil obličej do ramene. "A dávej pozor, jdeme do finále."

"To se ti lehko řekne," zabrblal jsem a pokusil se dát trochu do kupy. Oliverova ruka znovu klidně spočívala na mém stehnu, jako by se nikdy neposunula výš. Až do konce filmu už neměl ani jeden z nás kapacitu na to provokovat toho druhého. Jen jsem se mu tiskl k paži, vdechoval jeho vůni a sledoval finále filmu, stejně tak povedeného jako všechny ostatní.

"Tak…," protáhl jsem se, jakmile se na plátně objevily závěrečné titulky. "To bylo výborný. Hned bych si dal minimálně druhýho Thora a poslední dva díly Avengers znova." Poté jsem smetl pár zrnek popcornu do kyblíku a zvedl se na nohy.

Otočil jsem se na Olivera a čekal, než se zvedne, on však stále seděl na místě a s nadzvednutým obočím mě sledoval: "Kam jako jdeš?"

"No… ven?" odvětil jsem zmateně.

"Tak si zase sedni na zadek."

"Proč?" A v další chvíli mi to docvaklo. "No jo, já jsem vůl." Svalil jsem se zpět vedle něj a sám nad sebou jsem zavrtěl hlavou. "Taková začátečnická chyba."

"To dost," odsouhlasil Oliver. "A to si říkáš fanoušek Marvelu?"

Stejně jako v každém marvelovském filmu, i tady po titulkách následovala závěrečná scéna, která obvykle naznačovala, co se bude v ději odehrávat dál. Ti, co se v tom příliš neorientovali, se zvedli a odešli. Fanoušci trpělivě vyčkávali. A nebýt Olivera, zařadil bych se do té první skupiny. Kdy by mi to asi došlo?

"No do prdele…," vydechl jsem šokovaně hned po skončení scény.

"No… tak tohle bude ještě zajímavý," pronesl Oliver s očima stále přilepenýma k plátnu. "Nikdy mě nepřestane šokovat, kam na všechny ty nápady chodí. A ty bys o to přišel. Ostuda."

"Já vím, já vím," zvedl jsem poraženě ruce, "stydím se za sebe. Velká ostuda."

"Největší ostuda," opravil mě a poté se sám zvedl. "Tak šup, teď už se zvednout můžeš."

"Vezmeme po cestě to víno?" zeptal jsem se a hodil prázdný kelímek do kyblíku se zbytkem popcornu.

"Počítám s tím. Chceš i něco k večeři?"

"Zbláznil ses?" zvolal jsem. "Po tom všem popcornu, co jsem do sebe nahrnul? Ne, děkuji."

"Dobře, dobře," uchechtl se a poplácal mě po zadku, aby mě popohnal. Ve vinárně jsme si poté koupili dvě láhve Pálavy, nasedli do auta a rozjeli se domů. Sledoval jsem cestu a užíval si, jak takhle večer ještě nebyla úplná tma. Pootevřeným okýnkem dovnitř pronikal čerstvý vzduch, ačkoliv jsme projížděli centrem Prahy.

Opřel jsem si hlavu o zadní opěrku a následně jsem stočil pohled k Oliverovi. Chvilku jsem jen tak s úsměvem sledoval jeho soustředěný profil a v břiše se mi rozléval hřejivý pocit.

"Copak?" zeptal se a na moment ke mně otočil hlavu.

"Nic," zavrtěl jsem hlavou, úsměv mi však ze rtů nezmizel. "Jenom jsem rád, že jsem tě potkal."

"Viď, nebýt mě, neměl by tě kdo zkazit," zasmál se.

"To taky," přiznal jsem. "Ale jsem za to rád. Říkal jsem ti někdy, že před tebou se mi sex nikdy tak úplně nelíbil?"

"Zmínil ses," přitakal, "ale to není tak úplně mnou, ne? Spíš tím, že jsem ti ukázal to, co jsi celou dobu potřeboval a nedostával. Tvrdší sex, hračky, dominance… dal ti to někdy někdo jiný?"

"Ne, to ne. Ale myslím, že to bylo i přímo… tebou. Myslím, že by to s nikým jiným nebylo takový."

"Taky to pro mě ještě s nikým jiným nebylo takový. Když jsem s BDSM začal, samozřejmě, že jsem vždycky dával pozor na zdravotní stav partnera. Ano, bavilo mě je svazovat, mučit i rozmazlovat po přijaté bolesti. Líbilo se mi, když mi klečeli u nohou, když jsem nad nimi měl úplnou moc. Ale… když jsem svazoval tebe, když jsem sledoval, jak pro mě trpíš bolestí a vzrušením zároveň…, cítil jsem něco úplně jinýho. Měl jsem radost, pocit takový… úplnosti. A hrozně jsem chtěl, aby se ti to líbilo. Abys byl stejně spokojený jako já."

"Jsem u toho naprosto spokojený," potvrdil jsem, "když mi teda zrovna nedáváš svorku na jazyk."

"To jsem byl trochu brutálnější, přiznávám."

"Ale objevil jsem díky tobě to, co mi po celou dobu chybělo."

"To rád slyším," usmál se a zaparkoval kousek od vchodových dveří. Každý jsme drželi jednu láhev vína, a když jsem ho ve výtahu objal, málem jsem ji rozbil o stěnu.

"Prosím tě, bacha, fakt tu nechci uklízet střepy a vytírat víno," napomenul mě s úšklebkem a políbil mě pod ucho. Raději jsem ruku s vínem spustil podél těla a objímal ho jen jednou paží, naklonil jsem hlavu na stranu a nechával se líbat na krk.

"Ten krk je tak smutně holej," poznamenal, když cinkl výtah a on mě pustil ze svého objetí.

"To musíme napravit," přitakal jsem a následoval ho ke dveřím. Odklidil jsem vína alespoň na chvilku do mrazáku, jelikož teplé víno jsem opravdu nesnášel, a zpoza rohu jsem nakoukl do obýváku. Oliver se posadil na kraj gauče a natáhl se po krabičce s obojkem.

"Tak na co čekáš?" kývl na mě. Bez řečí jsem došel až k němu, klekl si mezi jeho nohy a nastavil mu krk. Nasadil mi obojek a zamkl ho. Jakmile mi chladný kov dosedl na krk, jemně jsem se zachvěl a s úsměvem k němu vzhlédl. Zahákl mi prst za očko a přitáhl si mě blíž, aby mohl spojit naše rty. Druhou rukou mě chytil za paži a začal mě vytahovat nahoru. Obkročmo jsem se mu usadil na klín, objal ho kolem krku a ani na moment náš polibek nepřerušil. Jednou rukou jsem poté sklouzl níž a povolil mu pásek u kalhot. Nadzvedl jsem se a sám si rozepl knoflík i zip, Oliver mi pomohl z džínů a rovnou s nimi sundal i spodní prádlo. Sám si kalhoty i boxerky stáhl jen na půl žerdi, sáhl pod konferenční stolek pro kondom a lubrikant a já mu mezitím stahoval triko. Zatáhl mi za lem lehkého svetru a pobídl mě, abych si ho také svlékl. Odhodil jsem svetr stranou a prohnul se v zádech, když jsem cítil, jak do mě proniká dvěma kluzkými prsty. Sám už byl napůl tvrdý, takže jsem se jen natáhl pro kondom, pár vteřin jsem jeho erekci svižně zpracovával dlaní a nasadil mu ho.

"Už nepotřebuju," vydechl jsem a nadzvedl se, aby ze mě prsty vyklouzl. Nasedl jsem na něj, pomalu se snižoval a cítil, jak mě úplně zaplňuje. Chytil si mě za zadek a druhou rukou mi vjel do vlasů, aby mi naklonil hlavu na stranu. Rty se vrhl na můj krk, těsně nad obojek, a popleskal mě po zadku.

"Tak hopkej, králíčku," pobídl mě. Tváře mi z těch slov zahořely a na moment jsem se zarazil, další silnější plesknutí přes zadek mě ale probralo. Zapřel jsem se mu o ramena a začal se nadzvedávat a zase klesat. Oliver pustil mé vlasy, aby mi dal prostor, a místo toho mě lehce chytil za bolestně tvrdý penis. Nechával ho prokluzovat v dlani, jak jsem se zvedal a zase klesal, a mně stačilo jen pár pohybů na to, abych se nastavil do té nejlepší pozice na dráždění prostaty.

Občas mi na pravé půlce přistála rána jeho dlaní, což mě jen povzbudilo, abych se pohyboval rychleji, chvěl jsem se vzrušením a místností se linuly steny nás obou. Když se začal rychleji pohybovat proti mně, pochopil jsem, že i on už se blíží orgasmu. Pleskání se rozléhalo prostorem, jak do sebe naše těla narážela, občas rytmus prořízla hlasitější rána jeho dlaní, ale v mých uších se veškeré zvuky slily do nesrozumitelného hukotu, jakmile mě zasáhla silná orgasmická vlna. Hlasitě jsem zasténal a udělal se na naše břicha. Složil jsem se na Olivera, který mě pevně chytil za obě půlky a ještě párkrát do mě přirazil, než také ztuhl a zavzdychal mi do ucha slastí.

Prohrábl jsem se jeho vlasy a sklonil se k jeho krku, abych ho na něj políbil. Do nosu mě praštila vůně jeho kolínské, stejně tak přitažlivá jako pokaždé. Prsty jsem mu přejel po čelisti a zlehka jsem mu pod ni zabořil prsty, jen nepatrný stisk, který však na možnosti dýchat musel pocítit. Uculil jsem se na něj a mazlivě ho políbil, on mi ale vzápětí výhružně sevřel půlku.

"Potřebuješ zpacifikovat?" zamumlal mi do rtů.

"Nemyslím si," zavrněl jsem a konečně se pomalu nadzvedl, aby ze mě jeho ochablé mužství vyklouzlo. Oliver mi pomalu otřel břicho stejně jako sobě, do ubrousku zabalil i použitý kondom, a když ubrousek odložil stranou, chytil mě za očko obojku a trhnutím shodil na bok na gauč. Přetočil mě na břicho, kolenem se mi zapřel do zad, abych se nemohl zvednout, a vytáhl si z džínů pásek. Spoutal mi jím za zády ruce k sobě a poté si v klidu upravil spodní prádlo i džíny. Natáhl si na sebe triko a vytvořil tím jasný mocenský kontrast. Já úplně nahý a vydaný jemu na milost, ostatně jako pokaždé, on úplně oblečený a s veškerou mocí v rukách. Pohladil mě po nahém pozadí a zlehka mi ho stiskl.

"Ty modřiny jsou moc pěkné," poznamenal, "nejradši bych k nim přidal nějaké čerstvé. Ale nebudeme tě tak trápit. Teď bych od tebe spíš chtěl vysvětlení. Co mělo znamenat to škrcení?"

"To já jen tak," pootočil jsem k němu hlavu a uculil se, i když jsem na něj v té pozici pořádně neviděl.

"A myslíš, že ti to jen tak projde?"

"Možná? Neříkej, že se ti to nelíbilo."

"To ale neznamená, že tě nechám něco takového beztrestně dělat," odvětil a chytil mě za nohu. Posunul si mě po gauči blíž k sobě, sevřel mi kotník a začal mě lechtat na chodidle. V tu chvíli se místností rozlehl můj řev větší, než kdyby mě řezal rákoskou. To ho ale nijak nevyvedlo z míry, ani moje kopání, a pokračoval v tom nesnesitelném mučení ještě několik dalších vteřin. Nebo možná let, nedokázal jsem to odlišit.

"Prosím, prosím! Dost!"

"Budeš už hodný?"

"Jo, přísahám!" vyjekl jsem a znovu cukl nohou. Až v ten moment mou nohu pustil a přestal s tou nejpříšernější formou mučení vůbec. Příště raději svorku na jazyk a rákoskou přes zadek.

"Nejefektivnější způsob mučení," poznamenal spokojeně a povolil pásek, kterým jsem měl spoutané ruce. Když jsem se konečně vyhrabal do sedu, sjel jsem ho ošklivým pohledem a začal na sebe navlékat oblečení. Pobaveně se uchechtl nad mým rozhořčením, podrbal mě smířlivě ve vlasech a vydal se do mrazáku pro víno. Jednu láhev přesunul do lednice a druhou přinesl ke stolu už otevřenou se dvěma sklenkami.

"Chceš k tomu čokoládu?" zeptal se.

Vzdorovitě jsem k němu vzhlédl, založil si ruce na prsou a zabručel: "Jo."

To už se Oliver naplno rozesmál, vrátil se do kuchyňského koutu, vytáhl ze skříňky balení malých Lindt čokolád a donesl je k vínu. Nalil mi deci vína do sklenice a podal mi ji, poté si vzal do ruky svou a objal mě kolem ramen. Ťukl si se mnou, a když se napil, naklonil se ke mně: "No tak, nemrač se a dej mi pusu."

"Nic nedostaneš! Lechtáš mě!" prohlásil jsem a vypil téměř celou deci najednou.

"Ale prosím tě, bylo to jen pár vteřin." Přitáhl si mě blíž a políbil na tvář, poté na hranu čelisti a do koutku úst, jelikož jsem hlavu měl stále odvrácenou od něj. Držet zamračený pohled však bylo extrémně těžké.

"Minulý týden," začal jsem náhle a konečně uvolnil svou ztuhlou pozici, "když jsme byli v klubu – jedna z těch tvých bývalých partnerek ti nabízela, jestli bychom nechtěli s ní a její dominou dolů na spankování. Odmítl jsi."

"Samozřejmě, že jsem odmítl," přitakal Oliver. Nahmatal jsem ruku, kterou mě objímal kolem ramen, a propletl naše prsty. "Proč bych měl jít dolů i s někým jiným? Proč bych měl někoho jiného nechat, aby tě spankoval?"

"Já si říkal, že když nad tím budeš mít stále kontrolu, třeba budeš chtít jít."

"A ty bys chtěl?" otočil ke mně hlavu a zvědavě mě propaloval pohledem. Napil se vína a já ho napodobil.

"Asi ne," zavrtěl jsem hlavou. "Ale překvapilo mě, žes to ani nezvážil."

"Nebylo co. Nijak jsme to spolu neprobírali. A já… prostě jsem nechtěl. Už jsem ti to říkal mockrát – nebudu se o tebe s nikým dělit."

"Já vím," přikývl jsem a s uculením nám dolil víno.

"Vadí ti to? Že to nemůžeš dělat s nikým jiným?"

"Nevadí," zavrtěl jsem hlavou. "Ale vím, že dřív jsi měl těch play partnerů víc. Že jste přesně takovéhle akce dělali. Že jsi byl jedním z nejžádanějších dominantů v klubu."

"Co ještě ti Luky řekl, když jsem tam zrovna nebyl?" zeptal se.

"No… že jste pořádali i nějaké VIP soukromé akce, kde jsi občas měl i vystoupení jako rigger. Že tím, že jsi byl tak otevřeně bisexuální, vyhledávala tě fakt snad polovina klubu. Ale od té doby, co jsi se mnou…, jsi od všeho upustil. A já jen… nechci ti bránit v něčem, co ti chybí a třeba bys to rád dělal."

"Nechybí mi to, Eriku," ujistil mě, napil se vína a podstavec sklenice si opřel o stehno. Přivinul si mě v objetí blíž a pokračoval: "Ano, dělal jsem hodně věcí. Taky jsem se potřeboval hodně odreagovat a tohle mi pomáhalo vypnout. A nebudu lhát, ta pozornost mi dělala dobře, obzvlášť poté, co mi někdo rok v kuse dával najevo, že neznamenám nic. Možná jsem to občas trochu přeháněl, ale… jo, Luky ti řekl pravdu. V začátcích našeho randění jsem stále zvažoval, zda mám nebo nemám chodit do klubu. Když jsem ale viděl, jak vážně to bereš…, nikdy bych to neudělal. Nikdy bych tě nepodvedl. A postupem času, jak jsme se poznávali a zkoušeli všechny ty věci společně…, pochopil jsem, že mi stačí jen jeden člověk, který bude můj a jenom můj. Už mě nelákalo mít další. Právě naopak. Chtěl jsem jenom toho jednoho."

Zíral jsem na něj a napomínal v hlavě sám sebe, abych se tak hrozně přiblble neusmíval. Zaboha jsem však ten úsměv ze rtů nedokázal smazat. Dopil jsem druhou sklenku a místo dalších řečí překonal těch pár centimetrů mezi námi. Políbil jsem ho na rty chutnající po víně, což jsem ale nedokázal náležitě ocenit, jelikož chuť v mých ústech byla stejná.

"Dochází nám víno," zašeptal.

"Ještě přece máme jednu láhev." Zvedl jsem se, došel do lednice pro novou láhev a rovnou jsem ji i otevřel. Zastavil jsem se u stěny oddělující kuchyňský kout od jídelny a obýváku, opřel se o ni bokem a napil se z otevřené láhve.

"Hej, no tak, víno máš tady," ukázal na mou i svou sklenku, do kterých mezitím znovu dolil.

"Ale tohle je lepší," prohlásil jsem a zazubil se na něj. Pomalu jsem došel až pod závěsný kruh, chytil se ho a znovu do sebe obrátil lok vína.

"Eriku," napomenul mě a s pobaveným pohledem se zvedl. Došel až ke mně a já ho objal rukou, ve které jsem svíral láhev vína. Lehce jsem ho jí ťukl mezi lopatky a zavřel oči, když mi položil dlaň na tvář. Čekal jsem na polibek, který však stále nepřicházel.

"Jsi opilý," poznamenal a palcem mi přejel po lícní kosti.

"Ty taky," oplatil jsem mu. Dotlačil jsem ho pozadu až ke gauči, na který jsem ho shodil, a posadil se vedle něj. Odložil jsem láhev stranou a místo toho vzal obě naše sklenky. Podal jsem mu tu jeho a sledoval, jak jedním lokem zmizela třetina obsahu. Prsty jsem mu vjel do vlasů a začal ho líbat na hranu čelisti. Místo, které bylo nejsilněji cítit jeho kolínskou.

Miloval mě. Bylo to jasné jak facka, právě se mi tu znovu vyznal. Nevyměnil by mě za nikoho z toho klubu. Ani za všechny dohromady. Byl jsem jedinečný. Konečně jsem byl jeho jediný.

"Olivere?" oslovil jsem ho.

"Hm?" zamručel a polkl další doušek vína. Sklenku měl už prázdnější než já.

Nechtěl jsem ho nutit ta slova říkat nahlas. Přestával jsem pochybovat, že je uslyším. Možná i velmi brzy. Ale o jedné věci jsem se potřeboval ujistit.

"Řekni mi…," začal jsem a znovu se prohrábl jeho vlasy, "kdyby se teď Monika vrátila a chtěla s tebou být. Vybral by sis ji, nebo mě?"

Oliver na mě zmateně vykulil oči a odložil sklenici vína na konferenční stolek. Mlčel a já si nebyl jistý, zda mu to v hlavě šrotovalo, či měl naopak úplný zásek.

"Olivere," oslovil jsem ho znovu, tentokrát už lehce rozhozeným hlasem. To ticho jsem nečekal. "Koho by sis vybral? Mě, nebo ji?"

Stále na mě zíral, jako kdybych ho žádal, aby mě na místě zastřelil.

"Já…," začal opatrně a ramena se mu napjala, "já nevím."